Neobyčejný Den

Tohle je příběh o tom, co opravdoví hrdinové dělají a co ne. Teda nikdy jsem příběh nepsal, ale na tom nezáleží. Tak přeji příjemnou zábavu, pokud to bude legrační. A ještě bych chtěl upozornit na pravopisné chyby, no tak co chcete když mam známku X z češtiny.

Byl to výjimečný den, den s velkým D. Byl to tak zvlaštní den v tom, že se nijak nelišil od ostatních dnů. Bylo brzké ráno, asi deset dopoledne. Naruto vstal z postele, spíš z ní spadnul, a tím začal jeho výjimečně obyčejný den. Po pár stech nadávkách, vyhružkám, že jestli ho ta postel ještě jednou shodí, tak jí dá co proto, popravdě myslim, že ho ta postel nebrala moc vážně. Nevim, kolik postele stojí v japonsku, ale až si dojde na rámen, tak na novou asi mít nebude. No tak se přesuneme dál. Ani napád, že by si došel na WC nebo provedl ranní hygienu, to přece ,,hrdinové" nedělají.
Pravidlo čislo jedna - "hrdina" nechodí WC, pokud se mu to nehodí. A hygiena? To je neznámé slovo. No popravdě i pro některé další lidi, nejen pro "hrdiny."

No tak se Naruto vydal do Ichiraku rámen. Zrovna, když mu stařík podával misku rámenu, tak uviděl značně naštvanou Sakuru.
,,Sakra, co jsem asi zase udělal?"
,,NARUTO!" křičela zdálky Sakura s napřaženou rukou a odpálkovala ho přes polovinu vesnice.
Pravidlo číslo dvě - "hrdina" všechno přežije, maximálně se mu na zranění objeví překříženné náplasti (jen v animáčích). Když Naruto dopadl tak k němu došla už víceméně normální Sakura.
,,TY BLBČE! COPAK JSI ZAPOMĚL?!" vztekala se Sakura.
,,Ehm, Sakura-chan, na co?" divil se.
,,To jsi tak blbej nebo to jen děláš?" ptala se už zase mírně naštvaná Sakura.
,,Jen to dělám," zalhal a zatvářil se nevinně.
,,Tak co se teda děje?" položil opět blbou otázku Naruto.
,,Máme přece misi, měli jsme se sejít u Tsunade-sama, už tam čekal i Kakashi a to je dost co říct! Tak makej, máme se sejít za třicet minut u hlavní brány. Podrobnosti ti vysvětlíme tam." dořekla a naštvaně oddupala směrem domů.

Naruto šel balit. Za dvacet minut byl u hlavní brány, kdyby měla Sakura ještě špatnou náladu.
,,Ale má pořádnou sílu. Radši bych jí neměl moc dráždit"
Pravidlo číslo tři - i "hrdina" se může bát, ale nesmí to dát najevo. Za chvilku dorazila i Sakura, celkem v pohodě. A dala se do nejtěžšího úkolu co dostala - vysvětlit Narutovi misi.
,,Naší misí je najít laboratoř toho sex... teda... ehm Šíleného Kabuta a zničit ji, popřípadě i s ním. Jaká škoda... Chci říct, že tamhle ta škodovka je fakt pěkná, hi, hi."
Zatím dorazil i Kakashi a začal vysvětlovat, proč přišel tak pozdě.
,,Ehm, víte otevřeli nový obchod a... Vy mě nepřerušíte?" ptal se udiveně.
,,Ne, tohle jsme ještě neslyšeli,"odpověděli jednohlasně.
,,Aha, no to je jedno. Teď k misi. Sakuro, už jsi vysvětlila Narutovi?"
,,Jo, jasně," odpověděla.
,,A pochopil to?" podíval se na duchem nepřítomného Naruta, který myslel na rámen, o který ho Sakura připravila.
,,Já myslim, že celkem jo, viď, Naruto!" a třiskla ho do zad.
,,Jo, jasně, Sakura-chan." odpověděl stále duchem nepřítomně.
,,No to je skvělé. Umí někdo číst z mapy?" ptal se Kakashi a vytáhl mapu, kde by údajně mohla být Kabutova skrýš.
,,Jo, já to umim, měla jsem vždycky jedničku ze zeměpisu!" vytahovala se růžovláska.
Naruto stále nepřítomě čumí, ale ted už i slintá.
Pravidlo číslo čtyři - "hrdina" neodhalí své chyby.
,,Ehm, sensei, vy to neumíte?" ptala se udiveně růžovláska.
,,Jasně že umim." (Jeho proslulé rozpačité gesto )
"Jen jsem si vás chtěl vyskoušet."
Tak Sakura určila směr. Kakashi si pomyslel: ,,To bylo o fous," a pomyslel na jeho poslední známku ze zeměpisu, když chodil do školy.

Tak se vydali na cestu, po pár kilometrech potkali skupinu Zvučňáků.
,,Co tu chcete?" ptal jse zřejmě jejich šéf.
,,Ehm jako by to nebylo jasné." odpověděl Naruto.
,,To je jedno, zničime vás jsme elitní ochrana Kabuta-blázna, všichni jsme ve škole dostali jedničku z hudební výchovy!"
,,Ehm, šéfe já ne," řekl jeden ze hudebkofilů (čili zvučňáků).
,,To je jedno," odsekl jeho šéf.
,,Já měla jedničky ze všeho," vytahovala se šprtka Sakura.
Kakashi s Narutem byli radši zticha.
Pravidlo číslo pět - "hrdina" neodhalí všechny své schopnosti najednou. Popřípadě skrývá demenci.
,,Dost bylo keců," ukončil to Kakashi a Narutovi se nesmírně ulevilo.
,,Co si takhle vsadit Naruto?" zeptal se Kakashi.
,,Proč ne Kakashi-sensei a o co?" odpoví Naruto.
,,Hmm.. když vyhraju budeš mi týden dělat sluhu a bez jedinné námitky."
,,A když vyhraju já?" zeptá se Naruto.
,,Tak budu dělat sluhu já tobě" odpoví jeho sensei. ,,Dobře já sázim na nás" řekne Narutovi a Sakuře pošeptá do ucha: ,,Četl jsem si trochu dopředu," a spiklencky na ní mrkne.
,,A já aby to bylo zajímavé sázím na ně," odpoví Naruto a s mírně debilním výrazem na tváři ukáže na zvučnáky
,,Do boje!" vykřikl kdosi.
A tak se ztrhla krutá bitka, plná kousání, štípání, tahání za vlasy atd.

