Jiné a přesto stejné 26. díl- Zachránila Tory

„Itachi, běž zanést zajatkyni jídlo a máš z ní vymámit nějaké informace. Pein tvrdí, že jsi na to machr a nikomu jinému se to zatím nepovedlo," předala úkol Mira a sedla si na postel. V jejím pokoji na druhé posteli ležela stále modře světélkující Tory, jejíž stav se spíš zhoršoval, a vedle ní jako obvykle seděl na hlídce druhý Uchiha.
„A jak že se to vlastně jmenuje?" zeptala se Itachi.
„Shutabu," obrátila jeho sestra oči v sloup.
„Jaká zajatkyně?" zeptala se Tory, která se právě vzbudila.
„Nechte mě všichni být!" vyštěkla černovláska podrážděně a přikryla si hlavu polštářem.
„Asi těžký den,“ pokrčila rameny Tory.
„Spíš měsíc,“ opravil ji Itachi, ale když zahlédl, že jeho sestra se pokouší pod postelí nahmatat kunai, tak se pro své dobro rozhodl splnit Peinův rozkaz, dokud má ještě obě nohy a hlavu na svém místě.
***
Itachi se skřípáním otevřel dveře do sklepní místnosti, kterou obývala zajatkyně. V rohu tam hořela svíčka, takže Itachi tu svou zhasl. Elektřina ani nic takového se totiž ještě nerozjelo a podzemí Akasídla bylo tak temné, že říkat tomu tma by bylo ještě hodně realistické.
„Takže... Shutabu?"
„Celým jménem Shutabu Kana Sora Miketsaki z klanu Kamia," opravila ho povzneseně zajatkyně.
„Aha," přešel to Itachi,„a proč jsi tady?" Když se na Shutabu pořádně podíval, uvědomil si, že je velice hezká. Měla mnohem vypracovanější tělo než Mira nebo Tory, a její krátké hnědé vlasy jen zvýrazňovaly ostře řezané obličejové rysy. V tuto chvíli se ale choulila v rohu místnosti a zjevně byla promrzlá na kost.
„Protože jsem neměla kam jít. Ve vesnici jsem udělala pár blbostí a oni mě za to chtěli jistým způsobem potrestat, ale to jsem jim nedovolila."
„A jak jsi nás našla?" vyptával se dál Itachi, protože tušil, že ted’ mu zajatkyně víc o té blbosti zjevně neřekne.
„To, že se pohybujete někde v okolí Kamenné, Písečné, Travnaté nebo Dešťové vesnice ví spousta lidí, tak jsem to tady nějakou dobu obcházela, až mě vaši milí spolupracovníci našli a přivedli sem." Vaši a milí vyslovila mírně ironicky.
„Nemusíš mi vykat," ohradil se okamžitě,„Jsem Itachi."
„Těší mě," Shutabu se na něj mile usmála a Itachiho napadlo, že je vlastně jedna z nejhezčích holek, jaké kdy viděl.
Asi čtvrt hodiny ze sebe navzájem mámili informace, když do sklepa vletěla rozčilená Mira se slovy:„Itachi Tory nereaguje, nemůžeme ji vzbudit.. Hek, a taky se… Chmm, prostě pojď," popadla ho za ruku a táhla pryč.
„Tory!" propleskával blondýnku Sasori, který výjimečně neměl chut´ ji zabít. To ale bylo nejspíš tím, že nemluvila.
„Itachi, konečně. Cos jí to dal za léky?" Uchiha po chvíli horečného přehrabování vytáhl z nočního stolku malou krabičku. Okamžitě ji loutkaři podal.
„Měly by být v pořádku," zamumlal si a zkontroloval blondýnce tep.
„Netepe!" vykřikl po chvíli. V místnosti vypukl mírný chaos. A v tu chvíli se ozvala Shutabu.
„Jsem lékařský ninja, pusťtě mě k ní!"
A k jejímu vlastnímu překvapení se zástup u postele rozestoupil.
