Splněné přání - 18

Splněné přání - 18

Další pokračování . Je to delší než je u mě zvykem a snad to nevadí a snad se líbí .

,, Promiňte, že jdu pozdě." Zakřičím na dav. Doběhnu k ostatním a vydýchám se. Podívám se na všechny přítomné. Tsunade, Sakura, Ino, Miya, Risa a Kakashi. Sladce se usměju a nevinné nahodím.
,,Před domem se mi porvali psi a tak jsem je od sebe musela odtrhnout."Vymluvím se. Přelétla jsem shromážděný lid svým "super-mega-cool pohledem č. 224".
,,Pání...minule to byla kočka, dneska zase psi. ty máš ale štestí." Neodpustí si Risa kousavou poznámku.Raději na to nereáguju, nechci vyvolat "kamarádskou" hádku hned ráno. Ono to nikam neuteče. Tsunade rozhodí rukama, aby upoutala pozornost a začala vydávat rozkazy.
,,Risa bude trénovat s Miyou, aby si vylepšily Kekkei Genkai. Sakura a Ino proti Kakashimu a já budu bojovat s Katsumi. Navíc jsou tu tři medical ninjové a Ino umí také léčit. Takže, jde se trénovat." Rozkázala Tsunade a odešla pár metrů vedle se mnou v závěsu. Sakura a Ino si pomstichtivě prokřuply prsty a na tváři měly samolibé úsměvy. Kakashi nahodil velice profesionální výraz (takže koukal jako pako). V zájmu svojí bezpečnosti ustoupil o krok dozadu. Miya si připravila Sharingan a Risa přemýšlela, který z jejích tajných útoků se bude hodit.
,,Miya včera objevila Sharingan. Tak se předveď, co umíš ty."Vyzvala mě Tsunade. Přikývla jsem a zavřela oči. Udělala jsem pečeť tygra a soustředila se na Chakru. Tsunade se mírně usmála a povzdechla si. Pak se rozpřáhla a chtěla uděřit silně do země. Ovšem těsně před ní se zastavila a zadívala se na moje ochablé tělo. Zničeho nic Tsunade začala šíleně křičet. Zhroutila se v bolesti na zem a dala kolena pod bradu. Křik ale neustal.
,,Tsunade-sama." Vykřikla Sakura a s Ino k ní přiběhly. Začaly s léčbou.
,,Katsumi!!!" Vykřikla pro změnu Risa, která jediná pochopila, co se stalo. Miya zdešeně hleděla na svého téměř-senseie se strachem očích.
,,Přestaň Katsumi. Zabije jí to!" Křičela hystericky Risa. V tom okamžiku Tsunade přestala křičet. O očima prudce dokořán zrychleně oddechovala. Moje tělo ožilo. Vyděšeně jsem si dala ruku před pusu.
Risa ke mě přistoupila a prudce mě otočila čelem k ní.
,,Co tě to sakra napadlo, používat na ní svojí Kekkei Genkai?" Zeptala se a propalovala mě pohledem.
,,Já..nechtěla. Omlouvám se." Zašeptala jsem. Rychle jsem se otočila a za pohledu všem přítopmných jsem utekla do lesa.
,,Kakashi-sensei! Udělejte něco."Řekla Sakura, ale odpověď jí bylo zakroucení hlavy. Na otázku "proč?" reagoval:
"Poněvadž," odkašlal si Kakashi, "se jí bojím."
*****
,,To není možný." Zašeptám. Slzy mi tečou po tváři. Malé větvičky mě škrabou po tváři a kolem nohou. Pomalu zpomalím, až se nakonec zastavím a pokračuju pomalým krokem. Hřbetem ruky setřu slzy. Pod nohama mi křupou malé větvičky. Ovšem na to neberu ohled. Zastavím se a zohlednu se kolem sebe.
,,No bezva..." Spustím svojí typickou ironii. Já se ztratím i tam, kde to nejde. Povzdychnu si a vydám se nějakou cestičkou zpět.
,,Zdá se mi to nebo tu je nějaká tma...hned po ránu? Zdá se mi to...nebo zase mluvím sama ze sebou?"Promluvím a doufám, že si moje oči brzo zvyknou na tmu. tahle část lesa je nějaká tmavá. Odhrnu jakousy větev a pokračuji v cestě. Kouknu se do dálky. Zarazím se. Je tu nějaká mýtinka osvětlená denním světlem. Otočím se a spatřím, že i les za mnou je plný světla. Pokrčím rameny s doměnkou, že to bylo asi Genjutsu. Ovšem všimnu si, že na konci mýtinky se rýsuje nějaký obrys. Obrys člověka. Ne...dvou lidí. Postavím se do bojové pozice.
