Minulost? Tu nechci znát! 8

Paprsky lehce šimrali chlapce na nose, donutilo ho to otevřít oči. Vstal, aby si umyl obličej a oblékl se. Jeho oči byli lehce červené, prohrábl si vlasy, ale i tak byli pořád stejně rozčepýřené. Přemýšlel jestli ji dnes potká a co by si měl říct, měl by s ní normálně mluvit, nebo ji ignorovat a co jeho? Měl by ignorovat i jeho? Nebo za to nemůže ona, ale hlavně on? Zahnal všechny tyto otázky zatřesením hlavou ze strany na stranu a vydal se do kuchyně, udělat si snídani. Jakmile otevřel dveře uviděl ji. Krásnou jako vždy, usmála se na něj a mávla na pozdrav, pak se lehkým krokem přesunula do kuchyně. Při jejím úsměvu jej bodlo u srdce, jak to může dělat bez jakékoli známky bolesti, nebo soucitu. Z linky si vzal cereálie a tousty, které mu tam nechala jeho máma a šel ke stolu. Oba jeho rodiče byli na celý týden na misi, jeho táta musel na nějaké setkání a jeho máma šla, jako jeho doprovod a zároveň jako stráž. Jediné co ho překvapovalo bylo to, že jeho mladší sestra tu není.
„Himawari šla s Shikadaiem trénovat," oznámila mu Oppai.
„Zase? Jsou spolu poměrně často," posmutněl. Každý někoho měl, Sarada, díky svému otce, poznala Mokiu, vysokého rudovlasého chlapce s podivnýma očima, Inojin měl Kiwi, dívku z písečné vesnice, její vlasy měli stejnou barvu jako písek v její vesnici, ale podle všech měla dokonalé oči, vypadali jako smaragdy a Himawari měla Shikadaie, jejich otec měl Shikiho rád, ale jakmile se jednalo o to, že půjde s Himi ven, byl naštvaný. Vždy vyváděl a snažil se naznačit, že dokud nebude starší nic mezi nimi nebude. On nikoho neměl byl sám, dřív si myslel, že ho Oppai má ráda, ale po včerejšku v to už nedoufá. Pořád měl živě v paměti tu scénu, vykoukl z okna a byli tam oni, Oppai a ten zrádce, líbali se...
„Jo jsou! Ale musíš uznat, že jim to spolu sluší. Podívej! Himawari má takové štěstí!" vykřikla a ukázala na krásnou kytku od Shikadaie. Kytka byla vázaná stylem od Yamanaku, měli nejúžasnější a nejkrásnější květiny. Bylo to zvláštní, Inojin vždy Himi miloval, muselo pro něj být těžké se smířit s tím, že má v týmu kluka, kterého miluje ona. On to měl však ještě horší, jeho láska byla v jeho týmu a jeho sok také a bohužel byl něco víc než on.
„Pěkné," usmál se falešně.
„Co ti je?"
„Nic, jdu jíst," řekl a šel si sednout ke stolu a začal jíst. Po celou dobu jejich jedení bylo ticho. Hrobové ticho, nepanovali ani letmé pohledy. Oppai se rozhodla přerušit toto ticho.
„Konohamaru říkal, že prý dneska půjdeme trénovat, kolem deváté se máme sejít na cvičišti," to však neměla říkat, jeho srdce začalo rychle tlouct zlostí, krev se mu hrnula do žil a nechtíc musel zatínat pěsti.
„Hmm budu tam," odsekl a šel pryč. Oppai po nich umyla nádobí a vyrazila o trochu dřív na smluvené místo.
Blonďáček ležel v posteli přemýšlel o tom jaké to pro něj bude. Nevěděl co má dělat. Zahnal tyto myšlenky a vyběhl z pokoje, jeho rychlé a dusavé kroky vedli pryč z domu. Vyběhl do ulice, byl zahleděný do země, přemýšlel, snažil se nemyslet na vše, ale to nešlo. Najednou do něčeho vrazil, nebo spíše co někoho. Podíval se před sebe a uviděl dívku. Byl si jistý, že je z klanu Yamanaka, její vlasy i oči toho byli důkazem. Byla tak krásná, první co ho napadlo bylo to, že vypadá podobně jako teta Ino za mlada, ale ve vlasech měla zapletený malý copánek, v culíku zabodnuté dvě jehlice a rozhodně byla oblečena odvážněji než teta Ino za mlada. Zaujal ho její hrudník, na rozdíl od Oppai ho měla opravdu velmi plný.
„Omlouvám se," utrousil Boruto směrem k ní. Dívky pohlédla do jeho tváře a lehce se začervenala.
„To je v pohodě," usmála se a vstala, začala si oprašovat pozadí a další části svého těla.
„Opravdu mě to mrzí," řekl opět blonďáček.
„Už jsem řekla, že je to v pohodě. Ty jsi Boruto, že?" usmála se.
„Eee jo," překvapilo ho, že jej zná, on ji tu ještě neviděl.
„Já jsem Inojinova sestřenice."
„Páni, jsi vážně krásná!" vyprskl nečekaně. Dívka se zasmála a poděkovala mu.
„No kam si tak pospíchal?"
„Na tréning, jestli máš čas mohla by si mě doprovodit," otázal se nenápadně, v jeho hlase znělo to, že chce být s ní.
