manga_preview
Boruto TBV 07

Roj meteoritů: 2. kapitola – Válka začíná

Roj meteorů.jpg

Na druhý den jsem překvapivě vstal za dvě minuty sedm. Tak dobře jsem se už hodně dlouho nevyspal. Netrápily mě noční můry o mém únosu. Vůbec nic. Naposledy to bylo, když jsme s bratrem byli na výletě blízko Kamenné vesnice. Kai se nestačil divit tomu, že dneska nemá se mnou žádnou práci.
„Přines mi klanové oblečení,“ nařídil jsem ihned, jakmile se trochu vzpamatoval. Splnil ho ještě dřív než jsem si myslel.
„Mladý pane, přesně tohle jsme měli pro vás nachystané,“ Kai luskl prsty a prakticky hned se na místě objevily dvě služebné s požadovaným oblečením. Musel jsem uznat to, jak dobře mě zná.
Tato sada obsahovala černé sandály, bílé ponožky, tmavě modrou hakamu a o odstín světlejší vršek s označením klanu. Dnes jsem si ke svému překvapení dal celou snídani. Aniž bych cokoliv řekl. Těšil jsem se do školy jako nikdy v životě, hlavně na to, co bude naše pracantka dělat. Bylo už skoro půl osmé, tudíž už ví o Petru. To ji zlomí a bude klid, to mě donutilo se pousmát. Koutkem oka jsem postřehl jak Kaiovi vylétlo pravé obočí vzhůru. Jen ať si myslí, co chce!
Do školy jsem dorazil přesně v osm, výuka ve středu začínala osm dvacet. Tudíž jsem měl spoustu času si k sobě zavolat dva rádoby rváče, odposledka mi něco dlužili. Moji žádost vyřídí po skončení hodin ve vhodnou chvíli. Jako bychom měli hodinky, opět se ke mně včas připojili mí druhové.
„Už si to slyšel?“ zeptal se vesele Naruto.
„A co?“ Shikamaru byl rychlejší. Což mě zase dostalo. Co to s ním sakra bylo? Neměl jsem potuchy. I přesto, že to byl můj kamarád.
„Té Sakuře vyhodili lavici oknem a z jejích věcí zbyly jen kousíčky,“ hlásil nadšeně Naruto. Takové lumpárny přímo miloval. Taky se u toho culil jak blázen.
„Já vám to říkal,“ utrousil jsem jen tak mimochodem.
„Aspoň je nějaká sranda, není to takové jako na začátku, kdy se nás tolik nebáli. Teď je to naprd. Už to chtělo oživit a víte, co pak udělala?“ zase nadhodil pokračování. Vůbec mě to nezajímalo. I tak jsem se nudil. Myslel jsem si, že z toho budu mít větší zadostiučinění, ale byl jsem aspoň spokojený. Tohle ji zaměstná na dost dlouho. Však oni už ji ty myšlenky o tom strachu vytlučou z hlavy, brzy to přejde a bude prosit, abych ji toho Petra odebral. Nepočítal jsem s jedinou věcí, s její vytrvalostí a už vůbec ne, co udělá…
„Ne?“ zkusil jsem to.
„Sama si znovu vynesla do třídy lavici, která bohužel byla celá od lepidla a oleje. To jí prej tak rozčílilo, že sama tu lavici zase vyhodila z okna a prohlásila: ‚Jsi mrtvej, zmetku!‘ a odpochodovala ze třídy. Každýmu bylo jasný, o kom je řeč.“
„Cože?“ utrhl jsem se. „Tak zmetek, jo? Počkejte a uvidíte, brzy bude po všem, bude žebrat o milost.“ Vztekem jsem bezděčně zatínal pěsti. Zas mě to dopalovalo. Nechápal jsem ten vztek, který jsem k ní cítil. Vždyť jen bránila kamaráda, jenže u toho narazila na toho nepravého. Od rána jsem neměl v hlavě nic jiného, než ty její oči, které na mě tak drze koukaly… zase jsem cítil příval hněvu. Ten pocit sílil…
„Dneska vynechávám. Jdu na střechu koukat na mraky,“ oznámil Shikamaru po chvilce ticha.
„Taky, musím trénovat,“ s tím se oba vypařili. Mě nezbylo než se vydat do třídy. Měl jsem kliku, Sakuru dali do jiné, jinak nevím, co bych dělal, kdybych zase viděl, jak vzdorovitá a tvrdohlavá je. Asi bych se neudržel a holka neholka dal bych jí pěstí. Ulevilo by se mi.
Zbytek dne jsem měl jak ve snu. Hodiny plynuly, nevnímal jsem látku, co se probírá, hluk kolem mě. Myšlenkami jsem byl jinde. Vzpomínal jsem, co se stalo na hodinu přesně, před třemi roky. Můj bratr se oženil, svatba to byla krásná, honosná. Přímo událost roku. A já přišel o to poslední, co jsem na světě ještě měl. Tak jsem se zatvrdil a stal se ze mě cynik. Vyléval jsem si vztek na ostatních. Bylo mi to jedno. Jedinou oporou se stali mí kamarádi, se kterými jsme se znali od dětství. Chvíli s námi byl i Neji, než se musel nečekaně zhostit nezáviděníhodné role. Po smrti otce převzal místo vedení Vedlejší větvě Hyuuga klanu, stal se tak zároveň i osobním strážcem Hinaty. Ale dost bylo minulosti.
Jakmile jsem se z toho trochu sebral, překvapilo mě, kde jsem se to ocitl. Akademie dávno skončila, teď jsem seděl na terase, popíjel saké a měl před sebou ony dva „rváče“. Musel jsem se držet, abych nevybuchl smíchy. Čest jí. Prát se umí. Za chvíli jsem byl vyveden z omylu. Jejich tváře hrály všemi barvami. Odkašlal jsem si.
