Ve jménu cti

„Jak se to mohlo stát, Hiashi-dono,“ zazní prostorem pobouřeně a rozčíleně hlas jednoho ze starších.

Hlavní představitelé vesnice, stejně jako širší vedení klanu Hyuuga v čele se staršími. Stranou všech ostatních, jakoby opomenut, stojí s kamenným výrazem ve tváři poslední žijící člen Uchiha klanu, Sasuke. Ti všichni svorně probodávají pohledem Hiashiho Hyuugu, který jen mlčky sedí s naprostým klidem uprostřed místnosti. Doprovodem v tuto obtížnou chvílí je mu pouze jedna z jeho dcer, usazená nyní po jeho levici. Přesněji řečenou je jediným jeho doprovodem, přestože pozvání klanu jasně pravilo, aby se dostavily obě dvě dědičky klanu Hyuuga v doprovodu svého otce. Na celé situaci by nebylo nic tak zvláštního, kdyby tou dívkou, která po otcově levici klopí odevzdaně a s respektem hlavu, byla jeho starší dcera a ne její mladší sestra Hanabi. Právoplatná dědička klanu, Hinata Hyuuga, je totiž již pěkných pár dní nezvěstná.

Nikdo neví, co se vlastně stalo, ani kdy došlo k jejímu zmizení anebo za jakých okolností. Jedinou plně kompetentní osobou k podání vysvětlení, je její otec a ten odmítá spolupracovat. Hiashi Hyuuga vůbec poprvé v celé historii klanu jím vedeného nerespektuje pravidla rady starších, stejně jako vyšší blaho vesnice a odmítá se podvolit. Tlaku-Autoritám-Situaci. Prostě všemu tomu dění, které od počátku provází celý tento dohodnutý sňatek. Není to dlouho, co se Sasuke Uchiha rozhodl pojmout za manželku jeho starší dceru a přesně v tomto duchu bylo vše dojednáno a zpečetěno. Všeobecně panovalo na obou stranách uspokojení, protože se jednalo o výhodné spojení pro všechny. Klan Hyuuga mohl získat výhodného spojence a nová generace mohla disponovat nebývalou silou zcela nové oční techniky. Sasuke sám očekával víceméně podobný vývoj, pokud šlo o jeho budoucí potomky. Jako bonus k tomu by v Hinatě nalezl oddanou a pokornou ženu, která by dozajista bezvýhradně respektovala jeho rozhodnutí, stejně jako by podporovala svého muže ve všech jeho krocích. Právě to byl hlavní důvod, proč si vybral zrovna ji. Její veskrze introvertní a plachá povaha skýtala nebývalé možnosti, pokud šlo o ovládání jedince. Byla bezkonfliktní, tichá a dokázala by se podřizovat dominantnějšímu a nemilosrdnému muži, kterým on bezesporu byl. Navíc měla ten správný věk. Nic z výše zmíněného naproti tomu ani v nejmenším neplatilo o mladší dceři Hiashiho, Hanabi Hyuuga. Zvolit ji znamenalo podstupovat každodenní líté boje o dominanci a nadvládu prakticky nad čímkoli a kdykoli. Na to ovšem neměl Sasuke patřičnou dávku trpělivosti a vlastně ani čas. Nejspíš by mladší dceru časem zabil, což by vyústilo tak jako tak v boj mezi ním a jejím otcem.

Tak co se vlastně stalo? Co bylo špatně a mohl to vůbec předvídat? To vše se valilo zběsile nepokojnou myslí Sasukeho, když sledoval všechen ten mumraj kolem. Nakonec dospěl k přesvědčení, že za vším stojí pouze a jedině sám Hiashi Hyuuga a nikdo jiný. Dokonce měl již připravenou teorii, proč k tomu došlo, ale potřeboval si to ještě potvrdit.

