Jiné a přesto stejné 32. díl- Nikdo ani hnout, tohle je přepadení!

„Kur*a! Se*u na to, už mě to nebaví. Zůstávám na téhle velké mýtině," oznámil Hidan poté, co zjistili, že chodí v kruzích. A i to jim došlo jen díky tomu, že Tory trousila odpadky o které potom Mira zakopávala.
„Jakže ta mýtina vypadá?"
„Je velká, a to kur*vsky hodně."
„A nejsou tam náhodou uprostřed dřeva a plachty?" zakřičela z hloubky lesa Konan.
„Jak to k*rva víš?" ozvala se odpověď a Konan zavýskla. Ve tři ráno se jim konečně povedlo najít tábořiště. Proběhla hustý porost chránící mýtinu a rozplácla se na záda dívajíc se nahoru na hvězdy a štěstím se rozplakala.
„Fajn, tak to bychom měli," okomentovala to nevzrušeně Tory.
„Hééj! Tady je nějaký papír!" vykřikla Mira,„a je na něm napsané, že máme postavit tábor!"
„Dělají si srandu?!" zaúpěl Deidara.
„Na stavění jim se*u," přidal se Hidan a Mira souhlasně přikyvovala.
„Proč tady není Itachi, ten by alespoň věděl, jak na to," postěžovala si naoko Tory a očekávala bratrovu reakci.
„Cože? Já taky vím jak na to!" vykřikl a horečnatě se začal hrabat v náčiní uprostřed louky.
„To jsem si myslela," poznamenala pro sebe blondýnka.
„Je to od tebe hnusné, ale jestli nám to pomůže..." naklonila se Mira k blondýnce.
„Se vsaď že jo... když jsme byli malí byl na tohle přeborník."
A skutečně ano. Během chvilky už měl každý svůj úkol a dokonce i Hidan ho po silném nátlaku z Miřiny strany splnil. Se stavěním stanů skončili krátce po čtvrté hodině raní a prohlíželi si svůj výkon. Na ně to byl opravdu výkon, jelikož se tomu po zavření obou očí dalo říkat i stan. A to i přesto, že se většina flákala a svůj úkol splnila jen částečně.
„Hem, v tomhle budeme spát?" vzbudil se Hidan.
„Nevím jak ty, ale já rozhodně ne," ohrnula nos Tory.
„Jak to myslíš?" ozval se za ní výhružný bratrův hlas.
„Nechce se mi spát," zívla.
„Tak hrozné to není," zastala se ho Mira a vlezla do jednoho stanu.
„Měla jsem tě ráda," šeptla Tory jejím směrem.
Čekali. Minutu, dvě, tři. A potom...
„Joo! Vidíte?! Vydržel to!" zařval nadšeně Deidara a poplácal dřevěnou konstrukci. Stan se nebezpečně zakymácel.
„Už se mi taky nechce spát," vyletěla Mira. O čtvrtinu sekundy později se stan definitivně rozpadlo.
„Alespoň máme dřevo na podpal," konstatovala Konan.
„Co jsi to předtím říkala?" zeptala se Mira blondýnky.
„Ale nic..."
„Ne, počkej! Něco ve smyslu Měla jsem tě ráda, ne?“
„Já jsem Tory! Nemám city,“ pronesla povzneseně. Mira se jenom ušklíbla.
„Deidaro?! Proč jsi to vymýšlel ty, když to vůbec neumíš?“ obořil se na blonďáka Kakuzu. Už měl té party blbců plné zuby, a teď to vypadá, že se ani nevyspí.
„Párkrát jsem stan stavěl,“ bránil se.
„Heh, stavěl je moc silné slovo, nemyslíš?“ prohodila Tory.
„Psche, no dovol?" ohradil se její bratr. „Jednou vydržel celých pět hodin!"
„Mám nápad," vložila se do toho nejmladší zrůdička a tím přerušila rozbíhající se sourozeneckou hádku. „Co takhle zapíchnout čtyři nejdelší tyče do země a pak mezi nimi natáhnout ty plachty? Nebylo by to tak lepší?" podívala se na tmavou oblohu na které se kupily mraky. Ostatní taky vzhlédli.
„I ty? Vždyť ty ostatní stany vypadají mnohem líp."
