Umění je výbuch! Příběh začíná. 01

Stříbrnovlasá dívka běžela temně zeleným lesem. Běžela, jak nejrychleji mohla, a přesto ji doháněl. Zastavila, aby nabrala dech. Přitiskla si ruku k boku, odkud se jí řinula rudá teplá tekutina. Pomalu stékala po stehnu až na zem propletenou kořeny stromů. Dívka s obtížemi vyskákala na jeden z nevysokých stromů. Rozevřela potrhaný zažloutlý pergamen a nakreslila na něj orla. Hned jak dokončila poslední tah, zvíře vyskočilo z pergamenu a desetkrát se zvětšilo. Máchlo mocně křídly a vrhlo se na pronásledovatele. Jednomu z mužů vyskočila z ruky jakási bílá potvora, která skočila po orlu a vybuchla. Kresba ptáka se roztříštila na tisíce kapek tuše a pronásledovatel v plášti s mráčky běžel dál.
Zatraceně... To se dalo čekat.
„A co řekneš na tohle?“ zakřičela dívka a po muži se vrhlo hned několik kreslených zvířat. „Umění je výbuch!“ dodala ještě a zvířata se roztříštila.
„To vůbec není špatný, ale měla bys koukat i kolem sebe,“ varoval muž stříbrnovlásku. Ta začala prohledávat prostor kolem sebe.
„Umění je výbuch!“ zařval blonďatý pronásledovatel a pavouček u dívčiny nohy vybouchl. Ta se neudržela. Krvácela z boku, z nohy a na ruce měla tržnou ránu. Padala.
Byla jsem lepší? napadlo ji. Poslední pohled předtím, než omdlela, padl na bílou šmouhu pod ní.

Asi se ptáte, jak jsem se dostala sem. Honěna jako zvěř, vykřikující divná slova, krvácející. Ráda bych se alespoň představila... Jsem Kobayashi Shiori, potomek klanu Kobayashi a Yakushi. Jsem členem Akatsuki.

„Shiorin. Shi-o-rin. Vstávej!“ snaží se dívku probudit blonďáček. Ta po chvilce protestování otevře oči.
„Jak mi to šlo?“ zeptala se Shiori nadšeně.
„Kdyby jsi neschytala tolik z mých zásahů...“ zasměje se.
„V normálním boji bych vyhrála,“ broukne uraženě.
„Jo, jo. Já vím, Shiori,“ rozcuchá jí vlasy „Měli bychom se jít najíst a pozdravit ostatní.“
„Um,“ přikývne stříbrnovláska a začne se převlékat do pláště s mráčky. Když se oba připraví, vrhnou se do Akatsuki jídelny, kde se jim naskytlo docela vtipného pohledu.
Modrovlasá Konan stála u plotny a řvala na všechny ostatní. Tobi jí z jejího těla kradl papíry a skládal si z nich origami. Bílý Zetsu balil svou druhou polovičku. Slepý Itachi se snažil nabrat hrášek nožem, přičemž se bodal do rukávu. Kisame se věnoval svým rybičkám, které mu přímo z akvárka papkal Hidan. Kakuzu si počítal svoje penízky a Pein? Ten se pro jistotu nedostavil vůbec. Jakmile vešel náš světlovlasý pár, všichni sborem pozdravili. Tedy až na Itachiho, který byl celý zmaten a myslel, že je to na něho.
„Jak šel trénink?“ zeptala se Konan, která měla očividně práce nad hlavu. „Mohla bys dodělat to Dango, Shiori?“ dodala ještě.
Shiori se okamžitě pustila do práce. Deidara se posadil na jednu ze židlí.
„Shiori je moc šikovný učeň. Schytala toho víc, než když našly Itachiho jeho bývalé přítelkyně,“ zašklebil se.
„Nebuď tak zlý, Deidaro,“ urazila se Shiori. „Kdybych mohla použít cokoliv jiného, tak jsi mrtvej,“ hodila po něm vražedným pohledem.

Jak jste asi pochopili, jsem Deidarův učeň. Vlastně je to jediný důvod, proč jsem v Akatsuki. Bez něj bych nepřežila své poslední dny svobody. Svobody? Byla to vůbec svoboda? Nebyla. Utekla jsem.

Shiori zadýchaně vyskočila z díry, která vedla pod kořenem stromu. Díra byla velká natolik, aby jí pohodlně prošel dospělý člověk a očividně vedla dost hluboko. Nebo to alespoň napovídala temnota a chlad, který místo obklopoval. Stříbrnovlasá dívka si nasadila jakousi plynovou masku a přes své vyhublé tělo přehodila černý plášť. Teď vypadala jako pravý zabiják. Z ruky jí vypadlo pár ampulek s jakousi tekutinou.