Čekání ve tmě! - 5 závod s čase ...

„Přijdte někdy zas!“ rozloučil se s nimi stařík a Naruto s Hinatou opustili Ichiraku ramen. Když procházeli ulicemi obloha nad nimi začala tmavnout a pomalu se do tmy vynořovaly první hvězdy.
„Myslím, že bychom už měli vyrazit. Začíná se pomalu ztmívat." prohlásil Naruto a zastavil se na rohu ulice.
„Souhlasím. Takže za deset minut u brány?" navrhla Hinata a taky se zastavila.
„Dobře." odsouhlasil Uzumaki. Složil pečeť a zmizel. Hinata však ještě zůstala na místě a dlouze se zadívala na oblohu, teď už posetou zářícími hvězdami.
„Vrátil se! Konečně se vrátil. Ach, jak moc ho vlastně miluju? A je vůbec možné ho milovat ještě víc? Zdá se, že je silnější než kdy dřív." nemohla si pomoct a usmála se.
„Po misi ... po misi mu to všechno řeknu." rozhodla se a také konečně zmizela. Ani jeden si nevšiml, že je někdo neustále pozoruje. Itachi se krčil, za jednou střechou a neustále se mu na rtech rýsoval šibalský úsměv.
„Heh, jak jsem si myslel. Ještě stále ho má ráda!"

Naruto pobýhal po svém bytě a snažil se sezbírat všechno potřebné. Když byl hotov posadil se na postel a otevřel okno. Pohled mu padl na vycházející měsíc a okamžitě se mu vybavila Hinata. Rozbušilo se mu srdce, vyschlo v ústech a tváře mu zčervenaly. Najprve se zamračil, snažil se ten to pocit zahnat, ale když se mu to nedařilo, vzdal to. Povdechl si a zasněně si promítal její tvář, když se na něj v kanceláři usmála.
„Och můj bože, co se to se mnou děje? Vždyť ani Sakura se mnou nedokázala udělat věci co Hinata. A to se mi před pár lety hodně líbila. Ale teď ... " ani nedokázal tuhle myšlenku dokončit a lehl si na záda na postel.
„Ale stejně nemyslím, že mám šanci. Přece tak pěkná dívka jako Hinata už dávno musí mít kluka. A to i přesto, že Tsunade říkala, že s nikým nemluví, když nemusí. Ale dneska mi přišla normální. Hmm.."
Nakonec se smutně podíval na hodiny.
„Už bych měl jít!“ pomyslel si a vstal. Složil pečeť a přemístil se k bráně, u které už Hinata čekala.
„Jdeš přesně.“ uvítala ho. Naruto se smutně usmál, to ji zarazilo. Mrzelo ji, že je smutný a nevědela proč.
„Tak jdeme!“ zvolal Naruto a rozběhl se do lesa. Hinatě nezbývalo nic jiného než běžet za ním.
Nasadili ostré tempo, které udržovali celou cestu. Hinata se občas koukla do mapy, aby se ujistila, že jdou správně. Někdy také prohlédla okolí Byakuuganem jestli se v jejich blízkosti někdo nepohybuje, ale za celou cestu zatím nikoho nepotkali. Ani jeden z nich od brány nepromluvil. Hinatě se to přestávalo líbit. Věděla, že se něco děje, ale zdá se, že její společník ji to sám od sebe jen tak neřekne.
Naruto byl plně pohlcený myšlenkami na Hinatu, že si ani nevšiml jejího starostlivého pohledu, kterým ho občas probodla. Stále se smutně díval do země, a bezeslova bežel dál. Po další hodině ticha už byla Hinata pěkně dopálená. Dohnala ho a chytla za ruku. Naruto sebou cukl a překvapeně se na ni podíval. Jejich obličeje byli od sebe vzdáleny pouze pár centimetrů. Hinata na prázdno polkla, ihned odvrátila pohled a pustila jeho ruku. Naruto trochu posmutněl a zastavil se.
„Děje se něco?“ zeptal se klidně a podíval se před sebe. Zaváhala.
„Možná mi do toho nic není.“ pomyslela si nerozhodně.
„Všimla jsem si, že nejsi ve své kůži. Že tě něco trápí, tak mě napadlo jestli nepotřebuješ pomoc nebo tak ...“ vychrlila na něj jedním dechem a snažila se mu pohlédnout do očí. Naruto se na ni konečně překvapeně podíval. Když uviděl její starostlivý pohled pokusil se ne moc přesvědčivě usmát.
„Naruto-kun, tohle na mě nezabere! Znám tě až moc dobře abych vědela, že tě něco trápí!“ zamračila se na něj Hinata. S úsměvem pak pozorovala jak se nad jejími slovy zarazil.
„Já se netrápím … jen jsem tak přemýšlel jestli .... no jestli .... chodíš s někým?“ vysoukal ze sebe Naruto čímž Hinatě doslova vyrazil dech. Omámeně otevřela pusu a zase ji zavřela.
„Já ... no ... ne … ale někdo se mi přece jenom líbí.“ odpověděla trochu váhavě.
„A kdo?“ zeptal se skoro okamžitě.
„Znáš ho, ale neřeknu ti jeho jméno.“ oznámila mu Hinata a rozběhla se dál po cestě. Naruto s ní okamžitě srovnal krok.
„A jak vypadá?“ nevzdával to Naruto.
„Nó .... Má nádherné oči a středně dlouhé vlasy. Je velmi přátelský a milí. Je vyšší než já a řekla bych, že taky mnohem silnější! Nikdy se nevzdává, i přestože zažil nepěkné dětství! Jedním slovem je úžasný!“ řekla zasněně Hinata a ani si nevšimla Narutova pohledu, který byl naplněn bolestí.
„Věděl jsem to! S někým takovým se nemůžu rovnat!“ pomyslel si zdrceně Naruto.
„Aha! No musí být asi velký fešák.“ řekl potichu Naruto. Hinata kývla.
„A proč jsi se vlastně ptal?“ zeptala se po chvíli Hinata. Naruto sebou trhl.
„Nó … já .... jen mě to zajímalo! Jsme přece přátelé ne?“ zamluvil to rychle. Usmála se a kývla.
„A co ty? Máš někoho?“zeptala se ho Hinata. Naruto se zamyslel co řekne.
„Ne, ale také se mi někdo líbí! Má velmi dlouhé vlasy a světlé oči, někdy mi připadají stříbrné jak měsíc! Její úsměv je naprosto okouzlující! Před nedávnem jsem ji viděl po několika letech a hned jsem se do ní zamiloval! Ale vím, že u ni nemám šanci.“ řekl smutně Naruto aniž by si všiml Hinatina zklamaného a bolestného pohledu. Naruto a Hinata si naráz povzdechli až je to donutilo se zasmát.
„No myslím, že by bylo dobré se utábořit!“navrhl Naruto. Hinata kývla.
„Dobře.“ souhlasila Hinata. Ani jednoho nenapadlo, že by mohl jeden z nich mluvit o tom druhém.

