Jiné, a přesto stejné 28. díl- zkáza Akatsuki?

Shutabin plán vycházel báječně. Pein se choval jako naivní bábovka, stačilo před ním udělat nevinný výraz a zatřást hrudí, a prozradil jí i velikost svých trenek. Mitora byla pořád s Deidarou, takže od ní už nebezpečí nehrozilo. Většina ostatních ji ignorovala, až na Itachiho, který s ní trávil stále víc a víc času, protože Tory pořád seděla někde zalezlá s knížkou obrovských rozměrů v ruce.
A nebo si to alespoň myslela.
Ale! Není tak jednoduché se vetřít do Akatsuki, nebo snad ano?
***
„Tři... dva... jeee.... dn..."
„START!" přerušila kamarádku nedočkavě Tory a stiskla tlačítko vedoucí do Shutabina nového pokoje.
„Ty jsi ale de*il, teď to nevýjde," okřikla ji černovláska, ale při slvě deb*l sebou mírně škubla.
„Ale výjde, ona má dost tvrdý spánek."
„No jen aby..."
O přesně dvanáct vteřin později se z pokoje ozval vyděšený křik a dvě a půl vteřiny na to se dveře rozletěly dokořán a z nich vyletěla promočená bývalá zajatkyně.
„Běž," šeptla Mit a sama se skrčila tak, aby ji nešlo vidět. Tory tiše otevřela Sasoriho dveře a potom přes chodbu natáhla šňůrku. Shutabu, která běžela do koupelny, o ni zavrávorala a chytila se dveří, ale za těma už stála skrytá Mira a i s hnědovláskou je zabouchla.
„Tobi, Shutabu chce zabít Sasoriho-sempaie!" protáhla plačtivě Tory, která mezitím přivedla mandarinku.
„Ne! Tobi je kluk, který to nedovolí!"
Nechal Tory Tory a vběhl do Sasoriho pokoje. O jedenáct vteřin později se dveře zase otevřely a z nich jako dvě neřízené střely vystřelili Tobi se Shutabu a za nimi vystřelil ještě proud křiklavě oranžové barvy po které zůstávaly po zemi vyžrané kruhy.
„Pein nebude moc rád Sasori," objevila se ve dveřích blonďatá hlava, „"kupovat další koberec..." zavrtěla hlavou a hned na to uhnula dalšímu proudu kyseliny. Tentokrát to odnesla zeď, takže šlo vidět hned vedle a ten pohled byl k nezaplacení. Hidan ležící na zemi, ve znovuobnoveném nepořádku, při nějakém svém rituálu a zpívající si lolipop, lolipop. Do toho měl v puse dvě lízátka a když si všiml že ho někdo viděl zrudl a snažil se spáchat sebevraždu, ale zapomněl že je nesmrtelný, takže po chvíli už se ozývalo jenom: "Kakuzuuuuuu... kde k*rva jsi?"
„Ty už mě ku*va ne*er! Furt po mě jenom řveš a něco chceš a jsi úplně tupý a vypatlaný!" naštval se Kakuzu a vylítl ze svého pokoje, kolem kterého právě probíhala Shutabu, takže se oba dva octli na zemi a zmateně na sebe zírali.
„Och, já tě urazil? Tak to si ku*va na*er!" vyběhl z díry ve zdi Hidan a narval svému parťákovi do pusy zakrvácené lízátko.
„Tobi chce taky lízátko!" vykřikl Tobi a rozběhl se k nim, ale nevšiml si díry v zemi, která tam zbyla po Sasoriho řádění a tak se ocitl o poschodí níž.
„Totální zkáza Akatsuki za tři, dva, jedna..." odpočítávala opět Mira, když už obě ležely ve svých postelích připravené předstírat spánek,„teď."
„Nemůžu se ani vyspat!" vyběhl ve značkových trenkách Orochimaru a spol. Pein, ale nevšiml si, že před jeho pokojem je další ze Sasoriho děr a tak se málem propadl za Tobim. To ale Kakuzu nemohl dopustit, protože v místech, kam by šéf spadl, se nacházelo křehké* Konanino nádobí. Poslal tedy za Peinem svoje černé chapadla a ty jej zachytily na půl cesty, což způsobilo, že se houpal jako na houpačce.
„A dost! Všichni máte padáka!" rozeřval se, ale potom upadl do bezvědomí, poněvadž s ním Kakuzu omylem rozboural kus stěny.
„Vypočítalas to skoro přesně," pochválila Mira blondýnku, „A mám takový dojem, že to ještě neskončilo..." otočila se na druhý bok.
Shutabu se zvedla a kličkovala mezi dírami v podlaze, odporně vypadajícími kalužemi krve, troskami, co dříve byly zdi a několika členy, kteří leželi na zemi snad jenom proto, aby se pletli pod nohy. Už byla skoro u pokoje, ve kterém se hodlala zamknout a nevylézt, dokud se vše neuklidní, když někomu vletěla přímo do náruče. Předtím, než jí výhled zakrylo černé tričko, viděla černé dlouhé vlasy vlající za jejich majitelem a pak pocítila drobné škubnutí, když se Itachi pokusil ucuknout. Ona mu to ale nedovolila. Nechtěla jen tak pustit jedinou osobu v této organizaci, která jí nevadila.
