Nová Generace:12.část Rozhovory s liškou

Naruto seděl v kanceláři Hokageho, momentálně jeho pracoviště a strašně se nudil. Přitom byl naštvaný, ne přímo soptil, že ho odstrčili ze zajímavé mise a udělali z něj úředníka. Rychle a bez čtení podepsal další papír co mu Shizune přinesla. Na stole bylo už několikrát vyryto jeho jméno, jak skoro vyrýval své jméno na hory dokumentů o zásobování. Poslední hřebíček do rakve jeho trpělivosti mu však zatloukl jeho kamarád Konohamaru. Spolu se svým týmem vletěl do kanceláře.
„Naruto okamžitě mi dej nějakou jinou misi. Já odmítám běhat po lese a chytat krávy.“
Naruto zrudnul vztekem a tak se Shizune stojící opodál se pokusila zachránit situaci.
„Ty krávy jsou velice důležitou součástí šlechtitelského projektu. Jeho úkolem je zlepšit kvalitu kůže a masa krav v naší zemi. To samozřejmě přinese naší zemi velké zisky, neboť dobytkářští se podílí 5% na celkovém hospodářství naší země.“ Řekla úředním hlasem s důrazem na 5%.
„Víš, co ti můžu na těch tvých 5%! Prostě chci jinou misi.“ Drze ji odsekl Konohamaru.
Narutovy zrudly jeho jinak docela hezky modré oči. „To..to to mám jako udělat sám.“ Zařval na něj Naruto a přeskočil stůl a popadl Konohamara za límec. Jemu však zůstal na tváři vzdorný úsměv.
„Argggg“ zařval Naruto a úplně ztratil nervy. Roztočil Konohamara jako kladivo a vyhodil ho vší silou pryč. Proletěl přes celou místnost a prorazil díru do okna. Pak začal řvát a po dopadu bylo slyšet bolestivé skučení.
V místnosti všichni strnuli.
„Na co ještě čekáte, jděte chytat ty krávy“ zařval na Udona s Moegi. „A ty“ prudce se otočil na Shizune „se jdi postarat o Konohamara“.
Přesně 2 údery srdce, se nikdo v místnosti ani nehnul. Pak všichni najednou vypadli z kanceláře.
Jakmile nebyl nikdo poblíž, tak se sesunul na zem a skoro se nehýbal.
„Ještě se sesype. To jsem fakt neviděl“ ozval se hlas někoho neznámého s lehce pobavením tónem.
Naruto se okamžitě postavil a rozhlížel se po místnosti. „Vylez, já tě slyšel“ zazněla jeho slova prázdnou místností, ale nikdo se neukázal.
„Cože ty mě slyšíš“ ozval se znovu ten hlas tentokrát překvapeně.
„Sakra mě už asi hrabe“ řekl nahlas Naruto, když znova nikoho neviděl.
„Nehrabe, jen si mě trochu překvapil“
„Cože?“ Naruto nechápal a dál se rozhlížel.
„Jsem Kyuubi!“ konečně se představil.
„Vypadni z mé hlavy“ zařval Naruto a zcela nesmyslně si zacpal uši.
„Dobře promluvíme si až večer“
„Nikdy si nepromluvíme a zmiz“ rozkázal Naruto a démon se mu už neozval.
Ještě dlouhou dobu trvalo, než se dokázal vypořádat s tím, že slyšel démona a to jinde než u něho v jeskyni.

