manga_preview
Boruto TBV 07

Provinění 12


Provinění


12.část - Setkání

Hanabi přemohla svou nerozvážnost a i když byla plna pochybností, vydala se směrem k pevnosti – tedy na západ. Dovtípila si, že všichni její týmoví kolegové budou směřovat právě tam a tak tam na ně jednoduše počká. I když přesně nevěděla kdy a jak. Vydala se tedy směrem, kde tušila pevnost. Les řídnul s každými deseti metry, až se proměnil v menší pláň.

Tráva jí sahala po kolena a vítr jí cuchal vlasy. Její oči si musely chvilku přivykat na záplavu slunečního svitu. Hned jak opět normálně viděla, se vydala k jakési hoře. Všude okolo vězely kameny dvakrát větší než ona.

Šla už po louce skoro půl hodiny a hrouda kamenů v dáli se ani o trochu nepřiblížila. Tiše pochodovala dál a v duchu přemýšlela, jak se asi vede ostatním. Hned jak obešla jeden z těch obřích kamenů, který jí stál v cestě, uslyšela zvuk sešlapané trávy. Napřímila se a vyčkávala. Byakugan jí ukázal, že přímo za obřím kusem skály stojí jeden ninja – nepřítel, který zde zřejmě obchází jako hlídka. Tiše se přiblížila ze zadu, využila momentu překvapení a skočila na ninju otočeného zády. Okamžitě ho omráčila a zastavila se.
„Hm, proč jsem to vlastně udělala?“ptala se sama sebe nahlas a škrábala se na hlavě.

Posléze se plácla do čela, protože jí to konečně došlo a sundala ninjovi uniformu. Samozřejmě, že jen ty vrchní části!

Ačkoliv jí byl úbor značně větší, nasoukala se do něj. Byl to vlastně chytrý způsob jak nepozorovaně proklouznout aniž by způsobila nějaké podezření ze strany nepřátel.

Vypadala teď jak špatně zamaskovaný lupič, který oplývá anorexií. Vlasy měla schované pod tmavou kuklou. Slunce jí pálilo do obličeje a pod kombinézou, kterou ukradla jistému ninjovi, jí bylo značné vedro. Nicméně se rozběhla směrem k hroudě.

Od obrovské skály ji dělil už jen menší shluk stromů a mírná propadlina země. Stromy vcelku uvítala, protože jí bylo nesnesitelné vedro. Po lících jí stékal horký pot a oblečení se jí lepilo ke kůži.

Jak v tom ti ninjové mohou být – zapřemýšlela a přestala dávat pozor. Přeskočila na další větev, rukou se odstrčila dál a pevně dopadla na zem. Dál už běžela pod stromy. Už viděla opět záplavu onoho slunečného světla.

Těsně před tím, než vyběhla opět na travnatou plochu bez stínu a kapky vody, jí něco shodilo na zem. Respektive to něco na ní spadlo a tisklo jí to k zemi. Rychle to něco odstrčila a postavila se do obranné pozice. Než začala čelit útoku, stihla si svého nepřítele plně prohlédnout.

Byl o něco vyšší než ona. Na hlavě měl podobnou kuklu jako ona. Zahalený až po oči. Na sobě lehké pláty kovu a na rukou chrániče. Též se postavil do obranné pozice a pak vyrazil.

Hanabi tak tak uhla jeho úderu, otočila se a s razancí, kterou jí otočka dala, mu opětovala úder. Též nezasáhla. A bohužel nevykryla jeden z jeho útoků. Plnou silou jí strefil do boku. Hanabi jen ucítila, jak to mírně křuplo, a svalila se k zemi.

Po chvíli sebeovládání opět vstala a vyrazila ku útoku. Jedna pěst cíl minula. Ta druhá se zprudka odrazila o jeden z plátů. Bolestí vykřikla, chytla si dlaň, ve které si pravděpodobně zlomila několik kůstek. Sehla se, otočila a podkopla nepříteli nohy.

Ten se tvrdě svalil na zem. Rychle se opět zvedl a počal opět bojovat. Tmavovláska už přestávala stíhat. Nakonec nevykryla jeden pohyb, útočník ji chtěl zmrzačit jednou přesně mířenou pěstí do obličeje. Naštěstí uhla, jenže při sehnutí jí sklouzla kukla a její vlasy spadaly dolů k zemi. Udýchaně se zvedla a odhrnula si zpocené vlasy z čela.

