Naruto: NEXT GEN - Bitva pokračuje 006

Sasuke po celý čas nehybně stál na tom samém místě. Ještě nikdy nebyl tak vystrašený, po hodné chvíli se však vzpamatoval a běžel rychle nahoru. Hlasitě odtáhnul dveře, i když Naruto byl stejně pořád vzhůru.
„Vstávej!“ křičel od dveří. Naruto se otráveně obrátil směrem k němu, sedl si na postel a mírně odtáhnul deku ze svých nohou, protože mu bylo teplo.
„Je pět ráno, chceš vzbudit celej dům?“
„Jsou tady!“ nebral do úvahy žádné jeho protesty.
„Ta skupina nukeninů?“ rázem vstal.
„Jo, dozvěděli se, že jsme tady a plánujou zaútočit, dokud je ještě noc.“ pokračoval chaoticky.
„Zatraceně… jseš si jistej, že se ti to nezdálo?“ Naruto zatnul pěsti, jelikož sám nevěřil tomu, na co se ptal.
„Jsou před domem, slyšel jsem to. Určitě se mi to nezdálo!“ popadnul parťáka za loket a táhl ho směrem, odkud přišel.
„Odkud vědí, že jsme tady? To se stihli infiltrovat do vesnice za tu dobu, co tady Akio nebyl?“ ptal se Sasukeho, když běželi dolů po schodech.
„Přezradil jim to ten kretén Naoki.“ Naruto své pocity naštěstí neprojevoval tak zřetelně, jak Sasuke. Když dorazili na určené místo, Montaro s ostatními se už chystali zaútočit.
„Fajn. Každý si vemte jednu stranu domu, abychom je našli pro případ, že by si nás všimli. Rozchod!“
„Hai!“ oba dva celkem pozoruhodně potlačovali svou chakru, takže si jich nevšimli. Také se vůbec nehýbali, aby je nebylo slyšet. Na sobě měli pořád ještě pyžama. Narutovi kalhoty byli světle šedé, těsně nad kolena a triko bylo tmavě modré bez límce, aby bylo pohodlnější. Sasuke měl naproti tomu dlouhé sivé kalhoty se šňůrou, která je stahovala, aby nepadali. Triko bylo zelené, s nějakým nesrozumitelným černým znakem na prsou.
„Vidíš!? Já to říkal!“ v jeho hlasu byl cítit mírný strach.
„Musíme jít vzbudit ostatní. Budeme mít hodně problémů navíc, pokud se rychle nedostaneme ven.“
„Jo.“ přikyvoval Sasuke.
„Já jdu pro Akia a ty se postarej o Ayame s Mitsurokim.“ rozdělil úkoly – což mu celkem šlo – a vyskočil nahoru vysokou rychlostí, že ho málem nebylo vidět. Sasuke raději nemachroval a k přepravě použil schody, jelikož to nebylo daleko. Jako první byl Mitsurokiho pokoj. Ten se vzbudil docela rychle, takže šel ihned ven – oknem –, aby se podíval po nukeninech, na které se zaměřují od doby, co přijeli. Sasuke šel rychle za Ayame. I ta se naštěstí rychle vzbudila, ale když vstávala z postele, bylo zdola slyšet zařinčení skla a následně velká rána.
„Co to bylo?“ lekla se.
„Znělo to jako skleněná láhev naplněna benzínem. Jde z nich knot, který se zapálí a pak, když shoří až k benzínu, vybouchne.“ vysvětlil.
„Odkud to víš?“ Ayame vypadala zaskočeněji, než předtím.
„Jednou jsem musel zůstat s Irukou na trestném vyučování, protože jsem zdrhnul z toho normálního.“ mluvil, jakoby to nebylo vůbec neobvyklé, že ví něco, co ostatní ne. „Ale teď odsud musíme zmizet.“ blondýna přikývla a oba vyskočili oknem, stejně jako Mitsuroki.
Když přistáli na zemi, viděli právě přicházejícího Naruta, o kterého se podepíral vyděšený Akio.
„O nedlouho tady budou. Buďte ve střehu.“ upozorňoval je Mitsuroki. Trojice se rozeskupila do obrané formace kolem zástupce feudálního pána, který byl jen nepatrně obeznámen se situací.
„Dlouho jsme se neviděli, Daichiho bratře.“ ozvalo se z kraje lesa, který byl několik metrů za domem.
„Montaro!“ Akio se obrátil tam, odkud vycházel hlas.
„Ty mě ale opravdu podceňuješ, kluku, když sis najal za ochranku tyhle nicky. Co si jako myslíš, že proti mně zmůžou?“ z lesa vyšlo pět postav. Montaro byl o něco vyšší než Rokuro, se kterým se setkali předtím. Jeho tvář byla dost viditelně pokrytá vráskami a menšími jizvami. Měl bledě modré oči a tmavé vlasy. Na jeho oblečení dominovala převážně hnědá a tmavě modrá.
„Nenaparoval bych se tak. Jedna z těch ‘nicek‘ ti sama odrovnala jednoho poskoka.“ mluvil Mitsuroki. Montaro se zamračil, jelikož mu tahle poznámka trochu pošramotila ego.
„Rokuro byl k ničemu. Stejnak jsem ho chtěl později zabýt.“ dodal. Najednou se ze zadní strany, která měla Akia bránit vyvalil hustý kouř, který když ustoupil, stálo na jeho místě šest Sasukeho kopií. Naruto věděl, co má v plánu, takže na sebe taky nenechal čekat a udělal přesně to samé.
„Naruto, Sasuke, musíte být opatrní, nemůžete na ně vyjet nepřipraveni, když ještě neznáte jejich schopnosti. První půjdu já a vy mě budete krýt, jasný?“ sděloval jim instrukce mistr.
„Fajn.“ souhlasil Naruto.
„Jo.“ přidal se další klučičí člen týmu.
„Ayame, ty zatím chraň Akia-san. Když je rozptýlíme, rychle utečte. My se je tady budeme snažit zablokovat, ale taky bys měla být pozorná, když budete utíkat. Nemůžu zaručit, že je tady zadržíme všechny.“ přidělil nejdůležitější část úkolu.
„Hm.“ Ayame s kunaiem v ruce jen kývla hlavou. „Chtěla bych jim pomoct, ale je jich na mě příliš. Na rozdíl od toho jeho poskoka, já nedokážu manipulovat myslemi víc lidí najednou. A pokud znehybním jen jednoho, ti ostatní si toho všimnou.“ váhala v duchu. „Akio-san, následujte mě prosím. Co nejrychleji to jde.“ obrátila se na kluka s fialovýma vlasama.
„Jistě.“ chytnul ji za ruku a oba utíkali od zločinců směrem k vesnici, jelikož dům feudálního pána byl na vyšším, stromy posetém kopci.
„Tak to teda ne!“ vykřikl muž, stojící jako jediný od Montara nalevo a rozběhl se za Ayame. Mitsuroki šel ihned za ním, takže se jejich cesty zkřížili poměrně brzo. Trochu se vzdálili. Na rozdíl od ostatních, vypadal tenhle o dost širší, ale nezpůsobovala to nadměrná vrstva podkožního tuku, jak by se nepozornému oku mohlo zdát. Měl něco kolem metr devadesát a výše. Jeho ruce, nohy i břicho bylo ukryto pod enormní vrstvou svaloviny, takže už jen pohled na něj nevzbuzoval velmi příjemný a bezpečný pohled.
„Zmizni mi z cesty.“ zavrčel výhružně.
„Je mi to líto, ale ne jen vy tady máte nějaké povinnosti, které chcete splnit, takže to nepůjde.“ neposlouchal ho Mitsuroki.
„Když na tom tak trváš… o nedlouho budeš stejně žrát hlínu někde deset metrů pod zemí.“ zatnul pěst a rozběhl se k Mitsurokimu.

