Mise v Konoze, 1. díl - Setkání

Svítá, Mikoto se nadechne svěžího voňavého vzduchu. Dnes bude horko. Je čas vyrazit na cestu.
„Dneska,“ zašeptá. Pevně stiskne ucho batohu, kde má dva svitky. Oba jsou od Kazekageho, jeden je pro Hokageho se žádostí o pobytu v Konoze za účelem jejího vyučení ovládat brouky, druhý svitek obsahuje žádost pro klan Aburame. Zažene pochybnosti a vyrazí na cestu.
Do Konohy dorazí za tři hodiny, u brány ji zapsali a dali jí mapu. U Šestého to bylo rychlé, chápal závažnost jejich problému. Teď už zbývá to hlavní, najít někoho z klanu, kdo by ji učil. Zarazí se. Jak je najdu? Zapomenula se zeptat. Váhavě udělá pár kroků zpět. Z přemýšlení ji vyruší hlasitý hovor. Dva muži vycházejí z vedlejší pracovny.
„Dneska si dám aspoň trojitý rámen!“ horlivě křičí ten žlutovlasý.
Štěstí mi jde naproti, pomyslí si. Bez váhání jim vpadne do hovoru.
„Jsem Mikoto a potřebuji se poradit s někým z klanu Aburame.“
„Jasně, Shino, ten ti pomůže,“ kývne na ni ten žlutovlasý. Zdá se jí povědomý, kde jen ho viděla?
„Kde ho najdu?“
„Určitě sbírá brouky,“ řekne ten tmavovlasý s unuděným výrazem. „A jak ho poznám? Jaký má vlasy a ták.“
Ticho, oba vypadají zamyšleně. Pak ten žlutovlasý spustí.
„Už jsem ho dlouho neviděl, myslím, že hnědé… nebo je blond?“ Má vůbec nějaký? Přestavuje si ho plešatého, jak vůbec vypadá? přemýšlí Naruto.
„No, má kapuci a brýle,“ odpovídá ten tmavovlasý.
„Skvělý, tak to jste mi pomohli. No, najdu si ho sama. Mějte se.“ To je zvláštní, vypadali, že ho opravdu znají, a přesto nevědí, jak vypadá.
Shikamaru kouká na Naruta. „Co mu může chtít?“

Sbírá brouky… potom ho najdu někde po okolí nebo v parku, přemýšlí nad mapou. Až po několika hodinách si v jednom parku všimla podivného muže, který chodí od keře ke keři. Už se nediví, že nevěděli, jak ho popsat. Vysoký límec mu zakrýval polovinu obličeje, k tomu brýle a kapuce.
Shino nehybně stojí nad keřem, brouci mu předali zprávu, že se sem blíží kunoichi z Písečné. Nejvíc ho zarážela roztržitost jeho brouků. Podle všeho je přitahuje její parfém. Najednou začali být roztržití i brouci v jeho těle, což ho lehce lechtá. Není pochyb, blíží se! Pečlivě předstírá, že je plně zaujat Zlatohlávkem. Snaží se dělat, že tu není. Je to těžké, lechtání zesiluje, zvědavost ho nutí se otočit. Až projde, jednoduše bude pokračovat v cestě. Už je tu!
„Hej, ty! Ty jsi Shino z klanu Aburame.“
Při tom zvuku se nedokáže ovládnout, mírně sebou škubne. Zastaví se, je celý rozrušený, srdce mu buší. Ona mě hledala! To je snad poprvé, co mě shání někdo, koho já neznám. S bušícím srdcem se otáčí. Mladá kunoichi drobnější postavy s dlouhými oranžovými vlasy. Má zelené oči, pihovatý obličej a okouzlující úsměv. Ochrannou čelenku má uvázanou na pravém předloktí. Na sobě má sandále na podpatku, šikmo střiženou minisukni khaki barvy a tílko hnědé barvy.
„Jsem Mikoto ze Skryté Písečné. Chci tě požádat, aby jsi předal svitek někomu z tvého klanu. Potřebuju se naučit co nejvíc o broucích!“
Najednou je hrozně blízko. Bere Shinovu ruku.
„Můžu,“ ptá se a vyhrnuje mu rukáv.
Co dělají rozrušení brouci v jeho těle už vůbec není příjemné, na rozdíl od její ho doteku, který jemně elektrizuje. Jen nervózně zatajuje dech, co chce dělat? Má smíšené pocity, je to nevhodné od někoho, koho nezná, ale nemůže tomu zabránit.
„Myslím, že to je úžasné takhle žít v symbióze s brouky. Opravdu máte na těle otvory pro brouky? Tady jeden máš, a dokonce je tam jeden brouček!“ Je ohromený její reakcí, jako by se jí to líbilo…
Shino nervózně stáhne rukáv na své místo, snad si nevšimla, že jí ten brouk dává najevo, že se s ní chce pářit.
Musím to vydržet, zachovat vážnou tvář. Dýchat, hlavně dýchat… Nadechne se a v tom ucítí příjemnou vůni zvláštního hyacintu, přecházející ve svěží citronovou zakončenou santalovým dřevem. Cítí ji slaběji, než jak mu ji brouci předali, ale přesto... Proč musí mít zrovna květinovou?! Brouci v jeho těle doslova šílí vzrušením.
Mikoto zatím začne vysvětlovat. „Pracuji ve skleníku léčivých bylin, míchám léky a mastě. Po válce jsme skleník rozšířili o bobulovité keře, jenže se nám je nedaří opylovat. Sama jsem několik měsíců zkoumala hmyz, který keře opyluje, vytvořila jsem mu vhodné prostředí, ale přesto neúspěšně. Prosím, předej tenhle svitek radě tvého klanu.“ S hlubokým úklonem mu předává svitek. „Já i Gaara-sama věříme, že teď, v době míru, můžeme spolupracovat a vyměňovat si zkušenosti.“
Vezme si od ní svitek. „Zprávu předám,“ řekne, v rychlosti se rozloučí, přemůže nutnost utéct a co nejvíc v klidu od ní odchází. Na zádech cítí její pohled, stejně tak i lehké vibrace v místě jejího dotyku. Téma jejího výzkumu ho zajímal, ale brouci v jeho těle mu způsobovali muka. Dělal, co mohl, aby je udržel pod kontrolou.
Mikoto kouká, jak odchází. Vlastně... ani jí neřekl, zda je opravdu Shino. „Lidé z Listové jsou opravdu zvláštní.“ Ale né! Jak zjistím, že mi pomohou? Chce na něj zavolat, ale už je pryč.