Nepovedenné jutsu 05

Nepovedenné jutsu 05

Došli, až ke vchodu do pevnosti a s obezřetností v pohybech se vydali dovnitř, do jámy lvové.

V okamžiku, kdy vkročili dovnitř, se rozsvítila všechna světla lemující chodbu do vnitřku pevnosti. Sakura to okomentovala slovy, že se jí to moc nelíbí, ale co mohli jiného dělat, než se vydat dál. Přece by se teď, když byli tak blízko k Sasukemu, neotočili a neodešli zpátky do vesnice s nepořízenou.
Tiše šli chodbou a svojí chakru se snažili udržet, co nejvíce tlumenou, aby je nepřítel nezaregistroval dříve, než by sami chtěli.
Nakonec došli k rozcestí, u kterého Kakashi zavelel: „Teď se rozdělíme, ale buďte opatrní.“
„Zatím,“ mávla Sakura na Kushinu, když pospíchala za Kakashim, který si vybral levou chodbu.
Sai se otočil k pravé, pokrčil rameny a následovaný Kushinou se rozběhl dovnitř.

Sakura se držela za zády Kakashimu a doufala, že Kushina v záchvatu vzteku nezabije Saie, když jí vyrušil jeho hlas.
„Neboj se. Sasukeho najdeme.“
Sakura hodila krapet nechápavý výraz, než jí došlo, že si Kakashi myslí, že přemýšlí nad Sasukem. Usmála se a řekla: „Já vím.“
Vběhli do další chodby a s někým se čelně střetli. Kakashi nestačil zastavit, vrazil přímo do nějaké osoby a oba skončili ve společném motanci a na zemi. Sakura se okamžitě postavila do bojového postavení, ale když se vzpamatovala a uviděla, s kým se to srazili, dostala tichý záchvat smíchu. Na zemi totiž v chumlu ležel Kakashi a Sai. Kushina stála opodál opírající se o zeď, s rukou přitisknutou na ústech a s druhou na břichu. A už z dálky bylo vidět, že se musí strašně držet, aby se nezačala strašně smát.
Kakashi se už stačil trochu vzpamatovat a konečně slezl ze Saie. Stoupnul si, podíval se po děvčatech a s ledovým výrazem na tváří pronesl: „Nevím, co je na tom tak směšného.“
„To byste to musel vidět,“ vyrazila ze sebe Sakura a Kushina souhlasně pokyvovala hlavou.
Sai, už taky stojící na nohou, na to nic neřekl a snažil se tvářit, že se nic nestalo. Nakonec se zeptal: „Našli jste něco?“
„I to by se dalo říct,“ usmála se Sakura. „Zjistili jsme, že je to tady jedno veliké bludiště.“
„Což nám zrovna moc nepomůže,“ usoudil Kakashi.
Kushina chtěla něco říct, ale první se ozval neznámý hlas přicházející z chodby za nimi: „Ale koho to tu máme?“
Všichni čtyři se bleskově otočili a hledali zdroj toho hlasu. Z přítmí chodby se vynořil mladý muž s brýlemi na nose. Kdyby neměl na tváři výraz plný zášti, dalo by se říct i sympatický, ale takhle ne. Pozorně si ty čtyři prohlížel, u Kushiny se zastavil. Po tváři mu přejelo mírné rozčarování spojené s podezřením, ale nijak to nekomentoval.
„Samozřejmě, jako vždy Konoha,“ prohodil s úsměvem. „Kdy už nám dáte pokoj?“
„Až chcípneš Kabuto,“ zavrčela Kushina nenávistně. Ještě teď mu nemohla odpustit tu zradu, které se na nich dopustil.
Kabuto se na ní ještě jednou podíval pátravým pohledem, ale nakonec řekl: „My se známe, že znáš moje jméno?“
Až teď si všichni uvědomili, že Kabuto nepoznal Naruta a možná to bylo i dobře. Kakashi tedy zkusil přesunout jeho pozornost k sobě.
„Máme misi,“ řekl klidně.
„Už zase,“ zaúpěl lékařský medik. „Nechte mě hádat. Máte přivést zpět Sasukeho Uchihu. Kdy už pochopíte, že je tady dobrovolně.“
„To se ještě uvidí,“ neodpustila si Kushina.
Kabuto se na ní znovu podíval a přemýšlel. Najednou ho něco napadlo, opět všechny přejel pohledem a zeptal se: „Kde jste nechali to spratka Naruta? On by si přece nic takového nenechal ujít.“
Chvíli bylo ticho, jak nikdo z nich nevěděl, jak mu odpovědět. Nebo spíše, jestli mu mají říct pravdu. Nakonec to vyřešil Naruto sám: „Naruto Uzumaki je mrtvý.“
Kabutovi se po tváři mihlo překvapení: „Copak se stalo? Nechtěl se náhodou stát Hokagem a do té doby odmítal umřít.“
„Nehoda,“ upřesnila Sakura.
„Chudáci Akatsuki,“ prohodil jen tak do větru. „Zase budou muset změnit plány.“
Sai stojící klidně po boku Kushiny, ucítil, jak se při vyslovení jména organizace Akatsuki, zachvěla. Trošku ho to překvapilo, ale nedal na sobě nic znát. A ani nevěděl, o kom se tady mluví.
Ze zamyšlení ho vytrhnulo Kabutovo oznámení: „Doufám, že si nemyslíte, že vás nechám jít dál bez problémů.“
„To bychom si ani nedovolili myslet,“ uklidňoval ho vesele Kakashi.
„Výborně,“ usmál se Kabuto a vrhl se vpřed.
Kakashi si stačil jen tak, tak odkrýt oko se sharinganem a už musel uhýbat Kabutovy a jeho ruce obalené chakrou. Moc dobře věděl, čeho je tento kluk schopný. Lékařský výcvik a nadání bohužel nezapřel. Do cesty se mu teď postavila Sakura a vší silou třískla do země. Kabuto musel okamžitě zareagovat a uhnout z cesty. Došlo mu, že se tahle holčina od jejich posledního setkání zlepšila a ne nijak málo. To už se na něho hnala Kushina v několika vydání.
„Stínové klony,“ mihlo se mu hlavou. Ale na víc neměl čas. Uhnul dvěma, ale třetí ho nohou udeřila do břicha, až mu trošku vyrazila dech. Sai stál opodál a přemýšlel, jestli se má přidat, když k němu přispěchala Kushina a tiše mu šeptla: „Běž najít Sasukeho, my ho tady nějak zabavíme.“
Sai přikývnul a tiše se vytratil, boj nechal na nich, ale naneštěstí si nevšimnul, že mu vypadl jeden svitek.

