Jako tsunami 02

Další kapča. Snad se bude líbit. Užijte si to. :D

„Mám tě ráda, holčičko moje.“ zašeptala Tsunade a znovu jí objala.
„Já tebe taky mami.“ ozvala se dívka.
„COŽE!?“ ozval se trochu víc nahlas Naruto hlasem z části zděšeným a z části naštvaným hlasem, který donutil Tsunade a Tsunami od sebe odstoupit.
„Co to je za kravinu? Tsunade-sama nemá dítě!“ řekla Sakura.
„V tom případě, kdo je tohle?“ zeptal se Kakashi a ukázal na Tsunade.
„Ach jo.“ povzdechla si Tsunade.
„Si myslíte, že nemám tajemství? Snad jsem dospělá a nemusím se nikomu zpovídat, ne? Po třech letech se mi vrátí dcera a vy nejenom, že mi nevěříte, že je to moje dcera, dokonce mě podezíráte, že nejsem já! To se mi snad jenom zdá!“ rozčílila se Tsunade. Tsunami položila mamce ruku na rameno a potichu řekla: „Klid, mami.“
„Nebudu klidná!“ zaječela Tsunda a dala průchod svým emocím tak, že praštila pěstí do země. Způsobila tím menší zemětřesení.
„Tohle je naše Hokage.“ prohlásil Kakashi a mozek mu pracoval na plné obrátky. Je možné, aby měla Pátá dceru? Je pravda, že se nám nesvěřuje, ale proč by nám tajila, že má dceru? Pak zlaté oči té dívky. Někde už jsem je viděl. Ale kde? Myslím, že na akademii chodila jedna černovláska s nazlátlýma očima, ale tahle dívka je má úplně zlaté. Že by to bylo nějaké jutsu, co postupem času nabírá na síle? Žádně takové jutsu neznám. Ale mohl bych něco vyzkoušet. Kakashi si nadzvedl čelenku a chtěl použít Sharingan, ale něčí ruka mu jí vrátila zpátky. Vedle něj stála Sakura.
„Nedělejte to, Kakashi-sensei.“ řekla prosebně.
„Dobře. Pak tedy...“ a hodil pár kunaiů na Tsunami. Ta se jim vyhnula. Zkusil ještě hodit pár shurikenů, ale ty v klidu srazila k zemi. Celou dobu se na něj nepodívala. To není možné. Pomyslel si.
„KAKASHI!!!“ zakřičela Tsunade. „Jak se opovažuješ útočit na mou dceru?!“ pokračovala v křiku na celý les a nebýt toho, že jí Tsunami chytla za ruku, asi už by byl Kakashi na kaši nebo by z něj byl barevný flek (mohla by z něj být úrodná půda ).
„Mami uklidni se. Prosím.“ prosila ji Tsunami. Hokage, ale nevypadala, že by že by se chtěla uklidnit.
„Promiň. Nemůžeš jim ublížit.“ omluvila se Tsunami zmítající se Tsunade a položila jí ruku na čelo. Tsunade se přestala snažit vytrhnout se z jejího sevření. Potom se jí Tsunami podívala do očí a zašeptala: „Sumayku.“ V tu chvíli se jí oči rozzářily zlatou září a vlasy kolem ní začaly poletovat jako při vichřici, ačkoliv bylo bezvětří.
„Nech ji být!“ zaječel Naruto a chtěl se rozeběhnout k Tsunade. Kakashi ho však zadržel.
„Vždyť jí něco udělá!“ řvalk na něj Naruto.
„O tomhle už jsem slyšela.“ ozvala se Sakura.
„Co jí to udělá?“ vyhrkl na ní hned Naruto.
„To ví jen ten, kdo tohle používá. Myslím, že to je Kekkei Genkai. Vlezeš tomu člověku do hlavy a tam ovládáš jeho mysl. Právě teď jí může mučit, může jí vymazat nebo upravit paměť a taky ji může zabít.“ Sakura to říkala klidným hlasem, ale bylo vidět, že se o Tsunade bojí.
„Přesně tak. Jestli je to její dcera, tak jí neublíží. Jestli to její dcera není, tak máme problém.“ řekl klidný Kakashi. Tsunade je pravá, tak snad bude pravá i její dcera, uklidňoval sám sebe.
„Takže naše Hokage má teď právě v hlavě nějakou holku?“ ptal se Naruto vystrašeně.
„Není to jen tak nějaká holka, Naruto. Je to moje dcera, na to nezapomínej!“ ozvala se Tsunade. Všichni polekaně nadskočili.
