Kushina vs Kyuubi 9

Naruto postavičky, vesničky, řečičky mi nepatří, ani jedna jediná.

Kapitola devátá: Ještě jednou, naposledy

Z krásného snu o rajské zahradě, ve které skotačil on a jeho milá, ho vytrhl hlasitý a bestiální řev. Minato otevřel oči dokořán. Znovu jednou se vzbudil jinde, než kde si pamatoval, že složil svou unavenou hlavu. Zcela zmaten a dezorientován točil krkem ze strany na stranu, ve snaze identifikovat své okolí.

Vysoké stromy ho obklopovaly, až přímo utlačovaly. Zdál se ležet kdesi hluboko na neznámém a pravděpodobně i nepřátelském území. Slunce pomalu vycházelo, ale z nějakého důvodu, na blonďáka působilo krvavě a hladově. Vše zde mu vyhrožovalo smrtí. Ohavně zkroucené větve jehličnanů, svalené a rozlámané kmeny, jako honicí psi vyhlížejí keře. Příroda se měnila. Měnila, podle přání mocného pána.

„Minato…“ pronesl hlas hluboký, sípavý a převelice prohnilý. Oslovený Namikaze natočil svou tvář za zdrojem vražedného pozdravu, než vyskočil na nohy a zaujal bojový postoj, neb pochopil, že čelí démonovi. „Strach z tebe přímo čiší. Jeho vůně je povznášející,“ ukázala ostré tesáky odvěká rána lidstva. „Doufám, že tvé maso chutná stejně lahodně jako tvá nekonečná zbabělost,“ šílencovy rty se zformovaly do maniakálního úšklebku.

„Kyuubi… já věděl, že ti nemám věřit,“ sáhl si ninja v mrknutí oka do pouzdra pro svůj zvláštně tvarovaný kunai.

Dvouocasý netvor jen pobaveně zakroutil hlavou. „Co s ním hodláš udělat? Pořezat mě?“ zeptal se s hravým tónem. „Ty bídný červe!“ náhle zvážněl a jeho oči vzplály oranžovým ohněm. „Tvá arogance je k smíchu! Opravdu věříš, že proti mně máš nějakou šanci?“ vrčel jako vzteklý vlk.

Minato analyzoval své možnosti. Pokud je jeho teorie správná, čelí Kyuubimu, nebo spíše jeho oslabené a neúplné formě. Mohl by ji přirovnat k jinchuurikimu, který ovládl sílu svého démona. Cítil se sebejistěji, protože na něj neštěkala kolosální liška a navíc, napočítal pouze dva ocasy, což v něm mnoho respektu vůči sebevědomému sokovi nevyvolalo. Bojoval už s kdekým a popravdě, už dlouho toužil zkřížit své síly s démonem, který zamotal jeho děvčeti hlavu.

Namikaze si zmapoval terén a vybral si několik stromů, které by pro něj mohly v nadcházejícím duelu znamenat zásadní strategickou výhodu kvůli svým rozličným pozicím. Vytasil tedy další kunaie a v jediném hodu je rozmístil po „brzy bojišti“. Démon se nad jeho činem jen spokojeně ušklíbl, nijak více nereagoval. Jeden z nožů se zabodl Kyuubimu pod nohama a oba rivalové onen fakt dobře věděli.

„Proč hned takové nepřátelství?“ škádlil Minata netvor a hrál ublíženou ovečku. „Co jsem ti kdy udělal, abych si zasloužil takové zacházení?“ tlačil své divadlo dál, a dokonce i na moment sepnul rty v ublíženou grimasu.

„Nehraj neviňátko, Jangu, nebo jak si to teď říkáš,“ pozvedl kunai před svou hruď, aby se jím mohl popřípadě krýt. Čím více ale před ním stojícího protivníka sledoval a studoval, tím více mu připadal odlišný od klona, se kterým se hádal předcházející den. Prvně věřil, že ho jen šálí zrak, nebo si z něj střílí bizarní světelné představení, které uvedlo v pohyb démonem prokleté slunce.

