Jiné, a přesto stejné 30. díl- Hrdina měsíce

Tory se někdy kolem půlnoci vzbudila, protože Mira na vedlejší posteli sebou pořád házela a něco šeptala. Usoudila tedy, že usnout se jí už nepodaří a odplížila se vzbudit Tobiho, kterého následně přitáhla do Itachiho pokoje.
„Itachi, vstávej!" zatřásla s ním.
„Umch, Shutabu?" zamumlal Itachi a pokusil se zakrýt se peřinou.
„Izaya, jdeme hrát člověče, nezlob se," odtušila Tory a peřinu mu vzala úplně.
„Hej, já nic nechce hrát," bránil se Itachi, který tam ležel jenom v trenkách a pohledem těkal mezi Tory a Tobim. Ty dva spolu tady nečekal.
„No, to máš celkem blbé. Tobi bude křičet, jestli si nezahrajeme, že, Tobi?" obrátila se na mandarinku s pohledem krutého a nemilosrdného vraha. Tobi polkl a pak nadšeně přikývl. Možná až moc nadšeně, protože mu málem sklouzla maska.
„Tak fajn," rezignoval Uchiha, vyštrachal se z postele a něco málo si oblíkl. Potom se podíval na zem, kde už seděli oba dva nadšení hráči a upřeně ho sledovali, jak tam tak rozpačitě stojí.
„Máme tu hru vůbec?" zeptal se po chvíli.
„Itachi-sempai tu hru nemá?" fňukl Tobi a málem se i rozbrečel, kdyby Tory nevytáhla zpoza svojeho pláště velkou krabici. Nikdo nechápal, jak se jí tam vešla, ale ani jednomu se to nechtělo řešit a tak si i Itachi sedl a začali hrát.
Po pěti kolech se k nim přidal i Kisame, který se předtím schovával pod Itachiho postelí, protože doufal, že mu parťák ze spaní řekne, kam schoval gel. Když však nespal, nemělo to smysl.
***
Kakuzu se vzbudil ve své posteli, jako každé ráno. Vlastně každé ráno, když zrovna nespal jinde, než ve své posteli, to se vlastně budil někde jinde. A když se vzbudil někde jinde, tak se nevzbudil ve své posteli. Ale ve své posteli se on budil často a velmi rád. A když se vzbudil jinde, tak... Okřikl se za tohle ranní filozofování a vstal ze své lásky, se kterou spal každou noc, pokud teda nespal někde jinde. Aby tyto pochmurné myšlenky na spaní jinde zahnal, zamyslel se nad tím, co se dělo v posledních několika týdnech a vzpomněl si, že nejspíš dneska je ten den, kdy mají zvolit Hrdinu měsíce. Bylo to celkem logické, poněvadž byl poslední den, kdy to ještě šlo. Zítra začíná měsíc další, a to znamená průšvih.
Šel tedy na snídani, přičemž ještě slíbil své posteli, že se večer vrátí.
Jeho návrat ale okamžitě po opuštění pokoje ohrozila Mitora, která do něj vrazila a zatlačila ho na stěnu.
„Pro-promiň," začala se okamžitě ospravedlňovat,„Tory mě-" v tu chvíli kolem nich proběhla blondýnka a výskla něco ve smyslu, že bude první.
„Chmm," poznamenala Mira, ještě jednou se omluvila a skočila po kamarádce.
„Ne, první nebudeš!"
„Sázka?" nadhodila Tory a vyhoupla se nad ni.
„Fajn. Ta, která dorazí jako druhá, nakreslí Peinovi nad postel znak Jashina-sama," odsekla a vyrazila k jídelně.
„Hej!" vykřikla blondýnka a letěla za ní.
„Itachi?" zavolala černovláska na bráchu. Svými běžeckými schopnosti si byla celkem jistá, ale člověk nikdy neví, co blondýnka vymyslí. „Mohl by sis jí zkusit zavolat?" běžela dál a ani si nepočkala na odpověď.