„Hiashi-sama, vy jste ji nechal utéci, že?“ zeptal se ho obezřetně Sasuke zdánlivě klidným hlasem, ale v očích se mu při těch slovech zračila zloba a vztek. Muž proti němu mu notně zkomplikoval plány, ale pořád je tu jistá šance, pokud z něj dokáže vydolovat potřebné informace včas. Musí ho vyprovokovat, aby začal mluvit. „Hiashi-sama, co přesně jste učinil?“
Oslovený pozvedl svůj zrak k Uchihovi, ale dál mlčel. Místo něho však promluvil opět ten stařešina, jenž se na počátku sám rozčiloval nad nastalou situací. „Sasuke-kun, velmi vás žádám, ať pečlivě volíte svá slova, stejně jako možná obvinění. Hiashi-dono by v žádném případě nepřipustil, aby jeho vlastní dcera zhanobila celou rodinu, stejně jako svůj klan. Nepřipadá proto v úvahu, že by…“

Svá slova již nestihl dokončit, protože byl přerušen prazvláštním smíchem, který se prodral skrze rty Hinatina otce. Jakmile zvuk prolétl místností, všichni do jednoho se podívali po jeho zdroji. Výraz, který se zračil ve tváři Hiashimu byl více než výmluvným potvrzením předchozí odvážné domněnky mladého Uchihy. Sasukemu zacukalo ve tváři a zlost jím zacloumala. Nerozpakoval se vymýšlením jakékoli strategie a místo toho rovnou vyrazil vpřed. Hiashi naproti tomu vyskočil, jako by byl nějakou loutkou, za níž obratně tahají v pozadí. Couvl přesně o tolik, aby jej těsně minulo ostří Sasukeho katany. Oba dva muži naráz ustrnuli na místě a jen se soustředěně měřili svými pohledy. Nikdo z nich nevěnoval zvláštní pozornost dívce, která se ovšem oddaně postavila po bok svému otci, aby mu kryla záda. Výsledný obraz předestíral scénu, při níž si dva momentálně nejsilnější Hyuugové ve vesnici vzájemně kryjí jediný slepý bod byakuganu v očekávání dalších útoků. Otec a dcera. Bok po boku. Totožné bojové pozice. Totožné postavení rukou, ale i rozkročení nohou. Totožný nicneříkající výraz. Sasukemu neušlo odhodlání, které se jim zračilo po celou dobu v očích. Pochopil, že naprosto nic nezvyklá jejich rozhodnutí, protože s tím sem již přišli. Tudy cesta nepovede. Bude muset vymyslet něco jiného.

„Hiashi-dono, co jste to provedl?“ promluvil konečně někdo.
„Učinil jsem, co bylo nevyhnutelné,“ odvětil nazpět pouze oslovený.
„Nechápu,“ ozvalo se znovu od stejného muže. „Proč?“
„Donutili jste mne k tomu vy,“ utrousil obezřetně Hiashi nevšímajíce si údivu ve tvářích všech přítomných. Všech, kteří patřili do klanu Hyuuga, protože Sasukemu na rozdíl od nich začínalo svítat. „Řekněme, že jsem se pojistil pro případ, že by se Hinatě nepodařilo ukrývat dostatečně dlouho.“ Tady si již vysloužil větší míru pozornosti i ze Sasukeho strany, což pochopil podle pozvednutého levého obočí a zachmuřeného výrazu. Usmál se a pokračoval v provizorním monologu. „Sasuke-kun, nikdy tě nezarazilo, proč v našem klanu nenajdeš určitý typ žen?“
„Jaký typ?“ zeptal se ho mladý Uchiha.

Hiashi si povzdechl, ale pustil se do vysvětlování. „V klanu Hyuuga neexistují ženy, které by mohli přivést na svět dítě, pakliže je jim více než dvacet pět let. Přesněji řečeno po dosažení této věkové hranice nemohu mít děti, které by zdědili plnou sílu byakuganu v jeho čisté formě. Původně se jednalo o nežádoucí vedlejší efekt prokleté pečetě projevující se pouze u žen z klanu, ale časem se z toho stala spíše přednost. Všichni bez rozdílu známe produktivní věk žen, řekněme jejich vrcholnou biologickou a fyziognomickou statistiku. Právě díky těmto poznatkům dosahuje klan takových výsledků u svých členů s každou novou generací. Jen se podívej na Nejiho a jeho sílu a dovednosti a přitom je z vedlejší rodiny.“