Jinovi zablyštilo v očích. „Ty nic nevíš…“ zašeptal s odporem i pohrdáním vůči Minatovi. „Ale na tom nesejde… nějaké poslední přání, než tě zabiju?“ prokřupal si drápy vyzbrojené hnáty démon, kterého už výslech jeho oběti znudil a stejně tak i zakrývání jeho pravých a všem dokonale známých úmyslů.

„Jen mi řekni… proč ona?“ rozhodl se koupit si trochu času pro lepší doladění své strategie vypočítavý blonďák.

„Kdo ona?“ zvedl zvědavé obočí Jin, lehce zaskočený a rozhozený.

„Kushina. Proč sis vybral pro své stínové hry právě ji? Nenatrpěla se už dost jen tím, že se stala tvým žalářníkem? Musel jsi jí navíc i vzít srdce a krmit ho lžemi?“ jen když se na to rozpomenul, přepadal ho hněv a nutkání utnout řeč a zarazit démonovi čepel do hrdla.

„O té zrzavé křepelce se právě teď s tebou bavit nehodlám. Vůbec mě nezajímá, jediné, co chci… ne… po čem toužím… je vidět tvou studenou lebku v mé dlani, abych ji mohl rozdrtit a proměnit na prach!“ zavrčel temnotou posedlý démon.

„Takže tobě celou tu dobu šlo o mě… ona byla jen nástroj, který tě ke mně dostal…“ šeptal sám pro sebe svůj závěr ninja. Špatný závěr, ale to v ten moment tušit nemohl. „Jsi zvrácený a zkažený!“ křikl Kyuubimu rovnou do tváře, než se rozhodl zahájit první výpad, využít chvíle překvapení a zasadit smrtelnou ránu pomocí své proslulé techniky.

Překvapením ustoupil o krok dozadu. Nepromluvil, jeho vystrašené oči ale kmitaly jako splašené. Letěly od jedné značky ke druhé, kontrolovaly je a počítaly. Jeho ortel ho zarážel, vše se zdálo být v pořádku, přesto ale nic nedávalo smysl. Celá tahle scéna nedávala smysl!

„Nějaký problém, kluku? Opustil tě snad tvůj bůh hromů? Třeba mu došly blesky, nebo kuráž?“ posmíval se Minatově postavení záludný démon.

Netrvalo dlouho, než blonďák pochopil, kdo má v tomto zbabělém triku prsty. „Ty… zrůdo…“ tentokrát dřel zuby Namikaze, který se dostal do velmi ošemetné situace.

„Jestli tě to potěší, pořád máš svoje nožičky, tedy se můžeš pokusit utéct, jestli chceš. Času k tomu ale mnoho mít nebudeš, protože ti je plánuji brzy utrhat,“ pohrozil oběti démon v moci.

Minato cítil tok čakry ve svých žilách. Nerozuměl důvodu, proč ho jeho klíčová technika zradila, věřil ale, že jakákoli jiná mu nyní bude ku pomoci. Tuto teorii musel ale prvně podrobit testu. Za zády skryl svou levačku, pravačkou s kunaiem neustále mířil na nebezpečného soka, a v dlani rozvířil proud světle modré energie. Ujištěn, že mu jeho Rasengan, který pro něj jeho lehce zvrhlý sensei zdokonalil, zůstal v arzenálu, přehodnotil svůj minulý plán a dal se do jeho přepracování.

Nic o možnostech démona nevěděl, tušil jen, že jeho zásoba čakry bude nepříjemně vysoká a otravná k vypořádání se s ní. Také si už ze zkušeností s Kushinou vybavil, že čakrové roucho funguje jako štít i zbraň zároveň. Chrání svého pána a spaluje jeho protivníky. Minato došel k závěru, že nejrozumnější taktikou bude držet se od nevypočitatelného démona v úctyhodném odstupu a útočit na něj jedině ze zálohy a z dálky. Ostatně, takto Minato uvažoval vždy, jen tentokrát nemohl sáhnout po teleportaci jako prostředku překvapivého útoku a okamžitého úniku. Žlutý blesk klesl na šarži unaveného hlemýždě, jak smutné.

