Čtvrtý Uchiha část 12. - Druhá šance

Tato část obsahuje materiál spoilerů!

Pohlížela na něj s napětím, kdy konečně něco řekne. Minuty se táhly a to ticho bylo tak pronikavé, že byla jen otázka času, až ho někdo protne. Pohledy shinobi z Listové střídavě pozorovaly Harunu a maskovaného muže.
Jelikož Haruna čekání nesnášela, povzdechla si: “Nebudu to opakovat…. Opravdu musím bojovat, abych dostala primitivní odpověď na tuto otázku?“
“Máš Sharingan… heh… nevěděl jsem, že je další člen naživu… podle historie by neměl být..“
“Opravdu mám Sharingan? ,“ zeptala se ironicky, “Fajn, když vidím, že můžeš mluvit, odpověz mi… trochu mě tlačí čas…“
“To opravdu ano…. Čas se skoro pryč a Sasuke splní svůj cíl…“
“Nesmí… to není možné… zabráním tomu.“
“Nezabráníš… boj už začal… smůla pro tebe, že nevíš kde… a přirozeně, já nechci, abys přerušila tok událostí..“
“Tak to z tebe dostanu násilím… i když tomu moc nefandím… ,“ a tasila katanu.
“Haruno počkej ,“ přistoupil k ní Kakashi, “Nemůžeš ho zabít, všechno, co jsme zkusili šlo skrz…“
“Jistě vy…. Jenže vy taky neznáte moji sílu! ,“ a rozběhla se k němu se zbraní připravenou.
Mířila přímo na cíl, zvláštní bylo, že se ani nepohnul. Promáchla a…. zmizel. Někam se vypařil.
Za ní se ozvalo: “Musíš zkusit něco víc, jestli mi chceš opravdu ublížit…. Tohle na mě neplatí…“
Zkusila vodní vlnu, ale jen uskočil. Přešla tedy na ledová jutsu. Byl příliš rychlý a led by ho určitě zpomalil. Vyvolala tedy ledové střepiny, které měly okamžitě zmrazit protivníka na místě. Povedlo se. Hodila katanu a roztříštila ledovou kru. Jenže tam nebyl! Prostě zmizel!
Také bylo divné, že ještě nezaútočil. Neznala jeho sílu. A to ji trochu znervózňovalo. Objevil se přímo za ní. Ani se neotočila a věděla to. Napojila se tedy rychle na jeho tělo. Zaměřila se na srdce a stiskla pěst. Uslyšela za sebou jen lehké popadnutí dechu.
“Co to bylo? Snažila ses mě zabít zevnitř? Dobrá strategie, ale má mouchy holka.“
Jen se vztekle otočila a nechala ho explodovat. I když se jí před očima rozprskl, byl pořád naživu. Bylo to Kawarimi no Jutsu nebo něco jiného? Jenže tohle prostě nebyly klony, nezmizely, jak by klony měly. V čem spočívala jeho nesmrtelnost?
Náhle ji do prsou udeřila bolest, že spadla na kolena. Objevila se tvář Itachiho, jak krvácí a v hrozných bolestech stále bojuje. Také viděla Sasukeho s očima plnýma nenávisti. Boj už brzo měl končit. Jenže co je s Itachim? Přece je silnější…. Proč teď vypadá tak bídně? Co se stalo? Bylo poznat, že užil Amaterasu i jeho finální zbraň. Jeho neporazitelná síla. Proč tedy evidentně umírá?
Maskovaný muž zbystřil. Nevěděl, co je s ní. Přece se jí ani nedotkl… tedy zatím…. Že by už nastal čas? Jeho nevyslovenou otázku jakoby svým příchodem zodpověděla osoba, která se právě vynořovala z větve stromu.
“Tak co? ,“ zeptal se maskovaný muž.
“Je konec… , “odpověděl nově příchozí, který Haruně nápadně připomínal pokojovou rostlinu, “Itachi je mrtvý, Sasuke vyhrál…“
“Přesně to jsem čekal…“
“Ovšem Sasuke je na tom hodně zle, zkolaboval a nejspíš umírá….“
“Cože? Sasuke… on … on zabil svého bratra a umírá? ,“ zděsila se Sakura.
“Hej ty zmetku! ,“ křikl Naruto, “Kde je Sasuke! Hned to vyklop!“
“Tohle je jenom pro zvané…. A s tebou… ,“ otočil se na Harunu, majíc aktivován Sharingan, “si to vyřídím později… ,“ a zmizel.
“Nééééé to néééé! ,“ křičela Haruna, “stůj ty jeden par…. ,“ ale nedořekla.
Smutek a zklamání ji umlčely. Selhala. Měla zachránit své bratry a pro jednoho už je pozdě…. Pořád je tu ještě druhý… jenže v ten okamžik Haruna Sasukeho nenáviděla.
Pak uslyšela šepot: “Páni.. kdo je ta holka? Je pěkně silná. Kakashi-sensei, vy ji znáte?...“
“Na tom teď nesejde… ,“ odbýval otázky Kakashi.
“Kakashi-sensei! Musíme za Sasukem! Je v nebezpěčí!!! ,“ křičel Naruto.
“Nemůžeme nic dělat, nemáme ani jeho stopu… ,“ přiznal ztrápeně Kakashi.
“Vy ne…ale já ano…krevní pouto je silnější než jakékoliv jutsu!“
Vstala a začala vytvářet Kakashimu povědomé pečetě: “Kuchiyose no Jutsu!“
Všichni zůstali ohromeně zírat. Její summon byl obrovský kobaltově modrý drak, který chrlil vodu a jeho šupiny byly z ledu. Ladně na něj nasedla a vznesl se.
“Haruno… já… ,“ vyběhl za ní Kakashi, ale ona mu jen věnovala jeden pohled a zmizela.

