ŠvP 1 - Začátek

Drze jsem si od hAnko a Danieeru vypůjčila nápad XDD

Bylo, nebylo… Začalo to jako pohádka (xD). Skoro všichni žáci třídy 1.A/8 (složitější název už není xD) se těšili na brzkou ŠvP (Pro minimozkovny XD -> Škola v přírodě). Přesněji řečeno 26 holek a 3 kluci (Dej mi Ramen štěstí, že víc už jich tam nemáme…). Na denním pořádku bylo debatování o tom, kdo bude spát s kým na chatce. Mířilo se do maličkého tábora v Kočkově mlýně u Rakovníka.
Když už konečně nastal ten slavný den odjezdu, přišmejkla jsem si svůj třicetikilový kufr před naše slavné Gymnasium Václava Hlavatého. Probíhal už tam čilý ruch. Jedna osůbka strčila tu druhou do zábradlí, kde stála třetí, přičemž ta třetí si chránila svůj růžovoučký kufr a nakonec to odneslo jen zábradlí. V další skupince se párek vzorných žaček zajímal o to, jaké jsou podmínky chovu rybiček v tamějších chatkách (Plánovaly propašovat akvárko a bály se, aby jim ty rybičky nechcíply XD) a tak dále, a tak dále… Nechce se mi přemýšlet (^-.-^). Když minutová ručička na hodinách či hodinkách dorazila k dvanáctce, ozvalo se zatroubení. To si to sem konečně dovalila křachna jménem autobus. Nebyl nijak luxusní, sotva jsme se tam i s těma krámama vešli. A tak jsme vyrazili směr Kočkův mlýn u Rakovníka.
Cestou tam jsem si zapla svůj (kéž by... XD) notebook a se slintáním jsem si četla další „úchylárny“, zatímco mi moje Adélka nahlížela přes rameno. Už po několika řádcích – já fakt nemohla za to, že to zrovna bylo yaoyi – znechuceně odvrátila hlavu, přičemž mě pasovala na největšího zvrhlíka ze třídy. Mezitím co já jsem teda slintala jak nad povídkama, tak nad obrázkama a videama, tak jsme se pomalu, ale jistě blížili k našemu cíli. A jakmile jsme tam dorazili a vystoupili, tak jsem vyhodila ústa doslova na zem. Naše milé místečko už totiž obsazené bylo. Da, éto Ivan – Ano nebudu už napínat, byli tam naši milí Naruťáci (Jak jinak…?) a netvářili se nějak moc nadšeně, že nás tu vidí. Zatímco já jsem zírala na mého blonďáčka Deidaru, polovina třídy mohla oči nechat na Sasínkovi.
Po chvíli koukání jsem zaregistrovala, že inicativy se, jakožto pán Bůh a pán Rinnegan, ujmul Pein a blížil se k nám. V rychlosti jsem na našeho pana třídního vyklopila spoustu rad, jak asi s Peinem jednat a hlavně, že má ignorovat ty piercingy. Když se k nám doblížil, pokusila jsem se iniciativy chytit já, ale Pein po mě hodil pohled jsi-malá-a-nemáš-piercingy-tak-drž-tlamičku, takže jsem toho rychle nechala, poněvadž jsem opravdu neměla chuť zjistit, co všechno ó mocný Rinnegan umí.
