Jeden je víc než dost. 02- Oslava

"Cože?!" vyjekly jsme všechny najednou.
"No co, každej má přece narozeniny! Nebo si myslíte, že Shikamara přinesl čáp?!"
"Notak Ino, nerozčiluj se. Klid. My to tak nemyslely. Jen nás překvapilo, že jsou už za týden." snažila se to urovnat Sakura.
"Takže, jako první musíme přichystat výzdobu, občerstvení, ..." a tak ještě dlouho pokračovala, úkolovala nás a vydávala rozkazy. Pak jsme se, ale dostaly k tématu, kdo koho pozve, protože jeden člověk to prostě na starost mít nemohl, vzhledem k množství úkolů, které nám už zadala.
"Hmm," přemýšlela nahlas Ino. "Tenten, ty bys mohla říct Leemu a Nejimu." počkala na souhlas a pokračovala. "Hin ty by sis na starost vzala Kibu s Akamarem a Shina." Mrkla na mně a já jen kývla. "Sakuro postaráš se o Naruta a ..." viděla jsem v Sakuřiných očích jiskřičky naděje. "... a Saie."
"Cože?! Proč?! A kdo to řekne Sasukemu?" rozčilovala se Sakura.
"No tomu to přece, řeknu já." prohlásila lišácky Ino a ušklíbla se.
"Ino! Ty prasečino! Proč zrovna ty?"
"Protože Shikamarovi o jeho tajné oslavě asi říkat nebudu a Chouji před ním nic nezatají. A ostatně, proč by ne? Vadí ti to snad?" Ha, a Sakura byla v koncích, buď řekne, že se Saiem to jen předstírá, nebo se vzdá Sasukeho.
"Fajn!" ...
"A navíc myslíš, že by přijal pozvání od někoho s takovym čelem?!" zakončila to Ino. To bylo už moc, Sakura už se připravovala na další útok.
Určitě by pokračovaly, naštěstí je Tenten zastavila.
"Notak! Notak holky! Dost! Krucinál, to se nemůžete dohodnout v klidu?"
"Ne." odpověděly jednohlasně.
"A proč se o něj tak hádáte? Jestli se kvůli tomu máte zabít, tak proč ho tam vůbec chcete?" po tomhle na ni zůstaly obě zírat jak jelita.
"Co kdyby za ním nešla Ino," na to začla Sakura horlivě přikyvovat a Ino se už už nadechovala k protestu, "ale ani Sakura." dokončila Tenten. Ino se vítězoslavně usmála, byla spokojená.
"A kdo by to měl podle tebe být?" zeptala se Sakura.
"Noo... Měl by to být někdo koho zná a taky někdo kdo tam půjde. Vyloučíme-li kluky, protože ... "
"Zkrať to!" vyjely na ní Sakura s Ino. A mě nezbývalo než na ně koukat s otevřenou pusou, jak se hádají kvůli takové blbosti.
"Fajn, zbýváme jen já a Hin."
"Hinata." vyjekly obě najednou. Nechápala jsem proč, vždyť já ... já... No vážně Hin, to nanajdeš jedinej důvod proč ne!
Zbytek odpoledne ubíhal normálně. Bavily jsme se o misích, klucích, o tom co se stalo ve vesnici mezitím, co jsem tu nebyla. Sakura se zájmem vyprávěla o ní a Saiovi a mně napadlo jediné, pokud takhle mele i před Narutem tak se mu opravdu nedivím. Ino se až podezřele často ptala co já a Kiba. A vzdala to až po třetím pokusu, kdy jsem jí odpověděla, že jsme byli na misi a měli jsme se fajn.

Můj pokoj byl obvykle uklizený, ale dnes pokud by jste ho našli pod vrstvou oblečení, tak by jste neřekli, že v něm bydlí někdo pořádkumilovný. Nebo by jste rovnou řekli to samé co Hanabi.
"Co se to tu stalo? Vypadá to jako by se ti pozvracela skříň."