Démon se zdlouhavě napřáhl, ani se nehnul z místa, a mrštil svou paží proti Minatovi. Ta se neuvěřitelně protáhla a proletěla vzduchem jako neřízená střela. Na své dráze se klikatila a zmatečně motala, ale mrštnost se jí zapřít nemohla. Blonďák uskočil stranou a rovnou do korun stromů, kde se hodlal na čas skrýt, než si připraví protiútok, který by zahrnoval i šikovné vypořádání se s démonovou otravně dlouhou hnátou.

Kyuubi ale Namikazemu mnoho času na spřádání nové strategie neposkytl a raději se pustil do sekání a lámání kmenů stromů, ve kterých Jin věřil, že by se Minato mohl zbaběle krčit. „Vylez ven a bojuj, ty ubožáku!“ bědoval a křičel. Jeho paže, nyní již obě, trhaly borovice ze země i s kořeny a odhazovaly je do všech světových stran.

Minato unikal z jedné větve na druhou, oči nikdy nespouštěje z běsnícího klona. Kroky, které by ho dovedly k vítězství, se nedostavovaly, namísto nich jen klopýtnutí a bláhová škobrtnutí, která Namikazeho málem stála rovnováhu a bezmála i život samotný. Sledováním démona ale jedno pochopil. „Tohle není Jang,“ sykl, když mu krvavě rudá hnáta téměř zachytila levý kotník. Minula se jen o chlup.

Klon, který se rozhodl parazitovat na jeho domově, se od tohoto maniaka velmi lišil, jak vzhledově, tak i svou mentalitou a asi i silou. Jang by si netroufnul Minata napadnout, ani s tímto neblahým hendikepem. Pro boha! Ten by ani mouše neublížil. Ne jako vraždění chtivý šakal, stopující prchajícího Minata právě v tuto chvíli.

Prchajícího? Ano, Namikaze utíkal z boje. Netušil, jak démonovi čelit. A pokud se nemýlil, znamenalo by to, že existují klony dva. A jeden z nich je v Konoze. Kushina mohla být ve vážném nebezpečí. Minato se potřeboval dostat do rodné vsi tak rychle, jak jen mu nohy dovolí.

…

„Mohl se se mnou alespoň rozloučit,“ přecházela po ložnici znepokojená rudovláska, které Jangova pohádka nepřipadala dvakrát věrohodná.

Světlovlasý klon seděl na okraji postele, prsty si nervózně pohrával, aby zahnal nutkání pištět jako malá holčička, která už déle nevydrží mlžit své matce s tím, kdo vysklil okno v obýváku.

Kushinu probudil velmi zvláštní pocit. Zdálo se jí, že vedle sebe cítí chladné a prázdné místo. Když otevřela oči, poznala, že ji její smysly nešálily. Prvně ji napadlo, že si její blonďák jen odběhl na toaletu, ale čekání na jeho návrat ji brzy omrzelo, a tak se vyškrábala zpod peřiny a vydala se svého miláčka hledat.

Ale nenašla ho. Ani lístek či vzkaz, což ji zaráželo, protože Minato jí obvykle takové krátké zprávičky vždy po sobě zanechával, když ho povinnosti nutily odejít brzy. Namísto toho se jí do cesty vmotal Jang, který ji ujišťoval, že Namikaze dostal od Hokageho „povolávací rozkaz“, který nesnesl odkladu.

Kushina už několik takových zažila, tedy by ji neohlášená a náhlá mise neměla jakkoli překvapovat či udivovat, přesto se kvůli téhle cítila nějak… nelehce. A čím déle Jang mluvil, tím více onen nehezký pocit v jejím srdci sílil.

Po pár minutách začala klonovu výpověď zpochybňovat, což démona dohánělo k činům velmi podezíravým, jako kousání nehtu, přílišné mrkání, koktání a podupávání pravou nohou.

„Co přesně ti řekl, abys mi vzkázal?“ zatlačila na potícího se Janga znovu, její pohled chladný, přísný a vše překonávající.

„Že teď pár dní nebude doma… protože… protože má důležitou misi…“ opakoval se jako kolovrátek do postele se pod oním silným tlakem propadající klon tak mocného a obávaného démona.

