Zemřít pro budoucnost 018-Novinka, rovnou dvě

„Sakuru, nechceš mi už konečně říct kam mě vlečeš.‘‘ Vyptával se celou cestu Sasuke, Narutovi už došlo kam jdou a odmítal mu to říct. Jen ať přemýšlí, kam jinam by mohly jít než…
„K hokage.‘‘ Řekl nevěřícně a zastavil se před vchodem. Sám dobře znal Tsunadiny výkyvy nálady. Co sním udělá? Jen doufal, že ho neodviní z útěku Konohy.
Podle toho co mu Sakura řekla se s ní zná moc dobře, doufal, že se nic nestane.
Tuk…tuk
„Ano, pojďte dál.‘‘ Ozvalo se jim za odpověď i podle hlasu usoudil, že nemá dobrou náladu.
Raději vstoupil poslední, aby se ubránil, Tsunade však od papíru nezvedla hlavu. I podle jejího výrazu se dala poznat nálada, dnes se nevyspala nejlépe.
„Hmmm.. bábi.‘‘ Řekl Naruto, aby upoutal její pozornost. Hlavu však zvedla.
„Co se stalo?‘‘ Zeptala se bez jediného zájem, Sasukeho napadlo se vytratit.
„Máme pro vás překvapení,‘‘ oznámil ji a doufal, že ji zaujme. Povedlo se.
„Co jaké překva…..‘‘ Začala jakmile však pozvedla hlavu a zasekla se. Hleděli teď momentálně na sebe ani jeden v nich nic neřekl. Sakuke začal mít strach, ale to se zachvěli změnilo. K velkému neočekávání se usmála.
„Tak vidím, že jsi zpět to jsem ráda.‘' Řekla. Dál si nachvíly poslala Naruta se Sakurou, aby si sním promluvila o samotě.
Dlouhá doba čekání je znervózňovala, oba chtěli vědět co se tam děje.
Dveře se konečně otevřeli, Sasuke konečně vyšel, tvářil se úplně normálně jako by nic.
„Tak co?‘‘ Ptali se ho oba.
„Jen chtěla vědět nějaké určité věci, jinak pohodě.‘‘ Odpověděl jim a vyrazili pryč, v polovině

Pár hodin na to už to věděla snad všichni, samozřejmě to všechny moc potěšilo. Chudák Sasuke si užil hromadu zajímavých otázek na které sám odpověď neznal. Po dalších týdnu už vše pominulo, o vztahu Sasuke a Sakura nikdo kromě Naruto nevěděl, raději to tajili.
Další podobná akce jako ta v koupelně už se raději neděla, Naruto s toho měl druhé vánoc, nu Sasuke by chtěl ,ale problém byl jinde.

„Sakuro co zas děláš v té koupelně?‘‘ Volal Sasuke stojící před koupelnou. Už po několikáté, měl o ni obavy. Takhle to bylo každé ráno , Sasuke a Naruto se k ní stavovali, aby mohli vyrazit na trénink a jako vždy ráno trávila hodina na záchodě.
„No tak.‘‘ Zavolal znovu, žádná odpověď. Trpělivost mu pomalu docházela.
„Víš co já už půjdu, zatím ji dostaň ven.‘‘ Oznámil mu Naruto a zmizel z domu.
Sasuke o ni začal mít strach, doufla, že ji nic nejí, už mu neodpovídala. Se zoufalství vešel dovnitř oknem, nemohl ji tam najít.
Momentálně se krčila v rohu místnosti, plakala.
„Co se stalo?‘‘ Zeptal se. Čupl si k ni ,v děsilo ho to, co jí je. Ona však neodpovídala, dál plakala ani se na něj nepodívala. Začalo ho to vytáčet, dělá to snad neschvál.
„Tahle to dál nejde, už mě ty hry nebaví.‘‘ Řekl naštvaně a postavil se, ji zvedl sebou.
„Když nechceš mluvit, tak alespoň netrucuj a pojď.‘‘ Vyštěkl na ni a vyvedl ji za ruku ven z koupelny. Cítila se hrozně, už ani o n ji nechce pomoc, musí mu to říct, co nejdřív, nebo to bude ještě horší než je teď.
„Počkej.‘‘ Špitla a vyklouzla mu se sevření, právě stali na kraji města směrem k tréninkovému hřišti.
„Já…..‘‘ Začala, znovu se rozplakala a klesla na kolena. Bylo mu jí líto, trápila se, ale mlčením to nezmění.
„Co se děje, už mi to řekni?‘‘ Ptal se ji znovu, tentokrát milejším hlasem, třeba se to konečně doví.
„Já… já.‘‘ Znovu nedořekla.
„Jak mu to mám říct, co když mě odmítne, co když mě v tom odmítne, co když mě v tom nechá samotnou, mám mu to vůbec říct.‘‘ Přemýšlela, Sasuke na mi zatím bezmyšlenkovitě hleděl, nechápal.
„Sakuro, už mi dochází trpělivost.‘' Řekl snažil se to říct klidně.
Já… já jsem v tom.‘‘ Dořekla konečně. No teď to bylo ven, jen čekala jeho reakci.