"Vypadá to tak možná proto, že vybírám co na sebe!" Ino totiž trvala na tom, že se slavnostně oháknem. A aby toho nebylo málo, chtěla nás v tom vidět, aby nevypadala "nepatřičně". Musela se totiž oblíct normálně, když půjdou pro Shikamara a my jí tam berem věci na převlečení. Kvůli tomu všemu byl sraz u ní už o půl jedné, pro kluky byl však posunut až na čtvrtou. Jaká nespravedlnost. Všechno jsem už měla připravený, dárek i věci na výzdobu, jediný co chybělo bylo moje oblečení. Hanabi mi připravila i nějaký líčení. Proboha má to být oslava v přírodě, nikdo tam nebude koukat na to jaký mam stíny. Zvedla jsem ze země nějaký kus oblečení, byla to halenka. Se znechucenou grimasou jsem ji odhodila a plácla s sebou na postel. Co všechno mám ještě udělat. Kibovi s Shinem jsem to řekla hned další den. A Sasukeho, no když si na to vzpomenu. Nevím co si o tom myslet.

Šla jsem zrovna z tréninku. Bylo krásně, slunce hřálo a tak jsem se rozhodla, že se trochu projdu. Už jsem se vracela do vesnice, když jsem na něj narazila. Nejdřív jsem se mu chtěla vrátit a dělat jako bych tu nebyla, pak jsem si, ale vzpomněla na tu oslavu. Došla jsem až k němu.
"A-ahoj Sasuke."pozdravila jsem ho.
"Ahoj. Co chceš?" ani se nepohnul.
"No já jen... Nechctěl bys jít na Shikamarovu oslavu?"
Natočil hlavu tak aby na mně viděl. "A to mam jít jako s tebou?!" Coo? Co blbne.
"N-ne. Jen tak." řekla jsem s úsměvem.
"Aha. Takže ty tam chceš jít s tim pakem?" Co? Tím určitě myslel Naruta. Proč mi, ale přijde, že je na něj naštvanej.
"C-co? Ne nikdo tam s nikým nejde." řekla jsem mírně rozladěná. "Vlastně, jen Sakura."
"Jo takže slečna "mam-kluka" se tam bude naparovat a lísat se k němu." pronesl a odfrkl si.
"Sa-sasuke?" Proč proboha musim koktat.
"Hmm."
"To je poprvé co jsi projevil nějaké emoce."
"Eh, co?"
"No, mám na mysli to, že ti vadí, že tam Sakura bude se Saiem, že ji máš rád." Zkusila jsem to.
"Ne, ne tak to neni." Povzdechl si. " Víš jen, časem si zvykneš na všechno, i na někoho tak otravnýho jako je Sakura. Ano, asi mi bude trochu chybět, to jak za mnou furt lezla. Ale v žádným případě to není tim, že bych ji měl rád." Z jeho hlasu bylo cítit něco zvláštního, něco pro Uchihu tak nezvykléo až se mi tomu ani nechtělo věřit. "Popravdě, jí spíš nesnášim." Tu poslední větu pronesl s úsměvem na rtech. Nechápala jsem to, v jednu chvíli se tu užírá, že mu chybí to jak ho Sakura milovala a v dalším okamžiku ji nenávidí.
"Cítíš vůbec něco?! Máš vůbec někoho rád?!" rozčílil mě, jak může říct, že k Sakuře nic necítí, vždyť ona je tak krásná, tak sebevědomá, tak dokonalá. Vždyť ji miluje i Naruto.Fakt mě to vytočilo, a to jsem tak klidný člověk.