Shutabu pomalu přikročila k posteli a sedla si na židli, kterou si tam přistavil Itachi. Zatímco hnědovlasá dívka natahovala ruce nad Tory, Mira zabořila svůj obličej do Itachiho trička a pevně ho objala. Nechtěla přijít o svou kamarádku, a proto doufala, že ta nová holka bude dost schopná a Tory vyléčí.
„Nebyla poslední dobou náhodou ve styku s modrými svítícími broučky?" probral všechny v místnosti (vyjma Tory) dívčí hlas.
„Ehmm... Jo, byla..." promluvila Mira. Kdybyste tam v tu chvíli byli, tak byste si připadali jako na tenisovém utkání. Momentálně všichni zírali na Miru, které míček odpálila do sítě a teď musela podat.
„Ona to chtěla držet v tajnosti, protože se bála, aby jí je Pein nezabavil," uvedla to na správnou míru.
„Tak to je pěkně v hajzlu!" rozčílila se Shutabu, což by se mimochodem dalo považovat za tak dokonalý odpal, až sebou všichni trhli,„moje známá na to málem umřela. Debilní brouci," a dál si něco mumlala, přičemž si maroda pořádně prohlížela a neustále profackovávala.
„Běžte pryč," vyhrkla po chvíli a všechny v místnosti přejela naléhavým pohledem, takže neodporovala ani Mira a Itachi a všichni odešli. Přede dveřmi Mira zahlédla Deidaru, ale ignorovala ho a začala se bavit s Itachim.
Po pěti minutách se z pokoje ozval nelidský řev. Všichni co stáli poblíž pokoje vrazili dovnitř. Řekněme si to upřímně, přítomny byly čtyři pětiny Akatsuki.
Poskytl se jim pohled na blondýnku ječící na hnědovlásku: „Kdo k*rva jsi a co tam děláš?! Tam má sedět Itachi." A majetnicky ukázala na židli.Jmenovaný se jen samolibě usmál, když se Tory vrhla na Shutabu a povalila ji pod sebe. O okamžik později už ale byla opět na nohou a mnula si dlaně.„Jak jsi to udělala?" zeptala se fascinovaně.„Jo, cos jí udělala?" přidal se Deidara, který to považoval za skvělou techniku jak se zbavit otravné sestřičky. Shutabu jen pokrčila rameny a postavila se co nejvíce do kouta, aby na ni nebylo vidět. Nechtěla použít na blondýnku svůj útok, byť jen slabý. Možná to byla chyba, která jí znemožní v tomto sídle zůstat.To už se ale Tory vrhla kolem krku její nejlepší kamarádka.„Já ti říkala, ať dáš ty brouky pryč," šeptla jí do ucha, ale stejně ji mačkala dál.Tuto nádhernou chvíli znovuzrození té nejúžasnější kunoichi v Akatsuki, ano stále se mluví o Tory, zkazil až Pein, který vtrhl dovnitř s řevem, že zajatkyně utekla, a ať teda všichni zvednou p*dele a jdou ji hledat. Až potom se pořádně rozhlédl a uviděl jmenovanou v koutě.„Tak to bylo trapné…“ neodpustila si kousavou poznámku Tory, načeš Pein zavřel oči a vypadalo to, že počítá.„Co se tu děje?" prohlásil, když se alespoň trochu zklidnil. Nikdo ho ovšem nevnímal. Mira přestala mačkat Tory, která si hned na to hraně oddechla, a přešla k Shutabu a rozhodla se představit a poděkovat.„Ahoj, promiň že ještě jsem se nepředstavila," vrhla vyčítavý pohled na Leadra, který jim zakázal říct jí cokoliv o Akatsuki "jsem Mitora," nastala chvilku trapného ticha a tak se Mira rozhodla ještě poděkovat: „Jo a moc díky že jsi ji zachránila,"„Není zač," pípla tiše Shutabu s pohledem upřeným do země.