Nakolik měl teď mistr poměrně závažnou práci, Sasuke s Narutem měli volnou ruku se zbylýma čtyřma.
„Tak jo, jdu na to!“ zvolal Sasuke, načež se rozběhl vstříc jednomu z mužů stojícímu na kraji. Narutovi čtyři klony se také vydali Sasukemu na pomoc, a když byli těsně před ním, vyskočili každý nějakým jiným způsobem. Nižší, mladší muž se zrzavohnědýma vlasama měl zavřené oči, jako když se buddhističtí kněží snaží soustředit. Poté, co se oba chlapci chystali udeřit, najednou zjistili, že jejich ruce, nohy nebo cokoliv jiného, čím se jej chystali zasáhnout, je nehybně přilepeno v jakési oranžové, lepivé hmotě, která nešla oddělit.
„Ksakru.“ nadával beznadějně Sasuke. Naruto taky nebyl šťastný s výsledkem útoku.
„Můžete se hemžit, kolik chcete, stejně vám to nepomůže. Tenhle element je kekkei genkai mého klanu. Vznikne spojením vodní a zemní podstaty. Částice téhle speciální směsi se pak dostanou až do pórů pokožky na vašem těle, takže z něj není možné uniknout. Jedině, že by jste si odřízli kůži.“ vysvětloval, v průběhu čeho dostal Naruto nápad, jak se z duté polokoule oranžové gumy dostat. Vytáhl si ze zadní kapsy kunai, kterým začala proudit jeho chakra ve formě elektřiny. S jedinou rukou, která mu zůstala volná, se zahnal a zabodl jej do oranžové hmoty. Ta se následně celá rozjiskřila, což zrušilo všechny klony, které v ní byli uvězněné, a rozpadla se na prach.
„Co to děláš, pitomče!? Zrušils mi skoro všechny klony.“ vztekal se Sasuke, ale cíl jeho verbálního útoku jej úplně ignoroval a dále zaujatě sledoval, co se bude dít.
„Nenapadlo by mně, že děcko jako ty takhle rychle odhalí slabinu mé techniky, ale budiž. Možná bude i celkem zábava zabít tě.“ nejmladší ze zločinců se na Naruta usmál vražedným úsměvem.