„Ty mi lžeš. Proč? Co se děje?“ přiblížila se jeho tváři. Jen centimetry je od sebe nyní dělily. Cítil její vášnivý dech, její teplo, její duši, která ho tak lákala a pohlcovala.

„J-já… ti to říct nemůžu… slíbil jsem, že pomlčím, že znovu už nic nezkazím,“ ztěžka polkl, jen s námahou se byl schopný nadechnout v tak těsné blízkosti krásného anděla.

„O čem mluvíš? Cos pokazil?“ její oči pomaloučku ztrácely na důrazu.

„Vše… všechno, co jsem zatím udělal, byl jeden velký omyl,“ sklopil zrak, jako by se zpovídal z hrozivých hříchů.

„Kde je Minato, ale tentokrát chci slyšet pravdu?“ usmála se na něj, jako tomu činila dříve, za časů, kdy to byli jen oni dva. Velmi, velmi si Janga ztotožňovala s Kuramou. Byl mu tak podobný. Laskavý, pozorný, a strašně, strašně špatný lhář. Když se dívala do jeho očí, viděla v nich démona, do kterého se zamilovala. Kdyby se věci měly jen trochu jinak, neváhala by a vrhla by se na něj, jenže… to jsou pouze její fantazie.

A tehdy si vše pospojovala tím způsobem jako všichni lidé. Co nejkomplikovaněji a pro své blaho nejkritičtěji. „Jde o mě, že ano? Není žádná mise… odešel, protože…“ podívala se na muže, který před ní seděl, s hlavou sklopenou v pokání. „Protože ví to, co jsem ještě včera paličatě popírala. A sice, že tě stále… stále nemůžu dostat ze své hlavy,“ položila si dlaň na jeho vroucí tvář a zvedla ji tak, aby je na ni Jang musel podívat. „Kuramo, pořád tě miluji… tomu věř,“ naklonila se k němu a políbila ho.

Démon ji neopravoval, ani jí cokoli nevyčítal. Jeho vlastní city převládly a uvedly do pohybu ruce, které až do té chvíle povadle spočívaly na jeho kolenou. Obemknul je okolo jejího pasu a přitiskl ji k sobě. Nijak se nebránila. Zachvátila ji dlouho potlačovaná vášeň, stesk po své vyvolené polovičce. Nekonečné odříkání vyletělo oknem ven a do Kushiny se vhrnula potřeba dohnat ztracený čas.

Pročísla jeho rovné blonďaté vlasy. Jejich jazyky spolu vesele tančily tak, jako by se nikdy nerozdělily. Rudovláska si obkročmo sedla na Jangův klín. Její fantazie ožívaly. Sama si pro ně našla výmluvy. Tušila, že dělá chybu, že se asi zbytečně rychle ukvapuje ve svých závěrech, že se Minato možná večer vrátí, ale na tom jí nezáleželo. Byla závislá a její droga jí strašlivě dlouho unikala. Potřebovala znovu zasytit svůj hlad pro démona. Potřebovala znovu zažít to, co mohla jen s ním. Potřebovala znovu ukojit svou touhu pro něj, i kdyby naposledy.

Bude se za tohle nenávidět. Dobře věděla, jak přesně tomu, co právě provádí, lidé říkají. Nevěra, velmi ošklivé slovo, ale teď se jím zabývat nebude. V onen moment existovali jen oni dva a lože, na jehož okraji se zrovna nacházeli, ale na kterém dlouho nevydrží. Brzy jim nepostačí jen jeho rožek, brzy společně zavzpomínají na celé jeho ploše, a brzy tento moment skončí, ale ne předtím, než z něj Kushina vytěží maximum. Vinit a nenávidět se může později.

…

Minato lapal po dechu. Naopak jeho pronásledovateli snad neubývalo sil. Démon si se svou kořistí pohrával, jako kočka s myší. Vhazoval mu do cesty kmeny stromů, vrhal po něm kamením a mohutnými balvany, vše za doprovodu bestiálního smíchu, který značil, že si Jin svou zábavu velmi užíval.