"Tak to není, já ... líbí se mi jedna … hm, dívka, ... ale ona je zamilovaná do někoho jiného a ten pitomec ani nevidí co v ní má. Neví, že ho miluje. Ten blbec si ani nevšiml, že ho má ráda." Ty poslední věty na mě přímo křičel. Zlostně praštil do stromu, až z něj spadla šiška. Jedna věc mi, ale nehrála. Vážně se právě zakoktal. Sasuke Uchiha, elitní ninja z Listové, chladný za všech okolností, se teď zakoktal. A další věc, Sasukemu se líbí nějaká holka a nechce ho!? Tak tohle jestli je pravda, tak uvěřim i tomu, že za mnou dneska přijde Naruto a vyzná mi lásku. Ha ha, jak pravděpodobné. Vzhlédla jsem. Najednou byl hned u mně. Krucinál jak jen to dělá, jak to, že je tak rychlej. Snažila jsem se poodstoupit, ale zase mi v tom něco bránilo, tentokrát to byl strom. No bezva, příště si musim zkontrolovat terén předem. Rukama se zapřel o kmen vedle mé hlavy. Tak a jsem v pasti.
"Naruto je fakt blbec," lehce mi přejel rukou po tváři. Z toho mě zamrazilo. "když nevidí, jak krásná holka ho miluje." řekl a políbil mě. Netrvalo to dlouho, byla to spíš jen taková pusa, ale naprosto mě to vyvedlo z míry.

To bylo poslední, co jsem si pamatovala. Nejspíš jsem omdlela. Ještě pořád jsem ležela na posteli, převalila jsem se a koukla na hodiny. Poledne! Už musím jít. Rychle jsem sebrala věci, co mi nabalila Hanabi. Najednou jsem se zastavila na stolku jsem měla připravené i oblečení, Han umí být milá, zvlášť když jsem měla někam jít. Hrozně ráda si totiž zkoušela moje oblečení a to, co jí slušelo, se zázračněpřemístilo k ní do skříně. Hodila jsem hromádku oblečení rychle do tašky a vyrazila jsem.

"Ino notak! Už si něco vyber." dopálila se Tenten, když se nás už po desáté zeptala "Jak vypadám?". Narozdíl ode mně, která si vybírám oblečení na poslední chvíli, byla Ino dokonale připravená. Měla připravených asi deset outfitů a tři z nich vyřadila hned, jak jsme jí ukázaly v čem jdeme. Já na sobě měla tmavě fialový upnutý top s mašlí kolem pasu a černou sukni, Sakura s těmi červenými šaty vypadala jako jahůdka a konečně Tenten, měla na sobě jednoduché černobílé šaty. Pak začala nekonečná módní přehlídka, než vyřadila další tři stihla Sakura nalíčit sebe, mně a Tenten téměř taky. Konečně jsme se dostaly k finální dvojici. Ino se opět převlékala z jednoho do druhého, když se ozval zvonek u dveří. Zděšeně koukla na hodiny.
"Holky? Je některá z vás hotová?" Mrkla na nás prosebně Ino.
"No já jsem." odpověděla jsem jí. To jsem netušila, co bude následovat.
"Hin, prosím tě, mohla bys tam skočit? To budou určitě kluci." Koukla jsem na ně, Ino byla zrovna jen v podprsence, Sakuře stály vlasy na všechny světové strany a Tenten taky nebyla hotová. Kývla jsem a vydala jsem se klukům otevřít. O to větší bylo mé překvapení, když jsem scházela ze schodů a všichni už byli usazení v obýváku. Naruto se o něčem zapáleně dohadoval s Kibou, Neji-niisan, Lee a Shino seděli na gauči a něco probírali. Akamaru mlsně pokukoval po pytlíku brambůrek, který právě vyprazdňoval Chouji. Stranou všech seděl Sasuke a mlčky si mě prohlížel. Když spozoroval, že se na něj dívám, samolibě se usmál a začal se věnovat dění za oknem. Zachytila jsem další pohled. Kiba. Zíral na mě, jak stojím na schodech, s otevřenou pusou, přičemž do něj Naruto stále něco hustil. Konečně si uvědomil, že mu Kiba nevěnuje ani špetku pozornosti a otočil se. Vyběhl schody až ke mně.
"Ahoj, já jsem Naruto." pronesl s úsměvem, jako bych to neměla vědět. "Nevěděl jsem, že Ino tu má tak pěknou kamarádku." Aha, tak proto se představoval. On mě už ani nepozná.