Mezitím se ta polovina holek nasomrovala okolo Sasukeho a házela po něm takové pohledy, že by neodolal ani Václav Klaus. Ale přesně jak jsem předpokládala, tak se Sasu tvářil, jako kdyby ho přinutili políbit Itachiho (Tenhle slash pár opravdu nemám ráda ^._.^). Vrcholem všeho bylo, když mu jedna „odvážlivkyně“ sebrala jeho fialového miláška. Sasánek začal ječet tak, že ho bylo slyšet pomalu i u našeho Gymnasia. Zanechala jsem rozhovůrku s Peinem (stejně jsem jenom poslouchala XD) a jala se Uchihovce vysvobodit (dodnes netuším, jak jsem mohla… Byl by mi Deidarinka nenatáh‘ brka, fňuk…). Po tomhle zásahu, při kterém mě děvčata málem uškrtila, mi Sasínek ani nepoděkoval a v „klidu“ se mi vybrečel na ramenu, což jsem jaksi nevydejchala a radši se jala zachraňovat jeho provázek, ke kterému se děvčátka tiskla jako k plyšáku. Po tomto už konečně mou snahu ocenil a zahuhlal něco, co mělo být asi díky (moc jsem to neřešila… nejenže jsem slepá, ale i hluchá, takže…).
Pan třídní v tu dobu zrovna s Peinem dodebatoval a proběhlo to zcela v klidu. Dohodli se zrovna, že se nějak o ten tábor podělíme, chatek je tu dost a na rozdíl od nich my moc chlapců nemáme, což se hodilo. Po tomhle jsem hrdinně ten zbytek přinutila jít na klidné místečko a dohodnout se. Bylo nám vysvětleno, že toto ŠvP musíme přežít spolu s touhle skupinou animáků, přičemž všechny dotazy ohledně nich putují na mě. A taky, že v chatkách samozřejmě budou jen lidé stejného pohlaví, načež děvčátka, včetně mě, začala protestovat, ale pan třídní byl neoblomný. A taky, že je možnost ubytovat se na ubytovně, kde jsou také koupelny. Pak přenechal slovo mě, jakožto odborníkovi. „Tákže vážení… Předem vás varuji, nepřibližujte se k nim moc a nenavazujte nějaké rozhovory, poněvadž bych pak musela vynucovat přišívaní vašich částí těla a nezírejte na mě tak. Za a) Akatsuki je zločinecká organizace a všichni v ní jsou zločinci třídy S+ohavná idividua. Za b) je tu také hodný strýček Orochimaru, který má moc ráda malé kluky a jeho poskok Kabuto, který je schopný vám převrátit nervy, takže místo abyste pohnuli rukou, tak pohnete hlavou. Nemusím snad připomínat, že tahle dvě individua jsou také zločinci třídy S, asi. Plus k nim pak patří ten týpek s fialovou mašlí, co nemá rád nic a jeho život naplňuje jen pomsta, takže bacha na něj. Za c) je tu hyperaktivní pako Naruto a hlavně také Ero-sennin, neboli Zvrhlý poustevník, na kterého bych vám radila dávat pozor, poněvadž moc rád špehuje v dívčích sprchách.“ Zasvěceně jsem pohodila hlavou a posunula si brýle blíž ke kořenu nosu. „A hlavně bych vám nedoporučovala dívat se Uchihovcům a Peiňuli do očí, poněvadž by vás mohli nakrásně mučit. Uchihovci jsou ty dva, co momentálně na sebe řvou, takže týpek se sexy čárkama a Akatsuki pláštíkem a Orochimarčusovo budoucí tělo a milovník fialové. Sexy čárka se jmenuje Itachi a Fialový pako Sasuke. A Pein je ten zrzek s piercingama, bacha na něj má Rinnegan, nejmocnější techniku.“ Ignorovala jsem vyvalená očka a nevěřící pohledy a pokračovala jsem dál. „Takže se radši na všechno ptejte mě, já vám přehraju pár dílků Anime, nebo stáhnu Mangu, aby jste fakt věděli, že není sranda si s nima zahrávat. Jo a mimochodem… Kdo mi sáhne na Deidaru, tak tomu ty části těla useknu já.“ Dodala jsem žárlivě a v duchu už jsem slintala a přehrávala si scény, pro malé děti nepřístupné.
