manga_preview
Město beze mne 20

Jak je důležité míti Yamata

„Dobré ráno vespolek,“ pozdravím, jako každý den, své kolegy v šatně. „Doufám, že dnes budeme trénovat nové formace, už dlouho jsme nebyli bez mise, tak by se to hodilo,“ dodám a zároveň vím, že i když ostatní členové mého ANBU týmu sdílí můj názor, žádný z nich mi neodpoví.

Venku je krásné slunečné počasí, vítr příjemně pofukuje, takže není takové vedro. Shromáždíme se na cvičišti a čekáme na Kakashiho-senpai. I když je obdivuhodný ninja, nikdy nechodí včas. To mě na něm vytáčí, pokaždé přijde s nějakou jinou výmluvou, ve které však velmi často hrají roli důchodci. Má k tomu nějaký specifický důvod? Po půlhodinovém čekání se rozhodneme, že začneme trénovat bez našeho velitele. Rozdělíme se do párů a procvičujeme se v útocích i obraně. Díky svému mokutonu jsem velmi dobrý v defenzivě, ale útok není také k zahození. Když si vzpomenu, jak jsem s mokutonem začínal, musím se pousmát. Tehdy pro mne byl výkon Daijurin no Jutsu* a dnes se mohu pyšnit dokonce i Shichuka no Jutsu**, které jsem dovedl opravdu k dokonalosti - zdobené okenice i zábradlí - radost pohledět. Můj dům má i krásnou poštovní schránku s vyrytou jmenovkou.

Můj tok myšlenek přeruší přicházející Kakashi-senpai, jenž v rukou svírá malý svitek.
„Gomen´nasai lidi, zdržel jsem se u Hokageho. Dal nám další misi. I když by měla být lehká...“ opět důchodcovská výmluva, pomyslím si.
„Snad ne zase ochrana nějakého papaláše,“ slyším zpoza cvičného kůlu cynický hlas Yuugao.
„No, ne tak úplně, tentokrát budeme hlídat občany a poklidné dění festivalu Jarní Konoha. Jedná se o akci se stánky, muzikou a také nějakou soutěží květin,“ odvětí jí znuděně Kakashi-senpai. Ani mne osobně takové akce nezajímají, spousta lidí, mnoho možností pro nepřátelský útok. Tyto mise jsou však i přes naši nechuť důležité, obrana naší domoviny a její ohnivé vůle jsou přeci naší prioritou!
„Festival začíná proslovem organizátorů za dvě hodiny, následuje průvod od Velkých skleníků na Senju náměstí. Pak je tam taneční, hudební a ten soutěžní program. Takže teď rozchod a za hodinu a půl u skleníků,“ rozhodne Kakashi-senpai a ukončí tak náš relativně krátký trénink. Rozhodnu se zajít si v mezičase na jídlo, abych doplnil energii a zůstal na misi ve střehu.

V poslední době jsem si oblíbil celkem onigiri, takže se vydám do restaurace poblíž mého domu, kde si chci vzít ještě nějaké vybavení. Objednám si a po chvíli čekání pomalu pojídám rýžové koule plněné lososem. Nemyslím přitom na nic, jen automaticky přežvykuji a tupě hledím před sebe na stěnu s plakátem, který zve právě na dnešní festival Jarní Konoha. Najednou cítím v zádech něčí pohled. Někdo mne sleduje! Musím být opatrný a zkusit nenápadně zjistit, o koho se jedná. Mohl by to být narušitel festivalu. Svou poslední onigiri spořádám o dost rychleji než předešlé a začnu se zvedat. Vím, že jsem neustále pozorován, proto se otočím se zástěrkou pochválit kuchaři jeho jídlo a přitom nenápadně pátrám kolem. Vlevo nic, vpravo taky ne, přímo přede mnou však stojí tři mladé dívky a chichotají se. Když na ně upřu svůj pohled, všechny se otočí a energicky mezi sebou štěbetají. Že bych se spletl a pozorovaly by mne civilistky? Ne to není možné, toto bylo určitě pouze odvedení mé pozornosti a pravý nepřítel už odešel. Odcházím z restaurace pohroužen do myšlenek o údajném špehovi, vyzvednu si doma věci a zamířím ke skleníkům.

