Ona...je pes!! 1. díl

Kolem vysoké pouliční lampy se prohnal závan studeného větru. Zářivka, mimochodem poslední svítící, zablikala, zhasla a celá ulice utonula ve tmě.
No...to mi ještě scházelo k dokonalému štěstí..Proč se někde nezabít že?
Tmavovlasá dívka se pomalu potácela ulicí a z bledých očí jí tu a tam stekla slza. Teď, když světlo zhaslo, se pro jistotu přesunula ke kraji a tápavě postupovala dál, přidržujíc se zdi domů. Přece jen je lepší napálit to do popelnice, než ochutnávat písek a štěrk díky zákeřným dírám uprostřed cesty.
Konečně se doplahočila až na kraj vesnice a rychle proběhla kolem strážné budky, z které ovšem nemusela mít strach, jelikož Izumo s Kotetsuem právě neměli na práci nic lepšího, než děsit hraboše svým chrápáním. Za bránou se na okamžik zastavila a ohlédla se. Nechtěla, aby ji někdo sledoval. Zvlášť ne tam, kam měla namířeno.

Byla to jen malá dřevěná chatrč uprostřed lesa. Tušila, že domov známé, ale raději zapomínané bylinkářky nebude nějaké velesídlo, ale tohle nečekala. Střecha se pomalu rozpadala, sem tam z ní díky větru odpadl došek a odkrýval dřevěnou konstrukci. Dřevěné okenice s sebou mlátily v poryvech větru a pokud držely na obou pantech, tak to byl úspěch.
Dívka chvíli přemýšlela, jestli se nemá otočit a vzít to přímou čarou domů, ale pak si dodala odvahy, přistoupila ke dveřím a téměř neslyšně na ně zaklepala.
Nic. Žádná odpověď. Žádná výzva.
Ale vždyť...Ayame říkala, že se nikam neodstěhovala. Stále tu má bydlet.
Poodstoupila a zadívala se na střechu. Ano, z komínu se vinul téměř neviditelný sloupec dýmu.
Musí být doma...
Znovu zaklepala na dveře, tentokrát snad ještě tišeji než předtím. Zase nic. Začínala si zoufat.
,,Pokud chceš, aby si tě někdo všimnul, musíš být hlasitější.‘‘ ozvalo se za ní. Povyskočila a hlasitě vyjekla leknutím. Rychle se otočila a vzala do třesoucí se ruky kunai. Proti ní však stále jen stará babička a klidně se usmívala.
,,Ale přece bys neútočila na starou bábu.‘‘ řekla pobaveně stařenka. Dívka se otřásla.
,,K..kdo jste?‘‘ zeptala se a ruku s kunaiem pomalu sklonila.
,,Já jsem přece ta, kterou hledáš Hinato. Byla jsem v lese pro nějaké bylinky. Víš, na ten lektvar, který chceš, jsou potřeba zvláštní rostlinky, které najdeš jen v noci.‘‘ odpověděla stařenka a pomalu prošla kolem zcela zkoprnělé Hinaty.
,,Ale..vy...vy..‘‘ koktala rozpačitě.
,,Chikako.‘‘
,,Chikako-san. Jak znáte moje jméno? A...a jak..jak víte, proč tu jsem?‘‘ zeptala se dívka zaraženě.
Stařenka otevřela dveře a otočila se na Hinatu. Pokrčila rameny a s tajemným úsměvem pokrčila rameny.
,,Pojď dovnitř. Ten vítr začíná být nepříjemný.‘‘ pobídla ji a sama vešla dovnitř. Hinata ji, ač trochu zdráhavě, následovala.
Zavřela za sebou dveře a vydechla překvapením. Tahle útulná místnůstka jí ani v nejmenším nepřipomínala tu chatrč, kterou viděla venku. Plápolající oheň kolem sebe šířil teplo, na stropních trámech visely svazky různých usušených bylinek a před ohništěm spala mourovatá kočka. Jediné, co kazilo ten dojem, byla nádoba s ostře modrou kapalinou, stojící na stole.
,,Posaď se.‘‘ řekla žena a ukázala na dřevěnou židli, zatímco rozkládala po stole čerstvě natrhané bylinky. ,,Bude chvíli trvat, než ten lektvar uvařím.‘‘
Chvíli panovalo ticho. Ale ne takové to dusivé, to ne. Bylo to takové příjemné ospalé ticho, kdy se vám chce jen sedět a pozorovat tančící plameny...
Přece teď nemůžu spát...Nemůžu....

