Poslední z klanu Akame XVIII. - První střet

Ulice byly zase plné života. Ještě bylo možné zahlédnout stopy po bojích, ale teď je zakrývaly stánky a hloučky lidí. Tolik jí to připomnělo atmosféru před chuuninskými zkouškami, s jedním velkým rozdílem, tentokrát byla toho všeho součástí. Byla ze všeho nervózní. Dostala šanci, kterou nesměla promrhat. Šla ke stadionu a sledovala jen svoje nohy. Nedívala se na všechny kolem.
„Jsi nervózní?“ zeptal se jí Kakashi. Kráčel klidně vedle ní, jako by se ho nic z toho netýkalo. Měl za sebou tolik bojů, že pro něj turnaj neměl žádný význam. Jen rutina.
„Malinko,“ přiznala, „nedokážu si představit, jak bych mohla všechny porazit a vyhrát. Je to nemožné. Uříznu si ostudu a tátovu knihu nikdy nezískám.“
„V takovým ohozu musíš vyhrát,“ poplácal ji po rameni Kakashi.
„Já věřím, že všechny překvapíš a …“ Co dalšího ji chtěl říct se už nedozvěděla, protože ji někdo prudce narazil do zad. Touazuki málem ztratila rovnováhu pak přepadla dopředu.
„Hej, copak si neočekávala můj útok?“ zakřičel na ni Naruto.
„Ne, bylo to zákeřné,“ přiznala.
„Máš cool oblečení,“ prohlásil a srovnal s ní krok.
„Zato ty máš pořád to stejné. Oranžovou nemám ráda,“ vyplázla na něj jazyk.
„Jsi dneska nějaká napruzená.“
„Jen vyhecovaná do boje, copak ty ne.
„Jasně, že jo,“ pošťouchl ji.

Na stadionu byla odvedena největší práce, musel být připravený, aby mohl reprezentovat. Účastníků bylo tolik, že neměli separovaná místa, a tak seděli pohromadě s diváky. V nejnižším patře zbudovali ošetřovnu a občerstvovací místa.
„Kakashi, jdeme za ostatníma,“ řekla přes rameno Tou.
„Mám jít s vámi?“
„Ne, dozor nepotřebujeme,“ pošťuchovala Naruta dopředu. Shikamaru a Chouji už tam čekali, ani jeden z nich se neúčastnil. Vlastně byl vůbec zázrak, že se přišli podívat. Hlavním důvodem byla velká zásoba jídla, které se prodávala na každém rohu. Postupně se sešli i ostatní. Začátek se posunul o dobrou půlhodinu a Tou si začala uvědomovat, že tady bude tvrdnout třeba několik dní a nemůže se nikam hnout. Čekání bude nejspíš na všem nejhorší.
Konečně se všichni usadili na místech a Tsunade oficiálně zahájila velké představení. Vysvětlila pravidla a představila rozhodčí, kteří se budou v průběhu střídat.
„Koukni, Tou, jsi v poslední desítce,“ strkal jí pod nos listinu, kde byla uvedena jména přihlášených se pravděpodobností na výhru, podle toho se uzavíraly sázky.
„Tak to bys na mě měl vsadit. Vyděláš na tom jako já na tobě.“
„Neměla jsi mě náhodou pozvat na rámen za to, co jsi vydělala?“
„Původně ano, ale pak jsem dala všechny peníze na tvoje nalezení a záchranu před Modrým mužem.“
„Fajn, takže bys mi mohla něco půjčit a já si na tebe vsadím, až vyhraju, pozvu tebe.“
„Na, dám si dvojitou porci.“

Počáteční nadšení a nervozitu vystřídala znuděnost a ospalost. Shikamaru prospal poslední tři zápasy a vzbudil se, až když ztratil rovnováhu, přepadl a uhodil se o sedačku před ním. Tou snědla tolik bonbónů od Choujiho, že ji z toho začalo bolet břicho. Ino i TenTen vypadly v prvním zápase, neměly štěstí na soupeře. První kolo bylo asi v polovině. Až se vystřídají všichni účastníci, vítězové budou losováni znovu od začátku a pokračují ve druhém kole. Naruto se zdrceně zhroutil na sedačku vedle Tou. Držel si na tváři pytlík s ledem. Právě prohrál svůj zápas s Asumou. Štvalo ho to. A ještě víc ho štvalo, že Sasuke postoupil. Touazuki byla trochu ráda, nechtěla se s ním utkat. Takhle se to vyřešilo. Setmělo se a nad stadionem se rozsvítila světla. Nejlepší by bylo nechat v aréně tmu, ale tady šlo i o požitek diváku a kdyby nic neviděli, asi by se jim to nelíbilo.
„Jdu na záchod,“ zvedla se Tou. Bojiště se právě opravovalo po zvláště zuřivém souboji. Protáhla se do uličky.
„Myslím, že nejdeš.“ Než se stačila podívat na tabuli, uslyšela svoje jméno.
„Touazuki Akame a Shino Aburame.“
„Sakra, jak mám bojovat s plným močákem?“

