Splněné přání - 19

Další díl naší společné povídky!! Tentokrát je to díl ode mě! Hin!

"Miyo! Musíme hned za ní!" přiběhnu k Miye rychle. Ta se stále vyděšeně dívá na Tsunade. Povzdechnu si.
"Do háje!" ulevím si a jednu Miye vlepím. Miya se skácí na zem s červeným otiskem mé ruky na tváři. Zamračeně se na mě podívala.
"Co to do tebe vjelo?" zeptala se mě naštvaně. Pokrčila jsem rameny.
"No co? Nějak jsem tě musela probudit! Ale to teď neřeš! Musíme Katsumi rychle najít!" řeknu rychle. Miya pozvedne obočí.
"A to jako proč? Vždyť Tsunade málem zabila?! To chceš přijít na řadu jako další? Ne díky zůstanu tady!" řekl příkře Miya. Zírám na ni s otevřenou pusou.
"T-to nemyslíš vážně, že ne?" zeptám se ji. Miya se ani nesnaží odpovědět a rychle utíká pomoct Ino a Sakuře s léčením.
"Ale proč … ?" pomyslím si a smutně sklopím oči. Chvíli váhám mezi dvěma kamarádkami ale nakonec se rozhodnu. Nejdřív najdu Katsumi. Na Miyu zbude čas až se vrátíme.
"Kakashi-sensei! Jdu hledat Katsumi … mezitím .. dejte prosím pozor na Miyu! Je sice silná ale v nynější situaci se bojím o její bezpečí." požádala jsem Kakashiho, který stál kousek vedle. Přikývl.
"Spolehni se!" řekl Kakashi a já s trochu lehčí hlavou zmizela mezi stromy.
.............
Hledala jsem několik hodin, než jsem konečně nešla nějaký náznak jejich stop.
"Konečně! Už jsem blízko!"pomyslela jsem si a přidala jsem. Za chvíli jsem našla další a zřetelnější stopy, podle toho jsem zhruba odhadla, že Katsumi je ode mě vzdálená zhruba pět minut. Vydala jsem se tedy po stopách a konečně jsem ji našla ležet pod kořeny velkého stromu. Rozběhla jsem se k ní.
"Katsumi!" křikla jsem štatsně až Katsumi nadskočila. Zmateně se podívala po hlase.
"Co... kdo … Riso!" vykřikla překvapeně.
"Katsumi! Proč jsi utekla?!" zeptala jsem se jí ihned jak jsem k ní přiklekla. Uhnula pohledem.
"J-já ani sama nevím." přiznala.Po tvářích jí začnou téct slzy, po chvíli se úplně rozbrečela. Přisednu si k ní blíž a objemuji.
"Už je to v pořádku! Jsem tady!" řeknu konejšivě. Katsumi se asi po pár minutá přece jenom uklidní. Odtáhne se ode mě a podívá se na mě. Po chvíli se omluvně usměje. Nechápu a tak se podívám na své triko. Dostanu tik do oka.
"Katsumi!" zašeptám zlověstně. Ta má co dělat aby se nerozesmála.
"Podívej se na to triko! Vždyt je úplně mokrý! Co mám podle tebe ted dělat?!" rozkřičím se na ni naštvaně. To už ale Ktausmi nevydrží a hlasitě se rozesměje. Na čele mi vyskočí žíla, vytáhnu obě dvě katany co mám na zádech a výhružně se na ni podívám. Ona se přestane smát a také se postaví.
"Chceš se prát?" zeptala se mě nebezpečně. Zašklebím se.
"Si myslíš, že se tě bojím? Je kvůli tomu, že máš to tvé Kekkei Genkai? Podívej se na mě! Já jsem svázaná až do konce svého života přísahou! A tuším i když zemřu tak můj duch bude muset vykonat to co jsem slíbila. To tvoje je oproti tomu mému nic! Ano možná je nebezpečné ale aspon při tom nemáš bolesti!" zakřičela jsem na ni. Katsumi oněměla.
"Risa ..já .." začala ale já ji nepustila ke slovu.
"Ted bud ticho!" křikla jsem na ni až se lekla.
"Nemáš důvod utíkat. Jen si trénovala, no a co?! Ano trochu si to přehnala a málem si ji zabila ale to ještě neznamená, že musíš utéct! Jsme kamarádky nebo, ne? Držíme spolu a pomáháme si! Ale už mě přestávají tvé pochybnosti zbavit! Stále když příjde na řeč téma zrada, vždy se tak divně podíváš jako by jsi měla chuť nás opravdu zradit! Už toho nech! Je ti to jasný?!" zakřičela jsem na ni z posledních sil a schovala jsem katany. Otočila jsem se k ní zády.
"Nestůj tam jak solnej sloup! Musíme zpátky, však víš, že Akastuki a Orochimaru mají brzy zaútočit!" řekla jsem přes rameny. Katsumi vykuleně přikývla a pomalým krokem mě následovala. Ale najednou. Chytla jsem se znovu za hlavu, protože mi v ní začala narůstat bolest.
"Sakra! Už né!" zašeptala jsem bolestně a spadla jsem na kolena. Začala jsem bolestně křičet a svírat si hlavu čím dál víc. V hlavě se mi znovu objevili ty obrazy … stejné jako v tu noc, kdy jsem potkala Sousukeho.
Bylo ráno a já s Kasumi, Miyou, Narutem, Kakashim, Hinatou a Sakurou jsme trénovali na cvičišti týmu 7.
"Zaber Riso! Máš na víc!" křičel na mě Naruto. Ještě víc jsem zabrala a udělala padesátý klik. Miya a Katsumi na tom byli stejně. Jen Katsumi běhala a Miya posilovala břicho. Najednou se z lesa vynořilo několik postav. Bylo jich 10. Všichni jsme se na ně zaměřili a okamžitě jsme poznali černé pláště s červenými mraky.
"Co tu chcete?!" křikla jsem na ně.
"Jen jsme vás přišli pozdravit!" řekl mě povědomí hlas a někdo vystoupil z davu.
"Sousuke?!" řekla jsem troch překvapeně, i když jsem věděla, že k nim patří.
"Ano, má drahá." řekl posměšně. Zamračila jsem se.
"Ptám se ještě jednou! Co tu chcete?" křiknu trochu hlasitěji. Najednou jako by se zastavil čas, jen já a Sousuke, jsem se mohli nadále hýbat.
"Brzy mě vyhledáš! Jen já ti budu moci pomoc od tvého utrpení!" řekl tiše. Zamračila jsem se.
"Jaké utrpení?" zeptala jsem se ho nechápavě. Zasmál se a zmizel. Zmizel stejně jako všechno kolem.