,,Hinato, pojď sem přece!‘‘ pobízela ji Sakura šeptem a táhla ji k dřevěnému plotu, oddělujícímu dámské lázně od pánských.
,,A..ale to přece nemůžeme!‘‘ vypískla Hinata potichu, ale Tenten ji zezadu popostrčila.
,,No tak, Hinato...třeba bude Naruto mluvit o tobě.‘‘ ušklíbla se Ino. Hinata zrudla a nechala se dostrkat až k plotu.
,,Ale proč by Naruto-kun mluvil...o mně?‘‘ zašeptala a rudla stále víc. Ino se znovu ušklíbla.
,,Prosímtě. Nedělej, že by sis to nepřála. No tak Hinato....on na to přeci nikdy nepřijde.‘‘
,,Ale ještě je tam Neji-kun!‘‘ vytasila se Hinata s poslední výmluvou, ale nad tou mávla rukou Hanabi.
,,Neji v lázních vždycky usne. Kdo si myslíš, že tam tak chrápe?‘‘
,,Neji-kun...‘‘ pípla Hinata, ale to už ji ostatní děvčata natlačila až k plotu a sama k němu také dychtivě přitiskla uši.
,,Ale-‘‘ zkusila to naposled Hinata, ale Tenten jí zakryla ústa.
,,Psst!‘‘
...
...s Tenten. Proč jedinej Neji má trvalej vztah, když je to takovej otrapa?‘‘ rozčiloval se Naruto a Kiba mu rozzuřeně vpadl do řeči.
,,Héj! A co já a Hanabi? Copak my spolu nechodíme?‘‘
,,Ty a Hanabi? Dovol abych se zasmál! Hahaha! Vždyť vy se každej druhej den rozcházíte!‘‘
,,To...to je proto, že....oba jsme tak hrozně horkokrevní...‘‘ koktal Kiba, ale pak se zase nasupil.
,,A vůbec! Co je ti do toho. Starej se radši o sebe a Hinatu!‘‘
,,Proč o Hinatu? Co s tím má společného Hinata?‘‘ reptal Naruto a Shikamaru si mezitím zívnul.
,,To je otrava...‘‘
,,Ty jsi otrava. Kdyby tě slyšela Temari...‘‘ popíchl ho Choji a Shikamaru se zamračil.
,,Temari je nudná...‘‘ odfrknul si a v tom na něj Kiba cáknul, když se pral s Narutem.
,,Hej vy dva! Uklidněte se!‘‘
,,On říká, že se mi líbí Hinata!‘‘ ječel Naruto a držel Kibu pod vodou.
,,A nelíbí? Vždyť je hezká...Navíc, ty se líbíš jí.‘‘ oznámil mu klidně Shino a dál myl berušce krovky.
,,Bzzzzíha a to usuzuješ z čeho?‘‘ vyjel na něj Naruto a Shino si povzdechl.
,,Proboha Naruto...ty jsi vážně slepej.‘‘
,,A i kdyby. Hinata je hezká, ale já chci Sakuru-chan.‘‘
,,Sakura tě zabije.‘‘ podotknul Choji a rozhlížel se, kde by co mohl sníst.
,,Možná že právě proto se mi víc líbí Sakura-chan.‘‘ uklidnil se náhle Naruto a posadil se. Kiba se se zuřivým prskáním vynořil a vychrlil ze sebe tři litry vody a tunu sprostých nadávek.
,,Ty jsi sebevrah...‘‘ oznámil Narutovi Shikamaru. Naruto ale zavrtěl hlavou.
,,Sakura-chan pro mě znamená život. Hinata je...moc stydlivá, prostě ona v sobě nemá to ženské kouzlo.‘‘
,,Naruto sklapni!‘‘
,,Né počkejte. Copak jste si nikdy nevšimli, jak Sakura chodí hrdě a vzpřímeně, zatímco Hinata se stále jen stydlivě krčí a sklápí oči? Vždyť ona je ještě dítě, to není pořádná holka.‘‘ prohlásil zarputile Naruto a Kiba zavrtěl hlavou.
,,Nevíš co mluvíš...‘‘
,,Ale vím....Hele, co kdybychom Nejimu provedli něco podlýho?‘‘ zachechtal se krvelačně a Lee mu podkopnul nohy...
...
,,Hinato?‘‘ zašeptala opatrně Sakura a sledovala kamarádku. Ta jen ztuhle seděla na zemi před plotem a vypadalo to, že se brzy rozpláče.
,,Hinato?‘‘
,,Opravdu jsem ještě dítě? Říkal Naruto-kun pravdu?‘‘ vzlykla náhle modrovláska a Hanabi ji objala.
,,No...možná že by ses mohla začít chovat trochu jinak.‘‘ prohodila Ino a Hinata se tentokrát opravdu rozplakala. Vstala, pevněji si kolem sebe omotala ručník a zaběhla do šaten.
,,Tohle je špatný...Naruto, cos to zase provedl.‘‘ zašeptala Sakura.