„Tory? Mohla bys na chvíli?"
Blondýnka se zastavila a chvíli uvažovala, jestli běžet za kamarádkou a nebo běžet za Itachim jako poslušný pejsek po drtivé prohře v člověče nezlob se. Nakonec se rozhodla pro Itachiho, který stejně stál v cestě.
„Co potřebuješ?" běžela vedle něj na místě.
„No... Etoo... přinesla bys mi vodu?" Blondýnka se rozzářila* a zase vyběhla směr kuchyně. Itachi ještě zaslechl: „Hai," a potom už viděl jenom prach.**
***
„Jo, jsem tu první," zajásala Mira a v duchu děkovala Itachimu. Zároveň si našla nějaký papír a tužku a než se ve dveřích objevila Tory, stihla nakreslit Jashinův znak, aby měla blondýnka předlohu a nepokazila to.
„To, že mě stopl Itachi asi neuznáš jako důvod zneplatnění sázky, že?“ zeptala se bez velkých nadějí poté, co konečně dosupěla před zářící kamarádku.
„Nee.“
„Já to tušila… Mohla bys teda alespoň…“ naklonila se k ní a zašeptala jí něco do ucha. Mira se zatvářila, jako by ji někdo přinutil sníst slupku od banánu, ale přikývla.
***
„Itachi!" křičela blondýnka už z dálky a před sebou tlačila černovlásku. Miru nechala asi pět metrů před ním a sama ušla ještě tři kroky, než taky zastavila. S pohledem upřeným na černovláska vydala jediný rozkaz: „Teď."
Itachi na ní zíral a skoro nic nechápal. Uběhlo asi pšt vteřin napjatého ticha, při němž Mira nenápadně skládala pěčetě, a pak na Itachiho vystříkl proud vody, který ho povalil rovnou do náruče procházejícímu Zetsuovi.
„Tady máš tu vodu," zasmála se, popadla Miru a táhla jí před Peinův pokoj. Tam se schovaly a počkaly, až odejde. Tory vytáhla zpod pláště plechovku černé barvy, Mira přidala štětec a šla hlídat.
Asi pět minut nato vylezla blondýnka ven a dokonce bez černých šmouh, podle kterých by jí šlo poznat.
Pak konečně vyrazily na snídani.
***
„Hidane! Co to má znamenat!" rozlehlo se leadrovo ječení. Mira s Tory na sebe spiklenecky mrkly a Hidan, absolutně rudý v obličeji, že ho ruší od třetí snídaně, zařval nazpátek: „Co po mě zas k*rva chceš?!"
„Okamžitě pojď sem!"
„Nikam nejdu! Zrovna si dělám Jashinovský driják, tak mě nechte být, dop*dele s váma už!" vyjekl podrážděně a ani se nehnul.
„Být tebou, tak tam jdu," poznamenala jako by nic Mira, a podívala se mu pod ruce, jak se ten driják dělá. Nějaké zkušenosti s ním sice měla, ale věci by měl člověk zkusit vícekrát, než si na ně udělá pevný názor, no ne?
„Jo, zní dost naštvaně," přizvukovala jí Tory a podstrčila Hidanovi pár let prošlý jogurt.
„Ty mnou ale naštěstí nejseš, víš to? Kur*va!" nalil jogurt přímo do drijáku.„Ty jedna-"
„Hidanééé!" ozval se znova Pein, tentokrát z větší blízky.
„Jo, ku**a! Jdu domů!" vyprskl Hidan a odebral se do svojeho pokoje.
„Vždyť tady je doma," ozvala se po chvíli nechápavého ticha Mira.
„A všechno slyším, kur*a, tak si mě neberte do svých špinavých klapaček, nebo vám je Jashin-sama zavře!" ozvalo se shora.
„G-gomenasai Hidan-san," pípla po chvíli Mira
„A o tomhle jsem ti do pr*ele říkal co?" ozvalo se seshora hlasitěji.