„Ani mně by nenapadlo, že dokáže tak rychle uplatnit své znalosti. Ten bandita byl opravdu pitomec, že jim řekl o spojení vodní a zemní podstaty. Raiton velmi dobře spolupracuje se Suitonem a je silnější, než Doton, takže i když Naruto použil jen velmi slabé množství podstatové chakry, ta byla posílena Suitonem. Použitím silnější elementární chakry narušilo vazby mezi částicemi vody a zemi. Poté, jak byly částice odděleny Doton ztratil své schopnosti a vodní částice se vplyvem Raitonu rozkmitali a vypařili. Velmi dobře, Naruto…“ Mitsuroki, který z povzdálí sledoval své studenty, analyzoval situaci.
„Mněl by ses radši soustředit, protože ti, kteří mně podcenili, většinou dopadli hůř, než skončí ty dvě děti.“ vytrhl Mitsurokiho z úvah dvoumetrový obr s krátkýma vlasama, kterého svaly by se dali přirovnat k břichu ženy v sedmém měsíci těhotenství.
„Jak je libo.“ přešel pohledem zpátky k těhotnému muži. „Jste něco jako hosti, takže bys mněl začít.“
„Pch…“ odfrknul si a rozběhl se.
„Podle stavby jeho těla bych typoval, že je jeho silnou stránkou taijutsu. Nic pro mě, ale nemělo by to trvat dlouho.“ muž opravdu využíval pouze taijutsu styl, ten ale nebyl pro Mitsurokiho nic těžkého. Pokud by se mu ovšem nepodařilo vyhnout se některému zásahu, byl by knockoutován za hranice Země Větru.
Takhle bezvýznamně dorážel ještě dost dlouho, ale když se napřáhl, aby Mitsurokimu zasáhl hlavu, ten se přehnul dozadu, udělal můstek a s nohama ho kopnul do levého ramene. Byla to hodně silná rána i na takovouhle horu svalů, protože muž – říkejme mu *Ninshin-chū no otoko – mírně nadletěl do vzduchu. Poté, co se zvedl ze země, si sáhl do zadní kapsy, trochu větší než měli obyčejní ninjové a vyndal z ní bílý svitek s rudými okraji. Po přiložení zakrváceného prstu k papíru se mu v ruce objevila ostnatá koule na řetězu, se kterou věděl taky impozantně zacházet. Hned jak měl zbraň pevně uchopenou v ruce, se rozběhl proti Mitsurokimu. Ten si byl vědom toho, že už nebude moct uhýbat jen těsně, takže musel vymyslet plán, jak to co nejdříve ukončit.

„Vážně bych měl dodržovat své novoroční předsevzetí, že nebudu zabíjet děti, ale asi to znovu nechám na příští rok.“ řekl a začal dělat pečetě, po kterých všichni ostatní nukeninové vyskočili na nejbližší stromy. Sasuke s Narutem nevěděli, co se děje. Po chvíli začali z nebe padat oranžové, lepivé kapky, které jim měli pokrýt celé tělo, aby jim zabránili v pohybu.
„Katon: Goukakyuu no jutsu.“ vykřikl, načež se mu z úst vyvalila velká ohnivá koule, která zapálila všechno, co bylo pokryto oranžovím deštěm. Kluci se jí stihli vyhnout jen tak-tak, a když přistáli zpátky na zemi, cítili, jak se jim k sobě začíná všechno lepit. Pro Naruta to nebyl problém, i když bylo mírně nepříjemné nechat se potřást elektřinou, tak se otravné gumy snadno zbavil. Ale pro Sasukeho, který měl ruce slepené k tělu a nemohl se hnout, to už taková legrace nebyla.
„Chytni se toho.“ křičel na něj Naruto, který stál asi o patnáct metrů od něj a hodil mu kunai, do kterého vložil menší část své chakry. Sasuke se natáhl tak, jak jen to se slepenýma rukama šlo, následně utrpěl menší šok, ale guma, která pokrývala jeho tělo, se proměnila v prach. K Sasukemu hned na to přiskočili dva zbylí muži s hrozivými meči na zádech.
„O tebe se postaráme my, zatímco si Hideharu bude hrát s tím druhým.“ zákeřně se zašklebil vyšší z mužů.
„Jo, můžeš být rád, že jsme si tě sebrali mi. Takhle možná neumřeš tak krutou smrtí.“ přidal se druhý, na co se oba začali nepříčetně smát.