Itachi se po několika vteřinách podvolil a taky ji objal. Chvíli tam jen tak stáli a pak od sebe rozpačitě odstoupili a tiše na sebe koukali, ale tento trapný okamžik přerušil Zetsu, který vystrčil hlavu těsně vedle Itachiho pravé boty a nadával na deb*lní žíraviny, které ho nenechají vyspat se v podlaze.
„Co se děje?" vystrčila nos ze svého pokoje Mitora v pyžamu a s ještě zalepenýma očima od spánku.
„Nic neobvyklého," odtušil Itachi, překročil jámu před sebou a šel se nasnídat. Většina z těch, kteří dolů ještě nepropadli jej následovala.
„Hej, Tory, dělej, vstávej!" zavrčela pořád docela rozespale černovláska a v pyžamu se vydala dolů za ostatníma. Tory ji, rovněž v pyžamu, po chvíli následovala. Než se jim povedlo trefit přes několikery dveře do jídelny už tam byli všichni ostatní a jak to tak bývá, byl tam strašný rámus**, který ovšem okamžitě ztichl, když ty dvě vešly. Až v tu chvíli dívkám došlo, že jejich pyžama nejsou nejvhodnější. Mira totiž zrovna měla jenom Itachiho triko, které jeho původní majitel před dvěma týdny hledal a Tory svoje medvídkové pyžámko, které jako jediné našla po výbuchu skříně, a aby nebolo tak trapné spát v něm, udělala z medvídků stvůry všech možných i nemožných ras.
Mira okamžitě zrudla jako rajče a chtěla se vypařit, ale blondýnka ji se suverénním výrazem chytla za ruku a táhla k ostatním, protože si všimla něčeho na stole, co ještě vypadalo jedle a tak nestála o to se s Mirou vracet. Když k tomu ale natáhla ruku, Shutabu se se zlomyslným úšklebkem předklonila a sebrala to.
„Poslední jídlo!" zachrčela Tory a vrhla se na ni. Přesně ve chvíli, kdy jí strkala ruku do krku přikvačil Pein.
„Držte huby, vy bando darmožroutů! Došlo nám jídlo, takže vás vyšlu na mise, ale teď vypadněte, stejně tady nemáte co dělat.
„Ten je ale výřečný, že?“ poznamenal Deidara směrem k Miře, ale pak už se opravdu všichni zvedli a odešli, protože si nechtěli nechat ují zápas Shutabu a Tory.
Shutabu vážně přemýšlela jak to, že všichni tito lidé *** dokážou být pod jednou střechou. Této chvilky nepozornosti využila Tory a chytila ji pod krkem tak silně, že s tím Shutabu nemohla nic udělat, ale najednou se ozvalo hlasité PUF a Tory se objevila dva metry vedle na stole s absolutně nechápavým výrazem.
„Co to... Jaks to? Ona je čarodějnice!" zakřičela blondýnka a Tobi s křikem: „Tobi je hodný kluk, Tobi je kluk, který nemá rád čarodějnice," utekl kamsi do neznáma.
„Upálit!" přidala se ke kamarádce Mira.
„Ne! To bylo-" pokusila se obhájit Shutabu, ale to už ji naštvaný dav natlačil do nejbližšího pokoje. Někdo už dokonce připravil provizorní hranici na pálení z madrace a nějakého oblečení, povalujícího se po zemi.
„Pozor, ať nás všechny neprokleje!" varovala své okolí Tory.
„Já nejsem čarodějnice!" vykřikovala opakovaně Shutabu a zmítala se v Hidanově sevření jako vyvržený vorvaň, ale nemělo to žádný účinek. Spíše naopak, čím víc sebou mlela, tím silněji ji nesmrtelný tiskl. A upřímně, nevypadal, že by mu to vadilo.
„Mám provaz!" vykřikla vítězoslavně Mira a s pomocí ostatních začala bývalou zajatkyni přivazovat k posteli, kterou někdo postavil tak, že teď měřila asi dva metry. Shutabu už měla volnou jenom jednu ruku, když do pokoje vešel Itachi. Nejdříve si pokoj přeměřil znuděným pohledem, potom na chvíli otevřel pusu a pak složil hlavu do dlaní.
„Tory?" zamumlal.
„Ano?" přiběhla okamžitě.
„Co se to tady děje..."
„Upalujeme Shutabu, protože je to čarodějnice," odpověděla rozzářeně, jako by se Vánoce konaly předčasně.
„A vy si říkáte moderní společnost?!" vypěnil Itachi. Hidan si strčil prst do nosu. „Vždyť čarodějnice nejsou! To bylo určitě nějaké jutsu. Všichni vypadněte," dokončil svůj nejdelší proslov a ostatní se opravdu začali trousit pryč. Na připoutanou čarodějnici úplně zapomněli.
„Já jim dám, dělat kůlničku na dříví z mého pokoje," poznamenal ještě, zabouchl dveře za posledním odchozím a šel odvázat Shutabu.
„Díky," skočila mu do náruče a dovolila si připojit i pusu na tvář. Najednou oba uslyšeli hluk smíšený s něčím, co by se po dlouhém zkoumání dalo pokládat za pláč, pokud by to nevycházelo z té osoby, ze které to vycházelo. Ta totiž nikdy nebrečí. Původce zvuku rychle přeběhl přes pokoj zpoza křesla a vyskočil z okna./* Ti dva byli tak vyvedení z míry, že stihli zaregistrovat jen blonďatou skvrnu a pak nezvyklé ticho.