Za chvíli potom se vrátila Shizune a řekla mu, že Konohamaru bude v pořádku. Naruto se vrátil k podepisování papírů. Večer se domů vracel naprosto vyčerpaný. Jen co došel domů, si vlezl do sprchy a pak se natáhl na postel a zavřel oči.
„Ty si snad zapomněl na náš rozhovor a v klidu si chceš usnout“ přerušil jeho klimbání Kyuubi.
„Děj mě pokoj“ zavrčel Naruto a snažil se ho ignorovat. Kyuubi ho nenechal spát.
„Tak už mě nech a jdi otravovat někoho jiného“
„To asi nepůjde“
„Co teda ode mě chceš?“ rezignoval Naruto na snahu umlčet ho.
„Jednoduše řečeno. Zábavu“
„Zábavu?? Co tím jako myslíš?“ překvapeně se zeptal.
„Teď, když s tebou mluvím, ti můžu pomoct splnit tvé sny a to mě bude bavit“
„Já žádnou pomoc nepotřebuju“ ohradil se Naruto.
„Nepotřebuješ! Když si slabý.“
„Nejsem slabý, když jsem jedním z nejsilnějších ninjů z Konohy a stanu se Hokagem“
„Může se stát člověk, co nedokázal splnit slib a přivést přítele zpátky do Konohy, Hokágem?“
Poslední Kyuubiho poznámka znovu otevřela rány staré už 2 roky. Našel Narutovo slabé místo.
„Ano myslím Sasukeho“
Naruto začal vzpomínat na ten den, co mu byl tak stroze připomenut.

Byl to den, co by Konoha vlastně měla oslavovat. Oni a nikdo jiní našli úkryt nejhledanější organizace. Už předtím se jim podařilo velmi oslabit tuhle organizaci, ale rozhodně ještě zbývali její nejlepší členové a ti tento den umírali. Kisame jeden z legendárních šermířů se změnil pod náporem Gaie a Leeho na prach. Zetsu byl udolán týmem 8 a, když se pokoušel uniknout zemí Shinovy brouci ho následovali. Konan, jediná žena v Akatsuki byla sražena přesilou Jouninů s Listové. Pein, na každé z jeho pěti těl bylo 10 ninjů, boj byl krátký a zuřiví a na zemi zůstalo ležet 7 těl bez života. 5 z nich patřilo Peinovy. Jeho samotného pak zabila sama Tsunade. Se slzami v očích ho rozmlátila na trosku nepodobnou člověku. Jejich velitel slavný Madara byl nejtěžší oříšek. Nakonec po dlouhém boji byl zabit za cenu 4 životů. Z jeho oka trčela dýka.
To se mě ale netýkalo. Já a můj tým měli jiní úkol. Postarat se o skupinu zvanou Taka. Skupinu, kterou vedl můj nejlepší přítel Sasuke a já ho chtěl přivést zpátky do Konohy. Moji týmový kolegové se od nás oddělily brzy. Yamato, Kakashi a Sai se každý zaměřil na jednoho s nepřátel a svedl s ním souboj. Všichni vyhráli! Já se Sakurou jsme zůstali sami tváří v tvář Sasukemu. Já, hlupák jsem prosil Sakuru, aby zůstala stranou a ona souhlasila. Jen se dívala na to, jak jsme bojovali. Já i Sasuke jsme byli mnohokrát blízko smrti, ale vždy se mám podařilo se jí nějak vyhnout. Nakonec měl víc sil Sasuke. Já ležel bezvládně na zemi a čekal jsem, až mě dá poslední ránu. On se chtěl ještě naposledy vytáhnout.
„Vidíš Naruto, jsi slabý a já jsem byl vždycky silnější, nehledě na to jak moc ses snažil.“ Vytahoval se sebejistě, i když mohl stěží stát.
„Takového Sasukeho jsem neznala a znát nechci“ do ticha pronesla Sakura takovým tónem, který jsem od ní jindy neslyšel. Tolik nenávisti a přitom zbožňování.
Rozběhla se na něj a dělala rychlé pečetě. Sasuke se k ní obrátil a ušklíbl se. Byl si tak jistý sám sebou, že si neuvědomil, že to není Sakura, jakou znával, dokud byl v Konoze. Ona se lehce vyhnula jeho kataně a ruku mu přitiskla na hlavu. Nepamatuji si jméno toho jutsu, vím jen, že bylo strašné. Sasuke několik úderů srdce zkoprněle stál a pak ze sebe vydal výkřik a upadl na zem. Už nevstal, Sakura mu zničila jeho mozek a tak zůstalo jen tělo, které stále dýchalo. Podoba zůstala, ale bylo to jako bych přinesl fotku. Pravý Sasuke byl mrtvý. Za 2 dny zemřelo i jeho tělo.
Spolu se Sakurou jsem dosáhl u Tsunade toho, aby jeho jméno bylo napsáno na památník. Vím, že trochu neprávem a taky lidem se to nelíbilo a tak po pár dnech někdo k Sasukemu jménu vyryl nápis „zrádce“.