Celou cestu dolů jí hlavou běžela spousta myšlenek. Promítala si jeho schopnosti. Šanci má v taijutsu, je v něm daleko lepší než Shino. Uvažovala o všem, co má v zásobě. Dokáže zvládnout jeho tajné klanové umění? A když se počůrá, bude to vidět na černých kalhotách?
Postavila se doprostřed arény. Shino stál naproti ní. Nemohla posoudit, co si myslí, jestli má strach nebo si věří. Tvářil se pořád stejně. Rozhlédla se kolem. Vládl tu mumraj. Jejich zápas nespíš nikoho nezajímal. Průměr a podprůměr. Celá aréna byla ozářená jasným světlem, hlediště zůstávalo temné, nemohla tak zahlédnout nikoho z diváků. Vlasy pod maskou měla zpocené. Předtím si to neuvědomila. Řemínky ji nepříjemně škrtily. Ošila se. Musí se soustředit. Jejich rozhodčím byla Shizune, něco jim říkala, ale Tou polovinu nevnímala. Mohla by vyhrát. Důležité je šetřit chakru. Otřela si zpocené ruce do kalhot.

Zápas byl odstartován. Shino stále nezměnil svůj výraz. Stejně tak se neměl k útoku. Samozřejmě, chystá si svoje brouky. Právě rozehrávala svoji hru, aby si vydobyla svoje místo a celému obecenstvu byla zcela ukradená. Tedy až na pár výjimek, doufala, že Kakashi se dívá. Chtěla, aby na ni byl hrdý. Toužila po tom dokázat mu, že je stejně dobrá jako kdokoli z jeho týmu. Stejně dobrá jako Sasuke a zaslouží si jeho pozornost. To, aby ji také trénoval a naučil ji své triky.
Vyrazila vpřed. Hmátla po nádobce v opasku a sevřela ji v pěsti. Shino chtěl uniknout. Dvěma skoky byla u něj. Naznačila útok pravačkou a když uhýbal, vykopla levou nohou. Rána do boku ho odhodila stranou. Lehké. Nemohl vzdorovat. Byl pomalý. Světle modrý s oblouky. Vstal. Vyrazila jedním kopem. Uskočil dozadu. Jedním skluzem mu podrazila nohy. Svalil se na zem. Mohla všechno ukončit hned, ale nehodlala použít taijutsu, které nacvičovala s Narutem. Chystala si to pro silnějšího nepřítele. Rozmáchla se. Uštědřila jeden kopanec do kolene. Pod Tou se zlomila noha. Shino vstal. Rozmáchla se k poslednímu úderu. Do rány vložila veškerou sílu. Uzavře všechno hezky rychle. Pohyb neukončila. Ostrá bolest ji projela krkem. Lehce zavrávorala, jak se zastavila uprostřed pohybu. Dlaní připlácla malého brouka, který ji právě bodl do krku. Cítila pulzující bolest. Na tenhle okamžik čekala. Uvolnila pojistku na nádobce a do vzduchu se začal šířit bezbarvý plyn. Neměla ráda jeho nasládlý zápach. Pro lidi byl neškodný, teoreticky mohl způsobit lehkou nevolnost. Nebezpečí představoval pro hmyz a ryby. Předpokládala, že použije svoje klanové dědictví. Nechala mu jen dost času, aby vypustil brouky a nalákala je na sebe. Když byli dostatečně blízko, jed jich dostal hodně najednou. Kolem ní se najednou válelo tisíce malých černých tělíček a zuřivě bzučela a škubala sebou. Na okamžik byl ten hluk téměř nesnesitelný, jako by byli mučeni. Na chvíli je i litovala, ale nemohla jednat jinak. Vytáhla další. Plyn se rychle rozptýlí do okolí a ztratí na účinnosti, potřebuje být připravena na další vlnu.
„Je to marné, vstříkl ti do těla jed. Brzo se nebudeš moci hýbat.“