„Itachi nevíš, kam šla Tory? Chtěla jsem s ní ještě-„ začala Mira, ale potom si všimla dvojice, stále ztuhlé v objetí, třískla dveřmi a šla ji hledat sama. Na chodbě uviděla Deidaru, a protože z možnosti najít někde Tory třeba… To se ani nedá pomyslet… Brečet jí naskakovala husí kůže, tak se ho zeptala, jestli nepůjde s ní. A tak šli spolu.
„Co na té Shutabu vidí?!“ zeptala se vztekle.
„No…“ mlžil Deidara, protože se s Mit nechtěl znova pohádat.
„No?!“
„Je celkem hezká,“ oznámil nakonec.
„Chm, a to je všechno?“ odfrkla si nevěřícně.
„Já nevím, co na ní vidí! Zrovna do tvojeho bratra se mi vžívat nechce,“ odsekl podrážděně a zrychlil.
„No jo, promiň.“ Chytila ho za ruku a rozběhla se. V křoví pod Akasídlem totiž zahlédla hledanou osobu.
„počkat!“ zarazil se najednou Deidara, „proč jdeme za Tory? Vždyť jsme chtěli dostat Shutabu z Itachiho pokoje, ne?!“
„Vlastně…“ poznamenala Mira, která si až teď uvědomila, co málem způsobila. Ne, že by si Deidara nevšiml, že se Tory s Itachim dost baví, ale ještě neměl to štěstí zjistit, co všecho mezi nima je.
„Víš co?“ pokusila se to ještě zachránit, „běž za Shutabu a vymysli si něco, abys ji odvedl na chodbu. Já mezitím zkusím něco vymyslet s Tory.“
„Tak jo,“ svolil mírně zmateně Deidara a odešel. Mira si setřela pot z čela a pak se znova rozběhla za blondýnkou.
„Hele Tory... Itachi je v*l, nic si z něj nedělej," vychrlila, když k ní doběhli.
„Není,“ opravila ji Tory, „Je to jenom člověk, počkej pět vteřin a uvidíš jeho reakci,“ mírně arogantně se usmála.
Mira ji sice moc nepochopila, teda vlastně vůbec, ale nechala se zatáhnout za strom a opravdu, o pět vteřin později vyhlídl Itachi se Shutabu v závěsu.
„Teď se otočí a něco jí řekne…“ odhadovala Tory a trafila se. Shutabu se na jeho neslyšná slova zatvářila, jako by jí dal facku, ale okamžitě mu na to něco odpověděla.
„A z maximálně tři minuty je Shutabu z jeho pokoje na dost dlouho pryč,“ ukončila to Tory.
***
„Deidara došel ke dveřím do Itachiho pokoje, které ho okamžitě praštily do nosu, jako by čekaly jen na něj.
„Uhni,“ vyprskla na něj Shutabu, oběhla ho a byla pryč.
„Nic nechápu,“ řekl si pro sebe Deidara, protože si neuvědomil, že v pokoji nejšpíš pořád ještě zůstal Uchiha.
„Trpíš samomluvou?!“ Jo, zůstal tam.
„Drž hubu…“ štěkl v odpověď a šel si do koupelny zastavit krev, která mu vytékala z nosu.
***
„Itachi!“ mávala na černovláska Tory přes celou jídelnu masivní knihou, „už jsem to dočetla a nejvíc se mi líbí Izaya. Má skvělou teorii ohledně života a odhadování lidí a tak celkově.“ Rozhodla se, že se k minulosti nebude vracet. Zatím.
„Vážně?“ ujistil se trochu vykolejeně Itachi, který čekal všechno, jenom tohle ne.
„Jo! A nejlepší byla ta scéna, když se zjistilo, že to všechno vlastně způsobil on…“ a zlomyslně se usmála na Shutabu.
„Ta se mi taky líbila,“ přidal se k ní, „A jak tam prostě tak sebevědomě nakráčel, že?“
„Jo, a jak všichni zíral s otevřenýma pusami, protože tohle je nikdy nenapadlo. Sice věděli, že pár věcí ovlivnil, ale že tohle všechno!“
„Ale stejně jsem měl radši Orohime.“
„Cože? Tu? No počkej, já ti ukážu co mě Izaya naučil..." na tváři se jí objevil zlomyslný úšklebek.
***
„Hele fakt to musím udělat?" zaksichtila se Mira na blondýnku.
„Jo... Nikdo jiný by to tak dobře nezvládl," zněla jasná odpověď.
„Tak fajn," rezignovala černovláska a vydala se od jejich stromového domku směrem k sídlu. Právě se s Tory vracely z mise, která byla absolutně primitivní, a Tory napadlo, že si vystřelí z Itachiho. Mira nechápala, proč s tím souhlasila, ale teď se nedalo nic dělat. Už byla na dohled od domu a tak pořádně nakopla kámen, až se jí v očích objevily slzy. Dokulhala do sídla a jak s Tory předpokládaly, Itachi s Deidarou čekali na bouchnoutí dveří. Ihned byli v předsíni a zůstali vyjeveně stát.
