Čekání ve tmě! - 6 konečně u cíle aneb projevené city...

„Ještě den a budeme na místě!“ křikla Hinata na Naruta, který běžel pár metrů před ní.
„Dobře." křikl na zpět, ale ani ne neotočil. Hinata trochu posmutněla. Bylo jí líto, že se s ní nebaví jako třeba se Sakurou nebo s jinou dívkou. Ale nějak na něho nenaléhala, vždyť by to mohlo vypadat jako, že se ho snaží odlákat od dívky kterou má rád.
„Po misi ji to řeknu! Řeknu ji, že ji miluji. A je mi jedno jestli se jí někdo líbí nebo ne!“ pomyslel si rozhodně Naruto. Otočil se na Hinatu a srovnal s ní krok.
„Hin? Můžu se tě na něco zeptat?“ řekl opatrně Naruto.
„Jo?“ přikývne na souhlas Hinata.
„No já jen .... slyšel jsem, že do tebe byl zapečetěný Gobi, když tě unesl Orochimaru.“ vysoukal ze sebe Naruto a čekal na její reakci. Hinata prudce zastavila a překvapeně se na něj podívala.
„J-jak to víš?!“ vykoktala Hinata. Naruto se poškrábal na hlavě a přemýšlel co říct.
„No dá se říct, že mi to řekl jeden můj přítel.“ řekl nakonec. Hinata se na něj chvíli dívala, ale pak se od něj odvrátila a krokem se vydala na cestu. Naruto šel mlčky za ní.
„Ano. Mám v sobě zapečetěného pětiocasého. Dá se říct, že spolu poměrně vycházíme. Když dojde na boj se silnějšími protivníky, kdy ani nestačí jeho chakra, kterou využívám tak na chvíli převezme mé tělo a všechny je pozabíjí nebo jenom zajme.“ řekla po chvíli Hinata. Naruto na ni vykulil oči.
„Trochu ti závidím! Mě se v jednom kuse snaží Kyuubi ovládnout.“ řekl Naruto a zadíval se na oblohu. Hinata se na něj zvláštně podívala a netušila co říct.
„To je ale teď už jedno! Musíme si pospíšit, aby jsme tam byli první! Včera jsem cítil několik známých chaker a rychle mířili k nám!” řekl po chvíli uvažování Naruto a Hinata pouze kývla. Oba naráz vyskočili na vysokou větev a pomocí chakry se ve velké rychlosti se pohybovali vpřed.

„Itachi! Jak ještě dlouho?” zeptal se otráveně Kakuza. Itachimu málem rupli nervy, ale Konan ho předběhla.
„Buď už konečně zticha! Až tam budem, tak tam budem. A pokud nezmlkneš, tak dřív než tam dorazíme ti rozmlátím hlavu.” křikla na něj naštvaně. Hned se ale zase uklidnila a usmála se na něj sladkým úsměvem, při kterém každému přejel mráz po zádech. Kakuzu radši zmlknul a po zbytek cesty už byl klid. Jen Itachi byl velmi nervozní. Měl špatný pocit, že se stane něco nepěkného.

Mezitím tým Hebi skoro dohnal Hinatu s Narutem.
„Sasuke! Cítím velmi silné chakry!” křikla Karin na Uchihu. Ten jen kývl a ani se na ni neotočil. Byl myšlenkami úplně jinde.
„Třeba se sním setkám. Jak bude asi reagovat? Stále mě ještě hledá nebo už přestal?” uvažoval Sasuke. Ponořený do svých úvah také málem narazil do stromu, kdyby ho Karin dřív nezachytila.
„Sasuke! Co blbneš!” zanadávala mu Karin a ostatní členové jen kývli. Sasuke se jí vytrhl.
„Nech mě!” řekl naštvaně a trochu zrychlil, aby se od nich dostal co nejdál.
„Chtěl bych se vrátit, ale Orochimaru mě stále ovládá.” zašeptal velmi potichu Sasuke a neslyšně si povzdechl. Stále pokračovali neslyšně ke svému cíli, až se nakonec setmělo.
„Utáboříme se! Rozdělejte oheň a najezte se!” nařídil Sasuke a někam zmizel. Jeho týmový kolegové se na to dívali jak z jara, ale poslechli ho a rozdělali tábor. I Akatsuki se na chvíli utábořili, jen Hinata a Naruto pokračovali dál v cestě!
„Hin! Jsi unavená nebo můžeme běžet i přes noc?” zeptal se ji Naruto. Hinata se usmála.
„Jsem v pořádku! Klidně poběžím celou noc, a navíc myslím, že ostatní budou odpočívat. Měli by jsme si udělat co největší náskok."
„Pravda.” přikývl Naruto a znovu se pohroužili do ticha, které ničil pouze zvuk jejich odrazu od větví stromu a šustění jejich oblečení.

