Sedm Osamělých - Kapitola 21

Nad Jakkarem ležícím na zemi v bezvědomí, se skláněla osoba s dlaněmi visícími nad jeho hlavou a zářící mihotající zelenou aurou. Lidé z karavany se shromáždili okolo a sledovali Raiua, jak léčí Jakkarova zranění. Jeho dva klony, z nichž jeden byl ještě zamaskovaný Hengem za Tayuyu, stály opodál a sledovaly ho. V davu to šumělo, ale nikdo se neopovážil ninju oslovit.
Jako první prolomil ticho Ikehara, „asi mi neřekneš, co se tady děje.“
Aniž by mladík odtrhnul oči od zraněného, odpověděl až ztrápeným polohlasem.
„Kdybych to věděl, řekl bych vám to.“

S Tayuyou se vrátili asi dvacet minut poté, co Jakkaru skončil v bezvědomí a Enza i Nouzu zmizeli. Klony toho moc neviděly, ale podle toho, co Raiu uslyšel od lidí okolo, se zdálo, že Enza velkého chlapce ze Země Země napadnul a utekl. Nouzu ho okamžitě pronásledoval. Nedávalo to smysl, ale Raiu se tím teď zabýval jen okrajově. Jeho současným zájmem bylo pomoct Jakkarovi se probrat a vyslechnout ho. Tayuya se zatím vydala za oběma dalšími mladíky. O ni se ninja-samurai nebál, protože z celé jejich skupiny byla nejsilnější a nejschopnější. Ta je dokáže vystopovat a přijít na to, co zajímalo Ikeharu, Raiua i celou kolonu. Jenom si Ikazuchi už nebyl tolik jistý tím, jestli to dokáže bez toho, aby kohokoliv přitom zabila. Podíval se směrem, kudy všichni měli běžet a s obavami v srdci se zhluboka nadechl.

* * * * *

Nouzu ležel zády na zemi, opírající se jedním loktem a těžce oddechoval. Jeho nadšení z boje už vyprchalo, když ho neustále kombinované útoky Enzových loutek nenechaly vydechnout a uštědřovaly mu řezná zranění po celém těle. Pouze jeho rychlost a reflexy ho chránily před tím, aby kterékoliv ze zranění bylo smrtelné, nicméně už se jich nasčítalo až moc. Enza byl stále plně soustředěný na kontrolu svých loutek, přesto na něm už zelenovlásek viděl známky únavy. To mu ale nebylo moc platné, protože sám byl vysílený, jak ho celé tělo pálilo bolestí.
Teď už seděl na zemi s mnoha krvavými skvrnami nasáklými do jeho oblečení a čekal na poslední úder. Už nemohl ani stát, jen se bránil listovým kunaiem na jedné ruce, a jak se přesvědčil, tohle rozhodně nemohlo loutkáře zastavit. Výsledek byl po tak jednostranném souboji už jasný a Nouzu se s ním smiřoval. Takový prostě byl život ninji. Smrt mohla přijít kdykoliv a on teď dojel na svoji domýšlivost. Jako žák elitního ninji si o sobě hodně myslel, a přesto se setkal s někým, kdo ho dokázal porazit. Enza byl prostě lepší a měl štěstí. Nikdo by to do něho nikdy neřekl, že za vlídným obchodníkem se může skrývat tak vypočítavý zabiják.

Loutky se přiblížily a zaujaly okolo Travnatého půlkruhovou formaci. Všechny zvedly a namířily na něho své zbraně. Mladík v reakci na to pozvednul svoji vlastní zápěstní zbraň, i když věděl, že je to zcela k ničemu. Rozhodl se, že pokud má zde umřít, zemře se zbraní a hlavou vztyčenou. Loutky chvíli nehybně stály a vyčkávaly na povel svého pána. Ten tak učil pohnutím prstů levé ruky. Bojové figuríny se napřáhly...
Vtom se všechno zastavilo, když pouštní dunou proniknul dlouhý, písklavý zvuk, který však měl svoji melodii. Enza vytřeštil oči a začal se divoce rozhlížet. Nouzu také zbystřil pozornost. Co to je? Kladl si otázku. Odpověď ho napadla vzápětí, když začal cítit změnu na svém těle, přesněji v jeho smyslovém vnímání. To zní jako...
Všechno kolem něho, celý svět, se začalo deformovat jakýmisi atmosférickými poruchami. Prostor okolo něho vířil a měnil se, což útočilo přímo na jeho psychiku. I loutky tím byly zasaženy, no nezdálo se, že by se s nimi nebo pískem okolo něco dělo. Též Enza byl útokem postižen. Vtom Nouzu ucítil nepřekonatelnou sílu, jak mu roztáhla ruce do stran, jakoby byl svázaný řetězy, které se i následně objevily. Noční poušť nahradila rudá pláň posetá lidskými kostěnými ostatky. Řetězy, které ho poutaly, pocházely z nebe. To se však chovalo jako voda. Genjutsu, usmál se Travnatý sám pro sebe. V tomto stavu zůstal ještě nějaký čas, který nebylo možné kvůli iluzi přesně určit. Ta se za chvíli sama od sebe rozplynula a Nouzu se vrátil zpátky do normálního světa.