Začalo pršet. Po dopadu prvních kapek se všechny ostatní stany zhroutily.
„Se*u vám na to, spím přesně tady," sedl si na zem a začal rozdělávat spacák.
„Jste se vážně podobní," poznamenala Mira, protože Tory takovéhle věci říkala dost často.
„Uděláme to tak jak to řekla Mira," rozhodla za všechny Konan. Už stihla sesbírat plachty.
Mira nenápadně popadla jednu, na kterou modrovláska zapomněla, přešla s ní k Deidarovi a pomocí čtyř menších klacků mu postavila přístřešek.
„No co... Nemocný by nám k ničemu nebyl," poznamenala s pokrčením ramen potom, co se na ní upřela většina pohledů.
„Taky pravda," ušklíbla se Konan, zatímco nutila Hidana zatloukat klády do země. „S nikým nemocným se mi tahat nechce..."
„Tak mě tady rovnou nechte umřít," zamumlal Deidara uraženě, ale naštěstí ho nikdo neslyšel.
Nakonec se jim podařilo to postavit přesně tak, jak říkala Mira, a dokonce to vypadalo celkem... no fajn, stabilně přímo ne, ale jako takové vzdálené synonymum by se to použít dalo. A co bylo hlavní, všichni se pod to vešli. Dokonce i promočený Deidara se po nějaké té chvíli připlazil. A tak Akatsuki nezodpovědně usnuli. Všichni. Protože kdo by se namáhal držet hlídku, že ano.
***
„Shutabu?" V druhém táboře měl každý svůj skvělý stan. Některé i s matrací. I s lampičkou. No jo, když se jim to chtělo tahat...
„Ano?"
„Měla jsi pravdu. Je to banda volů. Zničíme je, a pak bude titul Nejobávanější zločinecká organizace náš."
„Jo. Ale měli bychom se předtím přejmenovat."
„Na tom už se pracuje..."
***
„Kaplo na mě! Ticho a spi. Ale na mě fakt kaplo! No a komu to cpeš? Chmm, za chvíli budu celá mokrá a dobře mi tak. Jo, z jedné-"
„Vjatoro okamžitě vypadni!"
„Dei, nekřič prosím."
„Vždyť jsi mě to naučil ty, brácho."
„Ale ne tak nahlas."
„Já se snažím. Ale kape na mě voda."
„Jo, to bude tím, že prší."
„Hmm... Jsem uprostřed hromady."
„Tak je v té plachtě díra..."
„Jééj, kape na mě pořád víc! Už to přímo teče!"
„Nedramatizuj."
„Já nedramatizuju. Fakt tady něco teče!"
„To vydržíš. Lepší ty, než někdo jiný."
Přesně v tu chvíli se pod vahou vody protrhla plachta a na Akatsuki se vylil malý bazének, který se z ní vytvořil díky ideálnímu tvaru.
Naštěstí už to tak nevadilo, jelikož začínalo svítat. Samozřejmě se to neobešlo bez nadávání. Zejména od jednoho nejmenovaného člena, který byl shodou okolností šedovlasý Jashinista. První se z trosek stanu vyhrabal Kisame nadšený z vody. Za chůze se trochu protáhl a uprostřed pohybu najednou strnul. Tory jdoucí za ním do něj ihned vrazila a už chtěla začít nadávat, když si všimla proč zastavil. Za chvíli už byli Akatsuki, až na Miru a Hidana, kteří zůstali ve stanu a samozřejmě Peina a Itachiho a ještě Tobiho, kterého ztratili včera a Zetsua, který se někam ztratil, seřazení v řadě a čuměli před sebe na dva členy druhé organizace. Ti se nenechali zahanbit a koukali zpátky s ještě více blbými xichty. Jeden z nich fascinovaně pozoroval kapky kapajiící nepravidelně ze všech členů organizace Absolutně Klidné Alternativní Tlupy Siláků s Užasně Kvalitním IQ. Druhý/á čuměl/a jak to, že ještě nespí.