„Jak to šlo?“ otázku jsem zapil dalším douškem saké.
„Jak si nám řekl, počkali jsme si na ní před její třídou. Víme, že odchází jako poslední. Chtěli jsme ji postrašit, jak si nám řekl, snažila se proto utéct, dohnali jsme ji, povalili na zem, ovšem…“ tady se jeden z nich ošil. Dloubl druhého do levého ramene, aby to dořekl. Něco ve smyslu, já už řekl svoje. Jsi na řadě.
„Já čekám,“ už jsem těch neschopných budižkničemů měl plný zuby.
„Tak tedy jsme ji povalili na zem, že bychom ji k tomu postrašení i maličko zneužili…“
„Zneužili? O ničem takovém jsem přece nemluvil! Měli jste ji jen nahnat strach!“ zakřičel jsem na ně, projela mnou další dávka hněvu! „Doufám, že k tomu nedošlo, jinak bych musel přikročit k opatřením.“
„Bohužel ne, rvala se pekelně, strach jí asi dodal sílu, oba nás nachytala nepřipravené, využila toho a kopla nás silně do rozkroku. To jí zachránilo.“ Dodal už s větším strachem. A měli důvod! Podivně se mi ulevilo, při slově ‚ne‘.
„Jenže to nevysvětluje ty modřiny.“
„Ty nám také neudělala ona, ale váš přítel, Naruto-sama.“
„On tam byl Naruto? Co tam dělal?“ Najednou jsem měl chuť někoho praštit taky.
„Prý spal ve třídě po tréninku, slyšel hluk, vykoukl ze dveří a my ho spatřili a právě proto nám utekla.“ Bylo to venku! „No, v podstatě ji zachránil Naruto-sama, jen co utekla, se usmál a řekl, že další trénink potřebuje.“ To bylo všechno.
„A co naše peníze?“ odvážil se říct první.
„Peníze? Za co, packalové! Za nic?“ To už jsem se neudržel a jednoho zkopl do našeho bazénu, druhý tam skočil sám od sebe. Asi mu to od Naruta stačilo. Naštvaně jsem odešel, sluhovi jsem nařídil, ať pak bazén pořádně desinfikují, když v něm plavala havěť.
Zalezl jsem si k sobě do pokoje. Cloumal mnou nevýslovný vztek! Připadalo mi, že ho mám teď pořád. Zuřil jsem! Co tam sakra dělal Naruto takhle pozdě? O co mu jde? Zatracená holka! Musela se ozývat? Co mi zkřížila cestu jsem furt napjatý, vzteklý, náladový, takový jsem nebýval. Aspoň ne v takové míře. Nevydržel jsem to s nervama a rozbil jsem křišťálovou vázu, co bratr dostal darem. Trochu se mi ulevilo.
Kai okamžitě vstoupil ke mně. „Slyšel jsem rachot, stalo se něco?“
„Ne, jen jsem omylem rozbil vázu, nekoukal jsem na cestu.“ Zlost mě ještě nepustila, byla však menší.
Kai luskl prsty a sotva jsem se posadil na postel, střepy už tam neležely. Jen jsem slyšel cinkot odnášeného křišťálu. Soucitně se na mě usmál.
„Bude to vše? Nebo si přejete koupel?“
„Koupel by byla skvělá.“ Souhlasil jsem s ním. Opravdu jsem ji potřeboval, abych si vyčistil hlavu a mohl vymyslet něco dalšího. Moje koupelna byla opravdu velká, vana tak pro tři lidi. Vlezl jsem do ní, nechal jsem se unášet tou teplou vodou a bublinkami, tišící moje rozbouřené emoce. Bylo příjemné si tak ležet a nechat odplout všechny starosti. I přes fakt, jak moc jsem se bál vody. V koupeli mi nevadila, jen, když jí bylo více. Třeba v bazénu…
Jenže tou dobou jsem vůbec nevěděl, co Naruto a Sakura dělali za mými zády. Scházeli se na jedné Akademické terase. Nevím jak dlouho a proč. Ani jeden mi to pak nechtěl vysvětlit. Tuhle informaci jsem se dozvěděl záhy.
V koupeli jsem byl tak dlouho, až mi ruce a nohy připadaly jako seschlé staré vysušené ovoce.
Do postele se mi nechtělo. Hlavu jsem si sice jakžtakž vyčistil. Mysl ne. Ta bouřila samými nepěknými věcmi. Jak jí, co nejvíce ponížit, donutit ji, aby se vzdala. Tohle mi běhalo hlavou, než jsem konečně usnul. Tentokráte se moje noční můra zjevila znova.
Bylo mi šest let, když mě nezmámí nukenini unesli, spolu se mnou tam byl i Naruto. Unesli nás prakticky z našich domovů. Dodneška jsem nepochopil jak se jim to mohlo podařit. Drželi nás po tři dny v nějaké kobce, kam pravidelně – zhruba každých osm hodin – teklo spoustu vody. Byli jsme malí a div jsme se druhý den neutopili. Třetí den nás naši rodiče zachránili. Únosce pobili, pročež jsme oba začali trpět fobií z vody.
Vždycky ta můra končila stejně. Mocný příval vody, nemoct se nadechnout, pomalá ztráta vědomí…
Leknutím jsem se vzbudil. Musel jsem si otevřít okno, abych měl víc vzduchu. Chladný vánek byl balzám na moje zpocené tělo. Až nyní mi došlo, jak zase upocený jsem. Bylo to jedno. Vychutnával jsem si pozdně jarní vlahou noc. Pročež jsem se podíval kolik je hodin. Půl jedné. To jsem spal jen tři hodiny? Nechal jsem si otevřené okno. Zachumlal se do peřin a rychle usnul.