'To Toryino maskování, ála právě jsme bojovali a prohrály, asi fakt funguje,' v duchu se pousmála Mira.
První se vzpamatoval Deidara a šel jí obejmout. Itachi se místo toho začal rozhlížet.
„Kde je Tory?" nadhodil poté, co usoudil, že blondýnka se neviditelné jutsu nenaučila.
„I-Itachi... ona... ona... " roztřásla se a vypustila falešné slzy.
„C-co se stalo?" v Itachiho tváři se objevil zvláštní výraz, který naznačoval, že očekává nejhorší, ale nechce si to připustit. Mira by se začala smát, ale nemohla. Koutkem oka zaregistrovala Tory v okně s připraveným foťákem.
„Oni nás napadli... Bránily jsme se, ale..."
„To ne," hlasitě vydechl Itachi, když mu došlo, co se snaží jeho sestra naznačit. Pár kroků ucouvl, opřel se o stěnu a tvář, na které se zračil ztracený výraz, skryl do dlaní.
Deidara se zatvářil napůl nevěřícně, ale i tak Miru pevně stiskl, čímž jí nevědomky pomohl skrýt její výraz, který už moc smutně nevypadal. Tento výjev si chtěla Tory díky vyspělým technologiím zvěčnit, ale zapomněla, že v Akasídle a jeho okolí stále nefungují žádné elektrické hračičky, takže se jí fotoaparát nepodařilo ani zapnout.
„Ku*va drát!" vyjekla v zápalu a až potom si uvědomila, že otevřené okno pustí její výlev až k obětím jejího žertu, takže začala nadávat ještě víc.
„Tory?!" vzhlédl nevěřícně Itachi, ale pak si vzpomněl, že je Uchiha a zatvářil se, jako by to celou dobu věděl. Na nic takového ale neměla Vjatora momentálně čas, tak kolem něj jenom proběhla s foťákem v jedné a spoustou modrých broučků v druhé ruce. Itachi jí ale nastavil nohu tak šikovně, že spadla přímo na něj.
„To si myslíš, že se se mnou ani nepřivítáš?“ šeptl jí vyčítavě do ucha, ale objal ji.
„Izaya,“ zašeptala téměř neslyšně v odpověď a pak se mu jemně vykroutila a běžela dál.
„PEINE! Kdy konečně opravíš elektriku?!"
„Ehm... Cože?" Pein, který se pod mírným nátlakem přidal ke hře Doba mrazivá, právě vyhrával. Čekal už ho jenom poslední duel s Kakuzou, když ho Blondýnka popraskala od hlavy až k patě a tím ho totálně rozmrazila.
„Co to má k*rva znamenat, Vjatoro!" vyjekl a poulel po ní rinneganem.
„Nefunguje elektrika... to to znamená," nelekla se ho a dívala se mu přímo do očí s výrazem, že to nevzdá. A ještě mu před očima zamávala foťákem.
Leader na ni přestal zírat a otočil pohled k foťáku.
„Kdes ho vzala?" vytrhl jí ho z ruky a snažil se zapnout.
„U tebe v nočním stolku. Jo a jestli hledáš ty fotky co tam byly, tak jsem je vymazala," pokrčila rameny a Pein vypadal že se sesype. "...Proč jsi tam měl fotky nahý Konan pochopím, ale toho Tobiho... nevím, Peine," teatrálně zavrtěla hlavou.
„A mám tě dost. Okamžitě jdeš na další misi. Se Zetsuem k Oroxichtovi. On ví podrobnosti. Mazej," pak se otočil ke dveřím, kde byli namačkaní Mira s Deidarou a Itachim.
„A ty Mitoro jdeš se mnou říct mi výsledek vaší mise."
„H-hai," dostala ze sebe nejmladší Uchiha a následovala Peina do jeho pracovny.
***
„Takže vážně je Shutabu špeh?"
„Podle všech informací ano. Její organizace ji poslala aby zjistila vše o našem fungování a pak nás zevnitř zničila..."
„Zevnitř zničila?" ušklíbl se Pein,„To spíš my zevnitř ničíme ji."
Ne, že zrovna ty bys k tomu nějak přispíval, pomyslela si Mira, ale radši to neřekla nahlas.
„A ještě jsme zjistily, že umí jedno speciální jutsu, díky kterému na ni nesmí nikdo, komu dala pusu, zaútočit.“
„Tak proto…“ poznamenal zklamaně Pein, ale pak se otřásl a podíval se na Miru pohledem, který jasně dával najevo, že pokud něco řekne Konan, nedožije se rána. Tento trapný okamžik naštěstí přerušil výkřik z chodby.
„Uáá! Už v téhle hrozné budově s těmihle lidmi nebudu ani minutu!" ozval se Shutabin milý a příjemný hlásek.
„Už je to tady," poznamenala Mitora a běžela ke dveřím, aby jí náhodou neunikla ani vteřina z toho divadýlka venku.
„Ale sempaííí! Tobi si vás chce vzít! Tobi bude manželový kluk! Tobi je hodný manžel!" řval Tobi, který se pověsil bývalé zajatkyni na nohu a odmítal se pustit.
