Minatův odkaz - Před tím

Tohle je něco jako "předpovídka" na mojí povídku Minatův odkaz Je to z období před Kyuubim (a při něm)

Mladý muž seděl u okna v krásně vyřezávaném křesle své pracovny. Stmívalo se a slunce pomalu zapadalo. Mělo červenou barvu, tak červenou, až to připomínalo krev. Nic podobného ještě neviděl a trochu ho to děsilo. Zacházelo přímo za skálu, na níž byly vytesány podobizny všech dosavadních Hokage. Muž si prohlížel jejich tváře. Shodaimeho nikdy nepoznal, věděl však, že to byl asi nejlepší Shinobi historie. Založil Konohu, přemohl nejsilnějšího Uchihu, Uchihu Madaru, a zajistil mír. Mír na dlouhé časy. Druhého Hokage znal jenom trochu, ze svého dětství. Nejvíce se mu však do paměti vryl Sandaime-sama. Byl známý jako nejspravedlivější Hokage, Hokage, který si získal srdce celé vesnice. Ale nakonec přenechal své místo mladšímu – Čtvrtému. Jemu. Yondaime pozoroval svůj portrét, který do skály nedávno vytesali. Ozařovalo ho poslední sluneční světlo a čerstvá rytina shlížela na svůj lid. Tak moc toužil být Hokage a nakonec se jím doopravdy stal. Měl příležitost ukázat, co v něm je, měl příležitost ukázat, že i on dokáže ochránit vesnici tak dobře, jako ti tři před ním. Byl ochoten pro to položit život. Ochránit vesničany, ale hlavně svou rodinu. To byla jeho cesta shinobi.

Najednou uslyšel dětský pláč a podíval se do svého náručí. Chlapeček, kterého Minato choval, se rozbrečel. Kromě těch čárek na tvářích svou podobnost s otcem nezapřel. Obrovské modré oči se dívaly na svět teprve pár týdnů, ale dokázaly si dostat každého. Ačkoli před chvílí začal plakat, teď se usmíval bezzubým úsměvem.
„Ty budeš hodně divoký dítě,“ usmál se Minato, „asi budeš po mámě.“
„Co jsi to říkal?“ zašklebila se Kushina, která právě vešla do místnosti. Jeho milovaná žena, ta, se kterou byl připraven strávit celý život, a byl nesmírně rád, že je mu to umožněno.
„Já že jsem byla divoká?“ smála se. Neustále zářila úsměvem. Minato ji nikdy v životě neviděl se špatnou náladou.
Přišla k němu a objala ho.
„No … Tak trošku jsi byla…“ mrkl Minato.
Kushina pohladila svého syna.
„Je úžasný. Doufám, že to, v co tak věříš se vyplní,“ zašeptala.
Minato se na dítě podíval. Jeho oči to viděly. To, co dokázalo vidět jenom málo lidí.
„Bude to ten, který všechny zachrání. Já to cítím. Cítím to tady,“ řekl a dal si ruku na srdce. „Je to to vyvolené dítě, o kterém mluvil Jiraiya.“
„Já vím. Věřím v to taky,“ vydechla jeho žena. Políbila malého Naruta na čelo a usmála se na svého muže.
„Musím jít, ještě jsem chtěla něco dodělat doma.“
Minato miminko trochu pohoupal.
„Dobře, za chvíli taky odejdu. Ale malýho mi tady ještě nech.“
Kushina zamrkala. Bylo to nádherné, vidět ty dva spolu. Otce a syna.
„Tak jo. Alespoň ti to tu trochu zpříjemní. Není to nuda, jenom sedět a podepisovat papíry?“ zeptala se a pozvedla obočí. Svého muže podporovala, nechápala ale, jak tohle může dělat tak aktivní člověk jako on.
„No, někdy to nuda je,“ zamyslel se Minato, „ale já jsem hrdý, že můžu být Hokage. Víš, sice tady vězíš od rána do večera, ale čekáš, až příjde ta chvíle. Chvíle, kdy předvedeš své vesnici, jaký doopravdy jsi. Chvíle, kdy ji ochráníš a ukážeš, že nejsi zbytečný. Já na to čekám. Čekám na svůj okamžik. Tak, jako na něj čekali ti přede mnou, i já chci ukázat Konoze, že se na mě může spolehnout. Žiju pro to.“
Kushina zavřela oči. Věděla, jak je to nebezpečné, ale věřila mu. On se nenechá jenom tak lehce porazit. On, který byl tak pyšný na svou pozici. Ale možná byl ještě pyšnější na svého syna.
„Já vím, já vím …“ vydechla a políbila svého muže. Byla to její životní láska. Někdo, koho by chránila do konce svých dnů. Narovnala se a pomalu odešla z pracovny Hokage. Než vyšla ještě chvíli se na ty dva dívala. Ozařovala je jenom červeň oblohy. Naruto se chichotavě smál a držel Minata za prst.
Potichu za sebou zavřela dveře.

