Nesmrtelnost VI. - 2. Chuuninská zkouška

Yuna se ocitla v týmu s Niborim a Atsushim. Po chvilce seznamování se si Yuna uvědomila, že má vcelku dobré společníky. Vzpomněla si na Sasukeho a byla ráda, že ho tu nevidí. Sice oba její společníci byli mladší než ona, ale to se dalo očekávat. Vždyť většina geninů, co šla na chuuninské zkoušky bylo tak kolem dvanácti a Yuně už táhlo na osmnáct. Niborimu bylo patnáct a Atsushimu třináct. Když podepsali všechny papíry o tom, že za jejich zdraví nikdo neručí a přečetli si všechna pravidla, která tato zkouška měla, připravili se všichni na cestu nebezpečným lesem. Když bylo konečně odstartováno, vydala se naše trojice pomalu lesem. Zastavili se na prvním rozcestí.
„Víte někdo, jakým směrem se máme dát???“ zeptala se klidně Yuna.
„Já bych šel rovně…“ odpověděl Atsushi.
„Ale tam žádná cesta nevede,“ namítl Nibori.
„Právě proto. Třeba to bude zkratka…“ vydal se skrz křoví Atsushi a nevšímal si jejich nechápavých výrazů.

O pár dní později

„Nevim, jestli to byl dobrej nápad,“ zahučela Yuna. „Už za pár hodin máme bejt v tý věži a ještě nemáme ani ten druhej svitek!“ zanadávala.
„Jen klid. Určitě někoho po cestě potkáme,“ chlácholil ji Atsushi.
„Začínám o tom pochybovat, když jsme za celou cestu nepotkali ani živáčka. Až na tu veverku, kterou jsme snědli. To mi taky připomíná, jakej mám hlad…“ a na potvrzení jejích slov jí zakručelo v břiše.
Atsushi byl někde za nimi a nadával na to, že zvolil tak pitomou cestu a hledal někoho, na koho by to mohl svést. Po chvíli uslyšeli bojevné řinčení kunaií. Pomalu se přiblížili a schovali se v křoví, aby mohli sledovat boj. Byli to dvě skupinky a ta jedna s růžovovlasou dívkou v čele měla značnou výhodu.
„Sakura se hodně zlepšila, co, Atsushi?“ zašeptal Nibori.
„Sakura??? Nebyla to ta v týmu se Sasukem???“ zeptala se Yuna.
„Jo, přesně ta. Odkud to víš??? Já myslel, že jsi přišla z daleka!“ podivil se Nibori.
Yuna sklopila zrak. Jak jsem se mohla nechat takhle prozradit! nadávala si. „No, jen na cestách jsem se toho o něm trochu dozvěděla…“ zalhala nakonec.
„Co vy tady?!!!“ ozval se přísný hlas.
„Nic, nic, Sakuro! My jen sledujeme, jak si se hodně zlepšila!“ snažil se to zamluvit Atsushi.
„Tak blbá nejsem, abych ti na to skočila!“ řvala dál Sakura. „Vsadím se, že ještě nemáte druhý svitek, a tak tu čekáte na vhodnou příležitost!“
„Ale ne, my máme už oba svitky!“ vložila se do rozhovoru Yuna a ukázala jí své dva svitky.
„Tak to pak nechápu, co tu děláte,“ řekla už trochu klidněji Sakura a odkráčela za svým týmem.
„Kde jsi vzala ten druhý svitek???“ koukal na ní vyjeveně Nibori, když už byla Sakura dostatečně daleko.
„No víš… Z tý Sakuřiný tašky tak provokativně vykukoval a já nemohla odolat a nevzít si ho,“ zasmála se Yuna.
„Ty mrcho!“ procedil s úsměvem Atsushi.