Nepovedenné jutsu 01

Nepovedenné jutsu 01

Jak se všechno může zamotat, když se opravdu, ale opravdu nepovede jedno jutsu.

Sakura stála u brány do Konohy a čekala, až jí stráže předají denní hlášení. Zadívala se do dálky a uvědomila si, že to jsou už dva roky, co Naruto odešel trénovat s Jiraiyou. A ještě déle, co odešel Sasuke k Orochimarovi.
„Pěkně si nás rozebrali,“ ušklíbla se Sakura v duchu. „Mě cvičí Tsunade, Orochimaru získal Sasukeho a Naruto je s Jiraiyou. Moc pěkně jim to vyšlo.“
Nakonec si povzdechla, s poděkováním si vzala dnešní zprávu a odešla s ní směrem ke kanceláři Hokageho.
Nechtěla si to moc připouštět, ale oba dva členové týmu sedm jí moc chyběli. Byl tu ještě Kakashi, ale i ten měl moc práce, na to aby si s ním mohl vykládat nebo trénovat. Chyběli jí ty časy, kdy se Sasuke s Narutem hádali od rána do večera. Smutně si povzdechla a zaklepala na dveře od kanceláře, ke které mezitím došla.
„Dále,“ ozvalo se z ní.
Sakura zmáčkla kliku a vešla dovnitř. Překvapeně se zarazila ve dveřích a prohlížela si všechny přítomné v místnosti. Nejenže v ní byla Tsunade, jakožto Hokage Skryté Listové, a její pravá ruka Shizune, ale i Kakashi a Jiraiya. Pak jí pohled sklouznul na poslední osobu. Dívala se na dívku.
„Jiraiya-sama, vy už jste se vrátili? A kde je Naruto,“ pozdravila ho rychle a ptala se po svém přítelovi z dětství.
„Sakura-chan,“ promluvil dívčí hlas. Sakura sebou trochu trhla, jelikož takhle jí oslovoval jedině Naruto. Tudíž se podívala po směru hlasu a pozorně si prohlídla onu dívku.
Byla štíhlá, vysoká a zaoblená na těch správných místech. Na sobě měla oranžové kraťásky, které končili opravdu hned po zadečkem a odhalovali tím dlouhé štíhlé nohy, černé síťované triko, které přes slušně vyvinutá prsa halila oranžová košile, zavázaná hned pod prsy. Na rukou měla černé rukavice bez prstů a holeně jí kryli černé chrániče. Dlouhé blonďaté vlasy měla stažené do culíku vysoko na temeni hlavy, ale i tak jí padaly minimálně do půl zad. I v obličeji byla krásná, ale to co Sakuru zarazilo nejvíc, byla barva jejích očí. Byly blankytně modré. Stejně jako Narutovi.
„Na… Naruto,“ vyklouzlo jí z úst překvapeně.
„Ahoj,“ ošila se holčina a Sakura se skácela do mdlob, jediné co jí zachránilo od tvrdé země, byly Kakashiho paže.
„Vidíš, neříkal jsem to,“ utrousil poustevník. Naruto na něho jenom vypláznul jazyk a nijak to nekomentoval.