Tuto idylku přerušil až Miřin hlas: „Lidi, tady je nějaký lístek s rozmazaným písmem a píše se tam: Dalš- kol- Organizace kte- unese více členů té druhé org--ce vyhr- titul … Asi je máme prostě unést." Hidanovi se zablesklo v očích, s rykem rozrazil trosky a běžel směrem ke svým potenciálním obětem. Ti přerušili svou debatu o tom, že chtěli Akatsuki unést ve spánku a že možná nejsou až tak marní a otočili se, že teda zmizí pryč. Moc daleko se ovšem nedostali, jelikož je chytil Zetsu “že moc dupou“. Konan ho pochválila a slíbila čerstvé maso jenom co se dostanou do sídla. Ostatní pak pomohli s jejich svázáním, teda až na Hidana, který je chtěl obětovat. Když jim sundali masku, zjistili, že mají Shutabu a ještě jednoho týpka. Umlčeli je kouskem roztržené plachty a začali domlouvat strategii.
„Vždyť na tom není nic těžkého," odfrkla si Tory. „Prostě si tady na ně počkáme. Bylo to i v nějaké pohádce, ne?" rozhlédla se, ale u nikoho nenašla podporu a tak pokračovala sama. „Někdo tam čekal, až mu nepřátelé postupně sami příjdou pod ruku... Jo, už vím! To bylo o tom psovi, kterému chtěla kočka ukrást jeho čokoládu, a povolala si na to kocoury kamarády, a oni postupně chodili k pejskovi do pokoje, a on je postupně odpaloval," popisovala nadšeně, dokud ji nezastavilo odkašlání jejího bratra.
„Tory tím chtěla říct, že tady budeme sedět a nemusíme ani nic dělat," dokončil za ni, zatímco ona nadšeně přikyvovala.
„Deidaro?" protáhl zlomyslně Kisame,„Tobimu taky vykládáš takové pošahané pohádky?" Jen tak tak se vyhnul dobře mířené ráně.
„Kdybys věděl, jak dlouho jsem si na tu čokoládu šetřil, taky by sis vymýšlel pošahané pohádky," odsekl.
„Ale i když si odmyslíme pohádky, nápad jako takový stojí úplně za prd," vložila se do toho Konan. „Nejen že nemáme čokoládu, ale-"
„O tu čokoládu přece vůbec nešlo!" hájila se Tory.
„A navíc už ji přestali vyrábět," doplnil ji Deidara.
„-ale taky určitě nejsou tak blbí, aby na něco takového skočili."
Přesně v tu chvíli vběhla na palouk další dvojice s řevem:„Na něě!!"
***
„Fajn, zas tak špatný nápad to nebyl," přiznala Konan, když už byli oba opovážlivci pevně přivázaní ke sloupu. Tory se samolibě ušklíbla. Její plán jak vyhrát titul Hrdiny měsíce se začal celkem plnit. Peina už asi týden neotravuje, a dokonce se ho občas i zastane, o Tobim se nezminuje tak často a celkově... se chová přijatelněji. A pokud vyhraje ten blbý titul, vyhraje i sázku s Itachim, tak vyhraje, mno… Rozhodně to bude stát za to.
Dokonce se i rozhodla dojít na kraj lesa pro dřevo. S čím ovšem nepočítala byli dva ninjové druhé organizace čekající na stromech. Ani se nestihla bránit a obklopila ji tma. Jako ne úplně doslova, jelikož kolem přece byl den a tak je blbost, aby se najednou snesla tma a navíc byl ten den krásný a slunečný. Prostě že je tma přišlo jen Tory, jelikož látka ze které byl pytel, který měla naražený na hlavě, byla neprůhledná a tak jí nadávání, ať ten, kdo to slunko vypl ho hned zapne, vůbec nepomáhalo. Ti dva se chvíli bavili sledováním jejího marného boje se stromem.
„Já ti ukážu jen počkej... No a co že jsi tvrdý, mě nedostaneš..."
Když pak vyskočila do výšky a obejmula ho rukama a nohama, bylo to na ty dva moc. Zvlášť když pak dodala: „Ty ses změnil ve strom? Já ti dám... Lýkožrouti na něj!"
Pár chvil poté, jen co se vzpamatovali, jí odtahovali od stromu a museli použít všechny své síly a když se jim to konečně podařilo, všichni tři vyčerpaně oddechovali.
