Proč?

„Vstávej!"
„Hm... ještě chvíli," otočil se a polštářem si schoval hlavu před slunečními paprsky.
„Máš práci. Tak vstaň!" Ignoroval ji. „No tak... vstaň už. Vychladne ti snídaně!" strhla mu peřinu.
Pustil polštář, otočil hlavu a pomalu pootevřel oči. Zamrkal. „Co je za den?"
„Středa a už je 7:50."
„Coo?!" Vyšvihl se z postele, chytil oblečení a běžel dolů. Zachichtala se a vyšla za ním.
„Když se budeš tak ládovat, udusíš se."
Naruto se na ni otočil s plnou pusou, ze které mu visely nudle. „Jo... promiň."
„A s plnou pusou se nemluví," odpověděla Konan. „Trochu vychování." Naruto kývl a jedl dál. Konan zmizela v kuchyni. Umývala nádobí. Když dojedl, vstal, oblékl se a dal ruku na kliku, že odejde.
„Nagato tě bude prý čekat v devět u skály," zavolala ještě za ním Konan.
„Dneska?" zeptal se smutně Naruto. „Dnes jsem chtěl odpočívat. Co vůbec chce?"
„Nevím. Chce se s tebou o něčem pobavit," odpověděla a položila suchý talíř na polici.
„Ach. Nu dobrá," povzdychl si Naruto. „Do oběda budu zpátky, zlatíčko. Slibuji." Popošel k ní, pohladil jí zakulacené bříško, dal jí pusu na čelo a odešel. Konan tam zůstala stát ještě dvě minuty, než se vydala uklízet.

Naruto běžel přes celé město, až k sídlu Hokage. Rozrazil dveře a celý udýchaný řekl: „Jsem zde. Co máš pro mě za misi?"
„No tak, Naruto. Co takhle pozdravit?! A snaž se prosím ty dveře otevírat opatrně a pomalu. To už jsou páté za tento týden," odpověděla ospalá Tsunade. Naruto se sotva otočil a slyšel hlasité „BUM." Zvedl ramena, zašklebil se a pak se pousmál. Zašeptal: „Jejda." Tsunade jen beznadějně zakroutila hlavou.
„Dlužíš mi nové. No, přejdeme k tvé misi. Jedná se o problémy v Plamenné vesnici. Zuří tam prý nějaké stvoření. Místní obyvatelé říkají, že se jedná o legendární monstrum, ohnivého démona. U brány tě už čeká společník. Vyrazíte ihned. Zbytek ti řekne on."
„Hned? Já už něco mám."
„Takže co?! Ty si myslíš, že si jen tak můžeš dělat, co chceš a misi necháš plavat?!" vybuchla Tsunade.
„Ne... omlouvám se."
„Navíc jsi naše jediná možnost. Jsi z nás všech nejsilnější. Ale jediný způsob jak porazit zrůdu, je proti ní nasadit další," vysvětlila už klidná.
„Chápu," otočil se na patě. Obrátil hlavu směrem k ní a dodal: „Jo, a vše nej ke svatému Valentýnu." Mrkl na ni pravým okem, otočil hlavu zpět, zamával a zmizel v rychlosti blesku.
„Tobě taky..." odpověděla do prázdné místnosti.

„No toto trvalo. Kde to vázne?" řekl Nagato, čekající na Naruta.
„Co ty tu?"
„Mám misi. Co asi. Aspoň nemusíme chodit ke skále a můžu se tě zeptat po cestě."
„Dej mi minutku." Naruto zapískal. Do chvilky u něj byl orel. Nastavil ruku, aby na ni mohl orel přistát. Vzal papírek se jménem Konan, na který napsal vzkaz, dal ho Diavalovi, tak se ten orel jmenoval, do kapsičky na levé noze a nechal ho odletět.
„Můžeme?"
„Hai."