Dali jsem si rozchod a i přes moje varovaní se k Sasukemu přehrnulo opět nespočet fanynek, na což reagovala Sakura dost žárlivě. V tom ke mně přistoupil největší úchyl ze třídy. „Heleť… Ten kluk s těma bílejma očima… To je ten Neji a Byakugan, co?“ Zazírala jsem na něj jako na blázna, protože mě překvapil. Ještě nedávno jsem mu vysvětlovala rozdíl mezi Deidarou a Sasukem (Ty moje obrázky fakt nejsou hybridní… Snad aspoň rozezná žlutou a černou barvu, ne?!) a tak jsem si myslela, že si to nebude pamatovat, jenže jak se zdálo, tak jeho úchylný kořeny byli silnější. „Jo, ale bacha na něj a ty osudový kecy.“
Po asi deseti minutovém zírání na Deidaru, jsem okružně přejela společnost. Okolo Sasínka bylo neustále narváno. Naše třídní rybofilky zrovna házeli s řeč s Kisamem, na téma „Záchrana ryb.“ Kakuzu nenápadně somroval okolo tašek, Hidan si čistil kosu a Tenten mu u toho asistovala, Itachi deprimovaně zíral na společnost u Sasánka, Deidara řval na Tobiho, Pein a Konan se nenápadně vytratili do jedné z chatek, Aloe Vera si na ohni od Itaa pekl brouky, čímž si vysloužil pohrdlivý pohled od Shina, Píseční sourozenci se přeli o to, jestli je lepší červená nebo fialová barva, Kakashi a Jiraiya probírali věci, které nebyli pro malé děti, Naruto okouzloval Hinatu, Sakuru okouzloval náš třídní blonďáček Fíša, Shikamaru v klidu pokuřoval, Kiba debatoval s Alicí na téma psi, Ino se zasněně dívala na Sasínka v obležení, Neji a Kůča probírali Tenteninu osudovou podprsenku (Že já mu to dávala číst…) a pak Byakuganem rentgenovali okolí, přičemž umřeli málem smíchy, když Neji prohlásil, že Hidan má spodky se srdíčkama a chibi Kakuzem. Prostě každý dělal něco a pak mě až napadlo vytáhnout tu věc, kterou jsem sem těžce vláčila. Vytáhla jsem svůj foťáček a fotila a natáčela o stošest. Když došli „volné“ fotky, otevřela jsem si přenosný počítač – na jehož ploše jsem provokativně měla Deidaru a Itachiho alá slash – a jala se ty fotky stahovat. V tu chvíli se ke mně přišourala má kamarádka Kája a chvíl isi prohlížela fotky, načež pak u jedné prohlásila: „To je ten tvůj Daidalos, nebo jak to je?“
„Jmenuje se DEIDARA. Daidalos je postava z řeckých bají, minimozkovno.“ Zamračeně jsem jí usadila. „Nemachruj tady s tím, každej ví, že Děják strašně žereš. No prostě a jednoduše je to ten týpek s emo ofinkou a odpornýma rukama…“
„Já nevím, co proti těm jeho rukám máte, vždyť jsou sakra roztomilý! A není EMO!“ vyjekla jsem obranářsky, protože tyhle zmínky mě vždycky spolehlivě rozpálily doběla. „A ty máš navíc s tím tvým ‚odhaleným hrudníčkem‘ co říkat.“
„Narozdíl od něj je Sasuke aspoň hezkej a nevypadá jako bárbína.“ Mezitím se mi dostáhli fotky, načež jsem ten program zavřela a rozčileně se otočila na Káju. „V tomhle se naše názory fakt dost lišej. A jestli je Sasan hezkej, tak ze mě bude Miss World.“
„Haha, hlavně, že máš jeho obrázky v těch tvejch deskách o tý krávovině.“ Na tohle už jsem neodpověděla, neboť jsem se dívala do červených a modrých očí. Já věděla, že dávat tam tu tapetu není dobrý nápad…

https://konoha.cz/?q=node/25749 -> Další dílek