„Vy mě nebudete ignorovat!“ pračtil najednou Pein do stěny tak slině, že se oddrolily poslední zbytky omítky, „Co se to tady děje?!“„Já si tady tak ležím, když najednou-" ujala se slova nadšeně Tory.„Tebe jsem se neptal,“ odbyl ji Pein,„ ať mi to řekne Shutabu."Pohledy všech v místnosti se upřely na rudnoucí zajatkyni.„Mitora přišla do sklepa s tím, že někdo nemá životní funkce a tak jsem se na to šla podívat. A poněvadž jsem lékařský ninja tak jsem si řekla, že by se možná hodila pomoc..."„A měla pravdu," skočila jí do řeči Mit.„Nebýt jejího zásahu, tak tady Tory není," přidal se i Sasori.Pein vypadal, že za chvíli vyletí z kůže. Mohl přijít o Tory, ale teď místo toho mu nejspíš zůstane na krku i tahleta nová.Pokusil se o radostný výraz, ale žalostně selhal. S úpěním se svezl na zem a s obličejem v dlaních malém začal vzlykat. Takto ho našla Konan náhodou jdoucí po chodbě. Přinutila ho zvednout se, po Shutabu hodila pohled, který se dal vyložit takto: jestli jsi mu to udělala ty, ani si mě nepřej. A byli fuč. Kdo se v tu chvíli díval na bývalou zajatkyni mohl na její tváři vidět výraz: a tohleto individuum vám tu velí? který však vzápětí skryla za stydlivou masku.„Shutabu je hrdina!" vykřikl najednou Tobi,„Tobi je kluk, který chce říct, že zachránila Tory, a ještě-uuuuuuuuu!" co ještě to se asi nikdy nedozvíme, protože ho Tory odkopla na chodbu. Shutabu na ni vyděšeně zazírala, ale pak opět sklopila pohled.„Ale měl pravdu, Shutabui je hrdina týdne," upozornil blondýnku Itachi.„A proč ne rovnou měsíce?" zeptal se nadšeně Kisame.„Protože hrdina měsíce jsem já. Obětoval jsem tři hlávky salátu," ozval se Zetsu.„Mira by se tam taky mohla hlásit," podotkl Kakuzu, který se tam zničehonic objevil, „Už jenom vlézt k Hidanovi do pokoje je pořádný hrdinství, natož tam uklidit."„Tak co navrhnout hlasování?" podotkl Deidara a všichni byli trochu vedle z toho, jak se tam všichni objevují a ještě víc jak se tam vlezli.„To nezní špatně. Ty, ty, ty a ty," ukázal na Itachiho, Kakuzu, Sasoriho a Zetsua Kisame a pokračoval, „ Vy čtyři budete jakási rada a u každého z členů vyberete jeho nejvíce odvážný kousek. Ostatní pak budou hlasovat, který kousek je nejodvážnější a kdyby byl někdo s výběrem nespokojený, může podat námitku."„Já chci být taky v porotě!" ohradila se naštvaně Tory.„Ty jsi právě vstala z mrtvých, takže drž hubu a užívej si života," okřikl ji Deidara.„Já jsem pro," zastala se Deidary Mira, ale pak si uvědomila, že se pohádali tak zmlkla.„Takže Shutabu už máte," přerušil chvíli trapného ticha opět Deidara. Oslovená se jen přemístila ještě víc za záda Itachiho, který stál kousek od ní,„Miru taky, a Zetsu... No, budiž."Čtyři členové rady opustili pokoj, takže Shutabu utekl ukrýt a ona zase stála všem na očích. Normálně by jí to nevadilo, ale kdo by neznervozněl , když na něj někdo zírá se slinami v puse, nebo si k tomu mumlá: „Byla by z ní skvělá oběť... Líbí se vám pane Jashine?"Z této situace jí osvobodila Mira, která začala všechny z jejich pokoje vyhazovat, s tím že to pro Shutabu není asi příjemné. *„Takže... Vítej do naší party, pokud se tomu tak dá říkat," prohlásila poté, co zabouchla dveře za posledními členy, takže v pokoji zůstaly jen dívky.