Byl to jen můj sen 5 -Konec?

„Tohle snad ne!‘‘ Vykřikl a prudce otevřel dveře. Naprosto ho to odrovnalo, klesl na kolena.
Sakura se od Naruta odtrhla a zabalila se do peřiny. Tohle je malér. Naruto vycítil napětí a raděj se odklidil. Sasuke ho však zastavil, potřeboval si promluvit i s ním. Posadil ho zpět na postel.
„Jak si mi to mohl udělat.‘‘ Zoufal Sasuke a hodil vražedný pohled po Narutovi. Sakura se zhluboka nadechla, přemýšlela jak mu nejlépe vysvětlit. Ale neměla co mu vysvětlovat, je to její volba.
„Je to moje volba.‘‘ Špitla. Sasuke ji sotva slyšel. Nechtěl však slyšet odpověď od ní, ale od Naruta. Možná to byla příčina proč ho nechala.
Sakura se dala do pláče, byla to chyba, měli si dávat větší pozor. Ale co, je to jejich věc. Ale přece, možná mu měla dát druhou šanci, ale takhle si to pokazila. Co teď bude dál, mezi ní a Sasukem je konec, ale co Naruto.
Bude s ní chtít být dál?
Dokáže to udělat, zůstat ní, když ublíží Sasukemu?
Avšak na tyhle otázky odpověď neznala, jediné čím si byla jistá, bylo to ,že si pěkně zničila život a napravit ho nebude tak jednoduché.
„Ty k tomu nemáš co říct.‘‘ Vyštěkl Sasuke na mlčícího Naruta. Ten však mlčel dál, neměl ani odvahu se mu podívat do tváře. Měl strach jak to skončí, Sasuke byl na pokraji zhrocení.
Mohlo ho napadnout cokoli!
Z jeho bílého obličeje se dalo poznat, že mu není zrovna nejlépe, nejraději by to ani neviděl. Po další chvíli mlčení se Sasuke otočil a opřel čelem o zeď, oba dva a něj zvědavě pohlédli. Zajímalo ho jak bude dál reagovat, určitě to nebude v pořádku. Ale nic. S klidem se šel ke dveřím u nich se zastavil naposledy se na ně podíval. Tváře se mu celé třpytili slzami, to co hodlá udělat litoval, ale jiná volba nebyla. Pak se otočil a zmizel pryč ze dveří, jen s nimi práskl. Chtěl jen zapomenout to jediné co chtěl nic víc. Ona byla pro něj vše, teď vše ztratil.
Utíkal nevědomky kam, jen co nejdál. Tentokrát minul i tu předešlou louko, chtěl utíkat dál, ale nakonec ho zastavil tekoucí potok. Opláchl si obličej ve vodě, aby si vyjasnil co se stalo v posledních minutách . Hrůzou se otřásl. Jen tak ho zajímalo co se jí teď honí hlavou, zapomněla a dál se věnuje Naruto nebo má výčitky svědomí, snad ho nehledá.
Už jí stejně nechtěl vidět i kdyby prosila tak by se k ní nevrátil. Ale stále zapomínal na jednu, pro něj velice důležitou věc, co jejich děti, co teď s nimi bude.
Po pravdě jediná věc proč si Sakuru tenkrát vzal byl jejich dítě. Jen nehoda z oslavy, ale on jí v tom samotnou nemohl nechat, tohle byla jediná možnost. Sám poznal, že po letech manželství to mezi nimi nějak přestalo fungovat, ale stále ho k ní vázali děti a když si to teď nerad přiznával, bez ní by byl nic.
Pohled na modrou oblohu bez mraku, jen krásně modrá. Kdyby se měl s ní srovnávat, tak leda hřmělo a lilo by jako z konve. S klidem zavřel oči, snažil se přijít na jiné myšlenky. To byl pro něj konec.