,,Kdo je tam?" Zeptám se zřetelně. Ony postavy vyjdou ze stínu.
*Takže během tří měsíců musí být Katsumi, Miya a Risa dokonale připraveni* Slova Tsunade, která mi Risa zdělila o nepřátelském útoku se mi zřetelně vybaví v hlavě.
Očima projedu černý plášť s červenými mraky, které jsou lemované bílým proužkem. Že by to začalo?
,,Akatsuki?" Zeptám se pro jistotu na zcela zbytečnou otázku. Odpovědí mi je přkývnutí. Pohlédnu jim do tváři, ikdyž si uvědomuju, že tu může být léčka.
,,A vy jste...!" Vykřiknu a zapomenu na bojovou pozici.
,,Deidara a Sasori!" Dopovím. Ti dva se na sebe nechápave podívají.
,,Znáš nás?" Promluví Sasori. Najednou si něco uvědomím. Sasori znamená štír. Mů brácha je ve znamení štíra. Na hrudi ucitím divný pocit. Je to smutek? Smutek po rodině?
,,Aby ne!"Vykřiknu a vmžiku na svoje příbuzne zapomenu. Nahradí to červená barva ve tváři. Nevěřila jsem tomu, ale stalo se. Setkala jsem se s nimi. Ale jsou to v první řadě nepřátelé.
,,Budete stát nebo bojovat?" Zeptám se a s pečetí se rozběhnu proti nim. Oba dva však nic nedělají, jen Deidara sáhne do kapsy. To na mě neplatí. Vyskočím do vzduchu a vytvořím velké jezero. Mýtina je rázem zaplavená. Udělám další pečeť a vodou začne prbíjet elekřina. Oba jsou pod vodou, takže je to nemuže minout. Vítěslavně se usměju. Ovšem úsměv mi spadne ze tváře, když je ti dva promění v jílové klony. Padne na mě stín. Vzhlédnu vzhuru a sleduji, jak Deidara vytvořil obrovského draka, na kterém se teď oba vznáší. Sasori si zase připravil jednu ze svých loutek.
,,Sakra." Syknu a sleduji jejich počínání. Jeden útočí a druhý uhýá útokům. Uvědomím si, že mezi nima je silná spolupráce. Hodím po nic pár zbraní, ale nemá to žádný účinek.
Nic jiného mi nezbývá.Udělám pečet tygra. Zamířím na jednoho z nich. Jsou vysoko a tak nevím kdo to je. Moje tělo ochabne. Za chvíli se ozve děsivý křik. Postava v černém plášti spadne dolů. Jutsu zruším a mé tělo oživne. Zjistím, že to je Sasori. Spadne do vody. Začnu dělat pečeť, pro svůj útok, který mi poprvé nevyšel. Ale předemnou dopadne bomba. Jílová bomba. Zdešeně uskočím, ale vábuch mě zasáhne a já se udeřím hlavou do stromu. Voda ustoupí a já dopadnu na zem. Sasori vykašle vodu. Deidara mu ochotne pomůže silnou ranou do zad. Tím pomuže Sasorimu znova zabořit hlavu do země.
,,Co s ní uděláme?" Zeptá se Deidara. Sasori se tedy zvedl.
¨,,Je dobrá...dvakrát mě dostala na zem." Přemýšlel Sasori.
,,Je jednou...podruhý jsem se o to postaral já." Odporoval Deidara. Sasori na to však nereágoval.
,,Mám nápad." Řekl po chvilce Sasori a přehraboval se v kapse. Deidara na něj koukal se zvědavým pohledem. Nakonec přeci jen našel to, co hledal. Vytáhl z kapsy malý čtvereček. Nakonec se přeci je rozešel ke mě.Sáhl mi za krk. Otevřela jsem unaveně oči. Znova jsem sykla bolestí. Ucítíla jsem na krku prudkou bolest. Sasori se spokojeně postaví a vrátí se ke svému týmovému partnerovy.
,,Co to bylo?" Zeptal se se zájmem Deidara.
,,Celý měsíc jsem na tom pracoval. Byl to kousek železa, ve kterém je zapečetené sledovací jutsu. Vtip je v tom , že se toho nemůže zbavit. Má to v těle, dal jsem jí to pod kůži. Na tomhle svitku se pak zobrazí mapa, díky které jí pak najdem. Svitek se aktivuje pomocí mojí krve a tajné techniky.Jdem." Vysvětlil Sasori a popaháněl Deidaru pryč. Vykulila jsem vydešeně oči.
,,Teď se teprve nemůžu vrátit." Řeknu si pro sebe a smutně si povzdychnu.