„Co tak starostlivě?“ ptá se mne Hayate. „Vypadáš, jako by na vesnici zaútočilo nejmíň pět set ninjů.“ Ostatní se jeho vtípku zasmějí. Pokud to nebude nutné, zatím jim o mém incidentu v restauraci říkat nebudu.
„Nic se neděje,“ zachovávám si nečitelnou tvář. Opět čekáme na Kakashiho-senpai. Proč vlastně také nechodím pozdě, alespoň bych nemusel čekat... Ale ta potupa, kdybych přišel později než náš senpai, mi za to nejspíš nestojí. Když konečně po půl hodině dorazí, rozdělíme si jednotlivé sektory hlídaného území a rozejdeme se.

Zamířím na jihovýchod, který mám strážit. Proslovy právě končí, senpai si dal ale načas, měli jsme hlídat od úplného začátku festivalu. Ze střechy jednoho domu, odkud mám perfektní výhled na celou akci, spatřím kapelu, která se šikuje do řad a zástupů a vede celý průvod. Lidé za nimi se připravují vlaječky na mávání, většina z nich jsou oblečení do květinových vzorů nebo alespoň nesou košík plný květin. Pěkná podívaná tady z ptačí perspektivy. Kapela začne hrát a celá masa lidí se pomalu, ale jistě šine zvolenou trasou. Rozhlížím se po okolí, nikde žádná hrozba. Zatím. Postupně následuji průvod, jeho smrtelně pomalé tempo ve mne vzbuzuje zoufalost. Když konečně dorazíme na Náměstí Senju, které je po obvodu obestavěno malými stánky s občerstvením, na pódiu se začne chystat další program. Seskočím dolů a sundám si masku, teď je na Yuugao, aby hlídala seshora.

Procházím mezi lidmi a snažím se zapadnout. Obezřetně však sleduji okolí, mému oku nesmí uniknout nic podezřelého. Zrovna když si v jednom ze stánků prohlížím nové křížence begonií, opět na sobě ucítím pohled. Nepřítel?! Napnu všechny smysly v těle a dál dělám, že žíhané žluto-modré květiny jsou pro mě teď to nejdůležitější na světě.
„Ale ano, tyto všechny odrůdy pěstujeme v naší vesnici, jsme jedničkou na trhu,“ říká zrovna prodejce paní stojící nalevo ode mne.
„Nech toho, už jsi dostal dango a teď bys chtěl ještě zmrzlinu! Otec tě moc rozmazluje...“ hubuje právě procházející matka svému dítěti.
Snažím se připojit do davu kolem, abych věděl, zda mne bude neznámý sledovat i nadále. Kolem mne znenadání proběhne malý blonďák s rošťáckým úsměvem a v závěsu za ním růžovlasá holka.
„Naruto! Jen počkej, až tě chytím! Sprosťáku jeden!“
„To nové kimono ti vážně sluší!“ snaží se vetřít do přízně nějaký úlisný chlap mladé slečně u dalšího stánku.
„A opravdu je to on?“ slyším za zády dívčí hlas.
„Ano, máma mi ho ukazovala už asi dvakrát,“ odpovídá ji druhá dívka.
Zastavím se u dalšího stánku a dělám, že si prohlížím zboží. V davu po jednom očku vyhledávám narušitele. Už by měl zaútočit, nějak dlouho mě sleduje a nic se neděje. Až po chvíli si uvědomím, že jsem zastavil u stánku se šperky a přímo přede mnou se třpytí prsteny s drahokamy, nejspíš zásnubní. Cítím, že rudnu a rychle se otáčím. Opět v davu vidím ty dívky, jsou nějaké podezřelé. Zdá se mi to nebo po mě pokukují? Možná to jsou perfektně vycvičená očka. Zamířím směrem k pódiu, kde právě vystavují soutěžící květiny, podkategorie dřeviny. Pronásledovatel zrychluje chůzi stejně jako já. Pokud se dostanu tam ke kašně na to prostranství, měl bych být ve výhodě a zaútočím jako první. Ještě pár metrů, noradrenalin se mi začíná vlévat do žil. Přemýšlím, jestli bych neměl dát vědět ostatním, ale ti už si jistě všimli mého manévru a kryjí mne z výšky. Jsem na místě! Teď!!! Prudce se otočím. V ruce svírám kunai, nasazuji bojovou pozici. A… co to…?