Bystrý Namikaze dokončil svou analýzu a došel k závěru, že jeho nepřítel je naprostý maniak schopný čehokoli a zároveň ne toho, co by od něj blonďák očekával. Jeho reakce na nebezpečí, například kunaiů se zapálenými výbušnými lístky, žádná. Po hlavě vletí do cesty vybuchujícím zbraním, bez známky zaváhání ale i rozmyslu. Démon jedná tak, jak se mu zlíbí. Je hlasitý a šílený, silný a děsivý, krvechtivý ale naprosto neopatrný.

Zcela se nechal pohltit zápalem pro vysněný boj a dovolil hněvu zatemnit mu mysl. Ona kreatura, která se za ním bezhlavě hnala, byla spíše zvíře, než člověk. Když se Minato ohlédl za sebe, aby se ujistil, že je mezi ním a démonem dostatečně velká mezera, zahlédl, že za zády jeho soka hoří už více ne dva, ale rovnou tři čakrové ohony. A Namikaze, jako správný pozorovatel, onen fakt vzal v potaz. Usoudil, že démon sílí s každým momentem jejich vražedných hrátek, ale také, že ona nová moc pravděpodobně tlačí klonu na mozek a oblbuje ho. Mění ho v tupou bestii, která patří spíše za mříže, než na svobodu.

Jin hořel tak intenzivně a jeho plášť byl tak hustý a sytý, že již více nepřipomínal lidskou bytost, ale spíše krvavou příšeru s drápy jako medvěd a tesáky jako aligátor. Oči bílé a zářivé jako dva vedle sebe usazené měsíce v úplňku. Jeho tvář černá a zvířecí slechy prodloužené a zakončené hrůznou špičkou.

Jin křičel, snažil se svého zbabělého protivníka urážkami přimět, aby se otočil a konečně mu čelil jako chlap a nechoval se jako neposedný zajíc prchající před mlsnou liškou. Ale žádné z oněch slov z jeho hrdla nevyšlo jinak, než ve formě zvířecího řevu, který sice trhal uši, ale nenesl žádnou informaci. Jin si ve své nové podobě liboval, cítil se v ní jako král celého vesmíru. Jeho ambice se velmi radikálně změnily, jeho šílené myšlenky vytyčily nové a vyšší cíle.

Prvně roztrhá na kusy tohle blonďaté a ukňourané sele, pak se vrátí do Konohy a vyvraždí ji, přímo ji srovná se zemí, nenechá v ní kámen na kameni. Jakmile se zbaví těchto překážek, najde své dvojče a vysaje z něj veškerou energii, kterou mu Kurama daroval, protože ona čakra patří, jak tomu nyní Jin rozuměl, jen a jen jemu.

A až bude jeho rádoby bráška z cesty, skřípne hrdlo té rudovlasé princezně z Vířivé, z které jsou všichni tak naměkko. On sám nechápal, jak se může někdo zajímat o cokoli jiného, než o světovládu a uvrhnutí celého svého království v jeden krásný a dokonalý chaos. Spolu s tou mrchou, Kushinou, pojde i Kyuubi, a veškerá jeho síla se přenese do Jina, kterému pak dopomůže k dosažení onoho tak vznešeného cíle.

Slintal nad svou vidinou budoucnosti, ale hezky jedno po druhém. Prvně sežere Minata, pak je na řadě Konoha a tyrani v ní žijící, kteří se opovážili ho v minulosti tak urazit a potupit. Jin se rozptýlil natolik, že si ani neuvědomil, že směr, kterým Minato jejich hru vedl, se přesně shodoval s tím, kterým se do středu ničeho Jin prvně dostal. Jinými slovy, Minato se, ať vědomě či náhodou, blížil své rodné vsi, aniž by si to Jin, a možná i blonďák samotný, uvědomoval.

…

„Řekni mi, Jangu, jsem špatná?“ zašeptala Kushina, jejíž hlava odpočívala na démonově hrudi. Leželi pod peřinou, jejich nahá těla splavená a spokojená. Rudovláska konečky prstů v něžných kroužcích hladila blonďákův ohryzek, nevěděla proč, její ručka konala bez velkých důvodů.