Itachi se mezitím vrátil k Akasuki.
„Itachi! Kde je Hidan?!“zeptal se zamračeně Pein. Tohle už bylo po čtvrté co se Itachi vrátil bez partnera. Nejdřív Kisame, pak Sasori a Deidara a teď ještě k tomu Hidan.
„Kyuubiho Jinchuuriki ho zabil." oznámil mu prostě.
„To si děláš srandu?! Jak je to vůbec možný?!" křikl na něj naštvaně Pein. Uchiha po něm vrhl dostotrávený pohled.
„Je to naprosto jednoduché. Jako Uchiha mám díky Sharinganu možnost Kyuubiho ovládat, ale to jutsu mě vždy připravý o polovinu mých sil a nedokážu ho udržet příliš dlouho. A když mám neschopného parťáka, který umře dřív než stačím jutsu aktivovat, tak se nemůžeš Peine divit, že vždycky umřou.“ vysvětlil otráveně Itachi. Pein si povzdechl a přiložil si ukazováčky ke spánkům.
„Zase mi na to skočil.“ pomyslel si nadšeně Itachi.
„To je teď jedno. Mám pro tebe teď jinou misi." oznámil mu Pein a podíval se na něj svým Rinneganem. Itachi se zamračila a opětoval mu pohled svým Sharinganem.
„Co je to?"
„Našel jsem jeden mimořádný svitek, který by nám pomohl ovládnout svět rychleni než sbírání Bijuu!“ prohlásil vůdce.
„Chrám ve kterém je svitek se nachází na chranicích země Ohně a Písku. Konan, Zetsu a Kakuza půjdou s tebou. Buďte tam dří než Konoha a Orochimaru. Jsem si jistý, že už vědí, že po něm půjdem.!“ varoval ho Pein.
„Zařídím to“ souhlasil Itachi a zmizel z místnosti.

Jak Tsunade a Pein předpověděli, Orochimaru vyslal tým Hebi, aby mu přinesl ten stejný svitek, jako chtěli v Akatsuki a Konoha. Hinata s Narutem se mezitím pomalu blížili ke svému cíly. Byli se vědomi, že nejsou jediný kdo svitek chce. Proto ještě více napjaly své síly. Byl to závod s časem.