„Grr! A ty jsi kdo, chovanec z ústavu pro duševně zaostalé?!" obořila se na něj a k úžasu všech to byla právě Tory, kdo se Tobiho zastal. I když zastal není možná přímo to slovo, které to vystihuje…
„Růžový nadýchaní jednorožci tančí na duhách!" začala polozpívat, poloječet a divnými poskoky se k bývalé zajatkyni přibližovala. Sice už měla být na misi, ale Zetsu trval na tom, že si sbalí mapu a nemohl ji najít, takže měla ještě chvíli volna.
„Co to... Itachi?" obrátila se Shutabu s poslední nadějí na Uchihu, ale toho využila Mira a ke svému bratrovi se rozběhla se slovy:„Tatíí! Co se to tady děje?!"
„Tatí? Co se to tady děje? Vy nejste ani trochu normální organizace. Tady já nemám co dělat, vaše hloupost vás zničí místo mě," vypálila ze sídla ven a zamířila si to rychlým krokem na nejbližší psychinu.
Zbytek Akatsuki se v plné sestavě seřadil před dveřmi sídla a se slovy: „Budeš nám moc chybět," se s ní sborově loučili. Někteří dokonce vytáhli bílé kapesníčky… I když o bílé barvě by se u většiny dalo pochybovat.
Poté, co setřeli poslední imaginární slzy, se Pein rozeřval, že se mají všichni vrátit do práce a Tory se Zetsuem ať už vypadnou.
Miru obklopili Itachi a Deidara, ať vyklopí, co to mělo znamenat, Hidan honil po louce Kakuza, že ho vyrušil od rituálu a za nimi běžel Tobi, že chce taky hrát na hoňku, Konan si poskládala papírový slunečník a teď pod ním s Peinem seděla, Kisame se koupal v dětském bazénku a Sasori se zavřel uvnitř. Prostě nikoho by nenapadlo, že organizaci ještě před chvílí hrozila zkáza.
*A hlavně drahé
**Důvod, proč Akatsuki nemají sousedy blíž než patnáct kilometrů
***no, lidé… přivřeme obě oči.
/* Nesmíme zapomenout na ten fakt, že ninjové umí skákat ze spousty vysokých míst bez újmy, takže skočit z okna je mnohem snadnější, než otevírat dveře

Poznámky: 

A jsme zpátky Trochu nám to trvalo no... (Áno zase moje vina... už ani nebudu psát výmluvy) ale... máme pro vás něco za co nám snad odpustíte A to druhý speciál, který je tak trochu zvláštní... no uvidíte sami Takže bez dalších průtahů...

Aprílový speciál

Bylo brzké ráno, něco kolem desáté, dvacátého čtvrtého prosince a v Akasídle panovala sváteční atmosféra…
„A jak ses vůbec k Jashinismu dostal?“ zeptala se Mira. Už přes půl hodiny totiž s Hidanem diskutovala na téma Jashinismus vždy a všude.
„Naučil mě to osobně můj praprapraprapra… praděda.“
„Týjo! A jak-“
„Hej Akas**či! Pein vás volá dolů!“ přerušila jejich rozhovor Tory, která běhala tam a zpátky a svolávala ostatní.
„Co ten d*bil za*raný zase k*rva chce?“
„Pojď dolů a dozvíš se to,“ vybídla nesmrtelného Mira.
„Co jsem k*rva říkal o tom nadávání?“
„Do p*dele?“
„Jo ale musíš k*rva v za*raných větách.“
„Tak příště.“
„A za-„
„Nerada vás ruším, ale Pein vypadal pěkně netrpělivě…“
„Proč mě k*rva přerušuješ?“
„Jo, ku**a Vjatoro, proč ho přerušuješ?!“ přizvukovala mu Mira, ale při vyslovení sprostého slova sebou mírně trhla.
„To je sice ku*va super, ale jestli HNED nepůjdete dolů, tak mě ten zas*aný šéf zabije, takže jdeme!“ zakřičela blondýnka přímo kamarádce do ucha.
„Jo, taky že už jdu,“ odpověděla trochu zakřiknutě Mira.
Po chvíli soutěže v nadávkách Tory přemluvila Hidana, aby šel taky.
„Tak když jsme se tu konečně všichni sešli…“ významným pohledem přejel Miru, Hidana a Tory,„můžeme se dostat k tomu, proč jsem vás sem zavolal.“
„Konečně,“ ulevil si znuděný Kakuzu.
„Rozdělíte se do skupin, které určím já,“ vycítil, že většina lidí chce protestovat a tak hned vytasil svůj mega vražedný pohled.
„První skupina půjde koupit strom, a ta druhá ozdoby. Poněvadž se v Akatsuki Vánoce nikdy neslavily, nejsme na ně vybavení. Stromkovou skupinu vedu já a tu druhou Konan.“
„Jdu s Konan!“ vykřikla skoro celá místnost najednou. Pein si je ublíženě prohlédl, ale pak si znova nasadil neprostupnou masku a prkenně odříkal: „Se mnou jde Tory, Tobi-“
„Nee!“
„A ty už taky drž h*bu. Dále Deidara, Kisame a Zetsu. Zbytek jde s Konan. Pokud s tím má někdo problém, tak to má blbé, námitky mě nezajímají. Vezměte si na sebe něco nenápadného, za deset minut vyrážíme,“
Deset minut na to stálo před Akasídlem v řadě deset lidí….
