Co je to OSUD? Minulost,přítomnost, budoucnost … II. | 1. |

A je to tu ... 2.Série na scéně !!! Tak snad se vám první díl z ní bude líbit!

1.Trénink pomalu začíná

/Už to tak bude … jsem se strýčkem Jiraiyou na osobním tréninku. Před dnem a půl jsme vyrazili z mé rodné vesnice Konohy. Od teď budu makat ještě víc, než do teď…/ pousmála se Nano pro sebe. Tohle byl snad její poslední jediný úsměv. Alespoň prozatím…

/Možná bylo trochu kruté jí takhle odtrhnout od přátel bez rozloučení …/ prohlédl si pozorně dívku vedle něj. I přes to, jak byla mladá, tak se jí zračilo na tváři pár vrásek od starostí.
„Naruto už to ví …“ prohodila jen tak najednou.
„A to si nechtěla počkat, co ti řekne a rozloučit se s ním? Odchod by počkal.“
„Možná chtěla … ale teď mi připadá, že takhle to je lepší …“
Jiraiya se pro sebe pousmál. Dál se věnovali cestě pře sebou.
„Tady si odpočineme a rozděláme stany,“ ukázal na volný plac mezi stromy. Před nimi se tyčila skála a nalevo od ní byla stoupající cesta po svahu. I přes to, že Nano nebyla unavená, neprotestovala. Shodila batoh ze zad a začala rozbalovat stan. Jiraiya svůj už měl dávno postavený a tak pozoroval okolí …
„Tak! Tohle je ideální místo. Můžeme začít,“ řekl po chvíli.
„A to mám na tebe jako zaútočit Jiraiyo-sama?“ otázala se ho, když viděla jeho postoj.
„Přesně tak.Potřebuji zjistit, co už všechno umíš,“ usmál se.
„Fajn …“ strhla ze sebe plášť pod kterým skrývala bojovný úbor, který krásně zvýrazňoval její křivky.
Ani ne za 3 vteřiny v ruce držela kunai a řítila se na sannina. Když od něj byla ani ne pět metrů, vrhla po něm 3 shurikeny. On byl překvapený, ale v pohodě se jim vyhnul. To už u něj byla Nano a mířila mu kunaiem na bezpečnější místa jako jsou nohy a ruce. Nebylo by zrovna dobrý kdyby Jiraiyu podřízla. Stejně by se nenechal, ale jistota je jistota. Jenže smůla. Každý její pokus odrazil. Vyrazil jí kunai z ruky. Nano neměla čas, ho někde sbírat po zemi nebo vytáhnout další a tak na něj zaútočila bez nich. Žádné zbraně jen čistý boj. Tak spolu trénovali dříve a pořád, takže znali pohyby toho druhého. Ovšem taky měli dobře okoukaný styl jakým bojují a i přes znalost slabých stránek měli co dělat, aby toho druhého zasáhli. Alespoň z Naniny strany. Nano se napřáhla a kopla za cílem udeřit ho do boku. Zase neúspěšně, ale bylo to těsné. Kdyby Jiraiya jen tak, tak nestihl na poslední chvíli uhnout, tak by ho strefila.
/Začíná přituhovat … vypadá to, že se o trochu zlepšila,/ pomyslel si …/ no tak už si nebudeme jenom hrát …/ chytil jí ruku při pokusu o další úder. Dostal se za ní a opatrně tu ruku zkroutil, aby jí ale neublížil. Držel jí pevně v takové pozici, že se v ní nemohla skoro hnout a cokoliv jiného udělat.
„Heh,“ usmál se na tu dívku, „no trošku si se zlepšila.“
„Trošku …?“ mírně nakrčila obočí, / Tak trošku jo … po tom co jsem tak dřela? No počkej … to si zasloužím si myslím víc uznání!/ usilovně přemýšlela, jak se ze sevření dostat. Netrvalo to dlouho. Uvědomila si, že i přesto, že má nohy bloknuté, se dá něco dělat. Pozvedla pravou a silně mu dupla na nohu. To sannin nečekal a povolil sevření. Nano využila té chvilky a zmizela kus od něj dál.