„Díky," kývla hlavou Shutabu.„Dám ti pár rad, co nesmíš nikdy udělat. Za prvé nemluv o umění, to je citlivé téma-"„Chmm… Není. Dám ti cokoliv za to, že zajdeš říct Deidarovi, že umění jsou loutky-„„A další pravidlo je, že nesmíš poslouchat tuhletu příšerku,“ a ukázala na Tory. Ta si jenom odfrkla a skočila na postel.„A vlastně bys neměla poslouchat nikoho, nebo je alespoň neber moc vážně. Oni pořád jenom vyhrožují, ale mně ještě nic neprovedli, takže předpokládám, že jsi relativně v bezpečí."„Ale prdlačky," přerušila Miru Tory,„někoho jako jsi ty si nikdy neoblíbí."Shutabu vzdorovitě zdvihla hlavu, ale potom sebou škubla a opět zavrtala pohled do země.„A ven," vyhodila blondýnku Mira.„Fajn," Tory se klidně zvedla a s vítězoslavným úsměvem místnost opustila.„Kdo je ten kluk, který byl u mě, když jsi přiběhla?" zeptala se Shutabu. Sice jí toho Itachi o sobě řekl celkem dost, ale jistota je jistota.„Itachi Uchiha. Můj inteligentní bratr, který je zároveň i naprosto dementní, protože chodí s někým, jako je Tory," sice to vyznělo trochu urážlivě, ale Mit se tvářila tak laskavě, že šlo hned poznat, jak moc má bráchu ráda.„S Tory, jo?" zeptala se zklamaně.„Hele od bráchy ruce pryč! Víš jak dlouho se dávali ti dva dohromady? Hodně dlouho." Mělo to vyznít posměšně, ale vzhledem k tomu, co teď Mira prožívala v lásce to vyznělo spíš závistivě.„Uvidíme," odpověděla neurčitě a vrazila ruce do kapes.„Tak to teda počkat, v žádným případě," ohradila se mírně vytočeně nejmladší Uchiha.„A co mi v tom zabrání?" zeptala se úlisně Shutabu„Já," postavila se hrdě mladší dívka před starší, „A možná ještě nějaká fakta o něm," doplnila, když spatřila výraz bývalé zajatkyně, který jasně říkal: mysli si co chceš, ale pro mě nejsi soupeřem... Shutabiin výraz se změnil na tázavý a Mira si oddechla.„Vyvraždil skoro celý náš klan, kromě mě a našeho bráchy," při té vzpomínce se mírně otřásla, ale z toho jak reagovala starší jí přejel mráz po zádech.„To mě má odradit? Já vyvraždila celou moji rodnou vesnici..." prohodila ležérně a opustila místnost. Mit chvíli stála jako solný sloup a nevěděla, co si o tom má myslet, ale potom si všimla, že i Shutabu nehybně stojí ve dveřích.„Proč-" začala, ale to už po ní zajatkyně skočila a přikryla ji pusu rukou.„Pšššt, na chodbě se ti dva, o kterých jsme se bavily cucmají a nevypadá to, že by se od sebe měli někdy odtrhnout,“ nasadila znechucený pohled, a pak se zahihňala. Její chování bylo úplně jiné, než před půl minutou.„Hmmm," zachraptěla Mira a vyprostila se z jejího sevření.„S tou vesnicí jsem si dělala srandu, jen tě zkouším," zaculila se zničehonic Shutabu. Mit jenom přikývla, ale v duchu si přísahala, že z ní nespustí oči.Tak moc se bály, že až výjdou na chodbu, tak tam ti dva vetřelci stále budou, že radši zůstaly dřepět v pokoji ještě alespoň půl hodiny.„Už tam určitě nebudou," prohlásila Mit, protáhla si nohy a vydala se ke dveřím.