Myslím, že můj nechápavý pohled vypovídá o všem. Přede mnou stojí ty tři dívky z restaurace, tváří se šokovaně, pak se ale nahlas rozesmějí. Civilistky vypadají naprosto neškodně, jedna drží v ruce cukrovou vatu, druhá svírá nějakou malou knížku a třetí má kolem ramene brašnu. Ano, pozor na tu brašnu, mohla by v ní mít něco nebezpečného. Pokud jsou špionky, rozhodně jsou perfektně vycvičené v infiltraci a kamufláži. Můj mozek se snaží ze všech sil pochopit tuto situaci a vymyslet, co budu teď dělat.
„Dobrý den, pane, jste ninja Yamato?“ zeptá se dívka s brašnou, vypadá také nejvíce odvážně. Ha, chce si potvrdit moji identitu, nespletl jsem se!
„A umíte používat mokuton? Moje máma říkala, že jste si postavil sám dům v Bleskové ulici,“ navazuje na ni druhá, aniž by čekala na moji odpověď.
„Dokážete s vaším jutsu vyrobit i nábytek? Stůl, židle nebo i postele?“ přidává se třetí s plnou pusou cukrové vaty. Nechápu, jak jsem se mohl zmýlit! Jak mne mohly moje ninjovské instinkty zradit?! Tohle jsou opravdu jen civilistky, které se dozvěděly o mém výjimečném Kekkei Genkai. Rozhodnu se schovat kunai a nahodím rozpačitý úsměv. Nevím však, co mám na všechny tyto otázky odpovědět a kam s nimi dívky směřují. Proto jen nenápadně kývnu hlavou.

„Tak jste ho tedy našly první! To ale ještě neznamená, že máte vyhráno!“ řve na opačném konci fontány nějaká blonďatá dívka směrem k nám. Za ní stojí další tři slečny a tváří se velice odhodlaně. O co tu k čertu jde? Vše nabírá nepředvídatelný směr a já začínám přemýšlet, že tady opravdu nejsem zapotřebí. Měl bych se vzdálit, tato situace se mě netýká a myslím, že ohrožení festivalu těmito dívkami není pravděpodobné.
„Asi jsme lepší než vy! Vy si s ním nezasloužíte ani mluvit. Podívejte, jak je z vás celý chudáček zmatený!“ odpovídá dívka s brašnou. Mezitím ta čtyři děvčata, která stála za fontánou dorazí až k nám.
„Ne, je zmatený z tebe a tvého out ohozu!“ utrhne se na ni další. Udělám pár kroků od této děsivé scény.
„Ne, pane Yamato, nechoďte pryč! Jsem vaše velká obdivovatelka! Povězte mi, udělal byste mi dřevěnou houpačku do naší zahrady?“ zamrká na mne cukrovato-žroutka. Ustrnu na místě a dostanu tik do oka. Cože to právě řekla? Mé jutsu... použít... na výrobu... houpačky??? To však ale nekončí, přidávají se další, až nakonec řvou všechny přes sebe.
„My bychom potřebovali nový balkón!“
„Máma by chtěla novou pergolu a já skříň na svoje překrásné šaty!“
„Já chci vás, jenom vás! Postavíte nám dům snů! Mám velmi velké věno!“
„Ne! Já jsem přece krásnější než všechny ty kačeny kolem! Nu, nelíbím se vám? Já vám za naši společnou roubenku budu denně vařit a porodím vám krásné děti!“
„Za chatu, kde budeme společně bydlet, vám splním všechno na světě, i vaše nejniternější tužby!“ mrká na mne svádivě blondýna. Cítím, jak rudnu. To už je na mne moc. Musím odtud opravdu vypadnout a to pěkně po ninjovsku. Kawarimi no Jutsu!

Uf! Tak to bylo o fous! O co tady jde? Jak se všechny ty dívky dozvěděly o mém mokutonu? Jsem na misi, ještě, že jsem se jich zbavil…
„Kam jste nám to utekl, Yamato-sama?“
„Ještě jsme neprobrali, co za mě moji rodiče jsou schopní dát!“
„Už to vidím, svatbu budeme mít pod dřevěným obloukem s vyrytými růžemi. Jak romantické!“
.
.
.

A tak se stalo, že mise, která měla být spíše oddychová, se stala pro hnědovlasého člena ANBU jednou z nejtěžších v životě. Když vlezl nenápadně oknem do svého domu, aby žádná z dívek nezjistila, kde se nachází, v hlavě mu zněla jen jedna myšlenka: NIKDY SE NEOŽENÍM!