Ráno mě musel přijít probudit Kai. Jinak bych byl býval spal, až do oběda. Spánek přinášel úlevu. Nemusel jsem myslet na nic. Okno již stačil zavřít, čehož jsem si rychle všiml. Nic na to neřekl. Byl zvyklý na moje móresy.
„Vyber něco ty. Nějak se necítím.“ Byla to pravda. Bolela mě hlava, v krku jsem měl jak v polepšovně. Celkově mi bylo pod psa. Ostatně jako vždycky.
„Jistě, k tomu si vezměte prášek na bolest hlavy.“ Dvakrát luskl prsty. První přišla služebná s oním práškem, podruhé ty, co nesly oblečení. Západní styl. Botasky, džíny a tmavě modré triko s krátkým rukávem, plus lehčí mikina černé barvy, nosící náš znak.
Nesnídal jsem. Hlad jsem neměl.
Dorazil jsem těsně před osmou. Dneska jsme začínali stejně jako včera. Přesně v osm jsme zase byli tři.
Shikamaru zas vypadal nevyspale. Podobně jako já. Nedával jsem to tak okatě najevo. Sice jsme se znali dost dlouho, leč některé věci si máme nechávat pro sebe.
Šli jsme akorát do třídy, dlouhou chodbou. Zrovna jsem chtěl oslovit Naruta, že s ním potřebuju mluvit ohledně toho včerejška, když jsem byl hrubě přerušen Sakurou.
„A to si říkáš chlap?“ vyjela na mě zostra.
„Nechápu, co tím myslíš,“ hrál jsem blbého, nechtěl jsem vypadat špatně.
„Nedělej ze sebe blbce! To si pěkný srab, posílat svoje gorily, aby mě napadli, parchante!“ křičela na mě přes celou chodbu. Nestaral jsem se o to.
„Parchante?“ zopakoval jsem tupě.
„Jo. Nestydíš se dávat holce Černého Petra? Už tě mám plné zuby! Sežer si to!“ Myslel jsem, že chce odejít, ale mýlil jsem se. Jen poodstoupila, napřáhla ruce do bojové pozice a pořádně se odrazila, stačily jí pouhé dva kroky a byla u mě. Pak mě udeřila se vší silou svého hněvu ke mně. Nečekal jsem to, proto mě síla úderu posadila na zadek. Vrazila mi navlas stejnou ránu, kterou mi dřív dával bratr, abych se uklidnil. Tady to mělo daleko jiný účinek…
„Fajn, chceš válku? Prosím, ale varuju tě, už na tebe nepůjdu jen s ránou, tupče!“ A přilepila mi kartu Černého Petra na čelo! Taková drzost! Byl jsem z toho tak paralyzován, že jsem nebyl schopen jakékoli reakce. Jen jsem tak seděl a hleděl do míst, kde před chvíli stála… jen ta květinová vůně zůstala.