...Hinato. Prober se! No tak prober se!‘‘
Hlas jako by přicházel z velké dálky. Hinata otevřela oči a zamrkala. Nad ní stále Chikako a s úsměvem ji probouzela.
,,Už...už sem vzhůru.‘‘ vydechla Hinata a narovnala se na židli. ,,Gomen...já nechtěla usnout.‘‘
,,Mě to nevadí, vždyť já jsem ráda, že se tu všichni cítí jako doma. Mimochodem...ten chlapec o tobě řekl vážně ošklivé věci...vážně ošklivé...‘‘
,,Ale jak-‘‘
,,Lektvar je už připravený.‘‘ Chikako podala zmatené Hinatě lahvičku s čirou tekutinou. ,,Můžeš ho vypít kdy chceš...sama poznáš změnu.‘‘ usmála se stařenka a odtlačila vyjukanou Hinatu až ke dveřím.
,,Ale počkejte! Co jsem dlužná? Co za něj chcete?!‘‘ pípla, ale Chikako mávla rukou.
,,To je v pořádku..Já ráda pomáhám lidem, kteří jsou stejně milí jako ty. Však ono se mi to vrátí, to se neboj...Nashledanou Hinato.‘‘ odbyla ji a vystrčila ji za dveře.
,,Ale..‘‘ vyjekla ještě Hinata, ale to už stála tváří v tvář zavřeným dveřím. ,,Sbohem...‘‘.

Domů se Hinata doploužila, když už pomalu začínalo svítat. Nikdo si nevšiml její nepřítomnosti a tak rychle zalezla do svého pokoje, lehla si a snažila se co nejrychleji usnout. Jenže to nebylo zrovna lehké. Stále myslela na tu lahvičku, kterou raději nechala v kapse bundy. Teď to ještě nechtěla pít. Ne hned...
Až ráno...

,,Hinato! Hinato vstávej! No tak Hinato!‘‘ ječel na ni někdo a prudce s ní třásl.
,,Ale..Chikako-san...já vám tu nechtěla usnout...‘‘ zamumlala stále ještě v polospánku a převalila se na druhý bok.
,,Chikako? Ježiš Hinato vstávej proboha! Přijdeme pozdě! Shino bude naštvanej! A poštve na nás berušky chápeš to?!‘‘
Hinata se pomalu začínala probouzet. Pootevřela oči a s námahou zaostřila na tmavou siluetu nad sebou. V tu ránu byla dokonale vzhůru.
,,Kiba-kun!‘‘ vyjekla, posadila se rovně jako svíčka, přitáhla si přikrývku až k ramenům a vyděšeně na něj zírala. ,,Co tu děláš?!‘‘
,,Budím tě, pokud sis nevšimla.‘‘ odfrknul si otráveně Kiba. ,,Víš, že máme od osmi trénink?‘‘
,,Hmm...a kolik je?‘‘
,,Devět.‘‘
,,Ježiši! Nestíháme to!‘‘ Hinata vyskočila z postele a zamířila do koupelny, stále ještě zabalená v dece. Kiba se za ní ještě otočil.
,,Skočím si pro něco vedle k Hanabi...až se budu vracet, tak budeš hotová!‘‘ křikl a zmizel ve vedlejším pokoji.
Pěkný...mám asi deset vteřin..., pomyslela si zoufale Hinata, zatímco se rychle převlékala. Náhle zaslechla ránu a cinkot.
To znělo...jako kdyby někdo rozbil skleničku...Skleničku!!!
Hinata vykulila oči, vyběhla z koupelny a několika skoky se vřítila do svého pokoje. To co spatřila, ji donutilo strnout na místě.
,,Akamaru...‘‘ vydechla zděšeně a přiložila dlaně k ústům.
Tak tohle je průšvih.