„Takže co Naruto“ zeptal se ho Kyuubi, když se vrátil myšlenkami do přítomnosti.
„No možná máš pravdu, ale tvoji pomoc stejně nechci.“
„Proč ne? Nic tě to stát nebude. To že si tady zůstat je zkouška, jestli si schopný být hokagen a zatím to tak nevypadá. Pokud ti pomůžu tak se jím určitě staneš a navíc budeš nejlepší hokage v historii.“
„Být Hokagem byl vždycky můj největší sen! Tak to zkusím.“ Přijal nakonec nabídku Naruto.
„První co se, ale musíš naučit je mluvit se mnou, aby to nikdo neslyšel“
„Dobře dneska nato máme celou noc“

Když se ráno Naruto zase dostavil do kanceláře, měl mnohem lepší náladu. Dneska všem ukáže. Noční rozhovor s Kyuubim byl velmi poučný. Začal se sám rozhodovat a Shizune odsunul na vedlejší kolej a rozhodoval velmi dobře. To vše za našeptávání jeho nového přítele.

Za 2 dny skončilo tažení a Konoha se vrátila do normálního života. Postupně se vracely výpravy z různých úkolů. Kolem poledne se vrátila hlavní armáda a konečně za hodinu po hlavním vojsku se v bráně objevili dobyvatelé Světelné. Tři z nich, ale ještě nebyli doma, i když splnily misi. Ti si museli sbalit, rozloučit se a vydat se k přístavu kde je bude čekat loď.

Tenten sbírala odvahu k tomu, aby zavolala na Nejiho. Po tom co mu udělala, by se ani nedivila, kdyby se jen otočil a beze slova pokračoval dál. Tenten si s ním ale potřebovala promluvit i kdyby to byla poslední slova, co si spolu řeknou. Naposledy se zhluboka nadechla.
„Neji!“ zavolala na něj a rozběhla se k němu.
„Tenten , jak to že se neloučíš s Frederikem.“ kousavě poznamenal, ale jeho oči říkaly, že ji přece jen rád vidí.
„Já..já ti musím něco říct!“ zakoktala Tenten.
„No tak říkej.“ Pokusil se o chladný tón hlasu, moc chladně to ale neznělo. Spíš to byla směs obav a nadějí.
„Omlouvám se ti, Neji! Moc se ti omlouvám. Vím, že jsem ti strašně ublížila, ale můžeš mi to odpustit. Já…já dokud jsem o tebe nepřišla tak jsem netušila, jak moc jsem tě milovala.“
„Jak ti to mám věřit po tom…?“ Neji nemohl ani doříct větu, jak mu bušilo srdce. Moc jí chtěl zpátky, ale bránila mu v tom jeho hrdost.
„Já jsem byla slabá. Tak strašně slabá a hloupá“ Dívce se do očí draly slzy. Co když jí stejně nechce? „Podlehla jsem, jeho vzhledu, jeho síle a ani jsem si neuvědomila, že miluju jen tebe.“ Klekla si před něj do prachu cesty a skoro neznatelně vyslovila „můžeš mi odpustit?“
Neji za sebe zahodil svou hrdost, alespoň pro tuhle chvíli.
„Odpouštím ti. Odpouštím, protože tě miluju. Vstaň.“ Natáhl k ní ruce a pomohl jí vstát.
Tenten si otřela slzy a schoulila se k Nejimu do náručí. Chvíli se jen pozorovaly na vzdálenost několika centimetrů a pak se políbili. Tak něžně jak jen byli schopni a přitom žádostivě. Nebylo to jako skoro souboje s Frederikem.
„Díky Neji“ zašeptala mu do ucha „Strašně si mě scházela ta tvoje něha a všechno co mi on dát nemohl. Jsi lepší mnohem lepší a já tě miluju.“
„Já vím, a taky tě miluju,“ měkce ji zašeptal do ucha.
Stály tam uprostřed cesty a už nic neříkaly, alespoň ne slovy.
Jen z dálky je pozorovaly 2 staré ženy a v duchu si říkaly, jak rády by zase byly mladé.