„A koho to k*rva zajímá, de*ile!" zakřičela směrem nahoru a pak potichu doplnila: „Správně?"
„Jo, takhle musíš a příště hned napoprvé, je ti to k*rva jasné?"
Tory jenom protočila oči a chtěla něco poznamenat, ale přesně v tu chvíli se přiřítil celý rudý Pein.
„Kde je ten Hidan?! Už mě fakt štve, asi řeknu Kakuzovi, aby mu vyměnil uši."
„Slyším dobře!!" zařval Hidan, ale pro jistotu se přišel podívat, co po něm kdo zase chce. Ono přišívání uší není žádná sranda.
„No konečně-"
„Svoje pos*ané “no konečně“ si strč do pr*ele! Máš být rád, že jsem vlbec přišel," přerušil vůdce Hidan.
„Jo, ku*va," přizvukovala mu Mira, a Hidan na ni hodil pochvalný pohled, až se začervenala. Pein se zatvářil zmateně, ale potom se na to vykašlal a pokračoval. Doufal totiž, že Tory bude i nadále tak ticho, jako doteď a nechtěl moc provokovat.
„Děkuji, že ses obtěžoval sem dorazit," začal znova a Hidan spokojeně přikývl.
„Svolej ostatní, bude zajímavá schůze."
„Schůze jsou někdy zajímavé?" zeptala se vykuleně černovláska a potom rychle dodala:„ku*va."
„Ne, ale potřebuje nás tam nahnat," objevil se vedle ní Deidara.
„Jestli se vám něco nelíbí, můžete to sepsat a hodit do schránky stížností," odfrkl Pein.
„Jo, tu jsem zrovna před týdnem vybíral, abych se naučil nějak nová sprostá slova," poznamenal Hidan s výrazem, že je to úplně normální a dělá to co týden.
„To jako fakt?! A já se divil, že tam nikdo nic nepíše," podrbal se šéf na hlavě.
„Có? Ono něco takového existuje?" vykulila Tory oči a hned začala shánět velký papír a dlouhopíšící prupisku, aby sepsala opravdu hodně dlouhý seznam. Její hledání zastavil rázný Peinův hlas:„Vy dvě nemáte právo tam nic psát,"
„A proč ne?"
„Stačí mi tam stížnosti těch ostatních," přejel pohledem Deidaru, Hidana a pak i zbytek. Potom se zarazil.
„Tak počkat... na poradu se nedostavíte ani za hodinu a půl, ale když se někdo hádá jste u toho hned?" nechtěl tomu uvěřit. Nechtěl si připustit tuto skutečnost. „I ty, Konan?" zůstalo to bez odezvy. Jediné modrovlásce bylo vůdce líto, ale raději nijak nereagovala. Pein je chvíli sledoval zničeným pohledem, pak se rozběhl do svého pokoje a ostatní uslyšeli prásknutí dveří. Ti s dobrým sluchem slyšeli i tlumené vzlyky.
„Konan? Neměla bys říct :Jdu ho uklidnit, vy bando nenažranců?" zeptala se po asi deseti minutách ticha Tory.
„No... Jo, už jdu," vzpamatovala se modrovláska a vyběhla za svým vyvoleným. Ti, kteří tam ještě zůstali, se na sebe jenom podezřívavě podívali a potom se jeden po druhém vytrousili do svých pokojů. Každý s plnou náručí jídla.
***
„Peine, lásko! No táák!" Konan už začaly docházet nervy. Vyzkoušela všechno, co bylo v příručce pro dobrou zločincovu milenku, ale nic nezabíralo.
„Vůbec mě neposlouchají!" vzlykl Pein a hlasitě se vysmrkal do povlečení.
„Peine, podívej," zkusila Konan poslední možnost jaká jí napadla, „když půjdeš teď dolů, možná tě zvolí za hrdinu měsíce."
„M-myslíš?" škytl vůdce a vstal.