„Hidane, neříkal jsem něco méně NÁPADNÉHO?“ zařval oslovenému do ucha Pein, „máš snad dojem, že tento žlutý oblek s barevnými puntíky není moc nenápadné?!“
„No víš, Peine…“
„Víš ty co? Já to nechci vědět. Okamžitě se běž převléct.“
Zpátky ho pak poslal ještě jednou, když přišel v červeném Santa obleku.
Konečně už byli všichni připraveni vyrazit.
„Ehh, Peine? A jak se tam dostaneme?“ zeptal se Itachi po chvíli, během které všichni zírali na oblohu, jakoby mezi nimi mělo každou chvíli přistát UFO.
„Víš co?“ utrhl se na něj Pein, „když jsi tak chytrý, tak si to vymysli sám.“
„Na pegasovi?“ navrhla nesměle Konan a začala vytahovat papír.
„V raketě!“ vykřikla nadšeně Tory.
„Kouzlem?“ zeptala se Mira.
„Autobusem?“ ozval se Itachi.
„Jak už jsem kdysi říkal, Itachi je z vás nejrozumnější, takže jedeme autobusem,“ rozhodl Pein.
„Příští zastávka, SEŽENEME-VŽDY-VŠECHNO (nákupní centrum v Kiri), konečná stanice, prosím vystupte.“
„Tobi je letadlo,“ vystřelil dýňák z autobusu a vydával při tom dosti nechutné zvuky.
„Tobi, to musíš takto: I belive, I can fly…“ opravila ho Mira a s roztaženýma rukama vystřelila za Tobim. Ostatní mohli ještě slyšet: „… I love cocain!!“
Za Mitorou vystoupil Pein s výrazem: Proč já bral do organizace takové pablby. Potom si ještě něco dohodl s Konan a zařval: „Moje skupina za mnou!“ Několik lidí se na něj otočilo, a potom se co nejrychleji vzdálilo.
„Dobrý den,“ pozdravil šéf ve venkovním prodeji Vánočních stromků, „Máte tady stromek vysoký metr dvacet pět a široký maximálně půl metru, a nejlépe smrček tak deset let starý-“
„Héj! Peine-sr*čko!! Zetsu dostal záchvat!“ zakřičela najednou Tory.
„Černá je hezčí!“
„Bílá je hezčí!“
„Máme přece odvést jeho pozornost,“ poznamenala pochvíli černá půlka a zatvářila se, jako by byla největší génius na světě.
„Fajn… Peine-s**čko!“ zařvala bílá půlka, ale nevšimla si, že Pein už nějakou dobu stojí před ním a znechuceně ho pozoruje.
„Tak, a teď to dopověz za mě,“ řekla, když si konečně zaregistrovala šéfův poprskaný obličej a schovala se do kokonu.
„Co? To o tom modrém stromu? Ale ty sis začala, tak to dopověz,“ rozklepala se černá půlka.
„Hele, aly ty máš za mě přece dokončovat věty, no ne?“ ozvalo se z obalu.
„To teda ne!“
„Co jsi to chtěl?!“ zakřičel nepříčetně Pein.
„No jo, no jo! Nespěchej, času dost,“ pokusila se jej uklidnit bílá půlka.
***
„Konan? A jak si tu výzdobu asi tak představuješ?“ zajímala se Mira
„No, asi klasickou výzdobu… Nějaká světýlka, velké baňky a podobně… Takže všichni rozchod, krom Miry ta půjde se mnou, sejdeme se tu za hodinu.“
***
„Peine, a jak ten zku*venej strom teď dostaneme do sídla?“ přerušil Zetsuovy hádky mezi sebou a Peinem Hidan.
„No jak asi… Někdo ho vezme a pojedeme autobusem zase zpátky,“ pronesl Pein útrpným tónem.
„Tak jo… Ještě jeden dotaz… Jak se tohle,“ ukázal rukou na obří strom za ním,„vleze do autobusu?“
Celým nákupním střediskem se rozlehlo táhlé zavytí.
***
„Kdo to asi byl?“ zeptala se Mira Konan.
„Nějaký zoufalec,“ odfrkla si povýšeně Konan a zaplatila za pět obrovských nádherných baněk.
***
„Pojďte mi to někdo pomoct zvednout!“ zavolal Deidara, když se pokoušel vyzvednout obrovský stromek na ještě obrovštějšího jílového ptáka.
„Ten už se neprobere,“ kopla Tory špičkou boty do Peina na zemi a bratrovu výzvu ignorovala. Nakonec se Deidarovi za civění asi stovky kolemjdoucích a za Kisameho, Zetsuovi a Hidanovi a mírně i Toryiny pomoci povedlo stromeček na ptáka dostat.
„Běžte někdo pro Konan,“ ujal se vedení Kisame
„Kooooonaaaaan! Tady jsi," přiběhl ke skupince značně zadýchaný Zetsu.
„Řekni to."
„Ne já jí to neřeknu."
„Tak proč jsme sem vůbec běželi?"
„Abys jí to řekl."
„No tak fajn. Pein se zhroutil a Deidara ho na svém jílovém ptáčkovi i se stromkem bere zpátky do sídla. Ostatní čekají před vchodem a chtějí, abys tam byla co nejdřív."