Loutky ležely na zemi a mezi nimi a Enzou stála zády k zelenovláskovi Tayuya. Okamžitě si všiml pěti kostěných rohů čnících z její hlavy a vlasů, které teď byly světlejší a víc do růžova. Nouzu se ušklíbnul.
„Teď už vím, proč jsi byla tak nebezpečná.“
Tayuya k němu stočila hlavu a odfrkla si, když na něm spočinula svým změněným žlutým okem s černým bělmem Levelu 2 její Prokleté pečeti, a potom ho vrátila zpátky k blonďatému loutkáři. K ústům měla přiloženou svoji novou flétnu, ale už na ni nehrála. Vytáhla krátké tanto a namířila jím Enzovi ke krku, který už se také probíral z genjutsu. Pohled na Tayuyu ve své démonické podobě ho šokoval, ale měl dost rozumu, nebo výcvik, aby sebou nijak neškubnul, nebo nezačal křičet.
„Myslím, že nám budeš muset něco vysvětlit, šmejde.“

Tayuya bez potíží loutkáře svázala, stále v Levelu 2, aby neměl jakékoliv roupy, zatímco Nouzu si začal ošetřovat svá zranění. Enza se o nic nepokusil a ani jediná součástka jeho loutek se nepohnula. Když zrzka skončila, postavila se před loutkáře ruce v bok a stále svírající flétnu v pravé ruce. Konečně vypnula Prokletou pečeť, načež se hnědá temná kůže měnila zpátky v normální růžovou a pokrývající ji klikatící se čáry rychle ustupovaly dozadu na krk, kde pečeť byla.
„Tak spusť, parchante. Proč ses pokusil vzít roha a sejmout tady nosála?!“
Tón jejího hlasu byl dost ostrý a urážlivý, přesně takový jako když byla ještě u Orochimara.
„Co seš zač?“
„On zabil velitele Písečných ninjů ve městě,“ řekl zcela klidně Nouzu, když obmotával obvaz kolem zraněné paže.
Tayuya na něho pohlédla, ale nic neřekla. Enza se jen ušklíbnul.
„Ten vyšetřovatel říkal, že vrah používal loutky, které musely připomínat lidi. To Enza má. I načasování perfektně sedí. Jen nevím proč,“ doplnil Nouzu.
Loutkář se zazubil, což Tayuyu popíchlo: „Mluv!“ Dala mu facku, za kterou by se nemusel stydět kdejaký chlap.
Enza hlavu za chvíli vrátil zpátky s obrovským obtiskem ruky na tváři. Brýle mu spadly na písek, ale výraz nijak nezměnil.
„Vám po tom vůbec nic není. Nejste Píseční ninjové, to jsem hned poznal, takže vám nemusím říkat nic.“
„Jo? Já jsem jedna z těch, co sejmuli vašeho milovaného Kazekageho, takže pro mě není žádný problém zabít takovou krysu, jako jsi ty!“ Tayuyin temperament a prořízlá pusa se vrátily.
Enza se zarazil a chvíli na dívku mlčky hleděl.
„Tak to jste mi udělali velkou službu.“
Enzovo prohlášení Tayuyu trochu překvapilo, i když se dovtípila, že se jednalo o zběhlého ninju, který zřejmě už nechtěl poslouchat rozkazy z Písečné. Klid v hlase loutkáře byl skutečný. Čekala aspoň nějaký smutek. Udivilo ji, že je někdo tak chladný jako ona, obzvláště ninja jedné z Velkých ninja vesnic v jejím věku. Už se necítila tak výjimečná jako předtím, i když ještě byla se Zvučnou čtyřkou. Tohle ji začalo štvát, ale zároveň... to v ní probudilo pocit, jaký necítila už delší dobu. Jakousi... sounáležitost. Něco, co měli společné... jenže on se pokusil zabít její parťáky. No, nejdříve sejmul toho idiota Jakkara a pak tohohle zelenovlasého blbečka. Byli to slaboši a blbci... ale ona je přesto měla jejím vlastním osobitým (a divným) způsobem v oblibě. A potom tu byl Raiu.

„Co tím chceš říct?“ zeptala se nahlas, už ale ne tak útočně.
Zklidnila se, protože právě začala pociťovat první náznaky ztráty vytrvalosti. Aktivace Prokleté pečetě byla hodně náročná na vitalitu, i když se jednalo pouze o Level 1, natož pak Level 2. Ale tušila, že to teď tolik vadit nebude. Stále měla nad Enzou navrch.

„Čtvrtý byl bezohledný parchant, který byl schopen, dle jeho pohledu, udělat cokoliv pro ochranu vesnice, stejně jako každý z Písečné Rady. Neštítil se zabíjet své oponenty, nebo kohokoliv, kdo měl jiný názor nebo vizi pro vesnici. To mě dohnalo k tomu, stát se jeho nepřítelem. Vydal jsem se na vlastní misi a Nageru byl jen další v řadě mých cílů, abych se dobral pravdy,“ odvětil suše Enza.
Pro Tayuyu to moc smysl nedávalo. Enza ještě neřekl všechno, přesto začala vidět jakési obrysy motivu skoro dospělého muže. Že v Písečné fungovala rivalita, věděla a asasinace mezi kolegy ve vyšších kruzích velení byly vcelku běžné. Teď šlo o to, proč Enza bral situaci v Písečné tak osobně. Musel zřejmě ztratit někoho blízkého při tomto věčném boji o moc. I když se víc otevřel, poznala, že nechtěl všechno hned vysypat, ale ona to chtěla vědět.
„Jaká mise? Jaké pra-“ zarazila se uprostřed slova, protože její smysly se poplašně ozvaly. Někdo se blíží... Dva?... Ne, čtyři. Takže to není Raiu a Trouba. Zvýšila ostražitost a čekala. Enza i Nouzu si toho všimli a také zpozorněli. Chvíli se nic nedělo, tak Tayuya zavolala.
„Vylezte! Vím o vás!“