Poznámky: 

Rozhodla jsem se vám tuto povídku servírovat po třech klasických stranách jako má stopáž jedna episoda, tak bude mít stopáž jedna kapitola. Snad se na mě proto nebudete zlobit. Smiling
Jinak všem děkuji za positivní ohlasy u první kapitoly, doufám, že vás druhá nezklame.
Třetí kapitola ponese název: Další konfrontace.

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Dragon-chan
Vložil Dragon-chan, St, 2019-01-30 22:09 | Ninja už: 5591 dní, Příspěvků: 306 | Autor je: Tsunadin poskok

Jo! Dala mu co proto! Tak nějak jsem doufala, že mu Sakura dá do čumáku!hihihi Další super díl, docela mám strach, co Sasuke udělá Sakuře po tom co mu udělala. Jump! Taky mě docela, co kuje za pikle Naruto se Sakurou. Jump! Těším se na pokračování. Smiling

FF série ->Souboj o lásku-01-02-03-04-05-06-07

Obrázek uživatele Yuki Kaze-san
Vložil Yuki Kaze-san, Ne, 2019-02-03 08:54 | Ninja už: 5686 dní, Příspěvků: 7877 | Autor je: Moderátor, Vydavatel Icha Icha

Dragon-chan: Přesně, nenechá s sebou orat. Laughing out loud Co udělá Sasuke Sakuře? To nejméně očekávané. Laughing out loud Nebudu prozrazovat, ale máš se na co těšit. I toto bude v další kapitole řečeno. To bude příští týden, už je rozepsáno. Smiling Moc děkuji za komentář.