Její oponent však nedbal. Vypadal spíš zcela omráčeně. Hanabi využila situace a rozběhla se k němu. Chytl ji za zápěstí a promluvil:
„Hanabi… To jsem já… Ushira.“

Tmavovláska ovšem jen konsternovaně stála a koukala na zakuklence. Pak mu strhla kuklu. Ano, byl to on. Její týmový parťák, kterého nechala na pospas osudu kdesi v jejich tábořišti.
„E-e, co tady děláš?“ začala stroze.
„Já? Já tě tu hledám, ty náno, spíš bych se měl zeptat, co tady děláš ty?!“ začal na ní skoro křičet ještě nedávný oponent.

On na ní křičí? On? Ten, od koho by to ani ve snu nečekala?
„No, já, no, eh, já…“
„No? Co řekneš na svou obhajobu.“
„Viděla jsem sestru!“
„Sestru? Hodláš si ze mě utahovat?!“

Kdo by si pomyslel, že zrovna ona se bude hádat zrovna s někým, jako je on.
„Hinata utekla z vesnice, chtěla jsem jí dohnat!“
„A proto si tam nechala partnera, mě, na pospas nepřátelům?!“
„Jo…!“
„Tak to vážně díky!“

Chvíli uraženě mlčeli. Hanabi jakožto hrozný melancholik moc dlouho ovšem nevydržela. Pohlédla zpět na parťáka. Ten kopal do kamenů na zemi a tvářil se tak příšerně, jako by se snažil rozdrtit ten kámen, se kterým si hraje, pohledem.
„Nooo…“protáhla Hanabi.

Jeho špatný obličej nezmizel, nicméně upoutala jeho pozornost.
„Chtěla bych se omluvit,“ začala Hanabi a zároveň nemohla uvěřit, že se omlouvá. Citlivka.
„Hmm…“
„Nějak jsem si neuvědomila… chci říct, jsem hlupák,“ stále jeho obličej nemizel. Proto se Hanabi odhodlala k nejzazšímu kroku, nahrála pláč.
„M-moc mě to m-mr-mrzí… *vzlyk*“začala.
„Eh… nenamáhej se, neumíš hrát,“ nasadil pro změnu otrávený tón.
„No co! Za pokus to stálo. No nic jdeme…“

Kiba s Shikamaru za posledních 24 hodin ani jednou nezastavili. Snažili se dohnat těžce nabytý náskok jejich týmové polovičky. Krajina zhoršovala podmínky pro jejich rychlý přesun zvyšováním své nadmořské výšky. Čím dál častěji se místo stromů objevovaly obrovské balvany a jiné horninové útvary a sem tam i nějaké jezero, tůně či střídmý potok.

Oba dva byli už značně vyčerpaní, jen Akamaru překypoval energií, že mu jí i jeho páníček záviděl.

Cestou minuli i místo, kde Ushira spolu s Hanabi nocovali. Všude byly rozházené věci, takže jim okamžitě došlo, že se muselo něco stát. Kibovi předtuchy se začaly zlehka plnit. Něco, nějaký vnitřní hlas mu ale napovídal, že krom Hanabi s Ushirem je tu s nimi ještě někdo. Nicméně tuto myšlenku brzy vypudil a spolu s Shikamaru, který už pomalu začínal mrmlat jako obvykle, se vydali k západu. Slunce jim začalo pražit na záda, takže jim sice bylo až nadměrně teplo, ale alespoň jim paprsky nesvítily do obličeje.

Kdesi v útrobách pevnosti zuřil tichý boj. Hinata už několikrát spadla na zem. Vysílena svým protivníkem, kterému už ovšem též docházely síly. Hin z koutku úst stíkal tenký pramínek rudé tekutiny a protivníkovi se zbarvila kompletně pravá nohavice kalhot do temně ruda.

I když muži už docházely síly, vystartoval k otupělé kunoichi…
O pár minut později Hin už jen bezmocně sjížděla po krví potřísněné zdi. Sesunula se na zem a těžce popadala dech. Pravou dlaň měla kompletně rudou a z očí jí stékaly slzy, které jí vytryskly při posledním výpadu. Po chvíli se opět postavila. Na zemi ležel onen muž a z břicha mu vytékala nachově rudá krev. Smutně hleděl ke stěně a čekal na svůj konec. Hinata se trochu zapotácela a naposled i přes svou bolest došla k bývalému protivníkovi.
„Pr-proč někoho tak-tako……vého, jako js-si ty, nem…máme na naší st-straně,“řekl z ničehož nic muž.