„Jau … au au au …“ skákal po jedné a tu druhou si držel.
(Jen si to představte … strašně komický ! xD )
Opět využila chvilky nepozornosti.
„Kage Bunshin no Jutsu!“ vykřikla a vytvořila 5 stínových klonů vedle sebe. To už Jiraiya přestal poskakovat a zpozoroval, že se něco děje. /Vida…/ zašklebil se,/ rodina Uzumaki se nezapře … perfektní klony / proběhlo mu hlavou.
Byli celkem rychlí a dobří. Teď už se Jiraiya nemohl jen tak povalovat. Prvnímu klonu podkopl nohy, další dva udeřil z boku, čtvrtý ho chtěl napadnout ze zadu, ale dříve něž se mu to podařilo, ho sannin smetl na zem a klon se rozplynul. Poslední kopie Nano se schovala mezi stromy. Toho si, ale Jiraiya nevšiml. Nepravé Nano zničil, ale to, co dívka zamýšlela. Vyšlo. Klony byli vedlejší. Chtěla ho získat do bližší vzdálenosti, aby mohl v momentu překvapení poslední klon zaútočit. Pozorně jí sledoval.
„Liana no Jutsu!“ poklekla, provedla pečetě a práskla rukou o zem. Od místa dopadu se rozvinuli znaky po zemi.
/Co to je?/ podivil se sannin / takovéhle ruční znamení jsem ještě neviděl v téhle kombinaci použít …/
Zatím co uvažoval, ona šáhla do kapsy pro kunai a obrovskou rychlostí proti němu vyrazila. Dva po něm hodila a jeden si ponechala. Jiraiya je odrazil svá, a čelil útokům Nano. Schovaný klon vylezl z úkrytu a nenápadně se mu plížil k zádům.
„He!“ vykřikla radostně. Jiraiya to nechápal, ale poté co mu ruce obmotaly tlusté liány, to pochopil. /To je to Jutsu .../ pochopil.
„Chytré … tvé vlastní?“ optal se jí se zájmem a snažil se je přtrhnout,ale marně.
/ Sakra, to jsem podcenil … jsou pevné. Dost pevné …/
„Jo, dalo mi to zabrat …“ a vyrazila znova na něj. Klon mu skočil nečekaně na záda, jenže ještě při letu se podařilo sanninovi ho zkopnout a nepravá Nano se rozplynula v oblaku kouře.
Sotva se otočil, ucítil bolest na rameni. Nanina past vyšla.
/Jooo! Zasáhla jsem ho !!! KONEČNĚ!/ radovala se pro sebe.
Jiraiya uskočil. „Dobrý,“ uznal její zásah. „Ale jsem zvědavý, jak si poradíš s timhle!“
„Katon: Gamayu Endan (oheň: střela z podpáleného ropušího oleje)“ vykřikl a poslal naní pár zapálených koulí. Jen tak tak se vyhýbala, ale jeden jí přesto strefil oblečení. Nakonec hořící oděv uhasila.
„To jsou moje oblíbené kalhoty!“ ukázala prstem na chechtající se muže.
/Tak to teda ne…/ zhluboka se nadechla a pomalu šáhla na záda ke kapse. Sannin zpozoroval a pozdvihl obočí. Nano vytáhl svitek,rozevřela ho a obmotával kolem sebe. Začala se pomalu točit dokola. Řízla se do malíčku a přejela jím po svitku. Nabírala rychlost. Prudce se zastavila.Svitek smotala a vložila zpět. Kolem jejího těla se tvořil plášť její chakry Tokapaao. Otevřela až doteď zavřené oči. Zorničky se jí rozšířily a panenky zářily celé zeleně. Složila ruce do pečetě Tora (Tygr) a plně se soustředila.