„Počkej!" vykřikla vyděšeně Shutabu a opět po ní skočila. Mit se přitom dost ošklivě praštila do hlavy.„Ohh, promiň, jsi v pořádku?" zeptala se vyděšená Shutabu a pokusila se vstát, ale to se jí nepovedlo a opět spadla na chudáčka Miru.„Bolí mě hlava," zasténala Mira.„Vím, co ti pomůže," odpověděla okamžitě a položila jí ruku na čelo.„Teď zavři oči a snaž se nemyslet na to kde jsi, kdo jsi a s kým jsi..." Miře se to moc nezamlouvalo, ale bolest hlavy zesílila a tak poslechla.„Tak, jsi uvolněná a padáš..." Ucítila, jak jí po tváři někdo jemně pohladil.„Hodná holka."A Shutabu ji políbila....V tom momentě otevřela Mit prudce oči a když jí pořádně došlo, co se stalo, začala couvat až ji zastavila zeď.„Co to...? Proč to...? Ty..." koktala, zatímco se pokoušela postavit. Nakonec se jí to povedlo a urychleně vyběhla na chodbu nechávajíc za sebou Shutabu s ublíženým výrazem. Normálně proti takovýmto lidem nic neměla ale prostě...Na chodbě seděli Itachi s Tory a vášnivě diskutovali o nějaké knížce, kterou měli opřenou o stěnu. Vyrazila tedy na druhou stranu. Potřebovala na vzduch. Už byla skoro venku, když do někoho vrazila. Podívala se směrem vzhůru a v duchu začala nadávat. V Akasidle je tolik lidí a ona musí vrazit zrovna do něj. Rychle se kolem něj prosmýkla a hned za rohem se odporoučela k zemi.Bohužel, za rohem byla Místnost s televizí, ve které seděli všichni fandové seriálu Stočeni, a jakmile ji uviděli, okamžitě se k ní vrhli, teda až na Kisameho, který s řevem opustil místnost.„Jsi v pořádku?" začal ji propleskávat Sasori.„Co... Co se to děje?" začala se probírat.„Běž si do pokoje na chvíli lehnout," doporučil jí Kakuzu. Za normálních okolností by ji i někdo doprovodil, ale Stočeni jsou Stočeni, a toto byl zrovna dost podstatný díl. Ne, že by se to nedalo stopnout. Ona totiž pořád nejede elektřina a tak byli Akatsuki nuceni vycucat ze svých mozků co nejvíc fantazie, a další pokračování si vymýšlet.„Lehnout?“ zeptala se s naprosto vymytým výrazem.„Nebo ne. Radši si tady na chvíli sedni, a někdo tě tam potom odvede.“„Takže Stýv se rozhodl jít za svou matkou, která byla zároveň jeho manželka,“ navázal Sasori.„Tobi chce být Deidarova manželka!“ vypískl mandarinkodýně a běžel k záclonám, do kterých se následně zapletl a pokračoval, „Už má i šaty! Deidaro-sempaíí!“
„Ne, Tobi, tohle se zamýtá,“ odmítl to chladně Sasori, „Deidara si tě určitě nevezme.
Ale z té manželky se stal krokodýl, protože Aleska se zapletla do časové sítě, visící nad její postelí.“
„Týjo!“ vyhrkli ostatní šílenci do Stočených.
„Teď já!“ přihlásil se o slovo Zetsu, „Stýv se naštval a rozhodl se, že svého krokodýla sní_“
„Počkat, tak to teda ne! Stýv by nikdy nesnědl svou matku!“
„Ani manželku,“ vzdorovali mu Sasori a Kakuzu.
„Tadadada! Tramtádadá!“ začal si Tobi prozpěvovat svatební pochod a roztočil se, čímž se ještě víc zamotal do špinavých záclon.
„Ale vy to nechápete,“ ohradil se Zetsu skoro se slzami v očích.
„Já ti říkal, že se jim to nebude líbit,“ ozvala se černá půlka. Následně se Zetsu zavřel a z kokonu se ozýval jen neidentikovatelný křik.