"Naruto, ty blbečku, to je přece Hinata." rozčiloval se Kiba.
"Co! Cože?" Otočil se na něj nechápavý blonďák.
"A-ahoj, Naruto-kun." řekla jsem a "mírně" zčervenala. "A-ahoj všichni." pozdravila jsem i ostatní. "Jen chvilku počkejte holky už jsou skoro hotové." a s touto informací jsem odběhla zpět.

Ino vybrala opravdu krásné místo v lese, malý palouček obklopený starými duby. My ho jen dozdobili. Uprostřed jsme udělali malé ohniště. Kolem jsme rozložili rohože a deky, na které jsme si sedli. Časově nám to vycházelo perfektně. Ino s Shikamarem by tu měli být každou chvíli. Něco šustlo a zpoza stromu někdo vyšel.
"Ah, mendokusai. Vy tu fakt jste." pronesl pan znuděný.
"Ale Shikamaru. Nekaž to. Všichni se museli tak snažit." Pronesla blondýnka a při tom ho provrtávala pohledem. Na to se jen pousmál a pokrčil rameny.
"Ino!" vystřelila k ní Sakura. "Já myslela, že přivedeš jen Shikamara." procedila k ní tiše přes úsměv.
"Neboj, Temari jsem taky zvala." vysvětlila vše Ino. "Holky kde mam věci?" zeptala se po krátké odmlce a přitom ukázala na své oblečení. Když se převlékla vrátily jsme se k ostatním. Měla jsem, ale malý problém. Neměla jsem si kam sednout. Ne, že by nebylo místo, ale každá z rohoží už byla někým okupována. Sakura si sedla samozřejmě k Saiovi, Neji se dělil o deku s Tenten, k Shikamarovi si přidřepla Temari a šťouchla do něj loktem. Lee seděl s Narutem a nejspíš se bavili o něčem ohledně tréninku, protože Lee vzrušeně mával rukama ve vzduchu a horečně mu něco popisoval. Ino si sedla k Choujimu, s Kibou se o prostor dělil Shino a Akamaru se sám rozvaloval na jedné z podložek. Jediná možnost byla sednout si k Sasukemu, který zůstal sám. Ale po tom co se stalo, když jsem ho zvala na oslavu, se mi k němu moc nechtělo, proto jsem se rozhodla narušit Akamarovo pohodlí. Sednul si a začal vrtět ocasem. Sedla jsem si a podrbala ho za ušima. Slastně zavrněl a položil si mi hlavu do klína.

Jen co jsme dali Shikamarovi dárky, atmosféra se uvolnila a všichni se začali bavit. Ino myslela na všechno, a tak když pomalu začínaly docházet témata ke konverzaci, odkudsi vytáhla Twister. Byla to sranda. Hráli jsme už druhé kolo, to první ztroskotalo na tom, že se Chouji nechtíc opřel o Sakuru ta nápor nevydržela a všichni spadli.

"Hin, jsi na řadě." Oslovila mne TenTen, která si vzala kolo na starost. "Čim točíš?"
Zeptala se, když se na mě podívala. Měla dobrý důvod obě ruce jsem měla položené na desce a propletené s ostatními a pravou nohu jsem měla zvednutou, tak aby nikomu nepřekážela.
"M-myslím, že rukou, tedy pokud ji vymotám." Řekla jsem a lehce se usmála.
Když jsem se ovšem o to pokusila, ztratila jsem rovnováhu a spadla, a spolu se mnou i ostatní. Nebyl to elegantní dopad, ale dopadla jsem na něco měkčího než lesní zem. Odlepila jsem od sebe víčka, která jsem leknutím přimkla k sobě. Leknutím jsem vyjekla a ihned zčervenala. Tvářil se opravdu překvapeně, ale zároveň se usmíval. Okamžitě jsem se z něj zvedla.