Trhnutím jsem se probrala do skutečnosti. Ležela jsem na zádech a zhluboka jsem dýchala.
"To stejný vidění." pomyslela jsem si zamyšleně.
"Riso?! "zatřásla se mnou asi už po desátý Katsumi.
"Co?" zeptala jsem se ji.
"Jsi v pořádku? Měla jsem pocit, že ty vize jsou čím dál tím pro tebe bolestnější." řekla tiše Katsumi. Zasmála jsem se.
"Ale prosím tě! Jen si něco namlouváš, není to nic hrozného!" odbyla jsem ji rukou. Chtěla něco namítnout ale zarazila jsem ji pohledem. Pomalu jsem si čupla a opřela jsem se o strom. Díky němu jsem si jak štakš stoupla. Utřela jsem si pot z čela a pomalu jsem se vydala zpátky.
"Katsumi! Jdeme!" řekla jsem po chvíli. Katsumi mě ihned následovala a stále se na mě zkoumavě dívala.
"Riso ... p-proč to vlastně pro mě děláš?" zeptala se mě po pár minutách chůzi. Zastila jsem se a sklonila jsem hlavu.
"Proč? Není o snad jasné? Jsme kamarádky ...jsi moje nejlepší kamarádka. Teda společně s Miyou! Než jsem potkala vás dvě tak.. jsem strávila spoustu času o samotě! Je fakt, že poslední roky ve škole .. no asi ta sedmá nebyla nejhorší a dále pak asi do třetí třídy. Byla jsem většinu času sama ... a tak nechci aby někdo zažíval to stejné co já!" vysvětlila jsem tiše a podívala jsem se na oblohu, která lehce prosvítala mezi stromy. Na tváři mě hrál usmev.
"Děkuji!" špitla Katsumi. Obrátila jsem se na ni a široce jsem se usmála.
"Pro přátelé cokoliv!" ujistím ji. Přikývne a my se znovu vydáme na cestu.
....................
"Peine! Vše vyšlo podle plánu! Jedna ze tří má sledovací jutsu!" ohlásil vítězně Sasori. Pein kývl jako, že rozumný.
"Sousuke!"zavolal. Hned na to se před ním objevil Sousuke.
"Co si přeješ Peine?" zeptal se pokorně ale v hloubi duši si představoval jak do něj zapichuje katanu.
"Jak jsi pokročil v misi?" zeptal se ho se zájmem. Sousuke se na něj podíval naprosto klidně.
"Vše jde podle plánu! Už vím dokonce i její jméno a styl boje!" oznámil Sousuke. Pein se na něj pochvalně podíval.
"Říkej." vyzval ho. Sousuke přikývl.
"Její jméno je Nanami Risa a nejvíce bojuje s Taijutsu, stínovými klony a na zádech má i katany. Dvě. Ty ale nepoužila. Dále pak bojuje v Ninjutsu! A zdá se, že její elementy jsou vítr a ohen!" oznámil.
"Zajímavá kombinace." pomyslel si Pein.
"Dál?" zeptal se po chvíli. Sousuke zapřemýšlel.
"Vypadá to, že se nerada vzdává a jde za svým cílem! Do boje dává vše ale jak jsem vypozoroval je i přátelská a milá k ostatním lidem. Teda k Akatsuki a atd. Moc ne. Také bych řekl, že mezi těmi třemi je ona ta hlavní. Ne úplně ale myslím si, že je drží pohromadě. Ale její záporná stránka je že se někdy velmi snadno vytočí a jedná ukvapeně." vypověděl Sousuke. Pein s úsměvem kývl.
"Dobrá práce! Ty ji budeš stále sledovat a zbytek se zaměří na ty dvě! Deidara a Sasori na tu co je označena a Itachi s Tobim na tu druhou!" rozkázal Pein.
"Hai!" křikli všichni sborově a místnost se vyprázdnila.
"Kostky jsou vrženy!" zašeptal tiše Pein a šíleně se rozesmál.