Kabuto se jim bránil skutečně statečně, ale přeci jenom byli tři. Vyhýbal se právě spojenému útoku Kakashiho a Kushiny, když ho zasáhla Sakuřina pěst. Stačil jenom vykřiknout a už letěl směr zeď, kde udělal pořádnou díru a omámeně se svezl na zem.
„Skvělá trefa,“ zašklebila se Kushina.
„Díky,“ usmála se Sakura a protřela si zápěstí.
Kakashi se mezitím už skláněl nad Kabutem a shledal, že ten je pro teď mimo hru.
„Měli bychom si pospíšit,“ pronesl po chvíli, až ho svázal. Ale věděl, že ho to na moc dlouho nestaví, až se probudí. „Zjistili moc brzo, že jsme tady.“
„Myslíte, že už o nás ví i ten zmetek,“ zajímala se Kushina.
Kakashi moc dobře pochopil, koho tím myslela: „Nevím.“
Už se chtěli vydat kupředu, když je zastavilo Sakuřino překvapené vydechnutí. Prudce se oba otočili, jelikož si mysleli, že se probral Kabuto a nějak zaútočil na Sakuru. Ale opak byl pravdou. Sakura stála klidně a sama přímo před nimi a v rukou držela rozvinutý svitek. A na tváři měla překvapení smíšené se vztekem.
„Co je,“ nechápala Kushina.
Sakura jim jenom beze slova podala ten svitek. Kakashi si ho vzal a nahlédl do něho, přes rameno se mu nakláněla Kushina. Jak oba četli, na tvářích, zvlášť Kushině, se jim začal objevovat vztek.
„Ten zmetek,“ zavrčela.
„Plně s tebou souhlasím,“ přidala se Sakura a udeřila pěstí do zdi, až udělala díru. „Snažil se získat naší důvěru a teď tohle. Až já ho dostanu do rukou, moc z něho nezbude.“
„Děvčata, uklidněte se,“ snažil se schladit Kakashi situaci.
„Vy jste to věděl,“ zajímala se Sakura a v očích se jí nebezpečně zablesklo.
„Ne, nevěděl,“ bránil se okamžitě s rukama před tělem. „Ale na Tsunade to taky moc nevypadá. Nikdy by tohle neudělala. Dát nám do týmu člověka, který má za úkol zabít Sasukeho. Zatímhle bude někdo jiný.“
„A moc z něho nezbude,“ zavrčela Kushina.
„Měli bychom jít za ním,“ navrhla po chvíli Sakura.
„Aaa, já blbec mu to ještě usnadnila,“ vztekala se Kushina.
„Jdeme,“ zavelel Kakashi. Na nic nečekal a rozběhl se chodbou, a ani se neohlédl, zda ho ty dvě následují.

