Láska

Mé srdce umírá touhou,
Má láska umírá zradou.
Jsem přece jen holkou pouhou,
Pochyby se mi do mysli vkradou.

Mám strach, z mnohého,
Zkrátka se bojím.
Čekám na svého milého,
Dvě srdce v jedno spojím.

On mi mnohokrát řekl:
„Miluje Tě víc než jinou.“
Pak se však své lásky zřekl,
Možná i mou vlastní vinou.

Prosila jsem, žádala,
Nic nepomohlo.
Avšak pak jsem si jenom zoufala,
K tomu to jenom vypomohlo.

„Miluji Tě!“ křičela,
křičela jsem hlasitě.
Z lásky zbyla hrstka popela,
Nezbylo nic v té malé ulitě.

Kdybych mohla,
Zemřela bych pro něj.
Na to bych se přeci vzmohla,
Takový nebyl, ale děj.

„Lásko má jediná,
vrať se ke mně, prosím.“
Tak ten den hezky začíná,
Srdce na dlani snad i nosím.

Pomoz mi, pomoz, cizinče,
Povstaň z temnoty a s sebou mne vezmi.
Mohla bych Tě oslovit: „Zločinče!“,
Byli by jsme oba vězni.

Potom, náhle, teď i pak,
Slibovali jsme si lásku.
To by byl náš lásky znak,
I kdyby byl náš život na vlásku.

Kde jsi, čekám, čekám na Tebe,
Kde jsi, čekám, čekám na lásku.
Na otázku mi neodpoví ani nebe,
Utrhla bych ráda sedmikrásku.

„Hinátko.“ Jsi mi říkal,
takhle a jinak nikdy.
Zvláště tehdy jsi vynikal,
Překonal jsi všechny mistry.

Otoč se přec, obejmi,
Obejmi mně a zažeň mé pochyby.
Ze srdce mi to břímě odejmi,
Nech mně sledoval Tvé pohyby.

Hledím na květinu přede mnou,
Trhám po lístku lístek..
Kdyže skončíme s touhle hrou,
Patřím do skupiny pesimistek.

„Naruto-kun…“ šeptám,
zavírám oči a doufám.
Raději se ještě jednou přeptám,
S Tebou snad i smlouvám.

Kéž by už přišla,
Vzala mně s ní.
Tahle cesta nevyšla,
Čekám den po dni.

Naposledy mně polib,
Opravdu už naposled.
Takový jsi mi dal slib,
Mám už svůj rozhled.

Polibek vzal mi život,
Já k zemi padám.
Život není plný jistot,
Do smrti naději vkládám.