愛 - ep.02 - Midorigan v akci

"Tak jsme tady. Tohle je nejlepší restaurace ve vesnici! Dattebayo!"
(Kam jinam moh Naruto nebohou Neko vzít, než do Ichiraku ramen...)
"Hmm... to je fakt zajímavý," podotknu jízlivě a vypadnu z té jeho "nejlepší restaurace".
Koneckonců, můj byt mi už ukázal, tak co...
Nečekám ale, že do někoho vrazím...
"Eh... omlouvám se..." řeknu dlouhovlasému hnědovlasému klukovi a vyloudím ten nejnevinnější úsměv,co dokážu. Odhaduju, že je tak o tři roky starší než já.
"Hmm..." se zájmem si mě prohlíží.
I on má kekkei genkai, napadne mě. Legendární Byakugan listového klanu Hyuuga...
"Takže ty jsi Hyuuga?"
"Hmm..." dál se věnuje pozorování. Svýma očima se vpíjí do mých.
"Ty toho asi hodně namluvíš, co?"
"Hmm..."(velmi vysilující odpověď )
Po chvíli mě ale čeká překvapení.
"Ty asi budeš ta... Neko, co?"
"Postřeh. A ty asi budeš nejtalentovanější člen Hyuuga klanu... Neji?"
"Hmm..." (už se zase vrací ke své obvyklé mluvě)
"S tebou se nedá moc mluvit..."
"Máš dost divný oči, víš o tom?"
"No, zrovna ty máš co říkat..."
Nechápu, proč ho provokuju. Jako by mi nějaký rarášek uvnitř mě radil...
"Měla bys mít trochu úcty k jouninovi. Ty jsi ještě na úrovni akademie, ne?"
"Tak si mě vyzkoušej, chytráku!" křiknu a poprvé v této vesnici aktivuji Midorigan.
"Tady?"
"Tak fajn, vyhráváš." Midorigan znovu "zhasne".
"Stejně budeš mít možnost mi dokázat svou sílu..."
"Japak to?"
"Já jsem totiž tvým novým trenérem..."
"Cože?!"
"Sejdeme se zítra na tréninkovém cvičišti. V 7:00 ráno. Buď tam včas."
"Ty taky..."
Neji Hyuuga... otočí se a odchází. Sympatickej týpek... i když se málokdy zmůže na víc slov než "hmm..."
Třeba to dokážu změnit... S veselou náladou se vydám k domovu...

U Neko doma, Konoha, něco málo po půlnoci

"Pojď ke mě, Neko..."
Už zase stojím v té známé chodbě. Už zase slyším jeho hlas. Už mě zase přemlouvá, abych se k němu vrátila...
"Víš, že to chceš..."
Pocit slabosti... podlamují se mi kolena...
"Tvá kekkei genkai je unikátní..."
Bingo! Tos teda uhod! Působí mi jenom problémy... pocit vzteku...
"To jenom díky mě ji máš... měla bys cítit trochu víc vděku..."
Nesnášim tyhle sny. Proud smaragdově zelené chakry... mé chakry... speciálně upravené...
"Mě neporazíš, Neko! Mě nezabiješ..."
Blížím se k těm dveřím... tentokrát vím, že to dokážu...
"mě neporazíš, ale můžes se ke mě přidat..."
Vší silou udeřím do těch prokletých dvěří. Rozpadnou se na kousky.
"Konec konců jsi k tomu byla vytvořena..."
Vstupuji dovnitř.
"Ale, ale... vidím, že už jsi silnější... výborně!"
V koutě, ve stínu se objeví hadí oči... jeho oči...
"Tentokrát tě zabiju!"
Obraz se rozplývá...

Probudím se celá zpocená. Už zase ten sen. Vylezu z postele a sednu si na okno. Nevím proč, ale uklidňuje mě pozorovat Konohu. Tentokrát ale cítím divný pocit... jako by mě někdo sledoval... aktivuju Midorigan... silnější než Sharingan... silnější než Byakugan... rozhlédnu se okolo. Už ho vidím! Na stromě někdo sedí...zpozorním. Připravím se do bojové pozice.
"Vylez!" zakřicím na cizince.
"Dobře..."
Nějaký ANBU listové... ten mě teda vyděsil.
"Takže pověsti nelhaly..."
"Co prosím? Proč mě sledujete?"
"Opravdu vytvořil umělou kekkei genkai..."
"Co tím myslíte?"
"Dávej si na svou schopnost pozor. Mohla by se ti vymknout. Dokud se jí nenaučíš plně ovládat, je nebezpečná."
"To vím, ale..."
"Snaž se nepoužívat Midorigan, Neko."
ANBU zmizel.
Skvělý, takže už to o mě vědí... a to jsem se tolik snažila být nenápadná.
Jdu si lehnout. Do rána ale stejně už neusnu...

