Nesmrtelnost V. - Chuuninské zkoušky

Yuna neměla špatnou cestu. Vždy se někde na chvíli usadila, ale po pár týdnech se zase vydala na cestu. Nemohla najít žádnou vesnici, která by se jí zamlouvala natolik, že by se v ní usadila.
Až jednoho dne přišla k bráně Konohy. Procházela ulicemi a nejednou zaslechla cizí rozhovor. Všichni mluvili jen o jednom tématu. Brzy budou chuuninské zkoušky.
Yuna přibližně věděla, co jsou tyto zkoušky zač. Docela jí lákalo se přihlásit. Po trošce váhání se nakonec odhodlala dostavit se k Hokage.

Přibližně ve stejnou dobu v lese Konohy
„Proč sakra musíme byjt tříčlenej tým, abysme mohli jít na chuuninskou zkoušku?!“ nadávala Ino.
„Mně to ani tolik nevadí. Aspoň budu mít čas na jídlo,“ řekl s plnou pusou Chouji.
Ino už chtěla vypustit nějakou jízlivou poznámku na Choujiho účet, když v tom ji vyrušil Shikamarův hlas.
„Máte se dostavit k Hokage,“ prohodil jen tak Shikamaru. Ino nasupěně vzala Choujiho za šálu a vlekla ho k Tsunade. Chouji ani nestačil říct slůvko odporu a už stáli před Hokage.
Tsunade nebyla ve své kanceláři sama. Stála tam ještě dívka s černými vlasy staženými do culíku a tmavozelenýma očima.
„Tohle je vaše nová členka týmu po dobu chuuninských zkoušek. A teď mě, prosím vás, omluvte, musím si něco vyřídit.“ Řekla s nezájmem Tsunade a všechny je vystrčila ven.
„Ahoj, já jsem Azume,“ usmála se Yuna.
„Já jsem Ino a tohle je Chouji,“ představila je Ino s úsměvem. Dál probíhaly seznamovací řeči a Yuna si úspěšně vymýšlela podrobnosti o svém životě. Většinu už měla nacvičených z dřívějších návštěv jiných vesnic, ale některé musela dovymýšlet namístě. Když Ino zjistila, že se Yuna nemá kde ubytovat, nabídla jí, aby se na nějaký čas ubytovala u ní. U Ino se Yuna dozvěděla všechny podrobnosti o chuuninských zkouškách. Nejvíc ji zaujala devátá otázka v první zkoušce.
Nastal den 1. chuuninské zkoušky. Všichni se dostavili do určené místnosti a čekali, co se bude dít dál. Dostali papíry s těžkými otázkami. Yuna na pár z nich věděla odpověď, ale zbytek musela opsat od několika lidí. S vyplněným papírem se v klidu opřela o židli a nechala ostatní, ať od ní opíšou, co potřebují. Měla ještě dost času a tak se pohroužila do svých myšlenek. Nevěděla jistě, jestli udělala dobře. Vadilo jí, jak musí všem do očí lhát. Ale teď už nebylo cest zpět a tak musela dokončit tuto zkoušku, aby mohla odejít do další vesnice.
Z myšlenek ji vytrhl až hlas Ibikiho, který oznamoval:
„Váš čas vypršel. Teď vám dám devátou a to poslední otázku. Když na tuto otázku odpovíte špatně, vám se nic nestane, ale vaši společníci v týmu se už nikdy nebudou moct stát ninji. Nemusíte na tuto otázku odpovídat. Kdo nechce, může odejít.“
Yuna ještě chvíli přemýšlela nad slovy Ibikiho. Mezitím už se zvedlo několik týmů, kteří opustili místnost. Pak se zvedla a sebejistě opustila místnost. Ino i Chouji ji však nenásledovali.
Po chvíli za sebou uslyšela hlas.
„Vy všichni jste diskvalifikováni.“ A po něm řadu nesouhlasného nadávání. Rozpoznala i hlas ječící Ino.
Těch kteří odešli se už chopili další ninjové a vysvětlovali jim, že oni postupují do dalšího kola.
„Je vás přesně 21, což je dobře. Aspoň vás nemusíme ještě nějak vyřazovat nějakýma dalšíma testama.“
Pak už je jenom rozřadili do dalších tříčlenných týmu.