Za pár vteřin se zpoza vrcholu duny objevila postava malé ženy jen o něco starší než Tayuya, s tmavší barvou pleti a hnědými vlasy s osmi dredy, která si teatrálně povzdechla.
„A to jsem doufala v překvapivý útok. Ale co bych od tebe mohla očekávat jiného.“

Tayuya si ženu prohlédla. Vůbec ji neznala, nikoho jí nepřipomínala. Ale zdálo se, že ona znala ji, což nebylo dobré. To se zrzce vůbec nezamlouvalo.
„Máš smůlu! To se budeš muset k**** snažit, ty i ti tři šašci!“
Tayuyin krevní tlak stoupnul a zrudla zlostí. Vnitřně si uvědomovala, že dost riskovala, protože byla vyčerpaná z použití Prokleté pečeti. Kruci, kdybych to tušila... Vůbec načasování bylo zvláštní, a tak se otočila podezřívavě k Enzovi a prudce, ale ne příliš nahlas, se zeptala.
„Ti patří k tobě?“
„Ne,“ odpověděl stejně tiše a klidně Enza. Zkoumavě se podíval na dívčinu nahoře na duně.

Pro Tayuyu byl Enza nepřítel, ale zdál se ji být menší než tahle čtveřice. Další tři postavy se zjevily poblíž. Zrzka spatřila holohlavou ženu, mladíka s černými kudrnatými vlasy staženými do drdolu nahoře a čtvrtého...
„Ty,“ zasyčela Zvučná zamračeně a vpíjela se pohledem do blonďáka, jemuž vlasy zakrývaly pravou polovinu obličeje. Poznala osobního ochránce Matsukury, zločince, kterého pomohli dopadnout v Zemi Balvanů. Toshirou Tadanori.
„Asi se znáte.“
„Je to lůzr, se kterým jsme se před časem setkali. Slabej jak čaj.“
„Komu říkáš lůzr, mrcho!“ ohradil se mladík.
„Tobě blbečku.“
„Ty-!“
„Tak dost. Kvůli urážkám tu nejsme,“ řekla dredařka sice s chladnou hlavou, ale podrážděně a podívala se na Tayuyu.
„Tayuyo Severní brány, chci tě požádat, abys dobrovolně šla ty i tví kolegové s námi. Máte něco, co chceme a já bych se chtěla vyvarovat nepříjemnostem, jako je boj. Prosím, vyslyš mou výzvu a neklaď nám odpor.“

Si dělá p****, ne? Tayuya takovou otevřenou výzvu nečekala, přesto se nenechala zaskočit. Musela se nad situací zamyslet. Jak sakra může znát můj titul u Orochimara? Kromě něj, Kabuta, pár dalších poskoků ze Zvučné, ostatních ze Zvučné Čtyřky a Sasukeho Uchihu ho cizí neznají, ani nemohou.
„Poslal vás Orochimaru?“ její zlost stoupala, do hlasu se jí však prosáknul i strach. Jestli se dozvěděl, že je naživu...
„Ne, o tom jsem nikdy neslyšela,“ odpověděla dredařka.

Tayuyu neznalost dredařky nijak neuklidnila. Mohl to být Kabuto nebo někdo jiný od něj. Proč by ale Orochimaru posílal jiného než někoho ze svých, ne-li přímo toho čtyřokého šmejda? To nedávalo smysl. Byla si však jistá, že „ne“ neuznají za odpověď. I když měla elitní výcvik, čtyři soupeři na ni byli dost, hlavně když byla oslabená z předešlé aktivace Prokleté pečeti. Tu bandu zmetků z Listové podcenila kvůli své aroganci, to už neudělá. Na Nouzua se teď také nemohla spoléhat, protože byl příliš zraněný a dost možná, že ho bude muset teď i bránit. Takže zbýval jen Enza, ale mohla mu věřit?

„Víš co, trhněte si nohou!“
„Ty jedna mrňavá...!“ ozval se Toshirou.
No v učinění prvního kroku, ho předběhla holohlavá žena, která se vymrštila vpřed vstříc Tayuye. Ta zareagovala tím, že tasila svůj krátký meč a zablokovala útok protivnice kunaiem. Zrzku úder posunul v písku o pár centimetrů. Je silná. Holohlavá dosedla na zem a začala sérii útoků, kterým se Tayuya bez obtíží ubránila. Šlo spíše jen o to, aby se navzájem oťukaly, i když to myslela starší žena vážně. Zřejmě ji skutečně chtěli živou. Po několika úderech Tayuya udělala dlouhé salto vzad. Když byla hlavou dolů, švihla katanou a osvobodila tak Enzu, kterého předtím sama svázala. Při dopadu na zem si klekla, ačkoliv na ni útočila ženština a přiložila druhou dlaň na zem, přičemž upustila do písku flétnu.

