Nepovedenné jutsu 04

Nepovedenné jutsu 04

„Co zase chce,“ nechápala Kushina, když společně se svým týmem mířila opět ke kanceláři Páté.
„Uvidíme,“ odvětila Sakura, ale ani ona z toho nebyla nijak moudrá.
Kushina tentokrát rozrazila dveře bez klepání a vpochodovala dovnitř, aniž by brala na zřetel rozpoložení Páté.
„Tak co zase,“ vyštěkla na ní.
Tsunade kupodivu zachovala klid a nenechala se od Kushiny vyprovokovat: „Zavři prosím tě dveře.“
Kushina si vědoma, že tentokrát z toho nic nebude, šla zavřít dveře. Ale v půli cesty jí zarazila tato slova: „Našli jsme úkryt Orochimara.“
Prudce se otočila, v mžiku byla zpátky u stolu a opřená o ruky koukala do obličeje Tsunade z asi deseti centimetrové vzdálenosti: „Opravdu?“
Pátá, která čekala nějakou podobnou reakci, jenom kývla hlavou.
Sakura stála opodál a ve tváři nadšený výraz: „Takže ho znovu uvidíme.“
Kakashi to všechno sledoval s klidem sobě vlastním, ale i on byl touto zprávou překvapený. Sasuke odešel před dvěma lety stejně jako Naruto. Poznají se vůbec?
Sai samozřejmě věděl, o kom se celou tu dobu mluví, ale nechápal, proč se tak všichni těší a mají radost, že se konečně uvidí s tím, kdo zradil vesnici. Svou myšlenku ovšem vyslovil nahlas a řekněme, že to byla chyba.
V okamžiku, kdy vypustil slova z úst, věděl Kakashi, že je zle. Místnost totiž zaplnil neuvěřitelně silný pocit nenávisti. Sai ztuhnul, vědom si, že asi udělal chybu. Sledoval, jak se k němu ztuhle otáčí jak Sakura tak Kushina a na jejich tvářích byl výraz blízký vraždě.
„A sakra,“ zhodnotil to Kakashi a hned stál před Saiem. Jiraiya tak tak stačil chytnout Kushinu, než se rozběhla s rasenganem na nového člena týmu. Se Sakurou to takové štěstí nebylo. Ta se srazila s Kakashi, který snažil zachránit Saie před smrtí.
„Pusť mě,“ vrčela vzteky Kushina.
„Až se uklidníš,“ usmál se Jiraiya a dál ji držel za ruce.
„Uklidním se, až mu nakopu zadek,“ odvětila sladkým hlasem, za kterým se schovávala vražedná touha po něčí krvi.
„Sakuro,“ uklidňoval Hatake svou studentku. Držel jí kolem pasu a táhnul od Saie. Její odpovědi byly stejné jako u Kushiny.
Kakashi hodil pohled po Saiovi, který se tvářil, že ničemu nerozumí, a prohodil: „Pro příště. Tato věta je taboo.“
„Ok,“ pokrčil Sai rameny.
Tsunade to chvíli pozorovala s klidným výrazem, ale pak vztekle bouchla pěstí do stolu. Ten se chudák celý zachvěl a zasténal. Tím přitáhla pozornost všech kolem: „Kushino, Sakuro okamžitě se uklidníte, jinak na tu misi půjde jiný tým. Jasné?“
„Hai,“ odvětily obě svorně a přestaly s pokusy o svobodu.
„Výborně,“ usmála se Pátá.
Sakura si stoupnula na druhou stranu místnosti, než stál Sai, a Kushina jí napodobila. Kakashi jenom pokrčil rameny a stál uprostřed.
„Takže k misi,“ začala Tsunade. „Infiltrujete se do skrýše Orochimara a přivedete zpět Sasukeho Uchihu živého či mrtvého. Ale pro klid všech okolo radši živého. Jasné?“
„Hai,“ neslo se místností.
„Dobře,“ kývla Pátá hlavou. „Můžete jít.“
Pak jí padnul pohled na Sai a řekla: „Ty tu ještě zůstaň.“
Sai na to nic neřekl a zůstal stát, tam kde byl.
Tsunade počkala až se za děvčaty a Kakashim zavřou dveře a po chvíli řekla: „Sai, jestli se chceš dožít stáří, musíš pochopit, že prohlášení typu, které jsi řekl před chvíli, jsou zakázané.“
„Nechápu proč,“ řekl klidně Sai. „Ten Uchiha přece opustil vesnici bez dovolení. Jeho trest je přece smrt.“
Pátá si povzdechla, kdyby tohle řekla holkám, tak by jí zbouraly vesnici se zemí, ale nahlas řekla: „Byli spolu dlouho. Prošli si mnoha nebezpečí a tím se mezi nimi utvořila pouta, která se nedají jen tak jednoduše zpřetrhat.“
„Pouta?“
„Pochopíš, až je uvidíš společně,“ usmála se a pokračovala: „A teď už jdi.“