„Už se probírá,“ sdělila Shizune Pátá, když viděl, že se Sakura opravdu už probírá ze svých nedobrovolných mdlob.
„Výborně,“ usmála se Tsunade a naklonila se nad ní.
Sakura se pomalinku posadila a vykoktala ze sebe: „Co se stalo?“
„Omdlela si,“ uklidňovala ji Shizune a podávala jí sklenici vody.
„Aha,“ kývla hlavou a napila se vody. V tu chvíli si ale vzpomněla, proč omdlela, a vodu z pusy vyprskala, až skoro nahodila Shizune, která stála pořád před ní. Chvíli popadala dech a pak se zeptala: „Kde je?“
„Tady,“ ohlásil se dívčí hlas.
Sakura otočila hlavu a uviděla ho, tedy ji, jak sedí na židli, dlouhé nohy má přehozené přes sebe a dívá se na ní.
„To je sexy no jutsu,“ vyprskla a nadávala si, jak na to mohla i po těch letech skočit. „Já tě zabiju.“
Už se zvedala, že tohle svoje předsevzetí splní, ale cestu jí zastoupil Zvrhlý poustevník: „Sakuro, to není to jutsu!“
„Cože,“ dosedla zpátky na židli.
„No,“ ošil se Jiraiya a poškrábal se na hlavě. „Naruto prostě jednou zkoušel ty svoje techniky a najednou se nemohl proměnit zpátky. Mám podezření, že v tom měl prsty Kyuubi, ale nevím jak. A taky nevím, jak ho vrátit zpátky. Takže pro zatím zůstává takhle.“
„To jsi musel mít radost,“ neodpustila si Tsunade poznámku.
Sakura se na něho dívala stylem, jestli není na hlavu, ale pak se zeptala: „Kdy?“
„Co kdy,“ nechápal Jiraiya.
„Kdy se to stalo,“ vyprskla vztekle.
„Asi půl rok potom co jsem odešel,“ promluvil Naruto, zvednul se ze židle a stoupnul si před Sakuru.
„Takže už rok a půl je z tebe holka,“ vydechla Sakura.
„Jo,“ usmál se a ona v něm uviděla toho svého Naruta.
Sakura se pokud to ještě vůbec jde, rozvalila na židli ještě víc a znovu si ho prohlížela od hlavy k patě. A nakonec musela shledat, že je z něho celkem pěkná ženská. Pak jí něco napadlo a zeptala se: „A už tě někdo viděl?“
„Jak to myslíš,“ nechápal Naruto, otočil se na Kakashiho a řekl: „Přestaňte na mě zírat, je to neslušné.“
Kakashi sebou trhnul: „Promiň. Neuvědomil jsem si to.“
Slovo si znovu vzala Sakura a vysvětlovala mu, jak to myslela: „No myslím, tím někoho z tvých přátel. Shikamaru, Kiba nebo někdo.“
„Ne, ještě ne. Šli jsme prvně za babčou Tsunade,“ odvětil, když mu to konečně docvaklo.
„To oslovení si vyprošuju,“ vztekla se Tsunade, ale ve skutečnosti jí to vůbec nevadilo.
„Aha,“ řekla Sakura. „A kdy jim to chceš říct nebo to bude taky překvapení?“
„Nad tím jsem ještě nepřemýšlel,“ ošil se a bylo vidět, že neví, jak dál.
Sakura si stoupnula, přešla k Jiraiyovi, a aby jí nikdo neslyšel, se zeptala: „A to je z něho kompletní ženská?“
Jiraiya i přes to, že byl starý chlípník, zrudnul a odvětil: „Jo, se vším všudy.“
„Ježíši,“ vydechla zděšeně, jelikož si jeho pohled vysvětlila po svém.
„Proboha,“ opravoval jí hned. „Tak jsem to nemyslel. To bych nemohl.“
„Hele o čem si to tam šeptáte,“ zajímal se Naruto.
„Ale o ničem,“ řekla Sakura hlasem, který naznačoval, že jestli se bude dál vyptávat, tak si jí nemá přát.
Naruto přejel pohledem od ní k Tsunade a pak zase zpátky k ní a zašklebil se: „Vidím, tady něčí školu.“
Od hrozícího plácnutí ho zachránil Kakashi, když se zeptal: „A jak ti máme říkat? Naruto asi ne, co?“
„Tak nad tím jsme ještě nepřemýšleli,“ odvětil Naruto. „Když jsem cestoval jenom se zvrhlým poustevníkem tak to bylo jedno, ale teď když se mám vrátit, tak nevím.“
V kanceláři se rozhostilo ticho. Naruto přešel k oknu, díval se na svou rodnou vesnici a vzpomínal, co všechno tady zažil. Na svoje dětství, na to jak stal geninem, i když tím ještě pořád je. I na Sasukeho a tým sedm.
„Kde toho je asi konec,“ povzdychnul si v duchu. Další vzpomínky mu byly přerušeny Tsunadiným hlasem.
„Co kdybychom mu říkali Kushina,“ navrhla. Kakashi s Jiraiyou se na ní dívali s mírně překvapenými pohledy – to myslíš, jako vážně.
„Kushina,“ zopakoval Naruto. Chvíli, to jméno převaloval v hlavě a pak řekl: „Dobře, líbí se mi to. Od teď je Naruto Uzumaki mrtvý. Odedneška jsem Kushina Uzumaki.“
„A co ostatní,“ zajímala se Sakura. „Řekneš jim pravdu.“
„Samozřejmě,“ odtušila Kushina. „To bych přece nemohla udělat, tajit jim pravdu.“ Pak se otočila na Tsunade a řekla: „Mohla bys poslat dopis Gaarovi, aby sem i se sourozenci přijel?“
„Naruto, tedy Kushino,“ opravovala se Pátá. „Z Gaary se stal písečný Kazekage.“
„Cože,“ zvolala překvapeně.
„Je to pravda, asi před rokem ho jmenovali,“ potvrdila jí to Sakura.
„Paráda,“ usmála se. „A ze mě bude Hokage, to budeme pěkná dvojka.“
Tenhle výrok všechny rozesmál, až jim vyhrkly slzy.