Hin si mezitím otřela bolestné slzy a zanechala svou tvář potřísněnou prvý z pravé dlaně.
„Někdy prostě nemáme na výběr,“pískla a už se chystala k odchodu.
„K-kam potř-řebuješ jít?“zeptal se jí tiše.
„Za mými přáteli, jsou zajatí.“
„Běž r-rovně, zab-boč do pr……….ava….. a rovn………….ě……“dořekl a zavřel oči. Už neměl sílu dál mluvit.
„Sbohem,“ šeptla Hin.

Tak přeci nepatřil k těm extrémně zlým – pomyslela si nakonec, když zabočila do uličky, kterou jí poradil.


Konec dvanácté části

Poznámky: 

Ko-ne-čně jsem napsala další část, gomen všem co to čtou, nějak nebyla múza xD jen básničky básničky a normální serie ne xD no, opět bojový díl, jaksi mě poznamenala hádka s kamarádem, tak proto z Hanabi je takový *klep klep - chápete, mental* a z Ushiry též... jinak hodně bojů no Sad neumím je popisovat, ale co, hold tahle povídka je taková,, hodně bojová... ale vy to přežijete, že xD

4.8
Průměr: 4.8 (15 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Yuki Kaze-san
Vložil Yuki Kaze-san, Po, 2020-09-28 21:51 | Ninja už: 5685 dní, Příspěvků: 7877 | Autor je: Moderátor, Vydavatel Icha Icha

Mise PM: No, neřekla bych, že mě Hanabi tolik pobaví, ale povedlo se. Hodně mi připomíná jednu postavu z filmu pro pamětníky. Zdali znáš Eva tropí hlouposti, kterou geniálně stvárnila Nataša Gollová. Ushiro dokáže i tak dlouze mluvit? Hinata si teda užila svoje a další část ji čeká. Jak tohle dopadne? Škoda, že už zbývá tak málo dílů na čtení...

„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska

Obrázek uživatele faye
Vložil faye, Ne, 2018-07-22 10:05 | Ninja už: 5016 dní, Příspěvků: 181 | Autor je: Manga tým, Účastník Irukova doučování

Mise L3: Toho Ushiru opravdu moc nemusím Laughing out loud a Hanabi v převleku... si poskakuje v oblečení o několik čísel větším, to je teda představa Jump! Hinatka se předvedla, pořádná bitka s pěknou dávkou krve, teď už jen jít hledat ty dva zajatce Laughing out loud Kohopak obětuješ Jashinovi, aby to mělo pořádné grády? Laughing out loud

Hate is always foolish… and love, is always wise.
Always try, to be nice and never fail to be kind.

Obrázek uživatele Katotoka
Vložil Katotoka, Út, 2009-01-06 20:39 | Ninja už: 5839 dní, Příspěvků: 1137 | Autor je: Prostý občan

Bazvadný další díl Eye-wink
Já ho nějak zaspala, tak to musím ihned dohnat Smiling

Obrázek uživatele Schrödingerova kočka
Vložil Schrödingerova kočka, Čt, 2008-10-30 01:52 | Ninja už: 5966 dní, Příspěvků: 2945 | Autor je: Prostý občan

Když já se pořád vyrovnávám s myšlenkou, že to chceš mít KibaHina xDD (jo jsem divná xD)
Hele, nefrflej že ti boje nejdou, když ti jdou Laughing out loud a hlavně tý krve tam....mňam xD Jsem ráda, žes konečně napsala další Smiling

“A clear conscience is usually the sign of a bad memory.”

Obrázek uživatele Ryuuka
Vložil Ryuuka, Čt, 2008-10-30 20:21 | Ninja už: 5920 dní, Příspěvků: 757 | Autor je: Prostý občan

já neříkala, že je dám dohromady, je tu ta možnost, XD ale to ještě není jisté, záleží na tom, v jakém rozpoložení budu, až budu psát velký final, tedy s tím, že zastánci Kiby mě asi zabijou