7:00, Konoha, tréninkové cvičiště

"Jsi přesná. To se mi líbí. Mohli bychom spolu celkem vycházet."
Neji stojí opřený o strom a pozoruje mě.
"Chápu, že mám divný oči, ale nemusel bys mě v jednom kuse propalovat tim svym laserovym pohledem."
Mou poznámku ignoruje. Přistoupí blíž. Kdyby to šlo, tak by mu v prázdných očích jiskřilo. Určitě.
"Včera sis chtěla trochu zabojovat, ne?"
"Hmm..."
Tak. Tentokrát zase já neřeknu nic jinýho! Už zase ten rarášek...
"Tak dobře. Dneska máš šanci."
"Hmm..."
"Mám tady tuhle stužku..." řekne a ukazuje na stříbrnou stuhu, kterou má zavázanou na ruce.
"Hmm..."
"Když se ti podaří mi ji do poledne vzít, má cenu pokračovat tvým tréninkem."
"Hmm..." vyloudím na tváři co nejznuděnější výraz.
Ve skutečnosti mě ale vidina boje s tímhle silným atraktivním klukem těší.
"A zaplatím ti oběd..."
Teď. Přísahala bych, že se mu právě teď blýsklo v očích.
"A když vyhraju já..." pokračuje v proslovu.
Tahle hra se mi začíná líbit.
"Tak ode mě budeš moci cokoliv chtít." dořeknu větu.
Neji vykulí oči. Tak, ušklíbnu se, dostala jsem ho! Muhahahaha...
"No... jestli ti to takhle vyhovuje... dobře."
"Začínáme!"
"Midorigan!" zařvu hned, jak to dořekne. Ať už si ten ANBU včera říkal co ctěl, dokážu tomuhle Nejimu, že nejsem žádná padavka.
"Byakugan!" reakce z jeho strany.
Započne boj. Boj mě a mého o tři roky staršího učitele...

11:50, Konoha, tréninkové cvičště

"Jsi celkem dobrý," řeknu a zasáhnu Nejiho něčím hodně podobným jeho Juukenu.
"Ani ty nejsi špatná," odpoví mi a oplatí můj útok.
"Nehodlám prohrát, znám tvé slabé místo."
"Cože?!"
"Slavný Byakugan totiž narozdíl od Midoriganu na jednom místě nevidí..."
"Máš už ale jenom deset minut..."
"To mi vůbec nevadí!" vytvořím několik klonů. Základní technika, ale zapůsobit by měla.
Nejsou to přeludy... takže by neměl být sto rozeznat která jsem pravá já.
"Klony? Brzy budeš bez chakry."
"Ani ty na tom už nejsi nejlíp..."
Nechávám své klony aby obíhaly rychleji a rychleji kolem Nejiho. Sama použiju "neviditelné jutsu". Risk je zisk...

10, 9, 8, 7...
vyrazím prudce proti Nejimu.
4, 3, 2, 1...
"Auu!" zařve Neji bolestí, když odříznu stříbrnou stuhu z jeho ruky.(omylem jsem ho trochu pořezala...)
"Vítěství!" vykřiknu radostně a zruším neviditelné jutsu i klony.

Najednou ale cítím tu smaragdově zelenou chakru... zatemňuje mi mysl...
"Musm ti pobla..." Neji nedokončí větu, jelikož ho srazím obrovskou silou k zemi. Můj Midorigan přímo září. Rozlévá mi svou záři po celém těle... ovládá mou mysl...
"Neko...co to...?"
Překvapený Neji dostane takovou ránu, až porazí okolní stromy. Pomalu upadá do bezvědomí.
Společně se mnou...

"Jsi silná..."
"Nechte mě být!"
"..porazilas nejtalentovanějšího Hyuugu..."
"Já vás zabiju!"
"...ale jeho jsi nezabila..."
A pak už nic. Jenom Tma. Ticho...

Probudím se. Ach ne, pomyslím si. Ztratila jsem nad Midoriganem kontrolu... už zase...
Rozbíhám se směrem, kde leží omráčený Neji.
Bez jediného slova ho popadnu a nesu do nemocnice.
Co jsem to jen udělala?
"Neko..." probudil se.. Sláva!
"Neji... moc se omlouvám...za to nemůžu... opravdu ne..."
"Pust mě... půjdu sám..."
Tak tedy postavím Nejiho na zem. On se na mě usměje. Po tom, co jsem mu udělala se usmívá!
"Tsunade mě varovala..."
"Tak proč jsi?"
"Prostě jsem to nečekal... nebo... spíš jsi byla až moc silná..."
Poplácá mě po rameni
"Gratuluju! Prošla jsi!"
Poté už jen kráčíme směrem k nemocnici... ruku v ruce... kdekoho by napadlo,
že spolu něco máme... ale to není pravda...
...škoda...

Když je Neji v nemocnici (stará se o něj nějaká růžovovlasá holka), vracím se domů.
Ten oběd mi asi nezaplatí, pomyslím si.
Možná někdy jindy...