Nápoj lásky - ep.02... aneb co to provedlo se Sakurou a Orinem

Sakura, která seděla v čele stolu naproti tomu, od kterého chtěla být co nejdál, naproti Oroxichtovi najednou nemohla pochopit, proč tak pitomně uspořádala zasedací pořádek.
Ori zas nemohl přijít na kloub tomu, proč si Sakči nevšim už dřív.
Želbohu, na Sakuru zrovna koukal i Sasu, načež se zaradoval, že mu přece říkala jak ho má ráda...

Orinek nám na nic nečekal a hned vyslal svůj předlouhý jazýček přes stůl směrem k Sakuře.
Ta se celkem dobrovolně nechala omotat a než bys řek háďátko, tak už dotyčném nežbysřekovi seděla na klíně.
Sasuke se zamračil.
Jeho pečlivě make-upem naplácaný xich... obličej brázdila jedna vráska za druhou a omítka odpadávala dolů, takže už neměl ten "super-mega-cool-evenžrovskej" vzhled, na kterym si zakládal celej svůj život.

Teda, to je ale drzost, takle si přivlastňovat chudinku MOJÍ SAKURU!

V duchu Orochimara proklel do sedmého kolena, před očima hvězdiček jak v unii...
...a nevědom si toho, že mu spadnou kalhoty se chopil své fialové mašličky, zatočil s ní ve vzduchu jako s lasem a hodil.
Želbohu, měl nejspíš slabší zrak (anebo to bylo těma hvězdičkama, co mu poskakovaly před očima) a tak se mašlička místo kolem Sakury, kterou si chtěl původně ulovit omotala kolem krku Oroslizovi.
Sasu si toho nevšiml, za mašličku zatáhnul a hádě k sobě přitáhnul...
...ani nevěděl jak, už dával milému Orinkovi pořádnou pusinku...

Ach Orinku, Orinku,
dej mi malou pusinku.

Sakura o pár metrů dál vytřeštila oči a s výkřikem hodným tarzana zbavila Sasua i toho zbytku omítky, co měl ještě na své obludné přední části hlavy.

Když to ale uděláš,
Sakuru tím nahněváš.

"Ale Sakuro...co to...?"
Náš drsný evenžr se rozeřval jako malé miminko a mezi četnými vzlyky ze sebe vyrážel nesmysluplné věty.
"Vždyť-fňuk-jsi-fňuk-mi-fňuk-říkala, že mě-fňuky-fňuky-fňuk-miluješ...!"

Pusa malá, nebo velká,
budu rozdrcená selka.

A s výrazem "rozdrcené selky" se Uchiha mladší odebral k zrcadlu, kde si hodlal na obličej, dá-li se to u něj tak nazvat, napatlat další vrstvu omítky.

Zničí to můj super zjev,
ve mě probudí to hněv.

Když byl hotov, vytáhl z kapsy kalhot svou tajnou zbraň... teda vytáhl by, kdyby svoje kalhoty nezapomněl pod židlí, naníž se nyní Sakura s Orim spokojeně cucali.

Lásko při pohledu na tě,
zapomněl jsem na své gatě.
Nechal jsem je někde v chatě,
co se utopila v blátě.

Doběhl si tedy do zabahněného letního sídla Uchiha klanu, kde už dlouhou dobu nikdo nepřebýval, pro rezervní kalhoty.
K nim samozřejmě patřila i rezervní mašlička.
Vrátil se na oslavu právě včas, aby Orimu zabránil sundat Sakuře podprsenku.
Vytáhl tedy z rezervní kapsy rezervních kalhot svou rezervní(rezavou???) tajnou zbraň...
Nasadil si rudé kontaktní čočky a hrdě vykřikl:
"Sharingan!"

Přes oči mám jako pásku,
nalepenou velkou lásku.

Sasu se najednou ocitl v naprosté tmě.
Nic neviděl přes ty pitomý kontakní čočky.
Zapřísáhnul se, že už nikdy nebude objednávat levné zboží z internetových stránek.

Ty však na ni nedáš, běda!
Najdeš si starého děda.

Sakura a Orochi chvíli polevili ve svém zbožném ( ) konání(zatim se nic ještě nestalo, pro nedočkavé) a pohlédli na evenžra, kterej už vůbec nevypadal jako evenžr, páč rezavá rezervní mašlička na rezavejch rezervních kalhotech rezavě rezervně zaskrípěla a praskla.
A tak tu již řečený Uchiha stál uprostřed místnosti bez kalhot ve fialových trenýrkách s pokémony a s rezavejma rezervníma kontaktníma čočkama na očích.
Ori a Sakura se ze srdce zasmáli, když ještě začal křičet
"Oroslize, ty děde!"
a nejspíš myslel, jaká to není nadávka...
...zasmáli se tedy a odebrali se...dělat zajímavější věci, než pozorovat cvoklýho evenžra v rezavym rezervnim ohozu s rezavejma rezervníma čočkama na očích.

Rozhodla ses pro něho,
Sakuro, ty NEněho...
DĚVKO JEDNA!

Sasu v duchu završil mou báseň trochu netradičně a uraženě odkráčel z místnosti, přičemž na první pokus se rozplác na zemi,
na druhý narazil do zdi
a teprve napotřetí se mu podařilo to napálit do dveří, které se značnou námahou otevřel a pak, pak teprve uraženě odešel...
/hm...zapomněl si zjevně sundat rezavý rezervní kontaktní čočky/

A tady je ta básnička v celku:

Ach Orinku, Orinku,
dej mi malou pusinku.
Když to ale uděláš,
Sakuru tím nahněváš.
Pusa malá, nebo velká,
budu rozdrcená selka.
Zničí to můj super zjev,
ve mě probudí to hněv.
Lásko při pohledu na tě,
zapomněl jsem na své gatě.
Nechal jsem je někde v chatě,
co se utopila v blátě.
Přes oči mám jako pásku,
nalepenou velkou lásku.
Ty však na ni nedáš, běda!
Najdeš si starého děda.
Rozhodla ses pro něho,
Sakuro, ty NEněho...
DĚVKO JEDNA!