Byl jednou jeden Hokage-1

Byl to jen další dubnový studený den. Vítr se proháněl ulicemi, ve kterých se občas objevil nějaký opozdilec. V nejvyšší budově tohoto města, v budově se znakem ohně, seděl mladý, asi dvacetiletý, blonďatý muž v červeném obleku. Právě obdržel od rady starších titul Hokage. Titul, který vzal, aby ochraňoval své blízké. Titul, proti kterému byla jeho těhotná žena. Chtěla mít klidný život mimo vesnici, ale chápala manželovo rozhodnutí.
Seděl za stolem, který byl plný papírů. Stůl, který kdysi patřil učiteli jeho učitele. Koukal se z okna a přemýšlel, co právě jeho žena dělá. Pocházela z mocného rodu, byla krásná a silná. Byla prvorozenou dcerou vůdce jejich klanu, ale vzdala se vedení v prospěch své mladší sestry. Odstěhovala se z pozemků jejího klanu a společně s manželem si koupila menší dům v centru města. Je to malé, ale je to jejich. Přesně jak si přáli.
Hokage pohodil hlavou aby zaplašil myšlenky. Blonďaté vlasy se mu rozletěly po hlavě. Lehce se usmál a chystal se domů. Těšil se, až sevře v náručí svou ženu a lehce jí políbí na temeno hlavy. Vdechoval by vůni jejích voňavých vlasů a následně by jí jemně pohladil po břiše v očekávání kopnutí svého potomka. Nevěděl, jestli je to kluk nebo holka, ačkoli si to mohli zjistit. Hokage doufal v syna-silného a veselého. Trénoval by ho, naučil bojové techniky a spoustu dalšího.
Už se stmívalo. Sebral si pár dokumentů a hlášení z misí a šel domů. Cestou si broukal veselou písničku. Domů to neměl moc daleko, proto pár minut na to už odemykal dveře. Prošel úhledně zkrášlenou zahradou a šel přímo k dalším dveří, tentokrát nezamčenými. Vešel do domu, zavřel za sebou a vydal se hledat manželku. Našel jí jak ležela na gauči a cosi četla. Vzhlédla od knihy a usmála se na muže. Vstala a vztáhla k němu ruce. Hokage jí objal a lehce pohladil po zádech. Pak si klekl a položil jí ucho na břicho. „Už brzo“ řekla mu žena s úsměvem. „Moc se těším“ odpověděl a narovnal se.
Muž, který byl uznáván jako nejlepší ninja ve vesnici, seděl tiše na lavičce v nemocnici. Hlavu měl v dlaních a o čemsi přemýšlel. Čas od času pohlédl k okýnku na dveřích vedoucí do sálu, kde ležela jeho žena. Nevěděl, jak dlouho již čeká a jak dlouho ještě čekat bude. Po dlouhé chvíli konečně přišel muž v bílé kombinéze se znakem ohně. „Pane, máte syna“ řekl mu a roztáhl ústa do širokého úsměvu. „A co moje žena?“ vykřikl Hokage. „Syn i vaše manželka jsou v pořádku. Chcete je vidět?“ optal se jemně. Muž beze slova přikývl a následoval ho dovnitř. Vevnitř ležela jeho manželka, unavená, ale šťastná. V náručí měla syna, blonďatého jako její manžel. Hokage šel za ní a sedl si na její postel. Žena mu předala jejich dítě a položila mu ruku na koleno. Muž ho nesměle pohupoval a přitom ho šimral na tváři.
„Hokage-sama“ vykřikl muž se zelenou vestou plnou kapes a čelenkou přivázanou kolem krku. „Máme pohotovost. Vyskytl se nepřítel, silnější než my. Jediný, kdo ho může zastavit, jste vy“. Žena ležící na posteli se podívala na svého muže, který její pohled opětoval. Pak jí vrátil syna a rázným krokem vyšel za ninjou. „Vrať se mi“ zaslechl za sebou jemný hlas. Hokage se na vteřinu zastavil, otočil se a usmál se na ní. Poté beze slova odešel.