Sasuke pozorně poslouchal každé jeho slovo, zatímco zbytek osazenstva nevěřícně lapal po dechu. Sumarizoval, kalkuloval a vyvozoval možnosti. Tvořil nové a nové scénáře a promýšlel každý potencionální budoucí krok. Byl dobrý stratég a na mnoho z toho nepotřeboval ani sílu sharinganu. Život sám, stejně jako pobyt u Orochimara ho naučil a vyučil. Jakmile pochopil, že vyčerpal veškeré dostupné varianty, postavil se a katanu zasunul zpět do pouzdra za opaskem. Sledován pečlivě ostřížím zrakem Hanabi. Ta žába má v sobě rozhodně oheň. Pak se dlouze zadíval staršímu muži do očí. „Takže mi nezbývá nic jiného nežli se vydat po její stopě, Hiashi-sama. Najdu ji a přivedu ji zpět. Teprve potom se postarám o to, aby ji už nikdy nenapadlo pokoušet se o to znovu.“
Cynický úšklebek staršího muže naproti ho na okamžik zaskočil, ale podařilo se mu ovládnout se. Dostatečně na to, aby zaznamenal, jak se k němu muž sklonil a pošeptal mu do ucha. „Vážně si myslíš, že postačí, abys ji našel? Podceňuješ mě a to mne uráží mnohem víc nežli to, co provedli tady ti hlupáci za mými zády.“
„Ne, to nemůže být pravda,“ zachroptěl náhle jeden postarší muž oblečený do barev domu hlavní rodiny. „Přeci jste na ni nemohl použít tu techniku, Hiashi-dono. Taiyoufuu je nebezpečná cesta a vy to víte. Vaše žena by vám to nikdy neodpustila, kdyby to věděla.“
„Ano, souhlasím,“ potvrdil vše klidně Hiashi, „ale rozhodla se pro to sama. Já byl pouze prostředníkem.“
„Co přesně ta technika dokáže,“ zajímal se Sasuke okamžitě.
Hiashi si mladíka změřil pohledem a nakonec se rozhodl prozradit alespoň něco. „Řekl bych, že díky tomu získá Hinata tolik potřebný čas.“
Sasukeho neuspokojilo ani v nejmenším, co vyslechl a proto se obrátil čelem k onomu služebníkovi. „Mluv,“ rozkázal mu. „Chci slyšet víc. Mnohem víc a znám způsob, jak tě k tomu přinutit. Vyber si, ale rychle, protože nejsem zrovna trpělivý.“ Nicméně sharingan už se mu rýsoval jasně v očích svojí charakteristickou kresbou i barevností.
„Jedná se o techniku, kterou vlastně Hinata-sama vylepšila původní prokletou pečeť. Taiyoufuu neboli sluneční vítr má zabránit ženám z klanu, aby měli dítě.“
„To už sem slyšel,“ štěkl po něm Sasuke.
„Nechápete to,“ bránil se rychle muž. „Tohle je jiné. Původně se jednalo o obranou techniku, ostatně ty jsou specializací Hinaty-sama. Taiyoufuu má ovšem zcela fatální následky speciálně pro mladý ženský organismus.“
„Jaké?“
Muž se chvíli ošíval a až teprve netrpělivé mlasknutí Sasukeho jej přimělo pokračovat. „Podstatně zkracuje ono plodné období, o němž Hiashi-dono mluvil,“ vypadlo z něj nakonec.
Sasuke se zamyslel a pak se znovu postavil před Hiashiho. „Nepočítám, že bych se od vás dozvěděl o kolik nebo se pletu?“ Naklonění hlavy mírně doprava a založení rukou na prsou bylo pro něho dostatečnou odpovědí. „Dobrá, pak mi nezbývá nic jiného nežli si místo Hinaty vzít vaši druhou dceru,“ pronesl chladně.

Obešel muže a zastavil se přímo před Hanabi. Uchopil její bradu ukazovákem a palcem a přinutil ji konečně naplno mu pohlédnout do očí. Jakmile se dívka narovnala do plné výšky, vyhrnul se jí šátek, jímž měla po celou dobu převázanou hlavu, a odhalil zrakům přihlížejících její čelo v plné kráse. Přímo uprostřed se jí jasně rýsovala prokletá pečeť klanu, kterou disponoval každičký člen vedlejší rodiny. V místnosti to rozpoutalo doslova pozdvižení a Sasuke se tomu ani nedivil. Naprosto nikdo totiž neočekával nic z toho, co se tu právě událo anebo co všichni spatřili.