Jang držel svou milou pevně v náručí, nechtěl ji nikdy pustit. Její linie, křivky, tvary, ho uchvacovaly. Nedivil se, proč se Kyuubi do téhle ženy zamiloval. Byla úžasná, dokonalá a tak nádherná. „Proč bys měla být?“ špitl jí do ouška, než ho vzal v hravé nátuře do zubů a lehce za něj zatahal.

„Až se o tomhle Minato dozví…“ doléhaly na ni výčitky rychleji, než by si přála. Věřila, že její poblouznění vydrží krapet déle, aby si mohla svůj poslední vášnivý zážitek s Kuramou opravdu vychutnat, ale jako obvykle se jí její prosté přání nevyplnilo.

„Zapomeň na něj,“ odhrnul jí z tváře krvavé vlasy prostým pohybem zápěstí, než ji políbil na čelo. „Odejdi se mnou,“ předl a svůdně vrněl.

„A kam bychom šli?“ pomalu se vzdávala jeho nabídce.

„Kamkoli…“ trochu ji na krátký moment zmáčkl, než se k ní ještě více přilísal.

„Zní to hezky, ale…“ utekla s pohledem k oknu, otevřenému oknu.

„Ale? Žádné ‚ale‘ není. Minato je pryč a–“ přemlouval svou lásku Jang dál, než mu dívka skočila do řeči.

„Ale vrátí se,“ zabrblala kvůli té představě mírně otrávená Kushina, než se více nalepila na svého milence, aby si lépe vychutnala jeho pach. Pach, podobný kouři dohořívajícího ohně. „Co kdyby vešel do dveří právě teď?“ povzdechla si. Jako věrná přítelkyně poněkud selhala.

„S tím bych si hlavu nedělal, Lištičko. Máme tolik času, kolik jen chceme,“ zapředl Jang a naklonil se k rudovlásce pro další rychlou hubičku, kterou už ale nedostal.

„Jak to myslíš?“ lehkost a uvolněnost z ní vymizela a vystřídala ji obava a nejistota. Jang mlčel. Ach ta jeho prořízlá pusa! „Jak to myslíš, že máme tolik času, kolik jen chceme? Odpověz mi!“ její hlas přísný a chladný.

„Existuje ještě jeden klon, který se postaral o to, že my dva nebudeme rušeni. Právě teď zaměstnává Minata nějakou… nějakou… něčím,“ znovu jednou nevydržel udržet pravdu pod pokličkou až nebezpečně poctivý, v určitém smyslu poctivý, Jang.

„To jako vážně? Vás je víc a domluvili jste se na mně?“ nemohla uvěřit vlastním uším. „Jeden hlídá a druhý si mě osedlá?“ její hlas se zvyšoval s každým dalším slovem. „Víš, jak strašně to zní!“ odstrčila se od něj a spolu s peřinou, kterou zakrývala své choulostivé partie, unikla z postele.

„Kushino, počkej! Nech mě ti vše vysvětlit!“ přebrodil se na opačný konec lože Jang a pokusil se rozhořčenou dívku chytit za zápěstí, ale zmíněná slečna se mu v mžiku vysmekla a dál mašírovala ke dveřím. „Už ti víc nebudu lhát! Povím ti veškerou pravdu!“ seskočil z matrace a popadl svůj plášť, který přes sebe rychle přehodil, než se vydal za chodbou prchající Kushinou. „Kam běžíš?“ volal za ní.

„Nech mě na pokoji a zmiz!“ křikla bez zastavení či otočení se, než zapadla do koupelny, ve které se zamknula.

„Miláčku…“ položil si dlaň na studené dřevo dveří Jang.

„Vypadni z mého domu! Mezi námi je konec! Tentokrát nadobro, tomu věř!“ uhodila do stěny sevřenou pěstí. Seděla na kachličkách, z očí jí kanuly slzy velké jako hrachy.

„Kushino… z lásky chlapi občas dělají trochu přehnané, někdy i praštěné věci… prosím, dovol mi pokusit se vše napravit,“ on sám se octl na krajíčku. Jeho kolena ho zrazovala, klesl k zemi, poklekl.

