Zemřít pro budoucnost 028-Nenechám tě odejít

Slunce vysvitlo, muž v černém plášti stál u brány do Konohy. Čekal na ni, stále nepřicházela, už si začal myslet, že zůstala. Ale za ním se objevila osobě tentýž v černém plášti.
„Tak si přišla?´´ oslovil tu osobu za sebou. Neodpověděla jen na něj nevěřícně hleděla. Nechtěla odejít, chtěla zůstat, ale bylo to pro její dobro, pro ni. Pomalu přistoupila k němu, chytla ho za ruku a čekala až se s ní přemístí. Ale nic, jen čekal. Vyděsilo ji to, stalo se snad něco, řekla snad něco co neměla. Začala se strachovat o malou, co když už poslal někoho, aby ji vyřídil.
„Co se stalo,´´ oslovila ho nesměle. Trochu povolila sevření a ustoupila několik kroků zpět. On se otočil, jeho tvář neviděla jako by se schovával. Znervózňovalo ji to, ale dřív než stačila něco říct chytil ji do náruče.
„Pust mě ,´´ křičela a bušila do něj pěstmi, křičela hlasitěji a hlasitěji až ji musel umlčel polibkem. Nejdřív se bránila, ale pak mu polibky s chutí vracela. Po tvářích ji začali stékat slzy. Toho neznámého objala pevně rukama a přitiskla ho k sobě natěsno.
„Sasuke,´´ vydechla a znovu ho políbila.
„Nechci rušit zamilovaný pár, ale to už by stačilo.''
Oba se vylekali a uskočili od sebe. Sakura se vylekala, stoupla si před Sasukeho jen, aby mu nic neudělal. Sasuke ji však od sebe odtrhl, chtěl si to s ním vyřídit teď hned.
„Víš jak dlouho jsem tě hledal,´´ řekl Sasuke, vytasil katanu, on udělal to samé. Jen se na něj pousmál a vydal se k němu.
„Ani nevíš, jak je úžasná v posteli,´´ zašklebil se. Sakura věděla, že to řekl jen, aby ho naštval co nejvíc. Jak myslel zabralo to vypadal jako by co nejdřív měl vybuchnout.
„Ty zmetku,´´ vyštěkl na něj, Sakuro ho však chytla, znala ho víc než on. Nechtěla, aby věděl co tam s ní prováděli, věděla, že se lehko rozzuří.
„Na co si myslel, že jsem ji chtěl. Abych si s ní hrál a nejen já,´´ pokračoval, čím víc mluvil tím ho víc rozeštval.
„Ta holka dělala to co jsem chtěl, cokoli jsem jen chtěl, bez námitek,´´ dodal. Tentokrát už Sasuke vybuchl naplno. Sakura ho musela zastavit celým tělem. Snažila se ho uklidnit, nakonec to pomohlo.
„Ty hajzle, za to zaplatíš,'' vykřikl na něj Sasuke, už se uklidnil. Alespoň na chvíli. Sakura jen litoval, že se vůbec potkali, měli utéct hned co se potkali.
„A jak krásně u toho vzdychala nevěděl jsem, že je tak divoká,´´ uznal s posměškem, ale o už bylo dost i na Sakuru. Jen Sasukeho pustila, ať mu nakope zadek, za to všechno. Ale zastavil se hned před ním a pohlédl mu do obličeje.
„Jsi stejně hloupí jako tvůj bratr, tak hloupě jste naletěli mým řečem, ale hele jak jste dopadli, Itachi je mrtví a ty budeš za chvíli taky, počkej ještě bonusem, spím s tvojí holkou,´´ zašklebil se. Sasuke už to nemohl vydržet, hodlal ho udeřit, ale Sakura si stoupla mezi něj. Sama tomu moc nerozuměla, ale znala toho může, zabil ho. To ona nemohla dopustit.
„Hmmmm… měl bys věřit té své holce, známě lépe než ty,´´ podotkl a pohladil Sakuru po tváři. Jeho ruku oddělala a zuřivě na něj pohlédla.
„Ale, ale máš to přece ráda moje dotyky, vždycky ses jich dožadovalo,´´ ušklebil se a pokusil se ji pohladit znovu. Tentokrát vybuchla Sakura a udeřila ho do obličeje. On se však ani nepohnul, ale ona ho chtěla udeřit znovu. Sasuke ji chytil a odtáhl ji do bezpečně vzdálenosti od něj, aby ho neudeřila znovu, klidně byli ji to vrátil s radostí, klidně by ji i zabil. Nechtěl riskovat.
„Sluší ti to, když se zlobíš, neboj až to tu skončíme tak si to spolu pěkně užijeme,´´ řekl a pokusil se ji znovu pohladil po tváři, ale Sasuke ji schoval za sebe. Vztekle na něj pohlédl.
„No tak, nech nás si podiskutovat o našem plánovaní,´´ řekl s klidem a znovu se k ní dobýval, Sasuke ji však intenzivně bránil. Sakura si to s ním chtěla vyřídit sama, ale Sasuke ji v tom bránit. Měl o ni strach, neměla takovou sílu, aby se mu mohla postavit úplně sama. Musí jí nějak odlákat, nechce, aby mu stála v cestě. A kdyby se mu něco stalo, nechce, aby to vše viděla. Musí se starat o malou o něj se strachovat nemusí, to on ji do toho všeho zatáhl, teď už je to jen jeho věc.
„Počkej pamatuješ na náš obchod, pořád je moje, jestli nechceš mít problémy tak mi jí vrať,´´ řekl tentokrát už ne s výsměchem, tentokrát už mluvil vážně. Sasuke, ale odmítal vydat ji jemu. Sakura se mu však vydala sama, nechtěla, aby něco stalo jejímu dítěti nebo jemu.
„Tak je to správně,´´ usmál se, a pevně ji objal kolem pasu. Políbil ji na tvář, nakonec i na rty. Sakura mu polibky vracela, ale s odporem, po tváři ji stékali slzy. Nemohla to se sním líbat před Sasukem, nechtěla, aby to viděl. Oddělili se od sebe, Sakura pohlédla na Sasukeho.
„Promiň,‘‘ špitla, po tvářích jí stékali slzy.
„Nesmíš mi odejít,‘‘ řekl se slzami v očích. Nechtěl ji pustit, ale bylo to pro jejich dobro. Pro Tsuki.
Už jen sledoval jak mizí v dáli, nevydržel to a rozběhl se k ní. Ale byla to chyba, on vytasil katanu, Sakura si toho všimla a stoupla si mezi ně. Udělala však velkou chybu. Ostří nejen projelo jejím tělem i Sasukem. Spadli na zem, katana je propíchla v někde v úrovní břicha. Oba těžce oddychovali.
On mezitím zmizel s úsměvem na tváři, nechal je tak ať vykrvácí.