Když tak Nagato s Narutem běželi, tak se Nagato zeptal: „Co dáváš Konan na Valentýn?"
„Zatím nic. Ale jak se vrátím, hodlám to nachystat tak, že na něj nikdy nezapomene," usmál se.
„Měl bys požádat Jiraiyu o radu," zachechtal se Nagato. Naruto se na něj zprvu podíval nechápavě, ale pak se oba začali smát.
„A komu přeješ ty?"
„No... napadlo mě, že bych si mohl z Kakashiho vystřelit. Pozval bych Yūgao Uzuki na večeři.
„Tak to si předem vyber pohodlnou rakev, píseň na pohřeb a připrav se na smrt."
„Neboj. Já se jen tak nedám."
„Já se nebojím. Jen abys toho pak nelitoval." Zastavili.
„Jsme na místě," poznamenal Nagato.
„Jo." Rozhlédl se. Strašně se mu ta krajina líbila. Sice se vesnice nazývala Plamenná, ale nevypadala, jak si Naruto představoval. Myslel si, že bude celá ohořelá a tak, ale ona je naprosto překrásná. Všude rostou sakury, japonské třešně. Zafoukal vítr a roztancoval po obloze několik růžových lístečků. Narutovi z té podívané přecházel zrak.
„Kéž by to tak viděla Konan..." řekl, stále ohromeně.
„No vidíš. To je nápad. Přiveď ji sem, dejte si čajíček a máš postaráno. Na to určitě nezapomene." Pokračovali v chůzi dál. Čím víc se blížili ke středu vesnice, tím rudější byly lístky sakury.
„Proč se tomu tady říká Plamenná?"
„Protože je zde zapečetěný plamen démona. Celá vesnice je něco jako velká pečeť," odpověděl Nagato.
„Aha. Takže ten démon, s kterým budeme bojovat, je ten, který tu má zapečetěny plameny, jo?" zamyslel se Naruto.
„Správně. Jenže teď se ty plameny nějakým způsobem odpečetily. Kdysi se téhle vesnici říkalo Ai no hana, do té doby, než ji napadl démon Hakai, také nazýván Kuro."
„Jsme na místě."
Před nimi se tyčil velký chrám. Vstoupili.
„Vítám vás. Pojďte prosím za mnou," řekl nějaký muž.
„Hai," odpověděli oba najednou.
„Vy jste majitel tohoto chrámu? Mnich Rinji Okomura?"
„Jistě." Došli k dřevěným dveřím. Vstoupili. Dva ninjové z Listové zůstali stát u dveří, zatímco Rinji šel dál, až si klekl na podložku.
„Nestůjte tam tak a pojďte dál." Naruto a Nagato šli směrem k němu a usedli na podložky naproti Okomurovi. Zatímco se Rinji bavil s Nagatem, ohledně jejich cesty a mise, tak se Uzumaki rozhlížel kolem. Přemýšlel, co asi tak dělá Konan. Uslyšel náraz.
„To je on!" zařval Rinji. Nagato kývl a Naruto mu to oplatil svým kývnutím. Rozeběhli se za tím hlukem. Doběhli na druhý konec lesa sakur, kde je čekalo zvláštní překvapení. Uprostřed mýtiny stál kluk. O něco starší než Konan. Měl tmavě modré vlasy, které mu sahaly až k pasu. Černým provázkem je měl stáhnuté do volného copu. Neposlušně ale utíkaly ze sevření. Oblečený byl v černém tílku s rolákem a černých kraťasech, táhnoucí se až pod kolena. Kotníky mu až pod kolena zakrývaly černé boty. Předloktí neměl holé, ale pokrývaly mu je rukávy, které nebyly spojené s tílkem. Také měl černé bezprsté rukavice. Kraťasy mu držel rudý opasek. Naruto spatřil, že má na krku rudý obojek a na zápěstí se mu houpe rudý náramek. Všechno mu ladilo. Také si povšimnul jeho náhrdelníku. Byl to plamen, zatočený jako spirála. Oči mu svítily krvavou barvou. Na zádech měl meč v kožené pochvě. Ten kluk byl hezký. Naruto na něj i trochu žárlil.