Sakura stála u brány a loučila se s novými kamarády se Sakaly. Hlavně loučení s Erikou bylo těžké. Na jejich posezeních v kavárně bude chybět.
„Vážně musíte už jít?“ ptala se Eriky
„Máme splněnou naši misi.“
„To teda znamená, že se tady nemůžete trochu zdržet. To jste tak nezbytní.“ Otráveně se zeptala Sakura.
„No nejsme, ale…“ kývla hlavou směrem k Frederikovy, který se tvářil jako vždy vážně „Celý dnešek je nějakej pokousanej.“
Sakura se zasmála. Tohohle člověka by v týmu doopravdy nechtěla. Podívala se kolem sebe.
„Hele Eriko, neviděla si tady Tenten. Já bych si myslela, že se přijde rozloučit“ podotkla Sakura, když nemohla Tenten najít.
„Možná proto je Frederik tak nerudný, asi mu dala košem.“ Erika se hned tvářila veseleji.
„Máš asi pravdu.“ Přisvědčila jí Sakura.
Erika zapátrala pohledem okolo „taky nevidím Nejiho.“
„Takže se buď vraždí, nebo usmiřují. No ať se stane cokoliv tak já se to dovím. Zajdu k Akegino do kavárny a zajdu pomoc s nákupem pár stařenkám a hned budu vědět. Konožská informační síť je bezchybná. “
Erika se musela smát. „Jo jasně bezchybná. Až to zjistíš, pošleš mi dopis jo?“
„Jasně pošlu“ kývla Sakura.
„Vážení pánové a dámy přestaňte se loučit a vyrážíme!“ nekompromisně zavelel Frederik. Dokonce vypadal trochu nervózně, alespoň na svoje poměry.
„No vidíš o, už musím jít. Nezapomeň na dopis!“ rozloučila se Erika.
„Tak teda ahoj“ rozloučila se Sakura.
Než Erika odešla, ještě něco řekla Danovy. Oba se zasmály a pak se připojily k Frederikovy a šly směrem k přístavu.
Sakura se za nimi dívala a nemohla se zbavit úsměvu na tváři.

