Jeden je víc než dost. 01- Začínáme

Zrovna jsem se vrátila z mise. Měla jsem hlad, a tak jsem se rozhodla zajít do Ichiraku na rámen. Už jsem byla skoro tam, když tu najednou.
"Hinato! Hinato, počkej,prosím tě." Otočila jsem se, abych zjistila kdo na mně volá. Byl to Narutův bývalý sensei Iruka. "Ahoj Hinato, to jsem rád, že tě vidím.
"D-dobré ráno, Iruko-sensei." pozdravila jsem.
"Hinato, měla bys teď chvilku čas?"
"Ano, ale zrovna jsem chtěla jít na ramen."
"Dobrá, tak já tě zvu." pronesl s úsměvem.

"Ch-chtěl jste mi něco, Iruko-sensei?" zeptala jsem se, když už jsme měli ramen na stole.
"Víš Hinato," začal," za tu dobu co jste ty a tvůj tým byli na misi se toho hodně změnilo."
Já vím byla to dlouhá doba, na misi jsme byli celé dva měsíce, což je celkem nezvyklé, ale tentokrát to bylo nutné. Přikývla jsem tedy, aby pokračoval.
"No, mám strach o Naruta. Poslední dobou se chová divně. Bloumá po Konoze jako tělo bez duše, nebo neustále trénuje, ať už se Sasukem, když se tu objeví, s Leem, nebo Nejim. Prosím tě Hinato, nezašla bys s ním promluvit?"
"Proč za ním, ale nepošlete Sa-sakuru?" nechápala jsem "Ta by mu určitě pomohla."
"V tom je právě ten problém. Potom co jste odešli, začla Sakura chodit se Saiem. A Naruto to nese dost těžce."
Tak to bylo nečekané. Sakura a Sai?! Chápu, proč to Naruta tak zasáhlo, dívka, kterou miluje, začne chodit s jiným a to ještě bez jakéhokoli varování, či náznaku. "Potom co se to dozvěděl, asi na týden zmizel z vesnice. Hokage mi řekla, že se přišel zeptal, kam vás poslala a kdy se máte vrátit. Když se vrátil vypadal i choval se normálně, to ale jen do té doby dokud neuviděl Sakuru se Saiem, pak to bylo jako před tím."
Naruto?! Byla jsem v šoku. Netušila jsem, že by něco mohlo toho věčně usměvavého ninju takhle srazit. A co to Iruka-sensei o informacích od Tsunade? Že bysnad Naruto, chtěl jít za námi?! Ne, to nepřipadá v úvahu, leda by chtěl mluvit s Kibou-kun. Souhlasila jsem tedy, že za Narutem zajdu. Iruka byl spokojený s mou odpovědí a pustil se do jídla. Já starostmi málem zapomněla jaký mám hlad. Rychle jsem snědla ramen a vyrazila k Narutovi.