Měl proti sobě deset zvučňáků, když si chtěl nasadit kontaktní čočky.....
,,Ale ne, jedna mi chybí!"
Vyskočil do vzduchu a začal dělat divný symboly rukama a nejednou vykřikl cha-cha-cha-jste-namydlený-odletíte-dozadu-no jutsu a mělo to značný efekt. Pak udělal pár neslušných gest a pronesl objeví-se-předemnou-motorová-pila-no-jutsu. (Starší lidé, jako moje prababička, tomu říkají Kuchiyose no jutsu. Ne že by prababička koukala na Naruta, no, když o tom přemejšlim, tak by klidně mohla vést tajnej život, ale myslim že Naruto za její doby nebyl, tak dobře, necháme prababičku prababičkou), nastartoval ji a začal sekat. Když byli všichni mrtví, dál kácel lesy, aby se zabavil.

Chudák Naruto zapoměl že se vsadil a začal se mlátit hlava nehlava.Neváhal a použil to-čumíte-kolikrát-tu-jsem no jutsu a začal formovat timhle-vás-zasáhnu-a-udělám-to-ještě-větší alias oodama rasengam a vyhodil všechny zvuňáky na, na, .... na místo, kde se nachází v U.S.A.

Sakura tam jen tak stála a čekala a čekala, už uběhly dvě vteřiny, v tom už to zvučňáci nevydrželi. Vzali nože po snídani (čili kunaie) s počmáranejma papírkama a hodili je po Sakuře, ta použila je-tam-místo-mě-špalek-cha-cha no jutsu a objevila se za nimi, třiskla do země a už si mohli povídat s Hádesem (pro méně chápavější byli v podzemí, kaput, finito).

Až na pár škrábnutí vyváznul náš tým sedm bez poranění.
Pravidlo číslo šest - "hrdinové" vždy vítězí, no skoro vždy. Spíš dobro vítězí.
,,Juchů a mam služku" začal se Kakashi radovat.Naruto který zapoměl na sázku se začal radovat se svým senseiem, přesto že nechápal proč.
,,Jdeme" řekla nekompromisně Sakura chytila ty dva za límec a táhle je do
Kabutovy laborky. Po cestě zabili pár hudebkofilů, až se dostali do tý laborky. Když vešli, tak je čekalo strašný překvapení...
,,Všechno jsem čekal, jen ne tohle!" řekl zděšeně Naruto a ostatní jen mlčky přikyvovali. Čekal je tam Kabuto s pekáčem cukroví v Santa Klausovským oblečku.
,,Ahoj děti, posaďte se, hned jsem tu, nabídněte si cukroví, jdu pro dárky."
,,Juchů, vánoce a dárky, jsem zvědavej, co mi Santa přinese." radoval se Naruto. (Snad mě za toho Santu nezabijete).
,,Tupče," praštila ho Sakura, "je červenec."
,,Ale no tak, Sakuro, uklidni se, nech Naruta, ať si trochu užije," uklidňoval ji Kakashi.

,,A dost, kdo tenhle blbej příběh vymyslel?!"

Hlas autora: ,,NESTĚŽUJ SI, JO!! VÍŠ, JAK MĚ BOLELA HLAVA, KDYŽ JSEM TO VYMEJŠLEL?! TAK PŘESTAŃ OTRAVAOVAT, UŽ MĚ NEBAVÍ PSÁT TO VELKÝM PÍSMEM".

,,Ehm, Sakuro, ty ses fakt pohádala s autorem?!" řekl Kakashi nadšeně.
A začal kout pikle, k čemu by mě mohl donutit pomocí Sharinganu.
,,Sem si nevšimla," odsekla.
,,A vůbec, jdeme domů."

Atak nechali Kabutovi dárek a vydali se směr Konoha. Když tam došli, byl už večer, tak všichni šli spát.
Pravidlo číslo sedm - "hrdina" by měl být ve skvělé kondici a nedávat najevo unavu. Teda většinou.
Hned jak Naruto došel domů, zalehnul do postele a spal jako, jako, no..., ehm..., jako Naruto.
A tak skončil tenhle neobyčejný den, Den s velkym D. Den, který byl tak zvláštní, že se nijak nelišil od ostatních dnů. Ještě bych se zmínil o Kabutovi, alias Santovi. Ten šel pro ty dárky, když přišel dolů, kde měli být hosté, spatřil svůj dárek a ještě svůj idol, svou lásku a šéfa Oroslize: ,,Vezmeš si mě Kabutínku?" a mlsně se oblízl nad cukrovím.
Mít doma někoho, kdo umí píct není k zahození.
,,Jistě, Orosliz-sama!" a tak spolu žili, adoptovali Sasana a žili štastně až do smrti a Vánoce slavili každý týden, až Sasan dostal Santofobii a utekl zpět do Konohy.
Pravidlo číslo osm - v příběhu, filmu by měla být i milostná zápletka. Nakonec tu máme pravidlo devět - nečtěte si blbý příběhy.