„Kuchiyose no Jutsu!“

Zahalil je kouř za hlasité kovové rány. Enza si promnul zápěstí, aby se zbavil pocitu, že je má stále svázané. Podíval se a uviděl za Tayuyou tři obry, každý s obvazem kolem hlavy přes oči i uši a se sešitými ústy. Ani jeden se nepohnul, no holohlavou ženu to zaskočilo a raději odskočila stranou. Tayuya vstala s flétnou v ruce, meč vrátila na své místo a šklebila se.

Situace na bojišti se změnila. Útočníci stáli a nevěděli co dál, i když měli početní přesilu. Tayuya se sice tvářila sebejistě, ale ve skutečnosti byla unavená a bojovat se jí nechtělo, obzvlášť s tolika soupeři najednou, ale musela zachovat představu, že má situaci pevně v rukou. Nouzu nebyl v ideálním stavu, aby mohl pomoct a Enza... ten byl na své straně. Dostal se mezi dvě skupiny, a proto se nedalo předvídat, co udělá. Dredařka, která zřejmě byla vedoucí týmu, se dívala na ex-Zvučnou a její summony. Cizí ninjové zachovávali chladnou hlavu, což pro Tayuyu nebylo dobré znamení. Čím víc přemýšleli nad situací, tím spíš přijdou na to, jak to s ní je. Raději přiložila flétnu k ústům a připravila se k boji.
„Kaii, ty vem toho zelenovlasýho. Toshirou pomůže Bei s Tayuyou. Já beru toho blonďáka,“ vydala povely dredařka.
Tayuya se ušklíbla. Doufala jsem, že to řekneš.
Enza se podíval nahoru na dunu a přivřel oči. Teď tě zaangažovali do něčeho, co se tě netýká. Budeš se muset bránit, a tím pádem nebudu bojovat se všema parchantama.
„Tak to ne. Mě do toho netahejte,“ řekl Enza a menší loutky se vznesly a rozletěly proti skupině nahoře.

Holohlavá žena, Bei, se podívala na nového nepřítele, ale vrhla se proti Tayuye, která už začala hrát. Její Doki se rozeběhli proti ní a začala mela. Starší žena se vyhýbala drtivým útokům slepých obrů, a dokonce jim to i vracela. Její zdatnost sice byla obstojná, avšak nestačila proti síle velkých summonů. Doki oděný v černém udeřil palicí do písku a vzedmul tím oblak prachu. Bei vyskočila pryč, ale okamžitě byla pronásledována Dokim s obvázanýma rukama, který do ní chtěl prostě vrazit celou svojí vahou.
Mezitím vůdkyně nepřátel a Toshirou sváděli boj s Enzovými loutkami. Ten se na zápas s nimi soustředil a Nouzu mohl potvrdit, že do toho šel s plným nasazením stejně jako proti němu. Protivníci byli zdatní, ale zatím ještě nemuseli čelit žádným skrytým zbraním.
A co se týkalo posledních zúčastněných, Nouzu se posadil do dřepu s připravenými listovými kunaii. Nehodlal se však aktivně účastnit, dokud se k němu někdo cizí sám nepřiblíží. A mladík s tmavými vlasy uvázanými do drdolu, Kai, měl sice své příkazy zmocnit se Nouzy, ale neučinil tak. Pouze si sundal ze zad svůj velký svitek a sám si k němu dřepnul, aniž by spouštěl oči z bojů.

„Toshirou! Jdi po Tayuye, já to s tím loutkářem zvládnu!“ opět rozkázala dredařka a blonďák odrazil stranou kunaiem další úder loutky-pěšáka.
„Jasný, Youko!“
Odskočil stranou a rozeběhl se podél duny pryč od Youky. Enza ho pohledem sledoval, zvažujíc, zda se má pokusit bojovat s oběma nepřáteli zároveň na dvou stranách nebo jen s menší ženou. Rozhodl se pro druhou možnost, ale nehodlal zůstat jen u toho.
„Tayuyo! Máš tam dalšího!“
Zrzavá dívka na upozornění zvukově nezareagovala, protože musela hrát na flétnu, ale přikývla na znamení toho, že slyšela, i když to Enza neviděl. Bei se dokázala vyhnout svázanému Dokimu, ale následoval po něm holohlavý s pařáty připevněnými k pažím. Rozpřáhl se po ní. Holohlavá žena toho využila, svůj kunai nastavila do cesty pařátu, a když se se zařinčením střetli, odrazila se nohama právě od jeho paže pryč. Tayuya musela uznat, že Bei je zkušená bojovnice taijutsu. Teď se zrzka však musela zaměřit na dalšího protivníka, který se blížil z druhé strany. O něm věděla, že se jedná o bojovníka na střední až dlouhou vzdálenost, což v kombinaci s Bei, specialistkou na krátkou vzdálenost, byl pro Tayuyu problém, protože se taktéž orientovala na dlouhou. Doki jí pomáhali udržet si uživatele taijutsu od těla, nemohla ale hrát svoji „melodii smrti,“ jak tomu sama říkala, proti dvěma nepřátelům na dvou různých místech v rozdílných vzdálenostech. K tomu Doki nebyli vycvičeni. Musím útok načasovat správně, jinak to bude pro mě špatné. Nenechám se dostat nějakejma salatáma.