Nemusela ani hledat místo souboje. Destrukce celého místa tloukla do očí. Ani slepý by ho nepřehlédl. A ten oheň! Amaterasu ji vždycky děsil. Pátrala po tělech…. mrtvých….ne, přežívajících! Prostě nevěřila, že by Itachi byl opravdu mrtev. Musela ho zachránit… Náhle uviděla tu postavu, která neznámého informovala o konci boje. Slétla tedy dolů a odvolala draka.
Nadkláněl se nad něčím tělem, ve kterém poznala Itachiho.
“Máme rozkazy nezapomeň!“
“Ale my se vždy zbavujeme těl, že je sníme. S tím se u nás počítá!“
Co to bylo zač? Kdo my? Pak si uvědomila, že ta osoba mluví o sobě v množném čísle. Se schizofrenikem ještě neměla tu čest…
“Sníme ho a nakukáme, že tělo zmizelo.“
“Ale ne…“
“Jo! Teď hned!“
To už ale neudělal, protože byl přeťatý na dvě půlky a s hlasitým puf zmizel. Haruna neřešila, že zmizel. Místo toho si klekla s Itachimu a pozorovala ho.
Tak tohle byl její bratr…. Změřila mu tep. Velice slabý a nepravidelný. Umíral o tom nebylo pochyb. Ale bylo jasné, že ne ze souboje. Něco uvnitř ho ničilo. Položila mu dlaně nad trup a začala s vyšetřením. Zděšeně otevřela oči. Rozpadaly se mu plíce a vnitřně krvácel.
Rychle začala tvořit pečetě na obnovu a záměnu buněk. Věděla, že jí to dovede až k limitu, ale musela to risknout. Pot ji tekl po čele a bolelo ji celé tělo, jak vypuzovala svou chakru do dlaní. Krvácení zastavila. Jenže jak obnovit plíce? Ona sama se uměla rychle regenerovat…. Jak mu tu sílu předat?
Lehce zjistila jeho krevní skupinu a kupodivu měla tu samou. Ztratil jí hodně. Nabrala tedy svou a vstříkla mu jí do těla. Jestliže ani krev nepomůže, pak je to konec. Pak stiskla jeho ruku a předávala mu svou sílu. Pevně zavřela oči, protože se jí z nedostatku sil začala motat hlava. Pak se dostala až na limit a síla zmizela. Modlila se a zkontrolovala ho. Povedlo se, jenže přesto je pořád v ohrožení života.
Uvedla ho tedy do umělého spánku, vyvolala draka a letěla na tajný úkryt její matky a strýce, když ještě byli děti. Mapu našla schovanou v genjutsu v knize o slavných rodech. Jako by ji někdo naváděl, aby tam šla a něco objevila. Jenže co? Pro teď ji ale zajímal Itachiho stav a ne ostatní věci.
Jakmile dorazili na místo, kam mohl vstoupit jen člen rodu její matky, vytvořila pečetě fungující jako heslo a vešla dovnitř. Uložila Itachiho na futon a zapálila oheň. Sedla si ke stěně a uvažovala, kde je teď asi Sasuke. Věděla, že ho musí vyhledat, aby neprovedl zase nějakou blbost. A kdo je ten maskovaný muž se Sharinganem? Co chce se Sasukem? Jenže nebyla schopná myslet dlouho, protože se velice unavila a po chvilce usnula.

Mezitím tým Kakashi zpozoroval v dálce cosi divného. Hinata zaostřila Byakugan. Velká koncentrace silné chakry a černý oheň.
“Amaterasu?! ,“ pomyslel si Kakashi.
Pak i Kiba zachytil stopu.
“Už se dostali k Sasukemu!“
Pak ale narazili na nepřekonatelnou bariéru z ohně. Kapitán Yamato tedy rozevřel zemi, aby mohli rychle projít. Kakashi použil svůj Mangekyou a běžel v čele následován ostatními. Náhle se zastavil. Když ho zbytek doběhl sklopil hlavu.
“Naruto…. já… je mi líto, ale jdeme pozdě… není tady… ,“ řekl smutně.
Naruto odvrátil hlavu, aby nebyla vidět jeho bolest a Sakuře pláč zamlžil zrak. Kakashi pohlédl na zatažené nebe, odkud padaly provazce deště. Tiše zašeptal: “Haruno… kde je ti konec?“

Temná postava shlížela na obvázaného chlapce, který v bezvědomí ležel na zemi a těžce oddychoval. Hltal ho očima, jako lovec svoji kořist.
“Jestlipak mi, Sasuke, pomůžeš s mým cílem? Jestlipak mi uvěříš a vykonáš za mě pomstu, na kterou já nemám dostatek síly? Itachi byl silný, ale ty jsi ho překonal. Stal ses nejsilnějším Uchihou. A jestli všechno klapne… pomůžeš mi se znovuzrozením mého starého legendárního já…. Uchihy Madary! A co se týče tebe Haruno…. Budu tě potřebovat také… s tebou mám naději na obnovení …ne…. na překonání moci, jež jsem měl předtím, než jsem ztratil veškerou sílu. A ty mi pomůžeš! ,“ a ďábelsky se usmál.