První sluneční paprsky, které dokázaly proniknout mezi stromy probudily a rozpohybovaly obě dvě skupiny, které doposud odpočívaly.
„Už zase pokračují!” ozvala se znenadání Hinata. Naruto odpověděl kývnutím.
„Jo, cítím je. Ale máme dost velký náskok a navíc už tam jsme.” řekl s nadšením Naruto a ukázal před sebe. Hinata se tím směrem podívala a mezi stromy spatřila velkou mýtinu s obrovským chrámem uprostřed. Skutečnost, že jsou svému cíli téměř na dosah, zvýšila jejich rychlost, pokud to bylo ještě vůbec možné, na maximum!
O čtvrt hodiny později stáli na nejvyšším stupni schodů, které vedli do chrámu a zhluboka se vydýchávali. Byli unavení, protože už den nespali a celou dobu beželi na maximum. Ale přesto na nic nečekali a přistoupili ke dveřím. Společně zatlačili. Dveře se neslyšně otevřeli. Naruto se ohlédl na Hinatu, která povzbudivě kývla a oba pak společně vešli dovnitř. Dveře se za nimi stejně neslyšně zavřeli.
„Máš baterku?” zeptala se Hinata Naruta.
„Mám.” sáhl do batohu. Hned na to se ohvalo slabé klik a objevil se silný pruh světla.
„To je lepší!” přikývla Hinata, i když si to nechtěla přiznat, měla příšerný strach ze tmy. A i když tu nějaké to světlo bylo, neustále se tiskla k Narutovi.
„Hin? Ty se bojíš?” zeptal se ji po chvíli, když cítil jak se třese.
„Ano! Už je to zhruba pět let, co jsem byla naposledy v takovéhle tmě ...já .... Naruto-kun! Slib mi, že mě tu nenecháš samotnou! Já už bych to nevydržela.” vzlykla Hinata. A přesto, že se slzy snažila zadržet pár jich steklo po její tváři a dopadlo na Narutovu ruku. Naruto se na ni soucitně podíval a bez jakéhokoliv varování ji objal.
„Nikdy bych tě tu nenechal a ani kdekoliv jinde!” utěšoval ji Naruto a přitom ji hladil po hlavě. Hinata se k němu ještě víc přitiskla. Podivil se, ale nic nenamítal.
„Hin ... už by jsme měli jít!” pobídl ji jemně. Lehce se od něj oddálila, avšak nepouštěla ho úplně.
„H-hin ..?” byl zmatený, Chtěl protestovat, ale Hinata ho umčela dlouhým polibkem. Dlouho se nenechal pobízet a polibky ji začal vracet. Udýchaně se od sebe odtrhli.
„Naruto-kun ... já omlouvám se! Neměla jsem to dělat. Nevím co to do mě vjela. P-promiń, já jen, že ... miluju tě, Naruto-kun." vzdala to nakonec tmavovláska a pustila ho úplně.
„Tak, a je to venku!” pomyslela si Hinata a všechna ta tíha byla pryč. Konečně prozradila tajemství, které tajila už od akademie.
Naruto nebyl schopen slova, Hinata se na něj podívala a i přes nedostatek světla uviděla jeho zmatený výraz. Slopila pohled a bez jediného slova se vydala do chrámu. Stihla však ujít jen pět kroků a Naruto se vzpamatoval. Rychle ji doběhl a chytl za ruku.
„Počkej!” řekl to tak tiše, že to znělo jako šepot, ale přesto ho slyšela. Podívala se na něj.
„O-opravdu mě miluješ?” zeptal se pro jistotu Naruto. Stačila jen přikývnout a už se ocitla v jeho milující náručí.
„Taky tě miluji, Hin!” přiznal šťatsně Naruto a krátce ji políbil. Tentokrát nebyla schopna slova Hinata, jediné co dokázala bylo štastně se usmát. Naruto se najednou zarazil.
„Jsou tady!” zašeptal. Hinata okamžitě aktivovala Byakuugan, aby zjistila kdo to je.
„To jsou Akatsuki. Nějaká žena a tři muži! Jeden z nich je Uchiha Itachi a blíží se i druhá skupina od Orochimara. Uchiha Sasuke, se třemi dalšími.” informovala Naruta Hinata. Naruto se zamyslel.
„Jsou tu dřív než jsem čekal." pomyslel si hořce.
„Pojď! Musíme ten svitek rychle najít!” pobídl Hinatu rozhodně Naruto, chytil ji za ruku a společně se rozběhli dál do chrámu.