Bei dopadla celkem daleko, takže musela uběhnout zhruba dvacet metrů. Jedinou překážkou k Tayuye jí byl vlasatý Doki v černém kimonu s palicí. Dala se do běhu s kunaiem připraveným v ruce a v očích odhodlání. Tayuya zahrála tón a Doki se vrhnul vpřed. Žena a obr se k sobě rychle přiblížily. Tayuya dala zvukově povel a zlobr se rozpřáhnul horizontálně, aby Bei srazil stranou. Ta se však vymrštila do vzduchu a provedla výkrut, při kterém sekla kunaiem po Dokiho hlavě, výsledkem čehož bylo jen pár odříznutých vlasů.
Bei pokračovala však dál. V letu ji však zastihla další hrozba. Tayuya tento tah očekávala, jednou rukou vytáhla shurikeny a vyhodila je směrem proti holohlavé ženě. Ta vržené hvězdice odrazila, rozhodilo to však její původní rovnováhu a dalo Tayuye pár vteřin k dobru, než Bei dopadne na zem a získá zpět svůj bojový postoj. Vtom přišlo něco, s čím Tayuya nepočítala.

„Fuuton: Daitoppa!“

Tayuya se ohlédla po Nouzuovi. Ten z plic vydechl silný proud vzduchu, který Bei zasáhnul ve vzduchu a odhodil ji zpátky. Skvěle, Nosále.

Toshirou, který se blížil z druhé strany podél vrcholu duny, stočil pohled po Travnatém ninjovi, jehož by mohl považovat za svého úhlavního nepřítele kvůli porážce, kterou mu uštědřil v Zemi Balvanů. Pokračoval však po svém zadaném cíli, Tayuye. Té teď mířil do boku a ve vzdálenosti dvaceti metrů se prudce zastavil (čímž rozvířil písečný prach před sebou), a začal skládat pečetě. Tayuya se teď mohla díky Nouzuově zásahu soustředit právě na špinavého blonďáka a s flétnou zapletenou mezi prsty jedné ruky taktéž utvářela pečetě.

„Katon: Ryoukentsui no Jutsu!“
„Katon: Kaen no Jutsu!“

Jejich ohnivé techniky rozzářily bojiště intenzivním oranžovým světlem. Toshirouovi plameny se rychle zformovaly do tvaru psovité bestie a Tayuyiny plameny zůstaly jako intenzivní proud. Techniky se střetly a spojily se do jedné velké ohnivé koule. Teď to byl souboj o tom, čí plameny spálí a pohltí toho druhého. Trval jen pár vteřin, ale čas se zdál mnohem delší.
Tayuya přestala vydechovat tok ohně, když se ohnivá koule zmenšila a bylo jasné, že tento souboj vyhrála jen díky tomu, že její technika měla více čakry než Toshirova. Přidrzle se na jeho ohromený výraz usmála. Ve skutečnosti ji to však vyčerpalo víc, než by byla ráda. Sice měla dost čakry, ale s vitalitou to už tak dobře nebylo. Cítila, jak jí na čele nabíhají kapičky potu, i když okolní teplota v poušti po západu slunce začala rychle klesat.

Mezitím, nahoře nad nimi bojovala Youka proti Enzovi, který se tam přesunul. Dívka s dredy byla se schopnostmi dle Enzova názoru na obdobné úrovni jako Nouzu. Dokázala se vyhýbat a blokovat útoky obou dvou menších loutek s katanami, i když se vůbec nepokoušela o odvetný útok. Jejím cílem bylo zřejmě analyzovat jeho styl a najít v něm přirozenou slabinu, aby ji využila. Trochu ho znervózňovalo, že tu byl ještě čtvrtý člen, který i teď pouze klečel u pečetě, která zřejmě obsahovala zapečetěné zbraně a jiné předměty podobně, jako měl on zapečetěné své loutky. To, že ještě nic neudělal a neodhalil tím své karty, bylo riziko. Podobně to bylo i s jeho protivnicí. Youka se prokázala jako velmi schopná v taijutsu, chytrá k vytváření bojových plánů a analýze a s dostatečnou autoritou být velitelkou, i když byla mladší než holohlavá Bei a možná i Kai, pokud nebyli stejně staří. Enza byl sám také chytrý, a poté co bojoval s Nouzuem, zvažoval změnu své taktiky.
Obě jeho loutky se stáhly poté, co Youka odrazila jejich útok, a připojily se ke třetí loutce s guan dao, která před Enzu přiletěla. Enza chtěl risknout rovnou provést přímý útok, i když tu byla divoká karta v podobě Kaie. Tímhle ho snad přinutí k činnosti.

„Midorihigi Saku Kabe.“ Zaznělo již podruhé na tomto místě.

Youka se postavila do bojového postoje a bedlivě sledovala, jak se Enzovy loutky, teď už tři, zařadily vedle sebe, se zbraněmi namířenými nahoru podél jejich těl, takže tvořily zeď, jako to naznačoval název techniky. Nebyla si jistá, jestli tohle má být nějaká obranná formace. Způsob jak Enza teď stál a měl ruce, byl netradiční, zcela jiný, než jak je měl doteď. Byl to odlišný způsob ovládání loutek, takže si musí dát velký pozor. Enza udělal pohyb levou, zvednutou rukou a loutky se v jedné řadě rozletěly proti Youce. Své zbraně nastavily do útočné polohy a Youka začala skládat pečeti.