Konan se zamračila, ale pokynula své skupině a vyrazili ven.
***
„Tak fajn a jak se chcete dostat do sídla?" ozvala se chytře, když našla zbytek party.
„Zkus toho jednorožce," ponoukla ji Tory.
Konan se rozzářila, jakoby čekala přesně na tohle. Během pěti minut před nimi stál obří okřídlený jednorožec. Všichni se na něj nějak vydrápali a povedlo se jim při tom rozbít jen šest baněk. Konan nasedla poslední a jelo se. Cestou se každý zabavil jinak. Někteří si kreslili fixama, které vytáhli nikdo neví odkud, jiní tancovali, a nebo čučeli dolů na ubíhající krajinu a snažili se tam někoho shodit. Do blízkosti sídla se dostali s povolenýma ztrátama Hidanem, jež už všechny štval a tak ho společnými silami shodili dolů...
„Tory jsi si jistá že letíme dobře?" obrátila se modrovláska na nadšenou navigátorku.
„Jo jasně, jasně," horlivě přikyvovala blondýnka.
„A nebylo tamto naše sídlo?“ ozvala se tiše Mira, ukazujíc na malou skvrnu dole v lese.
„Hmm… Ne,“ odpověděla přesvědčeně Tory a letěla dál.
***po hodině a půl***
„Já říkala, že letíme dobře," prohlásila navigátorka. Všem okolo se u hlavy objevila taková ta kapka.
„Kdybychom si nevšimli, že tu mapu držíš obráceně a ještě s ní neumíš zacházet, tak napálíme přímo do meteorologické stanice v Konoze, popřípadě se rozplácneme na nosu čtvrtého hokageho," zchladil ji Sasori.
„Ale na mapě bylo nakreslené jen volno, tak jsem si říkala, jestli to náhodou není iluze…“ bránila se Tory. Nikdo se neobtěžoval jí odpovědět, protože věděli, že to nemá cenu.
„Máme zpoždění, takže žádné hádky a všichni do práce," oznámila Konan, když konečně dorazili a rozdělila kdo co bude zdobit. Každý se rozešel na své stanoviště s tím, že na to mají hodinu. Nikdo nepracoval příliš nadšeně snad krom Kakuzu, Tobiho a Konan. Mira venku brblala že jí je zima, Kisame zas že na chodbě u kotle moc vedro. Kdo nenadával na teplotu, nadával na to, že místo které dostal prostě ozdobit nejde, nebo že to místo nesnáší. I přes všechny tyto 'komplikace' se jim to nakonec povedlo. Nic extra ale Konan si to svedla na to, že je to poprvé a příště to bude lepší.
„Tak, půl sedmé večer, čas akorát na slavnostní večeři,“ poznamenal si pro sebe Pein a s úsměvem vykročil z kuchyně, kde pomáhal Konan s přípravou, aby sehnal všechny členy. Nejdřív šel do Itachiho pokoje, protože doufal, že by mu Uchiha mohl pomoct. Hned ve dveřích se však zarazil. Černovlásek se totiž nakláněl nad postelí, ve které ležela Tory a lechtal ji, až se svíjela smíchy a z očí jí tekly slzy.
„Ehm,“ pokusil se na sebe strhnout pozornost. Tory okamžitě vystřelila do sedu, čímž hlavou vrazila do Itachiho. Ten spadl na zadek pod postel, což způsobilo blondýnce další záchvat smíchu, při kterém se pokoušela Itachimu omluvit, ale moc jí nešlo rozumět.
„Večeře,“ odtušil Pein a šel do vedlejšího pokoje, ale moc si nepomohl, protože tam se zrovna vášnivě líbala Mira s Deidarou.
„Do pr*ele!“ ulevil si, když přibouchl dveře a jen s velkou nechutí se přemístil před pokoj od Hidana. V hlavě mu přeletělo pár obrázků Kakuzy a Hidana, na které omylem na ninjanetu narazil, když hledal, co všechno se o Akatsuki ví. Hlasitě polkl a otevřel. K jeho úlevě tam byl nesmrtelný sám, seděl před zrcadlem a geloval si vlasy.
„Večeře,“ oznámil mu a než si stihl vyslechnout nějakou milou nadávku, už byl pryč, ale Hidana napadlo, že když jsou ty Vánoce, ať už je to cokoliv, mohl by se alespoň chvílemi chovat slušně, a tak za šéfem vyběhl s otázkou, jestli (ku*va) chce pomoct. Pein to překvapeně přijal, a poslal Hidana pro Sasoriho a Kakuzu.
Abych nezdržovala, tak přejdeme rovnou ke chvíli, kdy náš milý Hodan dotlačil do jídelny oba své svěřence a rozhodl se, že by mohl pomoct i jinde. A aby to mělo ten pravý efekt, šel rovnou pro Tory. V jejím pokoji ji nenašel, a tak automaticky zamířil k Itachimu. Tam na něj čekal šok, který mu skoro způsobil zástavu srdce. Deidara a Itachi v jedné místnosti a nehádali se. Na posteli seděla Mira se slzami v očích a Tory, kterou mačkala tak silně, až jí lezly oči z důlků.