„Pochybuju,“ usmála se. Znovu vyrazila. Většina lidí podceňovala její toleranci k jedům. Snesla daleko větší dávku než dospělý muž. Navíc, když byla malá, její otec jí dával vakcínu, která se skládala ze slabého jedu několika druhů hmyzu. Pravidelným očkováním po několik let se u ní vyvinula odolnost. Doufala, že Aburame nemají extrémně silnou verzi. Hranou ruky uhodila Shina do krku. Zalapal po dechu. Několikrát zasýpal. Pak nečekaně a zuřivě zaútočil. Tou uhýbala, stačilo sledovat barvu kolem něho. Ztmavla, ale ne natolik, aby byla mimo její vnímání. Čekala, až zpomalí. Podobné tempo nemohl vydržet dlouho, byl na hranici svých možností. Snad ji neuhodí do břicha, to už by to vážně nevydržela. Chvilka nepozornosti ji stála ránu pod bradu, ale ustála to. Uskočila z jeho dosahu a pro jistotu vypustila ještě jednu dávku. Zápas se chýlil ke konci. Celý pěstní zápas byl jen získávání času. Oba to věděli. Záleželo jen na tom, kdo bude mít navrch na konci. Brzy začaly útoky ztrácet na intenzitě a Tou znovu získala navrch. Shino znejistěl. Cítil, že je něco v nepořádku. Poznala jeho rozpaky a do svých úderů dala veškerou sílu. Vyskočila a silou tažného koně ho oběma nohama kopla do hrudníku. Odletěl několik metrů dozadu, Tou udělala přemet dozadu a dopadla na obě nohy. Na nic nečekala a než se vzpamatoval, byla u něho. Jednou ranou ho udeřila do obličeje. Spustila se mu krev z nosu. Zlá holka, řekla sama sobě v duchu.
„Další pomoc od tvých malých přátel nepřijde,“ řekla mu. Nemyslela to jako výsměch. Jen ho seznamovala se situací. Mohl by to vzdát dřív, než mu bude nucena ublížit. I tak jí přišlo kruté to, co provedla. Vlastně celá tahle situace jí hrála do karet. Mohla děkovat hlavně náhodě. Svůj plán bylo možné uskutečnit jen díky tomu, že na něj tak dlouho čekala. Zápas byl vlastně tečkou za celým jejím mnoholetým snažením a výzkumem. Když se jako malá doslechla o přemnožení hmyzu, který likviduje úrodu, přemýšlela, jak kalamitu zastavit. Byla to pro ni výzva, chtěla udělat to, co ji vždy učili, pomáhat ostatním. Objevila látku, která zabraňuje hmyzu vysvléci se z kukly. Dlouhé roky s nimi experimentovala, ale nemohla přijít na to, proč někdy selhává a hmyz normálně dospěje bez jakékoli újmy. Mezitím problém s úrodou vyřešil někdo jiný, ale jí to pořád nedávalo spát. Až po letech neúspěchu zkoumala svoje larvy v archivu a ejhle. Nevyrostly. Nakonec zjistila, že látka funguje jen v nepřítomnosti slunečního záření. Zdá se, že se ten hormon rozkládá a on ztrácí na účinnosti. Díky tomu mohla vyvinout svoji zbraň. Jed proti hmyzu byl jen jedna složka. Pomohl jí vyhubit Shinovy brouky. Jenže klan Aburame byl schopný rychle vyvinout novou generaci brouků, která navíc byla schopná získat odolnost proti škodlivé látce. Díky její druhé složce nebyl Shino schopný vytvořit dostatečně rychle novou generaci. Zůstal tak bez své největší zbraně. Takže až vyjde slunce, látka vyprchá a jeho schopnost může být obnovena.
Tou se chystala zasadit poslední úder. Jakmile Shino vstal, přeskočila ho, aby se mu dostala za záda. Než stihl zareagovat udeřila ho jedním silným kopem zezadu do krku. Bezvládně se zhroutil na zem. Překvapeně se dívala na bezvládné tělo. Vážně se jí to povedlo!
„Vítěz zápasu Touazuki Akame,“ vyhlásila Shizune. Povedlo se jí zvítězit, aniž by použila chakru. Radost, kterou prožívala se rychle vytratila. Ozvalo se volání přírody a Tou si ani nestihla užít potlesk obecenstva. Upalovala na nejbližší záchody. Její hlavní výhra byla, že to stihla včas.