„Doton: Doryuuheki!“

Z úst vyplivla bláto před sebe, ze kterého se zformovala zeď, která vmžiku ztvrdla na kámen. Loutky se okamžitě na Enzův povel zastavily před zdí, pak vyletěly nad ni, to už ale Youka byla sama ve vzduchu a už připravovala další techniku.

„Doton: Iwatou no Jutsu!“

Zpod písku vyletěly velké kusy kamene, které mířily přímo na loutky. Enza změnil polohu prstů pravé ruky a trojice figurín rozpustila formaci, čímž se vyhnula útoku. Ten však pokračoval, když ze země vyletěly další kameny. Enza už neviděl svoji protivnici, a tak vyskočil na vrchol její kamenné stěny, aby uviděl dredařku dopadat na zem, ruce stále v pečeti Hada s upřeným pohledem na jeho loutky, které teď opět letěly proti ní v řadové formaci. Tentokrát se díky Enzově levé ruce kamenům vyhýbaly společně.

Jeho soustředění narušilo zasvištění kunaie, jenž se však jen zarazil do kamenné zdi. Hned si všimnul, že je k němu připevněný výbušný lístek, který se právě zapálil. Enza co nejrychleji skočil pryč jenom okamžik před výbuchem. Tlaková vlna ho pouze srazila k zemi. Po pár kotoulech se zvednul do podřepu a podíval se, odkud útok přišel. Nepřekvapilo ho, že to bylo právě od čtvrtého protivníka, který v rukou držel několik podobných kunaiů s výbušnými lístky.
Enza se na Kaie podíval a byl rád, že konečně přišel na to, co má od něho čekat, což však neřešilo situaci, protože teď měl proti sobě dva soupeře. Znovu nataženými čakrovými nitkami si k sobě přivolal loutky a pořádně se postavil. Měl spoustu připravených tahů a technik, nechtěl je však začít ze sebe sypat. Potřeboval trochu vyrovnat síly. Z písku se vznesla pouze vyšší loutka s kůsou, která se natočila ke Kaiovi společně s Enzou. Mladík na nepřítele hleděl s určitými obavami, ale nijak se netřásl strachem.

„Tak jdeme na to,“ pronesl Enza a společně s vyšší loutkou se rozeběhl proti tmavovlasému mladíkovi. Ten zvednul překvapeně obočí, volnou rukou vzal svůj svitek a začal házet výbušné kunaie. Enza je překvapivě odrážel guan daem své loutky daleko před sebou, čímž zcela měnil jejich trajektorii a ty potom vybuchovaly neškodně daleko od něho.
„Youko?“ zavolal Kai a začal rychle ustupovat před útočícím loutkářem: „Potřebuju tu trochu pomoct!“
Menší žena s dredy se objevila kousek od něho a vyhodila proti Enzovi sérii shurikenů. Ten je odrazil vlastními. Zároveň se loutce odkrylo hledí přilby a z míst, kde by byla ústa, vystřelila jehlice proti Kaiovi. Ten raději uskočil stranou, protože bránit se kunaiem, ke kterému měl stále připevněný výbušný lístek, se zdálo jako špatný nápad. Enza pokračoval, i když se Youka k němu rychle přibližovala. Loutce se otevřela část hrudi, ze které vystřelila proti Kaiovi dávku černých kouřových granátů. Ty dopadly okolo přivolávače a zahalily ho tmavým dýmem. Než se to však stalo, Enza se už otočil a i s loutkou se vrhnul vstříc Youko.

Dole bitva pokračovala obdobně rychlým tempem. Tayuya musela být neustále v pohybu, aby si držela od těla nejen Bei, ale i Toshira, kteří po ní šli. Nouzu se zatím nezapojil, protože jeho poslední technika ho vyčerpala a ani jeden z nepřátel o něho nejevil žádný zájem. Tayuya pro ně byla mnohem nebezpečnější a zásadnější než nějaký zraněný neznámý, i když s ním měl jeden z nich nevyřízené účty. To ukazovalo na jejich profesionalitu, ale i potenciální slabinu.

Tayuya velmi zdatně zvládla měnit a přizpůsobovat cíle pro své Doki, čímž dokázala oba dva nepřátele udržet v neustálém pohybu, takže se rychle unavovali, zatímco sama se šetřila, jak to šlo. Snažila se o vyčerpávající taktiku a protivníci to věděli. Mohla očekávat, že své úsilí začnou co nevidět stupňovat a zrzka ho musela přečkat, jinak boj bude pro ni konečná.

Protivníci se semknuli k sobě, aby projednali své kroky, jak vyhrát. Tayuya jim dopřála čas, protože sama potřebovala popadnout dech. Takhle dlouho hrát, bylo náročné. Podívala se po Travnatém a jeho stavu. Nouzu pořád klečel, těžce oddechoval, ale jinak se zdálo, že je v pořádku. Na jeho pomoc se už tolik spoléhat nemohla, ale mohla ona pomoct jemu. Zahrála pár not a svázaný Doki se přesunul k Nouzuovi, který se na zlobra podíval tím svým otravně klidným až znuděným pohledem.