„Půjdu ráda, aspoň mi ukážeš aspoň něco z Konohy," usmála se.
„A možná bych ti pak mohl ukázat celou Konohu," usmál se i on.
„No by bylo super," blondýnka mohla být tak maximálně o rok mladší jak on. Byla pro něj tak neskutečně atraktivní. Díky ní začali působit jeho mužské hormony a bylo to úplně poprvé co chtěl nějakou ženu vidět nahou a mít jí ve své moci. Cestou si povídali a občas i nezávazně flirtovali.
„Boruto!!!" ječela tmavovlasá dívka.
„Tak už jsem tu," oznámil lehce smutně blonďáček.
„No a jak dlouho ti to bude trvat?" otázala se jemně.
„Bohužel netuším," posmutněl ještě víc.
„Tak mě pak zkus najít a půjdeme spolu," usmála se a běžela pryč.
„A kde tě najdu?" zaječel za ní.
„U Yamanaku blonďáčku," ušklíbla se a než se mu ztratila z dohledu naposledy si zamávali. Byl jako omámený, byla tak nezkrotná, tak krásná.
„Boruto! Pojď všichni už na tebe čekáme," okřikl jej Konohamaru. Trénink byl nakonec poklidný, Boruta mrzelo co viděl včera večer, ale všechny zlé myšlenky se rozplynuli díky ní. Když jejich trénink skončil sedl si do trávy a odpočíval. Koutkem oka zahlédl, jak se jeho sensei sklání k dívce o dvě hlavy menší než ona a věnuje jí lehký polibek. Bodlo ho u srdce, ale ne tolik jako když si na to vzpomněl o pár hodin dříve. Na jednu stranu jim to přál. Oppai byla krásná a milá, Konohamaru se k ní skvěle hodil.
„Mějte se!" usmál se blonďáček a běžel k Yamanakům. Cestou se těšil, jak malý kluk na novou hračku, nebo jako jeho táta na svůj milovaný rámen. Konečně byl tu, zhluboka se nadechl a vešel do obchodu.
„Ahoj teto Ino, je tu Inojinova sestřenka?" Otázal se a teprve pak si uvědomil, že ani nezná její jméno. Cítil se tak trapně. Ino na něj vrhla nechápavý pohled.
„Kdo?" Otázala se.
„No Inojinova sestřenka, ta blondýnka s modrýma očima."
„Nechci ti nic říkat Boruto, ale tak to máme všichni z našeho klanu, až na Saie," usmála se.
„Pardon, já se moc omlouvám, já jsem trošku nervozní," usmál se nevině.
„Dojdu pro ni," usmála se.
„Nenene! Teto mohla by si mi pro ní uvázat nějakou kytku? chtěl bych ji potěšit," zčervenal.
„A víš aspoň jaké květiny by si ji chtěl nechat uvázat?" otázala se jemně.
„Nevím," posmutněl.
„Co myslíš, jaké by se k ní hodili," odvětila mile.
„No, podle mě by se k ní hodili kopretiny, protože stejně jako ony je i ona tak strašně moc čistá, tak bílá, ta dokonalá," usmál se a lehce zrudl.
„Dobrá, uvážeme kopretiny, kolik jich chceš?"
„Co nejvíc!" vyjekl a ona se zasmála. Chvilku upravovala květiny a po pár minutách je konečně spletla do jedné krásné kytice.
„Co myslíš Boruto, bude se jí líbit?" usmála se Ino s širokým úsměvem.
„Jistě že bude, je to dokonalé, stejně jako ona."
„Ty ji máš opravdu rád, že?" Boruto jen lekce kývl.
„Dojdu pro ni," udržela si svůj úsměv a zašla za velké dubové dveře.
Po chvíli vyšla ven s za ní šla ona, ta krásná dívka, tentokrát s rozpuštěnými vlasy, měla na sobě žluté tričko, šedé džíny a boty lehce na podpatku.
„Jsi nádherná," vyklouzlo mu z úst. Ona lehce zčervenala.
„Děkuji," podal ji kytku a společně vyšli ven.
„Děkuju teto Ino," křikl za nimi.
„Víš pře chvílí jsem si uvědomil, že ani nevím tvoje jméno. Tedy vím akorát začátek, což je Ino... a příjmení Yamanaka," usmál se.
„Opravdu to chceš vědět," usmála se a stoupla si před něj. On ji lehce objal kolem pasu.
„Opravdu by mě to zajímalo a moc," usmál se.
„Jmenuji se..."
„Boruto!" Utíkala k němu jeho mladší sestra.
„Ahoj Himawari," odvětil a odstoupil od blondýnky.
„Boru dneska zůstanu u Shikadaie, chceme koukat na nějaký horor," usmála se.
„Neboj ohlídám ti ségru," usmál se tmavovlasý chlapec a dal Himi pusu na čelo.
„No nic my už poběžíme, tak se mějte," usmála se Himawari a táhla svého přítele pryč.
„No, mají docela dobrý nápad, co kdyby jsi u mě dneska přespala?" Otázal se celý rudý. I ona při této myšlence rudla.
„Nejdeš na to moc rychle?" otázala se mírně.
„Promiň, zapomeň na to."
„Ne, já půjdu ráda!" usmála se jak jen to šlo.
„Dobrá, stavíme se u vás aby sis vzala věci a půjdeme," oba byli velmi štěstí, že stráví víc času s tím druhým.