„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska

Obrázek uživatele Uzumaki clan
Vložil Uzumaki clan, Út, 2019-01-29 22:10 | Ninja už: 2170 dní, Příspěvků: 573 | Autor je: Leeho závaží

Pokračovanie bolo super.
Páni Sasuke je iný čávo ^-^ Už sa teším na pokračovanie Smiling

Obrázek uživatele Senpai-sama
Vložil Senpai-sama, Út, 2019-01-29 16:38 | Ninja už: 2658 dní, Příspěvků: 2989 | Autor je: Gaarova tykev

Náš Sasulík sa vytešuje, ako zlomí pracantku. Kai ho má asi úplne prečítaného Laughing out loud Fuuha, Sakure vyhodili von lavicu, to sú teda fakt debilné „lumpárny.“ OMG! Vážně nevím, co dál... Lenže Sakura je pracantka, nedá sa terorizovať a dobre mu naložila: ‚Jsi mrtvej, zmetku!‘ Jump! Jémine, čo je to za úchylkár, žeby babe vrazil päsťou Bad Zdá sa, že bratovu svadbu neuniesol, keď sa rozhodol stať cynikom a ešte aj slope Shocked Hehe, najatí bitkári boli sami zbití naším Narutom, ten asi má predsa akési mravy, alebo žeby sa zamiloval, keď sa so Sakurou stretáva poza bučky poza les? Nya! Ako píše aj Alalka, máš čo vysvetľovať, ale však o tom séria je Mrk Hmhm, bol unesený, má fóbiu z vody a nočné mory. Teraz bude nočnou morou aj Sakura, keď ho ovalí a vyhlási mu vojnu tiež Sakura Možno získa aj fóbiu z kvetových vôní hihihi Dobre si sa rozhodla, je to takto svieže a ty nemôžeš sklamať Eye-wink Ino ti gratuluje!

Obrázek uživatele Yuki Kaze-san
Vložil Yuki Kaze-san, St, 2019-01-30 07:46 | Ninja už: 5686 dní, Příspěvků: 7877 | Autor je: Moderátor, Vydavatel Icha Icha

Senpai-sama a Alalka: Holky moc díky za podporu. Ano, jsou tam jisté změny. Ano, chakru používají, ale jen na trénink, cvičné boje apod. Nebo, když jim jde o krk. Za další, tohle není jen tak obyčejná Akademie, je to v podstatě střední škola pro boháče a ty, co mají peníze na školné. Proto už Sasuke pije. Laughing out loud Je mu tady 18.
Za třetí naznačené věci se budou řešit v dalších kapitolách, takže si zatím můžete podumat, co se asi tak děje.
Btw., I Narutovo scházení se se Sakurou bude řečeno a máš tak trochu pravdu. Eye-wink
Jo, Sasuke bude ještě zmetek, ale těšit se můžete také na pár komiš scén. Laughing out loud Eye-wink
No, můru z té vůně ne, něco jiného. Z lásky
Moc si vážím vašich názorů. Uvidíme, třeba příště bude delší. Smiling

Uzumaki clan: Díky moc za názor a přečtení. Však se ještě budou dít věci. Smiling

„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska

Obrázek uživatele Alalka
Vložil Alalka, Po, 2019-01-28 21:24 | Ninja už: 5852 dní, Příspěvků: 1015 | Autor je: Prostý občan

Chmm, je to zajímavý, jakože zajímavý Laughing out loud nevím, jak to popsat... Možná proto, že to není klasická Naruto povídka, ale jinak pojatá, a ještě inspirovaná tím sérošem, tak nevím, co od toho čekat. Sasuke pochlastává, takže už budou asi starší, přesto chodí všichni na akademii, ale zdá se, že normálně svoje schopnosti mají, když Naruto byl trénovat? Taky je tam spousta naťuknutých věcí, které by potřebovaly dovysvětlit, např. co má Naruto se Sakurou, proč ji zachránil, co postihlo Sasana, že je takový, jaký je atd. No, jsem zvědavá, co z toho vyleze dál. Baví mě to číst Smiling Kapitoly by klidně mohly být delší, ale jestli budou takhle pěkně přibývat, tak to bude fajné.