O půl hodiny později se skřípavě znovu otevřely.
„Minato? Můžu?“ zeptal se někdo a Hokage se prudce otočil.
„Ah, to jste vy, Jiraiyo. Jasně, pojďte dál.“
Jiraiya vešel do místnosti. Na zádech měl svůj typický svitek, který odložil u dveří. Podíval se na postavu u okna. Kdysi tenhle Hokage byl jeho student. Jiraiya byl rád, že jeho výuka dopadla tak dobře. Samozřejmě k tomu bylo zapotřebí i Minatova talentu, ale to teď bylo vedlejší.
„Sedíš tu s Narutem?“ zasmál se a rozvalil se na židli před stolem.
„Jo jo … Chcete si ho pochovat?“ zeptal se pyšný otec.
„No … Já …“ váhal Jiraiya a prudce se zvedl, ale Minato mu už mimino podával.
„Jak se to drží?“ zeptal se Sannin vyděšeně.
Minato se rozesmál. „No, asi tak ... Ale tou hlavičkou nahoru …“
„Dobrý?“
Jiraiya dítě držel nešikovně, ale Narutovi to vůbec nevadilo. Spíš měl strašnou radost z toho, že ho někdo otáčí hlavou dolů.
„Jo, držíte ho celkem správně,“ nepřestával se smát Čtvrtý. „Vy jste nikdy nepřemýšlel nad vlastním synem?“
Minato věděl, že Jiraiya o ženy nemá nouzi, nepamatoval si ale, že by někdy mluvil o svém dítěti.
„No přemýšlel,“ zamyslel se muž a začal houpat miminko. Celkem divoce. „Ale už je, myslím, pozdě. Teď se asi budu toulat po světě, psát nějaký romány a odpočívat.“
„Romány? Myslíte něco jako vaše dobrodružný knížky? To byly krásný příběhy.“ Minato byl Jiraiyovým fanouškem.
„No, pomýšlel jsem nad změnou tématu. Něco, hehe, něco o ženách …“ zdráhal se Jiraiya a trochu se začervenal.
„Aha. Váš největší koníček se projeví,“ ušklíbnul se Minato pobaveně, ale s porozuměním, protože věděl, že on se na tenhle druh literatury hodí.
Naruto najednou začal šplhat Sanninovi na rameno.
„Hej, hej. Brzdi, mladej …“ zasmál se Jiraiya a chytil ho do rukou. „Už by sis ho mohl vzít, asi bude hodně aktivní, až vyroste.“
„Taky mě to dneska napadlo,“ usmál se Minato a dítě vzal do své náruče. Najednou zvedl hlavu. „Proč jste za mnou vlastně přišel?“
„Chtěl jsem s tebou o něčem mluvit,“ naznačil Jiraiya. Minato pozvedl obočí.
„Přemýšlel jsem o tom, co se asi stalo s Madarou.“
„S Uchihou Madarou? Jak vás to napadlo?“
„No, nevím, poslední dobou mám špatný tušení,“ přemýšlel žabí Sannin, „A nedávno jsem byl v Údolí konce, kde jsem viděl ty sochy, sochy Prvního i Madary. Zamyslel jsem se nad tím. Napadlo mě, že byl sice poražen, ale nebyl zabit. A on nebyl ten typ, který by po porážce jenom tak zalezl do kouta a čekal až sejde věkem.“
„Ale nemyslíte, že by mu už bylo .. Kolik … Nějak sto let?“ podivil se Minato, ale přesto tuhle teorii neshledával tak hloupou.
„Nevím, jak by to udělal, ale každopádně je divný, že se tak rychle vytratil,“ pokračoval Jiraiya se svou myšlenkou, „a myslím, že se někde ukáže. Přímo, nebo nepřímo, dřív, nebo později, ale vyleze ze svýho úkrytu.“
„No, uvidíme. Nepřivolávejme něco, co není,“ usmál se Minato, ale bylo vidět, že o tom přemýšlí.
„Máš pravdu. Jenom jedna z mých teorií. Každopádně, už hodněkrát jsem se spletl. Pamatuješ jak jsem předpověděl, že budete mít dceru? Hahaha!“
Místností se ozval Sanninův divoký smích a Minato měl co dělat, aby se nerozesmál taky.
„No, to byl celkem omyl …“ přiznal a pozvedl koutky. Podíval se na svého syna. „Ne, že bych měl něco proti dcerám, ale jsem rád, že mám kluka.“
„Kluka, kterýho budeš jednou učit, a já ti s tím budu pomáhat. Alespoň si připomenu, jak těžký to bylo s tebou,“ zasmál se znova. „Pamatuješ, jak jsem tě učil Kychiyose no jutsu? Těch pulců! Hahaha!“
„No, nebylo to tak lehký … “ Minato na své začátky nebyl moc pyšný. Jiraiya z něho ale nepřestával mít legraci.
„No jo. A ještě-“