„Kdo jste?" zeptal se podivný mladík.
„Neměl by ses představit první?" otázal se Nagato.
„Jak je libo. Stejně vám to k ničemu nebude. Za chvíli s vámi skončím. Mé jméno je..." oba vyčkávali na odpověď. „...Rin."
„Pěkné jméno, dattebayo."
„Dattebayo?" nechápal mladík.
„Yosh, dattebayo. Mé jméno je Naruto a tohle je Nagato. Je nám ctí tě poznat," usmál se. Rin se ušklíbl a zaútočil. Naruto útok odrazil. Když Rinovi došlo, že ninjutsu nepomůže, začal používat plameny. Naruto aktivoval Kyuubiho. Rina pohltily rudé plameny a Naruta rudá chakra. Nagato jen přihlížel. Protivník vrazil Uzumakiovi několik ran. Ten se však ihned uzdravil. Rin to nechápal. Opět. Ale pokračoval dál, než to zašlo tak daleko, že Rinovi narostl ocas, vlčí uši, drápy, tesáky a zornička se mu protáhla.
„Tak to ti taky něco předvedu," řekl Naruto. „Můžeme Kyuubi?"
„Hai."
Mladík chtěl zaútočit na Naruta, dokud se ještě nehýbe, ale Nagato mu zatarasil cestu. Bojovali spolu. No... Nagato spíše uhýbával. Uzumakiovi narostly čtyři ocasy, liščí uši, drápy, tesáky a oči se zbarvily na Kyuubiho. Rin ucítil zašimrání v břiše. Odhodil Nagata o deset metrů daleko a konečně se věnoval více silnému soupeři. Vyrostlo mu dalších šest ocasů. Měl jich sedm. Naruto to zopakoval. Měli stejný počet. Bojovali půl hodiny, až nakonec Kyuubi předal svému příteli veškerou chakru a s ní i poslední dva ocasy.
„Kurushimi... potřebuji veškerou tvou sílu," zašeptal Rin.
„KURUSHIMI?!" zařval Kyuubi.
„Kurushimi?" nechápal tentokrát Naruto. Nagato se stále nevracel.
„No víš... on to je..."
„MŮJ BRATR," řekli Kyuubi a Kurushimi spolu.
„C...co...cože?! Ty máš bratra?!" nevěřil svým uším Uzumaki.
„Jo. A dokonce silnějšího, než jsem já. Je to desetiocasý démon," vysvětlil a sklopil hlavu hanbou.
„Tak to je ten slavný Kurama, jo?" zachichtal se Rin. „Čekal jsem ho silnějšího. Zklamal mě." Mladíkovi narostlo všech deset ocasů.
„Co teď?" ptal se Kuramy Naruto.
„Co asi. Budeme bojovat až do samého konce. Je to přece mise," mrkl na Uzumakiho Kurama.
„Máš pravdu, příteli."
Bojovali dalších třicet minut. Rin podrazil Narutovi nohy ocasem. Ten upadl a zvrtl si pravý kotník. Zasyčel tupou bolestí. Rin vytáhl krvavý meč. Hned po vytažení vzplanul také. Napřáhl se a... všude vystříkla rudá kapalina. KREV. Naruto vyvalil oči. Soupeř udělal to stejné.

Konan byla probodnuta skrz naskrz a objímala Rina. Se slzy na krajích očí. Zrcadlily se v nich květy sakur. Pomalu stekly dolů a dopadaly na růžové lístky.
Zašuměl vítr v korunách stromů.
„Ko...konan..." řekl vystrašený Naruto.
„P...přest...přestaňte... prosím," zachraptěla Konan. „Rine... Naruto..." Poté co to dořekla padla na zem. Zemřela.
„Proč? Jak tě mohla znát?" Rin sklopil hlavu. Na zem padaly další slzy, spojující se se slzy Konan.
„To... to byla má... má roztomilá, malá... sestřička," rozbrečel se.
„Konečně jsem ji našel, a teď tohle," řval. Naruto se na ni díval. Přes slzy moc neviděl, ale zdálo se mu, že má malé bříško. Setřel si je a zjistil, že to byla pravda. Rin zpozorněl. Někdo se blížil. Byla to Yūgao s Kakashim. Kakashi vedl Nagata a Yūgao nesla dítě. Malé děťátko.
„Gratuluji," řekla smutně.