„Tak co? Dáme si to znovu?" ozvalo se zpod pytle. Jako odpověď jí přišel pouze pocit, že ji někdo zvedá a nese pryč.
„Jako bych tady něco slyšel," poznamenal Deidara a mírně zmateně se rozhlédl.
„To se ti asi něco zdálo, já nic neslyšela," uklidnila jej černovláska.
Něco začalo být špatně až ve chvíli, kdy chytili další dva členy. Všichni se totiž otočili na Tory s otráveným výrazem, protože tušili, že vypustí něco typu: "Já vám to říkala!" Ale problém byl, že tam Tory nebyla.
„Sakra," vzpamatovala se první Mira.
„Sakra? Spíš Hurá!" opravil ji Deidara, čímž si vysloužil pěkný kopanec do holeně.
„Copak, snad se vám někdo neztratil?" poznamenal úlisně jeden ze zajatců. Měl modré vlasy a roztahovák v uchu.
„No-"
„Kisame! Se zajatci se nemluví! Jaktože mu ještě nikdo nezacpal pusu?!" vyhrkla spěšně Konan, načež se na Kisameho vrhl nadšený Zetsu s plachtou v ruce.
„No, myslela jsem spíš toho zajatce, ale... Ono je to vlastně jedno," mávla rezignovaně rukou. Kisame mezitím zalehl Zetsua a začal mu svazovat nohy.
Modrovlasý zajatec se rozhlédl. Ta osoba, která jej svazovala (Nemohl poznat pohlaví ani živočišnou příslušnost) si nevšimla, že dal palce k sobě, čímž vytvořil pár centimetrů na víc a teď mohl dlaně z provazu klidně vytáhnout.
Nenápadně mrkl na svého souseda, který byl jen pár centimetrů od něj, čímž upoutal jeho pozornost, a potom naznačil útěk a zajetí ještě několika členů Akatsuki.
„Hej, Deidaro, vymysli nějaký geniální plán, který nás zachrání," houkl po asi půl hodině ticha, při kterém spousta palidí usla, Kakuzu.
„Ehm, cože?" vyskočil Deidara a začal se rozhlížet.
„Máš nás zachránit," zopakovala Sešitého Mra, která seděla opřená o blonďáka a teď si nabila zátylek o zem.
„Proč já? Na geniální nápady tady je Itachi," ohradil se a znova si sedl.
„Ten tady není," připomenula Konan.
„Jo aha... Tak co třeba Zetsu? Možná má skrytý talent," navrhl a s nadějí na jmenovaného pohlédl. Úsměv mu trochu zmrzl, když zjistil, že Zetsu právě požírá zbytky jednoho jejich stanu.
„My pro vás máme plán," vyhlásil modrovlásek a vyskočil na nohy. Stihl dostat z pout nejen sebe, ale i toho vedle.
„Nikdo ani hnout, tohle je přepadení!" vykřikl teatrálně druhý, čímž si vysloužil partákův skeptický pohled.
„Katsu!" zařval téměř okamžitě Deidara a složil pečeť. Výbuch všechny oslepil. Deidara totiž věděl, že tady někde nedávnou rozmisťoval svoje broučky, ale zapomněl, že to tady někde je konkrétně na pláště ostatních Akatsuki. Naštěstí se Modrovlásek s kámošem tak lekli, že jen každý popadl první ohořeninu, kterou v hustém dýmu uviděl a zdrhl.
Moc daleko se jim ovšem zdrhnout nepodařilo. Mira, která byla broučků ušetřena, Hidan, kterému výbuch zřejmě vůbec nevadil a konečně Deidara, se vzpamatovali trochu dřív než Modrovlásek a jeho kamarád. Takže dříve než stihli zmizet z paloučku do lesa je dostihlo pár výbuchů, ohnivých střel a hlavně nadávek, které by položily každého. O chvíli později už byli bývalí zajatci, teda teď už zase ne bývalí, pevně svázání a tentokrát se o to postaral Kakuzu. Mira se na něj otočila: „To nebylo nutné..." Modrovláska jí přišlo celkem líto. Být svázána Kakuzovymi nitěmi určitě nebylo příjemné, zvlášť když se mistr švadlenka opravdu snažil, aby byl spoutaný dost pevně.
„Neměli utíkat," odpověděl jí nevzrušeně.