Sakura šla ulicí Konohy, po boku jí šel Naruto, tedy teď už Kushina. Pořád si nemohla na tohle zvyknout. Byl to pro ni šok, když se dozvěděla, co se mu stalo a jak dopadl. Ale na druhou stranu neměl blbnout s těma jeho „úžasnými“ technikami.
„Sakuro, děje se něco,“ zajímala se Kushina a sledovala jí pozorným pohledem.
„Ale nic,“ mávla rukou. „Bude mi chvíli trvat, než si zvyknu.“
„Hmm,“ zašklebila se. „Poustevníkovi to taky trvalo. Pamatuju si, jak pokaždé zrudnul, když vpadnul do pokoje v hotelu a já se právě převlíkala. Nemohl si zvyknout, že cestuje se ženskou.“
Sakura se rozesmála, když si představila, jak se Jiraiya-sama červená, když vidí Naruta, jak se rychle zakrývá nějakým hadrem.
Ale pak se zarazila a opatrně se zeptala: „Víš, asi bych se neměla ptát, je to jenom tvoje věc. Ale nezkoušel na tebe něco?“
„Neboj,“ usmála se Kushina. „Choval se vždycky slušně, až jsem se občas divila.“
Další rozhovor přerušilo zavolání: „Sakuro.“
Dotyčná se otočila a hledala zdroj všeho toho hluku. Vstříc jí běžela Ino a už z dálky na ní mávala. Sakura se chtěla otočit po Kushině, ale ta už tam nebyla. Zmizela jako pára nad hrncem. Překvapeně se rozhlížela kolem, ale nikde jí neviděla. Zmizela tak po tichu, že jí ani neslyšela. Opravdu se zlepšila.
To už k ní doběhla Ino a tak se jí zeptala: „Copak potřebuješ?“
„Máš jít prý k Páté,“ vyrazila ze sebe udýchaně.
„Ale teď jsem od ní odešla,“ nechápala Sakura. Že by další překvapení. Že by se vrátil i Sasuke, a taky nějak jinak. Vduchu se zašklebila, že tohle asi moc pravděpodobné nebude.
„Je v nemocnici, a máš jít tam,“ vysvětlovala dál.
„Tak dobře, už jdu,“ kývla nakonec a vydala se směrem k nemocnici. Ino se okamžitě vydala za ní.
Ani jedna z nich si nevšimla dívky, která se schovávala kousek od nich.