„Není co napravovat…“ utřela si mokré tváře rudovlasá kráska, jejíž oba milenci jsou naprosto stejní, stejně hloupí. „Odejdi… vrať se za Kuramou, zruš jutsu, co já vím? Jen mi už dej pokoj… a svému pánovi vzkaž to samé,“ šeptala zdrcená dívka.

A tehdy oběma jejich těly projel stejný pálivý pocit. Strnuli a oněměli. Kushina se ohlédla směrem, odkud se k ní ona vetřelá zkušenost přikradla. „Co to bylo?“ zvedla se z podlahy, otřesená a upřímně vystrašená. „Ta čakra… já… já ji znám…“ dodala nyní nahá slečna, neb samým šokem upustila peřinu, která jí sloužila jako závoj.

„Můj bratr… ale… je… je jiný,“ opřel se zády o stěnu Jang, kterému páteří projel mráz. „Změnil se,“ dodal po chvilce ticha. Viděl obrazy, které zaznamenávaly oči jeho šíleného dvojčete. Ony obrazy naháněly husí kůži. Vztek, hněv, ale i ďábelská slast a rozkoš, takové pocity doprovázely ony pekelné výjevy.

„Tolik čakry… brzy se dostane do Konohy. Prosím, řekni mi, že tvůj kamarád není nebezpečný,“ škemrala Kushina, která hrůznou energii identifikovala jako tu Kyuubiho. Jakožto členka klanu Uzumaki dokáže dobře vycítit čakru a zručně se v ní orientovat, když navrch přihodíme fakt, že zmíněnou čakru zná téměř tak dobře, jako tu svou, nikoho nepřekvapí, že ji zvládne odhalit z už tak velké vzdálenosti.

„Včera bych neváhal s odpovědí… ale teď se obávám, že… nevím,“ zavřel oči Jang, který se sám nyní cítil poněkud zrazeně a podvedeně.

„A Minato je tam venku s ním?“ zalekla se té pravděpodobnosti. „S tou… monstrózností?“

„Ano. Bojuje s ním a prohrává. Spíše před ním utíká, aby si zachránil kůži. Neví, že ho vede rovnou do Konohy,“ dalších slov nebylo třeba.

Kushina vykopla dveře a vyrazila zpět do ložnice, neztrácela ani minutu. Navlékla se do něčeho vhodného na drsný boj, navrch dodala chuninskou vestu a popadla pouzdro s ninja výbavou zahrnující kunaie, výbušné lístky, kouřové bomby, shurikeny a vrhací jehlice. Otevřeným oknem vyskočila ven do ulice a už utíkala směrem, ze kterého cítila onu temnou čakru blížit se k jejímu novému domovu.

Jang ji po chvíli dohnal. Uháněli bok po boku. „Zmiz, už jsi natropil dost škod,“ sykla na blonďatého démona jedovatě.

„Nenechám tě jít proti Jinovi samotnou,“ jeho výraz tak odhodlaný, jak se jen v onu příšernou chvíli zmohl.

„Až vymlátím duši z tvého pomateného kamarádíčka, skopu tě do kulata a vystřelím tě na měsíc, tomu věř!“ pohrozila provinilému démonovi Pálivá Paprička.

„A já se ti nijak bránit nebudu,“ povzdechl si s osudem smířený Jang.

Kushina se obrnila. Tenhle ‚Jin‘ disponoval neuvěřitelným množstvím Kyuubiho čakry a co víc, snad i veškerou jeho záští vůči všem, kteří démonovi kdy ukřivdili. Obávala se nejhoršího, že ztratí Minata. Legrační, jak rychle její srdce měnilo favority, ale kdo by se jí divil?

Žárlivý a tvrdohlavý démon schopný doslova všeho a blonďatý hrdina vesnice, který také dokáže být pěkná osina v zadku. Kushina si povzdechla, možná by udělala nejlépe, kdyby si je vzala oba, alespoň by se pak o ni pořád tak nepřetahovali, nebo by naopak o ni zápolili ještě víc? Ach! Kdo ví? Tohle dilema vyřeší potom, co zachrání zadek svého snoubence, budoucího Hokageho, kterého se rozhodl z nudy zamordovat klon jejího démonického expřítele… a jeden by věřil, že šílenější to už pro ni být nemohlo…