"Eh, promiň, Sasuke. Pro-promiň." Omlouvala jsem se, ikdyž jsem něvěděla jestli za to, že jsem na něj spadla, nebo ho shodila. Rozhlédla jsem se po ostatních, ti to ovšem ustáli, přesto, že se teď kymáceli smíchy.
"Myslím, že jsme prohráli." Pronesl klidně Sasuke a vzepřel se na loktech.
"Ach-, a-ano." Usmála jsem se, pohled zabodnutý do země.
"Nenatloukla sis?"
"Eh, co. Ne nic mi není." Zvláštní jak se stará. "Jen se asi půjdu na chvilku projít." Řekla jsem, všem věnovala milý úsměv a zmizela v lesíku. Poodešla jsem jen kousek, chtěla jsem slyšet, kdyby mě volali na další kolo. Sedla jsem si a opřela se o kmen. Tady mě nikdo, kdo by šel z oslavy, nenajde. Přemýšlela jsem o dnešku, v jednu chvíli za mnou dokonce přišel i Naruto.
"A-ahoj, Hinato."
"Ah, Naruto. Překvapil jsi mě." Usmála jsem se.
"Promiň Hin, nechtěl jsem tě polekat."
"Ne, ne, ne. To je v pořádku."
"Můžu si přisednout?" Na to jsem jen přikývla, nic víc jsem v ten moment nezvládla.
"Víš, dost často tě potkávám v Ichiraku. Nevěděl jsem, že máš tak ráda ramen."
"Neřekla bych, že ho mám tolik ráda." Snažila jsem se alespoň trochu oponovat.
"Ale notak Hin, není jiný důvod, abys tam chodila tak často. Leda, že bys tam chodila za někým, koho máš ráda. Hn?" Vyřkl svoji úvahu nahlas a mě tím vyrazil dech.
"Ne, ne, t-tak-tak to není." Vážně Hin, průhlednější lež tě napadnout nemohla? Ale vždyť je to Naruto, možná si toho ani nevšimne.
"Hn, notak nelži mi, Hin. Tak kdo, kdo to je? Je to Chouji? Ten chodí do Ichiraku dost často. Nebo … Je to Kiba. Hn, že je to tak?" Řekl a široce se na mě usmál.
"N-naruto? P-přemýšlel jsi o tom, nebo tě to právě n-napadlo?" Zeptala jsem se ho trochu neomaleně, ale já si prostě nedokázala vysvětlit, jak ho to mohlo napadnout. Kiba je kamarád, je milej a tak, ale nic víc. Alespoň myslím.
"Nó, teď mě to napadlo." Řekl a jednou rukou si nervózně prohrábnul vlasy na zátylku. "Já jen, že Sakura, říkala, že se ti líbí někdo, koho tam často potkáváš. Je to pravda?"
"A-ano." Řekla jsem rudá až za ušima.
"A kdo? Kdo je to?" začal se nakrucovat a vypadal jak zvědavá školačka.
"T-to zjistíš, až bude ta správná chvíle." Řekla jsem tajemně, až jsem se nad tím musela pousmát. Taková já přeci nejsem, možná trošičku.
Pak jsme nechali plavat tohle téma a bavili se o všem možném. Naruto byl opravdu zábavný, milý a pozorný, když jsem neomdlévala.
Na tvář se mi mimoděk vloudil úsměv.
Ze snění mě vytrhl zvuk kroků v podrostu. Otevřela jsem oči a mžouravým pohledem se rozhlédla.
"No to je skvělý. My tě hledáme a ty si tu spíš." Rozčiloval se. Tolik emocí jsem u něj neviděla za celý život, nebyla jsem připravená na takovou nálož za jeden večer.
"J-já nespím." Ohradila jsem se.
"Tak aspoň vím, že nejsi náměsíčná."
"To-to už jste dohráli?"
Přikývl a schoval ruce v kapsách.
"A neměli by jsme se vrátit?" Byla jsem trochu nervózní, jestli mě všichni hledají, měla bych jim dát vědět, že jsem v pořádku. "Ostatní by mohli mít strach."
Mávl rukou.