Opět se roztočila a s prudkým zastavením vyslala na Jiraiyu proud chakry. /Sakra … / pomyslel si a honem reagoval :
„Katon: Gamayu Endan (oheň: střela z podpáleného ropušího oleje)!“ Její Toka( proud) chakry se setkala s obrovskou hořící koulí. Naštěstí pro sannina tenhle útok odrazil, ale bylo to o fous. Takhle pokračovala dalších pár minut. Tolik chakry nepoužívala to, aby smrtelně nezranila strýčka a aby nebyla příliš brzy unavená. Za to Jiraiya už byl trochu zmožený. Není nejstarší a dlouhý silný boj mu nedělá dobře. I po čase se trochu Nano unavila, ale nebylo to tak hrozné.

/Začínám být unavená … musí to už zkončit !/ zastavila se kousek od něj a provedla opět pečetě v kombinaci : Tora, Mi ,Inu, I ( Tygr, Had, Pes, Prase ) a s rozkročenýma nohama se zakončením znamením Tora zůstala stát.

Země se otřásla a kolem Jiraiyi ze země vyrašila chakrová klec. Obklopila ho a uvěznila uvnitř. Byl celkem v šoku protože tohle nečekal, ale ihned začal reagovat.
„Doton: Yomi Numa (země: bažina z podsvětí)!“ zkrz mříže se provalila vlna páchnoucí bažiny a snažila se jí zevnitř rozevřít a zničit. Šlo to ztuha. Nano držela pozici a svou chakru namístě, jenže pomalu začala polevovat. Cítila ohromnou sílu a tlak proti její vůli. Po čele jí už stékaly kapičky potu od námahy udržet ten nápor. Na druhé straně od ní se jí snažil sannin přetlačit a zlikvidovat past.
/Tohle jsem nečekal. Je o moc silnější než posledně a to o dost. Jsem na ní pyšný …/
Po pár minutách už to nevydržela a povolila. Klec se roztáhla z hlasitým výbuchem zmizela. Nano zavalila vlna bláta. Když se konečně s té páchnoucí tekutiny vymotala, rozkašlala se a snažila se popadnout dech. Poté vstala a s těžka oddechovala … pomalu se jí rozmazával zrak, ale opět zostřil. Bylo to jen únavou.
„To bylo skvělé ! Myslím, že už by to stačilo. Zlepšila si se a nejen o trochu …“ pochválil jí a když došel k ní položil jí ruku na rameno. /O dost … je opravdu silná, ale chybí ji trochu síla udržet svou chakru …/ Nano unaveně přikývla a šla si sednout před stan. Jiraiya mezitím přinesl dříví na oheň. Nějakou dobu si povídali o všem možném. Nano se hlavně rozpovídala o misích co měli. Mezitím už rozdělali oheň a posedávali u něj. Povídali si tak dlouho až se setmělo a na nebi se objevili první hvězdy. Jakmile, ale došla jen náznakem k Rogenovi zasekla se. Stále jí to moc bolelo. Jen na to pomyslel a co teprve o tom mluvit.

„… Em… a pak sem se probudila v nemocnici. Co mi bylo lépe, vyrazili jsem do Listové a dál už víš,“ oklikou to zakončila. Jenže Jiraiya věděl už všechno o ní a Rogenovi a o tom co se stalo, od Kakashiho. ( Je to prostě drbna … xD )
„Zajímavé zážitky…“ pokýval hlavou.
/Chudák holka… divím se, že jí ještě z toho všeho nehráblo …/
„To jo … kam to vůbec vlastně jdeme?“ optala se ho, jelikož tahle otázka jí už dlouho visela v hlavě.
„Jdeme do domova, kde si vyrůstala. Odteď tam budem trénovat. Je tam ideální prostředí a máme kde spát. Vše o tréninku ti povím zítra… teď už by si měla jít spát. Určitě si unavená a čekají nás ještě dva dny cesty.“ Usmál se na ní a popřál jí dobrou noc. Vzal si hlídku.

Nano došla do stanu, pořádně se zachumlala a ponořila se do říše snů. Jenže místo nich měla zas nočí můru ze vzpomínek. Člověk by se na to nejradši vybodl … to už radši aby spala beze snů a nočních můr …………………………………………………………………………… .