Někdo ale Sannina přerušil. Jeden z Chuuninů, kteří drželi hlídku za vesnicí. Prudce, bez klepání, vstoupil do místnosti.
„Hokage-sama!“ vykřikl a zrychleně dýchal. Bylo vidět, že je zmatený. Zmatený a v šoku.
„Co se děje?“ podivil se Minato.
„Máme problém. Obrovský problém!“
Minato se prudce postavil a Naruta položil do kolébky vedle stolu. Nadešel jeho čas? Čas, kdy bude moct ochránit to, co je mu drahé?
„Za vesnicí … Přišel …“
„Kdo?“ začínal ztrácet trpělivost Jiraiya.
„Kyuubi! Kyuubi pane!“
Yondaime překvapením pootevřel pusu. Devítiocasý, mýtický démon? Podíval se na svého bývalého učitele.
„Jediný, kdo ho mohl vyvolat ... Jiraiyo, myslíte že to byl…“
„Madara!“ řekl Jiraiya, znělo to však spíš jako nadávka.
Chuunin pokračoval; „To ale není všechno. Vaše žena se o tom dozvěděla dřív, a už bojuje. Nevypadá to dobře.“
„Sakra!“ zaklel Minato. Musí jí pomoct! Věděl, co je teď třeba udělat. Věděl, že musí použít to jutsu. Jutsu, které vymyslel pro ty nejhorší případy, jaké by ve vesnici mohly nastat. Ale kam zapečetit démona? Možná že …
„Rychle!“ zavelel Jiraiya a vyběhl ze dveří.

***
Pro ty, kteří něčtou mangu - Spoiler: Uchiha Madara je první člověk, který získal Mangekyou Sharingan. V bitvě o vládu nad Konohou byl Prvním Hokage poražen. V manze už bylo uvedeno, že to byl on, který Kyuubiho přivolal

No, všichni víme, jak to dopadlo ... =(
Originální povídka, o tom, co se stane za 16 let od této události, je Minatův odkaz
Snad se vám Minatův odkaz 0, jak tomu soukromně říkám xD, líbil ^^