Poznámky: 

*https://konoha.cz/node/68731
**https://konoha.cz/mokuton-shichuuka-no-jutsu

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Uzumaki clan
Vložil Uzumaki clan, Po, 2020-05-11 17:23 | Ninja už: 777 dní, Příspěvků: 379 | Autor je: Účastník Irukova doučování

Takže Yamato je populárny u dievčat... Hmm.. Keď vie z dreva postaviť aj celý dom prečo nie Laughing out loud

Obrázek uživatele Senpai-sama
Vložil Senpai-sama, Po, 2020-05-04 23:38 | Ninja už: 1265 dní, Příspěvků: 2240 | Autor je: Hlídač Gaiovy želvy

Jamato je milený a má veľa dobrých vlastností, Kišimu sa vydaril Úpa boží!!! Možno aj ten Mokuton má vplyv na užívateľa, však Haširama bol tiež úžasný chlap. Práca s drevom asi šľachtí Smiling Orova posadnutosť viedla aspoň k dačomu pozitívnemu. Neviem, koho by som Jamatovi dala za partnerku Puzzled Nejavil žiadny záujem o ženy, síce ženy u Kišiho je téma na nekonečnú debatu hihihi Ale milo si príbeh vymyslela, čítal sa dobre Kakashi YES Chudák ako poctivo vzal misiu a v každom videl podozrivého hihihi Páni, koľko túžieb sa skrýva v dušiach mladých žien Ehh... jasně... hehe... A ešte sa aj vychvaľovali, aké sú zámožné Laughing out loud Však by si mohol otvoriť podnik, hárem by mu asi netolerovali Laughing out loud Bohvie, či by jeho deti zdedili aj kekkei genkai Puzzled Však by sa nemalo pominúť s ním. On je veľmi fixovaný na Kakašiho a ten je tiež akýsi teoretik Hehe... A ja tiež hihihi Vďaka za peknú poviedku Ino ti gratuluje!

Obrázek uživatele Jasmine
Vložil Jasmine, Út, 2020-05-05 00:26 | Ninja už: 47 dní, Příspěvků: 11 | Autor je: Pěstitel rýže

Děkuji za komentář. Jak na tom tak přemýšlím, mohl by být s Kurenai, aby nebyla tak sama na všechno...
Děti by to podle mě zdědily, ty buňky jsou už pro jeho tělo vlastní a další lidi s mokutonem se nikdy neztratí! Kakashi YES

Obrázek uživatele Katema
Vložil Katema, Po, 2020-05-04 22:28 | Ninja už: 2394 dní, Příspěvků: 1422 | Autor je: Student Akademie

Toooo bola veľmi originálna a vtipná zápletka Laughing out loud Laughing out loud
Nedá mi než súhlasiť s Akumakirei a slečnami z poviedky, ono mať doma takého šikovného chlapa nie je na zahodenie hihihi Ale nečudujem sa jeho reakcii, aj keď niekto iný by si možno užíval nechať sa uháňať.

Obrázek uživatele Jasmine
Vložil Jasmine, Út, 2020-05-05 00:16 | Ninja už: 47 dní, Příspěvků: 11 | Autor je: Pěstitel rýže

Děkuji za komentář. Smiling No jak píšu níž, ideál pro obchod s nábytkem xDDD Jinak už se těším na další díl Květu lásky Wow, tak tohle je vážně krutě hustý!! Mrk Kvítek sakury

Obrázek uživatele Akumakirei
Vložil Akumakirei, Po, 2020-05-04 20:50 | Ninja už: 4227 dní, Příspěvků: 2295 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Prostý občan

Vida, konečně si někdo všímá i vcelku opomíjeného Yamata a stojí to za to Smiling Popravdě souhlas s prozíravými slečinkami, bylo by príma mít doma někoho, kdo mžikem oka dokáže takové zázraky s dřevem. Už jsem nad tím víckrát přemýšlela - Yamato je jeden z mála, co namísto poměrně obvyklého ničení něco skutečně tvoří. Jop, možná právě proto radši zůstal sám, chudák Laughing out loud

.Seznam FF, Poslední FF: Na kočku a na myš | Rozkaz zněl jasně | Bohům padají z talířů drobky
. • V noci jsou všechny kočky černé.
.Some days, some nights..

Obrázek uživatele Jasmine
Vložil Jasmine, Út, 2020-05-05 00:06 | Ninja už: 47 dní, Příspěvků: 11 | Autor je: Pěstitel rýže

Já mám Yamata právě celkem dost ráda Smiling Dokonce mě i napadlo, že by si mohl otevřít obchod - nebo spíše chodit k lidem, kteří chtějí nábytek a rovnou jim ho stavět na míru a přímo na místo xD