Mířila jsem k jeho bytu. Na zábradlí před vchodem seděl chlapec, znala jsem ho, ale ne moc dobře, spíš vůbec. Sakura nebo Ino by o něm věděly mnohem víc. Už jsem, chtěla zaklepat, když se nečekaně ozval.
"Nikdo tam neni."
"A-ahoj Sasuke," vykoktala jsem ze sebe. "Co-co jsi to říkal?"
"Že tam neni, je pryč."
"P-pryč? Jak to myslíš,Sasuke?"
"No jak, že mě vytáhne sem, že spolu půjdem trénovat a pak si zmizí. Zase se určitě někde lituje." Zněl podrážděně, ale tvářil se pořád stejně klidně.
"T-ty tu na něj ještě čekáš?"Jen přikývl a ležérně si propraskl klouby na rukou.
"Proč jsi za ním šla ty?" otočil se a zvídavě si mě prohlédl. Já celá zrudla, nemohla jsem se mu podívat do očí, tak jsem se začala věnovat svým botám.
"J-já jsem sem p-přišla zkontrolovat Na-naruta." Proboha proč tak koktam! "I-iruka-sensei si o Naruta dělá starosti a-a myslel, že já bych mu mohla pomoct." Odvážila jsem se vzhlédnout. Pořád mě sledoval, proč na mě, kruciš, tak zírá. Poklepal na místo vedle sebe, nechápala jsem co to má znamenat.
"Pojď, když tu jsi, už nemusím čekat sám." Malá část mně si k němu chtěla jít přisednout a zjistit něco o tom tajemném chlapci. Jemu se, ale nechtělo čekat tak dlouho a než skončím svou vnitřní bitvu, seskočil ze zábradlí a šel přímo ke mně. Začala jsem pomalu couvat.
"Neboj, já nekoušu." řekl s se samolibým úsměvem. Zastavil se kousek ode mne, podíval se mi přímo do očí, uhnula jsem pohledem. Poslední dobou se chová divně. Udělal ještě krok ke mně,ale já už něměla prostor, a tak jsem se jen víc namáčkla na zeď.
"Hej! Čau, Sasuke!" Naruto se řítil k nám. Najednou se zastavil, rozkročil se a ukázal na mě. "Jééj Hinato! Co tu děláš?" zarazil se, "Proč jsi tu se Sasukem?" Zrudla jsem jak rak, už jsem chtěla začít to vysvětlovat, ale Sasuke mi nedal šanci.
"Hinata tu se mnou čeká na tebe, ty blbe. Nevidíš?" pronesl klidně, přičemž si dal záležet když říkal "se mnou".
"Oh, vážně, Hin?!" řekl a rozpačitě si prohrábl vlasy.
"A-ano. Všichni si o tebe dělají starosti. T-tak jsem se na tebe p-přišla podívat." Usmál se.
"Tak pojď dál, Hin." řekl a otevřel mi dveře. "Sasuke jdeš s náma?"
"Ne, mám ještě něco na práci."pronesl s nečitelným výrazem. "Tak zatím." Natočil se ke mně,když to říkal, nebo se mi to jen zdálo? To je jedno. Teď jsem tu s Narutem. Sama. Proboha! Já jsem sama s Narutem v jeho v bytě! Myslela jsem, že omdlím. Ovšem to by nebyl nejlepší začátek konverzace.
Naruto mi uvolnil židličku tím, že oblečení, které jí do té doby okupovalo přemístil na postel.
"Dáš si něco, Hin?" zeptal se. "Moc tu toho nemám, pokud bys teda nechtěla instantní ramen, toho tu mám na výběr dost." A zas ten jeho úsměv. Nezmohla jsem se na slovo, a tak jsem jen pokývla, že nic nechci. Rozhlédla jsem se po pokoji, byl by pěkný, kdyby to nebyl pokoj sedmnáctiletého Naruta. Po zemi se válelo oblečení.
"Ehm, Naruto, nechtěl by ses raději projít?" zkusila jsem to.
"Jo, jasně."
Ležela jsem na posteli ve svém pokoji a přemýšlela o tom co řekl Naruto. Ozvalo se zaklepání.
"Dále!" řekla jsem a přetočila se na břicho.
"Hinata-sama." Byl to Neji.
"Ah, Neji-niisan. Můžu pro tebe něco udělat?"
"Ne, ne. Jen...volala Tenten. Chtěla vědět jestli máš zítra čas a šla bys do lázní?"
"Jo, jasně." rozveselila jsem se. Tenten je moje nejlepší kamarádka a osoba, která toho o mně věděla dokonce víc, než Neji. "Proč jsi mě nezavolal. Ráda bych si s Tenten popovídala." pokárala jsem Nejiho s úsměvem. Také se usmál.
"Tak já jí to jdu hned zavolat." řekl s připitomělým úsměvem.

Už jsem byla v polovině cesty Hyuuga čtvrtí, když mě Neji doběhl.
"Hin, počkej, půjdu s tebou." Bezpodmínečně trval na tom, že mě doprovodí. Po deseti minutách dohadování jsem rezignovala. Věděla jsem proč chce jít. Včera večer, ještě honem volal Leemu a všem ostatním, že půjdou do BarbeQ, které je jen náhodou při cestě. Musela jsem se nad Nejiho důvtipem pousmát. Ke všemu se ještě domluvil s Tenten, že ji vyzvednem. Je to, ale hlavička ten Neji. Celou cestu jsme se o něčem bavili, o mé misi, o Narutovi, trénincích a tak. Jakmile se k nám přidala Tenten, byl jako vyměněný. Bylo to Tenten, před ní se vždycky choval tak upjatě a vážně. Možná kdyby věděl, že ho Tenten má ráda stejně jako on jí.

Před onseny na nás už Ino se Sakurou čekaly.
"No to je dost." vyjela na nás Ino. "Musíme toho moc a moc zařídit." pokračovala.
"Já, ale myslela, že chcete relaxovat." protáhla unaveně tenten se zmučeným výrazem.
"Jo, jo, to taky, ale musíme něco promyslet. Ale je to tajný." vysvětlovala a už nás táhla dovnitř.

"Hmmm, to je tak příjemné." libovala si Tenten.
"Tak cos chtěla, Ino?" Nevydržela to už Sakura. Přiznám se, taky jsem byla zvědavá, ale ještě jsem to nějak vydržela.
"Holky, víte co je příští týden?! Shikamaru má narozky.