Kiba ležel na posteli a jeho oči byli zavřené. Nespal, jen neměl proč své oči otevírat. Navíc měl společnost, pod postelí ležel Akamaru. Slepý byl sice jen několik dní, ale i tak už se s tím smířil. Teď jen čekal, až se na něj podívá Tsunade. Po tom co mu Sakura řekla, že to asi nepůjde zpravit, už moc nedoufal, i když Tsunade byla vlastně génius.
Na chodbě se ozvaly kroky a vrzly dveře. Kiba nasál vzduch a pokusil se identifikovat návštěvu.
„Ahoj Tsunade, teda pokud si to ty“ pozdravil příchozího.
„No kdo jiný.“ Se smíchem řekla Tsunade. „Doufám, že si připravený.“
„Jak nejlépe můžu“ zakřenil se Kiba.
„Jsem ráda, že pacient je v dobré náladě.“ Tsunade se nad něj nahnula „Teď to možná bude trochu bolet.“ Upozornila ho.
Kiba ucítil 2 ruce na svém obličeji a nepříjemní tlak.
„Když mě tohle dělala Sakura tak to dost bolelo. Je vidět, že se má stále co učit.“ Pomyslel si Kiba, když Tsunade dala ruce pryč.
„No tak takhle to nepůjde.“ Řekla si spíš pro sebe Tsunade. Kiba by se vsadil, že měla ruce pod bradou a usilovně přemýšlela.
„Sakura mě řekla, že to podle ní nejde.“ Pesimisticky prohlásil, snad aby Tsunade nemusela dlouho bádat nad tím jak pokračovat.
Tsunade si povzdechla „ať mi ta holka nevykládá, že při přednáškách Shizune, na téma chování k pacientům, nespala.“
Kiba se usmál.
„No co ti budu říkat. Normálním způsobem ti je nevyléčím.“ Kiba se zatvářil smutně. „I když je možnost jak ti vrátit zrak, ale tu techniku jsem si zakázala používat. Něco mi říká, že tentokrát to ale musím porušit. Je to technika, která nejen že ti uzdraví oči, ale dá ti ještě jednu schopnost, která spočívá v…“
Otevřely se dveře a vstoupila Sakura. Tsunade hned jak ji zaregistrovala zmlkla.
„No řeknu ti to jindy. Jen to nikomu nesmíš říct“ zašeptala mu Tsunade u ucha a pak nahlas vydala rozkazy k přípravě sálu.

Hinata potichu bloudila lesem poblíž Konohy a občas se sehnula, aby se blíže podívala na nějakou kytku, jak bylo jejím zvykem. Chtěla vytvořit kytici pro Kibu, aby mu udělala radost.
„Ahoj Hin!“ pozdravil jí Shino který se náhle vynořil z křoví. Kolem něj létal pár nádherně barevných motýlu.
„Ahoj Shino, co tady děláš?“ zeptala se Hinata svého mlčenlivého týmového kolegy. S ní a s Kibou vlastně mluvil, i když ne moc. S jinými ani to ne.
„Ten týden co jsme byli pryč, se zrovna pářili tyhle vzácní motýli. No a já jsem se teď vydal hledat nějaké opozdilce a taky jsem je našel. Jejich milostná hra je jedním ze zázraků přírody.“
„Ano je to krásné“ trošku zalhala. Jí to zas tak úžasné nepřipadalo.
„Co tady vůbec děláš?“
„Dělám kytici pro Kibu, aby se uzdravil. Slyšela jsem, že ho Tsunade operuje.“
„Co takhle změnit téma“ navrhl Shino a Hinatě to taky přišlo vhod. Věděla že Tsunade zkusí všechno i kdyby byla malá šance na úspěch. Samozřejmě pokud by tím neohrozila jeho život.
„Já si myslím, že jsi alespoň trochu smutná, že Dan odjel. Nechceš si o tom popovídat?“
Hinata se trochu začervenala. Trefil se. Vlastně jako vždycky. Ostatně ráda by věděla, jak to dělá.
„No…no m..áš pravdu“ zakoktala se. Pak se nadechla a uklidnila a zbytek dořekla úplně normálně. „trochu se mi stýská. Navíc mám takový pocit. Jenom pocit, že kdyby tady zůstal, tak bych si možná všimla“ Hinata se na chvíli zarazila a hledala vhodná slova a Shino jako vždy poslouchal. „tak bych si všimla, že existují i jiní kluci než Naruto… Jenže takhle už zase vidím jen jeho.“
Shino jí věnoval jeden ze svých vzácných úsměvů.
„No vidíš. Ještě chvíli a začneš si s někým, kdo o tebe stojí. Ne jako ten oranžový slepý blb.“
„Naruto není blb“ ohradila se Hinata.
„To vykládej někomu jinému.“

Kiba se probudil na sále. Strašně ho bolela hlava a oči, přes které měl obvaz.
„Operace skončila úspěchem. Nezapomen co si mě slíbil“ oznámila mu Tsunade.
„Nic neřeknu.“