„No nic, mi to pro dnešek stačilo,“ protáhl se Kakuzu a šel si pro něco k jídlu do kuchyně.
O pět vteřin byl zpátky. V očích se mu zračilo smrtelné vyděšení a dveře za sebou zabouchl tak důkladně, až vypadly z pantů.
Trvalo mu asi deset minut, než byl schopný zase mluvit, a mezitím polovina fandů Stočených už odešla.
„Shutabu se vedle ocicmává s Deidarou!“ vyjekl konečně, ale vyděšením mu přeskakoval hlas, takže to znělo spíš jako: „Shpísk se vedle písk písk Deidarou.“ To způsobilo, že si každý domyslel, co tam písk dělají.
„Hohoho!! To teda ku*va chci!" vykřikl Hidan a vrhl se ke dveřím. Cestou se mu povedlo shodit Sasoriho z gauče a praštit do hlavy Kisameho. Vyhlídl ze dveří a v tu ránu ležel na zemi.
„Moje oči! Vypíchněte mi někdo oči! Neříkal jsi náhodou Deidara?!"
„Říkal," kývla Kakuzu, ale to už nikdo nepostřehl, protože se všichni jako o závod vyřítili ke dveřím a následně udělali to samé, co Hidan. I Mira se zvědavě zvedla a šla omrknout situaci. Na stole seděla Shutabu a před ní stál Zetsu. Vášnivě se líbali a ignorovali své okolí.
Ozval se dusot po schodech a do kuchyně vběhli postupně Tory s posměšným výrazem, Deidara s kuchyňským nožem v ruce a potom Itachi s aktivovaným sharinganem. Ale jakmile spatřili to, co se odehrávalo v kuchyni ztuhli, otevřely pusy a potom se všichni tři se spirálami v očích objali a odešli pryč. Lepší předstírat i v největší hádce náklonost k nepříteli, než sledovat to hrůzné divadlo.
Všichni ostatní na to měli podobnou reakci.
„To je tak hnusné," prohlásil Sasori, ale hvězdičky v jeho očích svědčili o přesném opaku.
„Pryč!“ vyjekl vyděšeně Tobi a tím jako by je probral z transu. Jeden přes druhého se natlačili do Obyváku, a Kakuzu projistotu zabarikádoval dveře. Hidan nad ně šikovně nastražil kosu.
„Vzali jste aspoň něco k jídlu?"zeptala se po chvíli hladově Mira. Všichni se s vrtěním hlavy dívali po ostatních.
„Tak to jsme v pr*eli," zhodnotil to Hidan.
*mezitím u druhé skupiny*
„Zdálo se mi to, nebo se Shutabu vážně cucala se Zetsuem?!" vyprskla Tory poté, co se ztratili dostatečně hluboko v sídle,„s tou by se snad nelíbal nikdo!" Deidara zrudl a Itachi nenápadně odvrátil pohled.
„Kluci..." pomyslela si, ale jinak to radši nerozebírala.
„Ale zpátky t problému, co jsme řešili," ujal se po chvíli slova Deidara.
„-řešili? Chceš spíš říct: Který jsem řešil s nožem v ruce, že?" přerušil ho Itachi.
„Ty mlč, protože jsi ji k tomu beztak navedl!"
„Klid, nikdo mě nenavedl. Slyšela jsem to říkat jednoho mého kamaráda ze školy," postavila se mezi ně Tory.
„Vážně?" její bratr si začal prokřupávat prsty,„a to kterého?!" Tory zbledla a začala couvat. Tímto postupem se dostala až do stínu pod schody. Deidara a Itachi se na sebe nechápavě podívali, nikdy si totiž nevšimli, že tam je tolik místa. Chvíli se ozývalo divné šramocení, a potom z úkrytu vyletěl rej světélkujících modrých teček.
„Na něj! Ukažte mu, co je to umění!"
__________________________________________________
*skutečný důvod však byl ten, že nechtěla, aby Hidan náhodou nezměnil učedníka...