„Kushino, víš, co to znamená,“ smála se radostně Sakura a její obličej říkal vše ostatní. „Znovu ho uvidíme. Budeme mít možnost ho přesvědčit, aby se vrátil s námi.“
Když jí Kushina neodpovídala, podívala se na ní a zeptala se: „Co se děje?“
Druhá dívka šla celou dobu se skloněnou hlavou a ztracená ve vlastních myšlenkách. Teď se probrala a smutně prohodila: „Tebe pozná.“
„Cože,“ nedošlo jí to hned.
„Mě zná jako kluka,“ vysvětlila. „Jak se asi bude tvářit, až mě uvidí?“
Sakura chvíli mlčela a pak odvětila: „Dostane záchvat smíchu a řekne ti, že jsi ubožák.“
„Pravděpodobně,“ zašklebila se Kushina.
„Ne, teď vážně,“ přestala se smát Sakura. „Určitě bude překvapený nebo spíše zděšený.“
„Hmm.“
„Neboj, nějak to dopadne.“

„Já ho zabiju, já ho vážně zabiju,“ rozčilovala se Kushina, stojící společně se Sakurou a Saiem u severní brány a čekající, samozřejmě na koho jiného než na Kakashiho, který šel opět pozdě. Měla na sobě, to v čem přišla poprvé zpátky do vesnice - oranžové kraťásky, černé síťované triko, které přes prsa halila oranžová košile, zavázaná hned pod nimi. Na rukou měla černé rukavice bez prstů, holeně jí kryli černé chrániče a u pasu pouzdro se zbraněmi. Vlasy měla opětně svázané do ohonu vysoko na temeni hlavy.
„Tohle dělá pořád,“ zajímal se Sai, oblečený jako při jejich prvním setkání, a měl tím na mysli Hatakeho.
„Zvykneš si,“ usmála se na něho Sakura, která už zapomněla na epizodu v kanceláři Hokageho. Ta na sobě měla červené triko bez rukávů, na loktech chrániče. Přes černé kraťase měla danou sukni, která se vepředu rozdělovala do dvou částí a samozřejmě vysoké boty, chránící holeně.
„No nevím,“ ucedil tiše s pohledem na Kushině rázující kolem.
Jako na zavolanou se před nimi objevil za hustého kouře Kakashi s batohem na zádech a s omluvným výrazem na tváři.
„Už zase jdete pozdě,“ křikla na něho Kushina. „A tentokrát chci slyšet něco jiného než, že jste sundával koťátko ze stromu, nebo pomáhal stařence s nákupem domů.“
„Ztratil jsem se na cestě životem,“ pokrčil Kakashi rameny a tvářil se, že nevidí rozzuřený výraz na Kushinině obličeji.
„Jdeme,“ zavelela Sakura, dřív než se stane něco horšího než pár nadávek letících vzduchem, a vykročila z brány vesnice.
„Souhlas,“ potvrdil to Sai a vydal se za ní. Kushina ještě něco prohodila tiše pro sebe a rychle vyrazila za nimi, následovaná Kakashim, který měl na tváři rozpustilý úsměv.

„Jak je to daleko,“ zajímal se Sai.
„Asi tak dva dny,“ odvětil Kakashi, jak jinak než s obličejem zabořeným v knížce. „Takže se za tu cestu aspoň poznáte.“
„Pch,“ odfrkla si Kushina.
„Je vám doufám jasné, že to nebude tak jednoduché, jak to vypadá,“ zeptala se jich mírně nervózně Sakura. „Orochimaru je pěkný zmetek. Naposledy, když jsme s ním měřili síly, tak jsme dopadli strašně.“
„Jak,“ zajímal se Sai, ale v duchu si myslel, že mu to neřeknou.
K jeho překvapení odpověděla Kushina se smutkem v hlase: „Já v bezvědomí po jednom jeho útoku, Sasuke označený prokletou pečetí a Sakura zbitá.“
„Zapomněla jsi dodat, že až potom když zmizel,“ zašklebila se. „a vy oba jste byli v bezvědomí.“
„Aha já zapomněla,“ omlouvala se rychle Kushina.
„Tak zapomněla,“ odfrkla si Sakura. Tehdy se změnila, už nechtěla, aby jí ti dva neustále museli pomáhat. Tehdy se zařekla, že se stane jejich rovnocenným partnerem. A můžeme říct, že se jí to podařilo skutečně naplnit.
Sai to poslouchal a přiznal si, že si ti tři v tu chvíli museli projít peklem. Moc dobře věděl, kdo je to Orochimaru. Takže v duchu jim složil poklonu, že zůstali na živu. I když jenom oni tři vědí, co se tehdy stalo. Jen oni. Třeba jsou s ním neustále ve spojení a jenom to hrají na Hokageho. Ale taky možná ne, usoudil při pohledu na Kushinu, když někdo vyslovil jméno toho sannina.

Za dva dny dorazili na místo, kde se údajně nacházela současná skrýš Orochimara a jeho poskoků. Stáli uprostřed krásné rozkvetlé louky a nikde ani náznak nějaké budovy nebo něčeho podobného.
„Tak a co teď,“ zajímala se Kushina s rukama v bok.
Kakashi konečně schoval knížku, kterou nepustil z rukou celou cestu, snad kromě spaní, a zadíval se na louku.
„Pche,“ odfrknul si a složil ruce do několika pečetí. Vzduch se mírně zavlnil a po chvíli se objevil chvějící se obrys pevnosti.
„Hmm,“ zamručela Kushina.
„Že si, ale umí vybrat,“ poznamenala spíše pro sebe Sakura.
„Jdeme na to,“ zavelel Kakashi. „Půjdeme po dvojicích a nemusím dodávat, že si máte dávat pozor. Sakuro, ty půjdeš se mnou.“

Došli, až ke vchodu do pevnosti a s obezřetností v pohybech se vydali dovnitř, do jámy lvové.