***
„Hlasování o hrdinovi měsíce!" křičela Konan, když o pár minut později pochodovala sídlem a třískala o sebe poklicemi. Během chvilky se k ní přidal i zbytek dívčího osídlení sídla. Už jen z důvodu že si mohly zařvat.
Všichni byli dole dřív, než stihl Pein zase utéct, a tak ho nechali mluvit.
„Takže... Už je to nějakou dobu, co-"
„Zkrať to," přerušil jej nešetrně Hidan a zívl.
„Nechej ho domluvit, ty nevychovanče! Je to slušnost," okřikla ho překvapivě Tory. Itachi málem spolkl žvýkačku, kterou měl v puse.A Deidara se zatvářil hrdě, protože svou sestru přece slušným mravům učil on.
„Jak to mluvíš s Hidanem-sempai?!" ozvala se popuzeně černovláska. Nato se jmenovaný plácl do čela tak silně, že by to normálního smrtelníka zabilo a zařval:„Mitoro Uchiho, ty kr*vo blbá, co jsem ti kur*a říkal?!"
„Ku*va, do pr*ele," pípla Mira, která jako by se zmenšila na polovinu své obvyklé velikosti.
„To taky není zrovna vhodné," poučila je Tory. Než jí však stihl Hidan povědět, co jí kam narve, ozvalo se Konanino významné odkašlání a kdo se na ni podíval, ten mohl vidět, že má v ruce jim velmi dobře známou hadici.
„Peine, pokračuj prosím," vyzvala šéfa k projevu milým hláskem Tory.
„Fajn, díky. Je načase, abychom vyhlásili hrdinu měsíce."
„Co že to..?" Pein se po nich bezradně podíval, ale oni jeho pohled neopětovali. Bud zírali na strop, nebo do země, nebo jiným způsobem předstírali, že tam nejsou.
„Vy si to nepamatujete?!" zařval zoufale. A Kakuzu si právě v tu chvíli uvědomil, že nastala jeho chvíle.
„Ehm," upoutal pozornost,„Před nějakou dobou, ještě za časů Shutabu, jsme se přece domlouvali, že každý měsíc bude mít svého hrdinu, kterého určí speciální porota."
„A jó ty myslíš tohle," ozvalo se najednou asi z pěti úst a jedné h*by.***
„Jo, přesně tohle... A kdo nezvolí mě za to, že jsem se vzchopil a přišel sem,ten je bez jídla."
Ozvalo se rozmrzelé mručení, ale všichni pro něj nakonec zvedli ruku. Kromě Hidana, ten jíst nemusí. A co tě nezabije, to tě posílí, no ne?
„A teď další věc, kterou jsem chtěl probrat,“ujal se slova znovu Pein , „včera mi přišel jeden dopis, který by mohl rozhodnout i tom, kdo bude hrdinou měsíce číslo dvě. Nějaká mega tajná organizace se o nás dozvěděla, tak jsme slavní. Oni jsou bohužel tak tajní, že jejich název je pouze hromada písmen, co mi nic neříkají, takže to číst nebudu."
„Kecá, jenom neumí číst," šeptla Tory Deidarovi, který se rozesmál, ale pak si uvědomil, kdo to řekl a okamžitě nahodil svůj kamenný, výchovný výraz.
„Zvou nás zítra na souboj."
„Souboj?" ozval se Itachi, protože ani jemu nedošlo, co přesně tím šéf myslí.
„Jo, něco jako zkouška, kdo je lepší. A kdo z vás bude nejlepší, bude hrdinou měsíce. Po mě, samozřejmě. Bude se jednat o závody, soutěže a tak něco. V tom dopise to není upřesněno. Jenom máme být zítra v devět ráno na louce kousek odtud."
-----------------------------------------------------------
*I když ne nadšeně, spíš zlomyslně
** Minulou službu měl Hidan a Zetsu a ani jeden z nich se nenamáhal uklízet.
***Hidanovy... který samozřejmě připojil své obvyklé k*rva