„Hanabi je pro tebe také bezcenná, Sasuke-kun,“ promluvil Hiashi. „Není tak poddajná jako její sestra a to je ten pravý důvod, který mne vedl k tomuto drastickému opatření. Mnohem raději zemře a spolu s ní i pravé tajemství byakuganu hlavní rodiny. Hanabi ti nikdy nedovolí, aby ses jí dotknul. Vždycky bude s tebou bojovat a nikdy se nevzdá. To už si raději vybere smrt.“
Sasuke cítil, jak se mu na chvíli zrychlil pulz. Srdce několikrát po sobě zběsile zapumpovalo a až potom nabralo zpět svůj původní letargický rytmus. Mohutná vlna vzteku se prohnala všemi jeho žilami najednou. Zatnul obě ruce v pěst, aby na místě nepodlehl nutkavému vábení smrti, kterým ho Hiashi Hyuuga společně se svou dcerou provokoval. Polknul a v duchu napočítal do desíti. Teprve pak procedil skrz pevně sevřené čelisti jedinou otázku. „Proč?“ Nicméně měl neodbytný pocit, že odpověď vlastně už zná sám.
„Nikdo nebude rozhodovat za mne,“ řekl Hiashi chladně. „Jsem hrdý muž, Sasuke-kun.“
„Hiashi-dono, to pro svou pýchu klidně obětujete blaho klanu, stejně jako budoucnost svých dcer?“ zeptal se ho jeden ze stařešinů. „Nikdy dříve jste přeci neprotestoval proti politicky výhodným rozhodnutím. Nerozumím tomu, proč je to nyní jiné, vysvětlete mi to.“
„Máš naprostou pravdu, Nibori,“ potvrdil mužova slova, „a dost možná by to nedopadlo ani tentokrát jinak,“ dodal s narůstajícím hněvem. Hlavní představitel klanu Hyuuga se přestával ovládat. Dokonce i Hanabi se ohlédla po otci, byť to znamenalo pustit ze zřetele Sasukeho, který stál stále před ní. „Měli jste napřed přijít za mnou,“ pokračoval Hiashi. „Měli jste se dohodnout v prvé řadě se mnou. Vše by bylo jiné, kdybyste to napřed probrali se mnou. Jak jsi správně před chvílí řekl, Nibori, nikdy sem neměl problém s politicky korektními rozhodnutími. Dokonce ani v případě, kdy jsem kvůli nim musel obětovat vlastního bratra. Mou druhou polovinu. Mé dvojče!“ řval už vzteky bez sebe Hiashi. „Jenže vy jste tentokrát překročili všechny dostupné hranice a co víc, zranili jste mou pýchu a hrdost. To vám nikdy neprominu. Nikdy!“ zadýchaně ukončil kraťoučký monolog a na zlomek vteřiny zavřel oči.
„Obětovat tolik pro zraněnou hrdost a pýchu,“ zazněl hlas Sasukeho ode dveří. Naprosto nikdo si nevšiml, že se vydal ven ze dveří, protože všichni ohromeně sledovali Hiashiho. „Nejhorší na tom všem je, že vám docela rozumím,“ dodal pak jen na okraj. „Kdyby to samé provedl někdo mě, zabil bych ho,“ poté zaměřil pozornost na radu starších klanu. „Být vámi, začal bych se obávat nejhoršího. Zranili jste jednoho ne nejvznešenějších a nejvíce hrdých mužů ve svém středu a to vám jen tak neprojde, hlupáci.“ Obrátil se zády a vykročil ven ze dveří, nicméně byl zastaven slovy Hiashi Hyuugy.
„Neočekával jsem porozumění od někoho, jako ty.“
„To nebyl projev pochopení nebo úcty, Hiashi-dono,“ lenivě protlačil skrz pevně stisknuté čelisti. „Pouze jsem konstatoval fakta, protože kromě nás tří,“ ukazovákem pravé ruky postupně přejel od své maličkosti přes Hanabi stále stojící před ním až k Hiashimu, „nikdo z těch tupců tady nepochopil nic z toho, co se tu stalo anebo proč. Neočekávám vděčnost, protože se vydávám na lov, otče,“ zasyčel a všem bylo jasné, jak ironické to bylo. „Budu ji štvát a honit tak dlouho, dokud ji nenajdu. Třeba budu mít štěstí a Bůh nebo spíš Satan vyslyší mé prosby, abych ji našel dřív, než bude pozdě. Je mi jedno, komu z nich se upíšu, pokud to znamená dosažení mého snu. Rozumíme si?“ Zahleděl se staršímu muži již poněkolikáté za sebou během posledních pár minut upřeně do očí a pak prostě zmizel jako pára nad hrncem.
„Pak se já budu z celého srdce modlit, aby měla Hinata, mé dítě a má hrdá dcera, dost síly a vydržela to co možná nejdéle,“ zamumlal Hiashi a o něco usilovněji promnul mezi prsty pramen tmavomodrých vlasů přepásaných tenkou červenou stužkou.