Běželi chodbou a snažili se najít Saie nebo Sasukeho, ale kupodivu nikoho nepotkali.
„To tady byl jenom ten Kabuto,“ vypustila svoji myšlenku Sakura.
„Moc se mi to nelíbí,“ souhlasil Kakashi.
Jakoby mu chtěl někdo odpovědět, se ozval chodbou obrovský výbuch. Kdesi daleko vpředu něco bouchlo a pustilo dovnitř světlo.
„Že by,“ nadhodila Sakura a rozběhla se tím směrem, než jí stačil někdo zastavit.
„Sakuro, stůj,“ zavolal za ní Kakashi, ale když viděl, že mu nevěnuje ani krapet pozornosti, zaklel a rozběhl se za ní. Nechávaje Kushinu za sebou.

Sakura běžela rychle a světlo se tou samou rychlostí přibližovalo. Dokonce měla pocit, že v tom světle zahlédla něčí postavu.
„Počkej, až tě dostanu do rukou,“ vrčela v duchu.
Už ho viděla, stál v rozbořené chodbě a díval se kamsi nahoru. Ale to jí vůbec nezajímalo, byla strašně rozzuřená. Vběhla do světla a okamžitě si to zamířila k Saiovi. Ten chudák nevěděl, co se na něho žene za pohromu, tak stačil jen tak, tak odskočit její ráně, která udělala v zemi velikou díru.
„Ty zrádce,“ zavrčela a znovu se po něm vrhla. Vůbec jí nezajímalo, zda je tam přítomný ještě někdo, teď zrovna viděla rudě a nezajímal jí nikdo jiný než Sai.
„Sakuro,“ nechápal, co se jí stalo.
„Nedělej, že nic nevíš,“ zavrčela znovu a vytvořila v zemi další díru. „Vetřel ses nám do týmu, jenom abychom tě sem dovedli, abys mohl splnit svojí tajnou misi.“
V Saiovi v tu chvíli hrklo, došlo mu, že musel někde ztratit svitek s úkolem. A taky věděl, že i když se jí to bude snažit vysvětlit, stejně by mu neuvěřila, ale stejně to zkusil: „To je sice pravda, ale já to splnit nechtěl.“
„Ty si myslíš, že ti budu věřit,“ rozčilovala se, ale něco v jeho hlase jí donutilo zastavit se a pozorně si ho prohlédnout.
„Sakuro,“ zkusil to ještě jednou. „Věř mi.“
„Nevím, proč bych měla,“ odsekla.
„Třeba proto,“ řekl Sai a ukázal někam nahoru. Sakura sledovala jeho ruku a uviděla tam proti slunci nějakou osobu.
„Sasuke-kun,“ zašeptala překvapeně.
„Sakuro,“ pozdravil jí Sasuke kývnutím hlavy. Na tváři mu hrál pobavený výraz, když shlížel na ty dva dole. A přesto si neodpustil poznámku: „Milenecká hádka?“
„Tak bych to nenazval,“ vyšel ze stínu chodby Kakashi, který tam stál celou dobu a sledoval situaci.
Sasuke pokrčil rameny a dál se na ně všechny díval klidným pohledem: „Budu hádat. Přišli jste mě odvést zpátky do vesnice.“
„Přesně,“ usmál se Kakashi. „A předpokládám, že se ti zpátky nechce.“
„Ne.“
„Já si to myslel,“ povzdechnul si Kakashi. „Takže tým Kakashi tě bude muset zajmout.“
„Tým Kakashi,“ zopakoval po něm. Přejel ty tři očima, ukázal na Saie a pak se zeptal: „To má být náhrada za mě? Už zase sbíráte beznadějné případy.“
Na tohle nikdo nic neřekl.
„A kde je vůbec Naruto, přece by si něco takového nenechal ujít,“ pronesl Sasuke ironicky. „Honí mě, už bůh ví kolik let.“
Sakura mrkla po Kakashim, ale ani ten nevěděl, jako to Sasukemu říct.
„Sasuke-kun,“ oslovila ho Sakura. „Víš, Naruto je…“
„Naruto je mrtvý,“ přerušil jí dívčí hlas přicházející ze stínu chodby, ze kterého se předtím vynořil Kakashi.
Sasuke se překvapeně otočil tím směrem, ale nikoho neviděl a tak se zeptal: „Cože?“
„Naruto je mrtvý,“ zopakoval ten hlas znovu. Ze stínu vystoupila Kushina a svýma modrýma očima se zadívala do těch Sasukeho černých.