„Mitoro, ku*va, vzchop se!“ okřikl ji okamžitě, protože mu kazila jeho vánoční náladu. Černovláska se na něj podívala zamlženým pohledem, škytla, šeptla něco ve smyslu ku*vadrát, aby ho potěšila a rozbrečela se ještě víc.
„Co jí je?“ šeptl směrem k Itachimu.
„Vzpomněla si na vánoce, které trávila s rodinou, dokud jí tu rodinu tenhle mistr kr*ténismu nevyvraždil,“ zavrčel Deidara a vypadal, že by po Uchihovi nejraději skočil.
„Hmm,“ přikývl provinile Itachi, když na něj Hidan nechápavě zamrkal.
„No tak Miro! Já ti zazpívám nějakou koledu,“ pokusila se kamarádku rozveselit blondýnka, a taky tak trochu doufala, že ji pustí, než se udusí.
„Jen to ne,“ rozeštkala se jmenovaná ještě víc.
„Deidaro,“ zasípala jeho sestra, „dusím se…“ Mira ji totiž stiskla ještě víc. Deidara ji ale sjel znechuceným pohledem. Mira se tady sype, a ona se stará o to, jestli má dostatek kyslíku? Špatně ji vychoval.
„To je nápad! Všichni si, kur*vadrát, zazpíváme!“ vyjekl nadšeně Hidan, až sebou všichni škubli.
„To jako fakt?“ vysoukala ze sebe posledním dechem Tory, a pak zmodrala. I přesto však Miru dál konejšivě poplácávala po zádech.
„Ne!“ protestoval Deidara, ale to už byl Hidan pryč. O tři minuty později vetěl do místnosti neuvěřitelně nas*aný Pein.
„Mitoro! Děláš si srandu?! O Vánocích je spáchána spousta sebevražd, protože se lidé cítí osaměle. Ale rozhlédni se, ty tady sama nejsi! Hádej, proč celou tu šaškárnu s Vánocema dělám. No přece abych na vás mohl být alespoň jeden den v roce milý!“ popadl černovlásku za ruku a táhl ji dolů k ostatním. V těsném závěsu za ním vyběhl Deidara, Itachi vzkřísil Tory, a pak šli i oni dva.
Při večeři se Mira i párkrát usmála, protože z jedné strany měla Itachiho a z druhé Deidaru, a ti dva se předháněli, kdo toho víc sní. I Hidan byl dost slušná konkurence a Zetsu by možná i vyhrál, kdyby se nepohádal sám se sebou a za trest si nedal hladovku. Ale kromě něj byla jednoznačně nejlepší Tory.
A potom už všichni zamířili ke stromečku, na kterém poblikávaly prskavky, díky nim se jehličí vznítilo. S tím naštěstí Kisame, který se bojí ohně, počítal, a tak všechny pokropil vodou, díky svému vodnímu hasícímu jutsu. Všichni dostali to stejné, a to úplně čistý Akaplášť, v momentě rozbalení už úplně mokrý. A když už byli tak skvěle připravení, tak proč si místo krájení jablek a pouštění lodiček (Mimochodem vysoce hořlavých) nezahrát dobu mrazivou?
A protože i Orochimaru měl na Vánoce sentimentální náladu, pustil jim přímý přenos ze svého sídla, kde mu jeho vězňové hráli vánoční představení. Bohužel, nikoho kromě Tobiho to nezajímalo, a tak se v klidu a míru rozešli do svých pokojů. Kecám, v klidu a míru ne, Tory občas někomu podkopla nohy a Mira, které se vrátila dobrá nálada, ji nakonec shodila ze schodů.
A protože nikdo by neměl být na Vánoce sám, tak když vysílání Oroxichta skončilo, všichni šli zpátky do obyváku a tam si povídali děsivé historky o radioaktivních modrých broucích, krvelačných kuřatech, šiblých kunách, hlučných sýčcích a hlavně o těch zelených skřetech, co máš pod postelí…
Veselé vánoce a vtipný apríl

A ještě připojím i osnovu a nějaké ty fakty proč je speciál jaký je

osnova

Osnova: 1) TOBI JE SRAJDA
2) Shánění Vánočního stromku a dárků
3) Zdobení sídla a vyrábění dárků
4) Na***ná Konan
5) Učení koled
6) BENDER JE BŮH!!!!
7) Mitora je blbá??!!
Cool …
9) Vánočí večeře
10) Jde se ke stromečku
11) Dárky…
No podle této nedokončené osnovy se měl tento speciál napsat... (Bod na***ná Konan teď už ani jedna nechápeme) a body 1,6 a 7 taky neberte vážně... ani jednu z nás nic nenapadalo. Celkově nápad napsat vánoční speciál se zrodil 13. (myslím) 12. když k nám Torynka přišla na návštěvu před půlnoční premiérou Hobita a my se sepisováním speciálu zabavily. Jashinežel nám to jaksi časově nevyšlo a tak jsme to dopsaly teď většinu zase napsala Torynka (A tímto jí taky strašně moc děkuji :3 ) :)

Doufám že vás mé kecy neunudily k smrti a že s námi vydržíte do dalšího dílu :3
Btw: Zase za každý komentář a * moc děkujeme a jsme rády za vyjádření vašich názorů