"Nech to být, začnou hrát bez nás. To mi zas tak moc nevadí." Řekl a přiblížil se ke mně na pár kroků.
"Hinato! Sasuke! Další kolo!" Rozlehl se okolím TenTenin hlas. Chtěla jsem jí odpovědět, ale v ten samý okamžik si mě Sasuke přitáhl k sobě a jednu ruku mi přiložil na ústa, abych nekřičela. Chtěla jsem se mu vytrhnout, ale držel mě pevně.
"No, no. Už jsi v klidu?" Přikývla jsem a on trochu povolil sevření. "Myslím, že to ostatním nebude vadit. Chvilku se bez nás obejdou." Poklesla mi čelist. Co to s nim sakra je. Chová se fakt divně a nejen dneska.
"Sa-sa-sasuke?"
"Hm."
"Mo-mohl bys mě pustit?" Řekla jsem a pokusila se od něj odtlačit.
"A co když nebudu chtít?" Přitáhl si mě blíž. Na tváři se mu objevil samolibý úsměv. "Vážně ti to je tak nepříjemné?" Políbil mě, a pak už šlo vše velice rychle. Moje ruka přistála na jeho tváři a po sobě zanechala červenající otisk. Pustil mne.
"Co to do tebe sakra vjelo?! Chováš se fakt divně." Vyjela jsem na něj. Otočila jsem se na místě a vrátila se k ostatním. Sakura právě spadla na Naruta. Oba se tomu hrozně smáli. Ramenem jsem se opřela o strom.
"Ah, Hin. Kdes byla?" zajímala se Tenten.
Rychle jsem rozehnala náznak rozmrzení v mém obličeji.
"Jen jsem se byla projít." zalhala jsem. Nechtělo se mi to teď rozebírat, navíc přede všemi, hlavně tedy před Narutem.
"Aha, a neviděla jsi Sasukeho, taky mluvil o tom, že se jde projít. Nepotkala jsi ho?" Lhář! Prý, že mě hledají.
"Ne! Ne." A další lež. Nejsem o nic lepší než on. Popošla jsem blíže našemu sezení. Akamaru se rozvaloval už přes dvě rohože, a já si až teď všimla, že Shikamaru s Temari chybí, nejspíš se společně někam zdejchli. Ukradla jsem si jejich rohož sama pro sebe a zahleděla se do ohně. Po chvilce za mnou přišla Tenten, sedla si přímo naproti mně do tureckého sedu.
"Hin?“ odmlčela se. "Je všechno v pořádku? Víš, že mně můžeš říct cokoli. Víš to, viď že jo?" sypala na mě změť otázek, ve které nebylo jednoduhé se vyznat.
"Jo, jo vím."
"Fajn, takže kdyby sis chtěla promluvit, nebo se třeba s něčím svěřit, ozveš se jo?"
Kývla jsem na souhlas. Jakákoli jiná odpověď byla v tu chvíli moc namáhavá. Hlasitě jsem zívla, nebylo ještě pozdě, přesto už se mi chtělo spát.
"Tenten, nevadilo by ti, kdybych tě tu nechala?"
"Eh, hai, hai." Řekla, ale zatvářila se trochu zklamaně. Nerada jsem ji tu nechávala, poznala, že něco skrývám, ale kdybych se tu ještě zdržela nejspíš bych tu i přespala. Vzala jsem si věci a už jsem se měla k odchodu, když na mě Neji zavolal.
"Hinato. Počkej na mě chvilku. Půjdeme společně."
"Ne, Neji to je v pořádku. Ještě tu zůstaň a bav se." Usmála jsem se na něj. Vděčně na mě pohlédl. Myslím, že byl rád, že může strávit ještě chvíli v Tentenině společnosti. Občas mám pocit, že mu otec nařídil, aby mě hlídal. Když někam jdeme všichni, tak samozřejmě přicházíme společně, ale opravdu nemusí ve stejnou chvíli i odcházet. Se všemi jsem se rozloučila a zmizela mezi stromy.