„Sedni mu na záda, budeš tak aspoň mobilní, blbče!“ křikla na něho Tayuya.
Ninja-Tengu přikývl a s menšími obtížemi se na něho skutečně vyškrábal. Překvapivě s vynalézavostí jemu vlastní se k obrovi přivázal železnou strunou, která se obyčejně používala buď k ovládání vržených shurikenů ve vzduchu, nebo na kladení pastí.

Bei a Toshirou skončili s rozmluvou. Tayuya se nemohla ubránit myšlence, že zažívá déjà vu. Vzpomněla si na to, když se před měsíci takhle domlouvali ti dva šmejdi z Listové, ten uřvanej blonďatej blb a ten zatracenej parchant se stíny. Tehdy jejich otevřenou hru neprohlédla, což mělo za následek, že Kimimaro musel vzít toho Uchihu k Orochimarovi, pronásledovanej tím blonďatým spratkem a ona musela bojovat s Narou, což skončilo její porážkou a téměř smrtí. Stejnou chybu nehodlala zopakovat.

- boj do příchodu posil -

Holohlavá se rozeběhla napřímo, zatímco mladík zůstal na místě a hodil proti Tayuye shurikeny. Zahrála pár tónů a holohlavý Doki ji zahradil, a zachytil zbraně do své mohutné ruky. Podívala se přes něho, aby viděla Bei, která snad zvýšila svoji rychlost, protože byla mnohem blíž, než čekala. Na další hraní nebyl čas, ani na vytažení kunaie, tak se rozhodla zablokovat zbraň svojí flétnou. Bei přešla do taijutsu, tak musela i Tayuya.

Takže tvůj plán je mi zabránit ovládat Doki? Fajn, co má ale v plánu ten druhej blbec? Nehodlala se obalamutit touhle taktikou, a zatímco ustupovala dál od svého summona, si zrzka dávala pozor na to, kde je Toshirou. Byl stále na svém místě a sledoval je z dálky.
Obě ženy si vyměňovaly výpady, blokace a úhyby. Pokračovaly pár metrů, když Bei udělala chybu, kterou Tayuya využila. Provedla kop ve vzduchu do boku Bei a tím ji poslala letět pryč. Na nic nečekala a ještě za letu přiložila flétnu k ústům a zahrála potřebné noty. Dlouhovlasý Doki vyrazil proti Toshirouvi, rozpřáhl se a palicí mladíka zarazil do země. Tedy to čekala, jenže při zásahu se s hlasitým puff proměnil v bílý oblak. Ten parchant! Bunshin no jutsu! Pravý Toshirou se objevil z písku za ní a už dokončoval pečetě.

„Katon: Ryoukentsui no Jutsu!“

K***a! Nestihnu se otočit, ani uskočit včas! Ohnivá bestie se řítila proti ní. Tayuya se už dotkla země, ale věděla, že nestihne uskočit a jen sledovala, jak se zářivé plameny rychle blíží.

„Doton: Doryuuheki!“

Před Tayuyou se zformovala kamenná stěna, do které ohnivá bestie narazila, explodovala a malé plamínky se rozprostřely po písku. Zrzka překvapeně zírala, stejně zelenovlásek a oba protivníci. Rozhlédla se a uviděla v písku za ní klečet Jakkara s rukama v Zemní pečeti a soustředěním v očích.
„Ty...“ vydechla ze sebe a ušklíbla se vítězně, „teď se to otáčí.“

Nahoře souboj pokračoval. Enza přímo ovládal loutku-kopiníka z krátké vzdálenosti a bojoval s Youkou.

„Kaminariken Katto!“

Vzduchem se rozletěly dvě bleskové vlny tvořící písmeno X. Oba bojovníci od sebe rychle odskočili, takže bleskové X neškodně vyrylo do písku brázdy. Velitelka druhého týmu se podívala, odkud vlny přiletěly a uviděla tam muže ve žluté zbroji se dvěma katanami obklopenými modrými blesky.
„No do háje,“ hlesla dredařka a začala zvažovat šance celého svého týmu.
Raiu se napřímil, zůstal však stále v bojové póze.
„Dorazily posily. Snad nejdeme pozdě.“
„Ne, jste tu právě včas,“ odpověděl Enza, aniž by odtrhnul oči od Youky.
Ta zkoumavě přejížděla po obou dvou shinobi. I teď zachovávala chladnou tvář. Její kolega Kai se stáhnul za ni s pohledem přišpendleným na njnja-samuraiovi.

„Stahujeme se,“ řekla Kaiovi Youko.
Pak vyhodila do vzduchu malý předmět, který následně vybouchnul jako červená rachejtle a společně s drdolatým mladíkem zmizeli v oblaku kouře. Bei a Toshirou pohlédli na malý ohňostroj, a taktéž se ztratili. Raiu se díval na poslední místo, kde viděl nepřátelskou dívku, když Enza, který dělal to samé, promluvil.
„Budete je sledovat?“
„Ne,“ odpověděl prostě Ikazuchi hlasem elektronicky pozměněným přilbou: „Musíme se postarat o raněné, je tma, a pak tu máme ještě tebe.“
Otočil k němu hlavu a oba mladíci na sebe upřeli zrak. Enza Raiuovi pohled oplácel celkem klidně, pak se však zhluboka nadechl, povolil svůj postoj a rovněž i jeho bojové loutky.
„Máš pravdu.“