Sakura se stále utápěla v moři slz, přepadla ji hrozná bolest hlavy. Raději si lehla, Naruto si lehl hned za ní a snažil se jí, alespoň uklidnit. Ani se neoblékla nemělo to cenu, a třesoucíma rukama by jí moc nešlo. Jímal jí strach, strach z toho co bude dál, bála se zítra, ale i Sasukeho, mohl si nějak ublížit.
Naruto byl sám v rozpacích, byla to jeho vina, on však v tom neměl jako jediný prst. Kyuubi byl ten co ho přinutil, on to způsobil. Pro uklidnění sama sebe to na něj vše svedl, ale z hlouby duše to byla jeho vina. On chce jen místo Hokage a Sakura mu stojí v cestě. Chtěl být jen na jejím místě. Chtěl si jen splnit svůj sen a takhle to skončilo. Ani si neuvědomil, že Sakura už dávno neplače, ale klidně spí. Byl rád alespoň se netrápila.
Sám se raději postavil, opatrně samozřejmě, aby ji nevzbudil. Raději si šel dát sprchu.
Po dalších několika minutách nabíral energii pod proudem osvěžující vody. Dopřával si klidu a pohody, dokud ho nevyrušil otevírající se dveře od koupelny.
Polekal, co kdyby to byl Sasuke. Mýlil se, ta záhadná osůbka, byla už probuzená Sakura, vtírající se k němu do sprchového koutu. Podivil se před chvílí byla na pokraji zhroucení a teď se a ní s klidem hodlala vysprchovat. Její úsměv na tváři ho překvapil. Přitulila se k němu a nechala si vlasy a tělo laskat kapičkami vody a Narutovými rukama, které zkoumaly její tělo.
„Co to děláš?‘‘ Ozývalo se mu v hlavě. Na chvíli se zastavil, Sakura však nepřestával, stále ho laskala rukama a líbala po krku. Vůbec jí nevnímal, byl moc zaneprázdněn hlasem ve své hlavě.
„Tohle jsme si nedomluvili, měl si je jen rozdělit, ne si s ní něco začínat.‘‘ Zaburácel Kyuubi vztekle, Naruto ho však přestal vnímat. Sakura pomalu začala přesouvat níž a níž až se nakonec musel chytit dveří, aby nespadl. Ona se však nezastavovala mířila stále níž a níž až donutila Naruta slastně vzdychnout. Nepřestávala jen se vrátila k jeho ústům a vpila se do nich.
Nechápal její chování, rozhodně už nechtěl zajít dál. Odtrhl jí od sebe, už dál nemohl a co Sasuke vůbec na něj nemyslela.
„Co to děláš?‘‘ Vyštěkl na ni, podivila a pokoušela se k němu vrátit. Už jí měl dost a nebyl sám i jemu se to nelíbilo, stále myslel jen jak ji zničit. To se mu však snažil Kyuubimu vymluvit, nemohl jí zabít, na to ji měl až moc rád, ale to místo mělo být jeho, n měl být Hokage, ne ona.
Dál už si jí nevšímal, jen si navlékl župan a nechal ji samotnou, sám se potřeboval nadechnout čerstvého vzduchu, jen být na chvíli sám, ujasnit si vše.

Sakura však ve sprše zůstala nadále, ven se jí rozhodně nechtělo. Dál se věnovala mytí svým vlasů.
Že odešel i Naruto jí nevadilo, však ona si ho jednou chytne.
Co Sasuke?
Na toho už dál ani nepomyslela, spíš ani nechtěla. Jen zapomenout o to se snažila. Ale uplakaná tvář Sasuke se mu stále vracela, tolik ho litovala.
Ale kde je teď? Snad si něco neudělal? Tyhle dvě otázky ji stále trápili.
Dál už to tak nešlo, raději ho šla hledat, co kdyby si něco udělal. Vyběhla jen pár minut po tom co odešel Naruto. Nešla však k k němu domů, jak Naruto vydala se hledat jinak, doufajíc, že ho najde v čas.