„Tsunade-obachaan! Jste v pořádku?“ ptal se Naruto.
„No dýchám, chodím a mluvím. Takže asi jo.“ řekla Tsunade trochu ironicky. Tsunami si sedla na zem a zhluboka dýchala. Po celém těle se třásla.
„Tsunami? Jsi v pořádku?“ zeptala se Tsunade. Blbá otázka. Spíš se měla zeptat co jí je,protože ona v pořádku není. Myslela si Sakura.
„Jo. Jo jasně. Bude to dobrý. Hm, Kakashi? Mohla bych s vámi na chvíli mluvit?“ Když to Tsunami říkala, zvedala se za země.
„Ano.“ odpověděl jí trochu zaraženě Kakashi. Když se zvedla ze země, poodešla víc do lesa. Kakashi šel za ní čistě ze zvědavosti. Stále byl v pohotovosti.
„Jen jsem vám chtěla říct, že jsem mamce trochu upravila paměť. Vůbec si nepamatuje, že jste na mě zaútočil. Musíte jí omluvit. Neměla to lehký. Pak ty starosti se mnou. Teď jsem se vrátila a bude mě střežit jako oko v hlavě. Má pocit, že mi to dluží. Takže promiňte.“ Tsunami to říkala takovým tónem, jako by omlouvala malé dítě. Opět se dívala do země. Otočila se a chtěla se vrátit zpět na mýtinu, ale Kakashi ji zastavil.
„Já bych se chtěl taky omluvit. S těma kunaiema jsem to přehnal. A nevykejte mi. Jestli se nepletu, tak jste chodila na akademii o třídu níž.“ promluvil Kakashi a pod maskou se trochu pousmál.
„Nepleteš. Jo a jinak ty mi tak tykej. Přece jenom jsem o rok mladší. Věříš, že jsem Tsunadina dcera?“ zeptala se Tsunami.
„Ano.“ odpověděl Kakashi bez váhání.
„To je dobře. Abych se ti mohla podívat do očí a nedostat se přitom do tvé hlavy, musíš myslet na to, že před tebou není Tsunami, ale osoba, které věříš. Dokážeš to? Dokážeš mi věřit?“ ptala se Tsunami, jako by diskuze o důvěře byla na denním pořádku.
„Dokážu.“ řekl pevným hlasem a dodal: „Jsi zvláštní.“ Na to se Tsunami jen usmála a pomalu zvedla hlavu. Zlaté oči se střetli s černým. Kakashimu začali před očima přebíhat vzpomínky. Ne zlé, ale ty nejlepší co měl. Rodiče, jeho kamarádi Rin a Obito, jeho sensei Yodaime, jak poprvé viděl jeho tým, jak byl šťastný, když pochopili, co je to týmová spolupráce.
„Děkuju.“ zašeptal, když se poslední vzpomínka rozplynula. Tsunami se usmála.
„Není zač. Ty sám sis vybral vzpomínky, které jsi mi ukázal. Kdybys mi nevěřil, hezké vzpomínky by sis chránil. Takhle jsi mi dal možnost ti je oživit. Až ti někdy bude špatně, vzpomeň si na tuhle rozmluvu a tvoje vzpomínky ti dodají sílu jít dál a nezastavovat.“ usmála se Tsunami, nechala stát zaraženého Kakashiho v lese a rozběhla se za Tsunade a ostatními.

Mezitím u Tsunade
„Mohla byste nám to vysvětlit, Hokage-sama?“ zeptal se Naruto.
„Co to?“ odpověděla mu Tsunade otázkou.
„Tohle to všechno.“ upřesnila Sakura.
„No. Vysvětli bych to snad mohla, ale já můžu říct jen začátek. Zbytek vám musí říct Tsunami. Všechno to začala, když jsem byla ANBU. Měli jsme jednu misi do Skryté kamenné. Tam jsem se zamilovala (Dokážete si představit Tsunade, jak tohle říká? ) do jednoho muže. No pak jsme se vrátili domů a já zjistila, že jsem těhotná. Byla jsem mladá a tak jsem malou Tsunami odvezla do Skryté kamenné a tam ji nechala u její babičky. Její otec byl zabit na misi. No pak Tsunami nastoupila na akademii v Konoze. To jsem se o ni starala já. Potom zase odešla a takhle to šlo pár let. Dva měsíce se mnou a zbytek roku u babičky. No a teď jsme tady.“ Tsunade vyprávěla potichu a spěšně. Zbytek čekání na Tsunami s Kakashim strávili v tichostii.

Snad se líbila. Budu ráda za každý komentík. Ailen