Společně sešli dolů, kde se už shromáždil zbytek party. Tayuya odvolala své Doki, Jakkaru se postavil k Nouzuovi a nejistě sledoval blonďatého Enzu. Ten už sbalil své loutky do svitku, který si nesl v podpaží. Nouzu se na něho díval zase svým typickým znuděným pohledem a Tayuya... ta zůstala až překvapivě klidná. Raiu si sundal přilbu, kleknul si k Nouzuovi a začal ho léčit zdravotnickým ninjutsu.
„Je asi čas, abys nám to vysvětlil.“
Blonďák opět přejel pohledem všechny zúčastněné (Jakkaru se pod jeho pohledem otřásl), pak přikývnul a lehce se usmál.
„To bych měl. Nejsem zrovna v příhodné situaci. Tobě se omlouvám, Jakkaru, za předtím. Hrozilo mé odhalení, nemohl jsem to riskovat.“
Kamenný chlapec přikývnul na znamení pochopení.
„Předtím jsi říkal,“ začala mluvit Tayuya, „že smrtí Čtvrtého Kazekageho jsme ti udělali službu. Že máš nějakou vlastní misi. To se chceš pokusit o převrat nebo co?“
„Vůbec ne,“ odpověděl Enza trochu dotčeně, okamžitě ale nabyl svůj klid, „miluju Písečnou a chci jí a jejím obyvatelům sloužit a chránit je. Jde však o její vedení. Písečná Rada je zkorumpovaná tak strašným způsobem, že intriky jsou na denním pořádku. Situace se tam neustále mění a tím trpí ostatní i celá vesnice.“
Odmlčel se a ponořil se do svých myšlenek. Ostatní nad jeho slovy přemýšleli a čekali na pokračování.
„Mým cílem není převrat, ale pomsta.“
„O někoho jsi přišel? Kvůli vnitropolitickým bojům ve tvé vesnici?“ zeptal se Raiu.
Než Enza stihl zareagovat, promluvil Nouzu: „Tvoji sestru? Říkal jsi, že ji máš. Nebo měl.“
„Ne, to ne,“ Enza se až zasmál s oddechem: „Má sestra se má dobře, i její rodina.“ Potom však opět zvážněl: „Ano, o někoho jsem přišel. A kvůli němu jsem byl ochoten stát se vyvrhelem.“

Nikdo nic dál neřekl. Svým způsobem každý rozuměl, v jaké situaci Enza byl, nebo se cítil. No byla to jen Tayuya, která rozuměla té temné části jeho osudu. Pomstě a zlobě. Ať už přišel o kohokoliv, ona nechápala takovou oddanost k někomu jinému, rozuměla však touze zabít někoho, kdo mu ublížil. Taky si přála Orochimarovi všechno spočítat. Měla však dost rozumu, aby se o to nesnažila. Byl to jeden ze Sanninů, znala jeho sílu velmi dobře, a tak věděla, že se na jeho úroveň nikdy nedostane. A Enza si troufal možná na celé vedení Písečné. Buď byl tak silný, že by se kvůli tomu sama mohla cítit slabá a ohrožená, nebo oni byli všichni tak slabí, anebo byl totální idiot a magor, který přeceňoval své síly.
„Asi bychom se měli vrátit ke karavaně. Myslím, že aspoň Ikeharovi to dlužíš,“ řekl Raiu upřímně. Od Enzy si však vysloužil nedůvěřivý a podezíravý pohled.
„A co potom?“
„To už bude na tobě. My tě rozhodně neprásknem, sami jsme psanci, nebo ne moc přátelsky naklonění ninjové k politice Písečné. Můžeš jít s námi, když budeš chtít, hodil by se nám někdo, kdo by nás dostal z téhle proklaté pouště.“
Při posledních slovech se Oblačný až přímo chechtal, následován Jakkarem a překvapivě i Nouzuem. Enza se také ušklíbnul a přikývnul.

Všichni se potom, co Raiu dostatečně vyléčil Nouzuova zranění a Jakkaru si ho vzal na záda, vydali zpět ke karavaně. Tam Enza řekl vše (tedy vše, co neznělo moc vražedně a temně) Ikeharovi a omluvil se, že mu lhal o tom, kým vlastně je, a že se u něho schovával. Neprozradil však, že je zběhlý ninja z Písečné. Byla to sice další lež, ale mnohem upřímnější a milosrdnější. Omluvil se i jiným, a když čtveřice posbírala všechny své věci, rozloučili se a vydali se do pouště, ačkoli to nebylo přesné.
Cílem Raiua a Tayuyi bylo navštívit jeden z Orochimarových úkrytů v Zemi Větru. Enza s nimi zůstal, aspoň prozatím, a hned ho využili jakožto zkušeného v zapečeťování. On a Raiu použili svitek, kvůli kterému se Ikazuchi s Tayuyou museli předtím vrátit zpátky do města a tam ho koupit, protože obchodníci v karavaně takový neprodávali, aby se dostali přes speciální pečetící techniku v hadově úkrytu. Bohužel zjistili, že po tom všem, čím si prošli, ve skrýši nebylo nic podstatného, protože byla dočista opuštěná. Nenašli nic, co by stálo za to. To všechny otrávilo a raději se rozhodli přenocovat, než se zase vydají dál, ať je čekalo cokoliv.