Gomen nasai, otouto-chan

Tvůj nevěřícný výraz jsem si spíš představil, než že bych ho doopravdy viděl, otouto-chan… už mi černají i ty nejtmavší obrazy, které ve svém šedivém světě mám. Mangekyou sharingan je strašlivé prokletí… tvé oči by mě zachránily…
Přeci sis doopravdy nemyslel, že bych tě o ně připravil? Ale ano… myslel. Jak by také ne? Po tom všem, co se mezi námi stalo. Po tom, co jsem provedl. Po tom, jak moc jsem ti ublížil…
Ukradl jsem ti dětství. Ukradl jsem ti rodinu a štěstí. Připravil jsem tě o všechno. Nikdy mi to nemůžeš odpustit a já za to konečně zaplatím. Konečně zaplatím za všechno zlo, které jsem ti způsobil. Je to ode mě zbabělé mít to tak snadné… zemřu a uteču výčitkám, které mě po celé ty roky tak ničily. Za nic bych to ale nevyměnil… je to to jediné, co si zasloužím… život ve tmě plný výčitek…
Otouto-chan…
Kdybys jen věděl, jak to doopravdy bylo…
Nevíš a ani nepotřebuješ. Na světě není nic, co by mé činy mohlo ospravedlnit. Už jsem ti to jednou řekl. Ta nenávist, kterou ke mně cítíš, není dost silná… a nikdy nebude. Nikdy mě nebudeš nenávidět tak moc, jak bych si zasloužil.
Vše, co jsem ti tehdy řekl, ale splnilo svůj účel. Zesílil jsi. Porazil jsi mě. Dosáhl jsi své pomsty.

Tak je to pravda… je to pravda, že člověku před tím, než zemře, proběhne před očima celý život… těžko se mi věří, že jsem byl kdysi šťastný. Už je to tak dávno… na tohle si ani nevzpomínám…
Ale na tohle bych nezapomněl nikdy. Gesto, které jsi tak nesnášel a které jsem o to víc opakoval. Jemné cvrnknutí do čela, po kterém jsi vždycky zatřásl hlavou a zamračil se.
Pohled mi už dlouho zastírá šedivá mlha, která stále houstne. Jsem ale natolik blízko, že cítím, že nejsi schopen pohybu. To nevadí… já vlastně také ne. S vypětím posledních sil natahuji ruku.
Na tomhle všechno závisí… tohle musím udělat… musím to udělat, abych tě ochránil, otouto-chan…
Ano! Lehký dotyk prstů o čelo… vložil jsem do konečků svých prstů poslední zbytky chakry, které jsem měl. Předal jsem ti vše, co jsem mohl. To je to jediné, co můžu udělat, abych se aspoň pokusil odčinit ty hrůzy, které jsem spáchal.
Pokud jsem vše dobře promyslel, tak se nic z tohohle nedozvíš… nesmíš…

Celé tělo mám těžké… tak těžké, že už mě nohy neunesou. Podklesávám v kolenou. Už nevidím vůbec nic. Všechno je černé… cítím vítr na tváři. Každý nádech je těžší a těžší. Slyším tvé nepravidelné hluboké výdechy, které mě uklidňují víc, než bych si mohl představit. Ty budeš v pořádku… to je jediné, co potřebuji vědět.
Byl jsem mizerný bratr… pokud ale přežiješ a zabráníš mu v tom jeho šíleném plánu, bude vše v pořádku… Madarův plán nesmí vyjít a ty jsi jediný, kdo mu v tom může zabránit… v tom už ti pomoct nedokážu…
Gomen nasai, otouto-chan…