„Ayame-san… prosím, zastavme na chvíli.“ pachtil Akio.
„Vím, že takhle asi neběháte každý den, ale musíme rychle zmizet, jinak se k nám dostanou.“ Ayame se ohlédla za sebe.
„HUA-“ ozvalo se nečekaně.
„Akio-san?“ zastavila se na větvi a rychle se otočila. Uviděla Akia, jak leží tváří dolů na zemi.
„Jsem v pořádku…“ odpovídal na volání svého jména pořád nehybně. Ayame seskočila z větve, přistála vedle něj a pak se dlouze zadívala na místo, kde bojoval její tým.
„Snad bychom si mohli dát chvíli pauzu…“ pronesla.

Muž se slizkým copem se natáhl pro svůj hrubý meč, který měl speciálně vybroušenou čepel, do které byly vyřezány čtyři kruhy, co jí měli odlehčit. Sasuke se rychle zvedl a uskočil pryč. Země, na které předtím seděl, byla rozdrcena, jako by do ní Sakura vrazila pěstí.
„Sakra, co budu dělat!? Jestli je tohle C mise, tak doufám, že se na A nikdy nedostanu.“ zatínal zuby Sasuke. Kromě uhýbání vůbec nevěděl, jak by se mohl bránit. A o útoku radši ani nepřemýšlel. Věděl, že se nemůže spoléhat na ostatní, ale přeci, jediné jutsu, které věděl, bylo…
„Oiroke no jutsu!“ napadlo ho v zoufalství. Přeměnil se na svůdnou blondýnu s dvěma copy, kterou cenzurovali akorát obláčky vznášející se v oblasti intimních partií.
„AAA!“ zločincům se z nosu pustili hektolitry krve a z představ, které nebudeme opisovat, je probral až silný náraz jejich hlav o stromy. Když si mnuli boule na hlavě, Sasuke se rozhodl využít příležitost a vytvořil jednoho klona, který s ním zaútočil na odzbrojené nepřátele.

„Dobrá… tohle bych možná čekal.“ Mitsuroki, který se ohlédl, aby zjistil, jak si jeho studenti vedou, se tvářil poněkud rezignovaně a u hlavy mu tekla kapička potu. Před chvílí měl o Sasukeho strach, jestli se zvládne postavit dvěma nukeninům najednou, ale teď nevěděl, co jsi myslet.
„Jak trapné… jounini, na kterých hlavu je v bingo knize vypsána odměna 800 000 ryou naletí na takhle směšnou techniku… opravdu smutné.“ díval se na své kolegy také s podobným výrazem, jaký měl Mitsuroki zrzek, s vlasama do tvaru podkovy.

Muži se vzpamatovali dost rychle na to, aby se stihli vyhnout kunaiům, které po nich hodil Sasuke se svým klonem. Jeden z nich, konkrétně menší z dvojice, si ale stihl vzít i svůj meč, který byl sice o dost užší, ale zato vypadal, že může způsobit vážnější bodné rány.
„Tak jo, ty parchante. Právěs nás zesměšnil před Hideharem i před Montarem-sama. Rozluč se se životem, spratku!“ zakřičel a s mečem se rozběhl k pravému Sasukemu. Úderům, které směřovali přesně na něj sa vyhýbal, a těm, které nebyli přímo ‘bodné‘, blokoval kunaiem, přičemž se snažil i útočit.

Naruto a Hideharu zatím bojovali spíš na dálku. I když Naruto zatím žádné techniky na střední vzdálenosti nevěděl, tak se jim úspěšně vyhýbal.
„Musím vymyslet něco lepšího, pokud to bude takhle pokračovat, sice vyplýtvá všechnu chakru, já se unavím dřív, než k tomu dojde.“ přemýšlel Naruto.
„Co jsem slyšel od Naokiho, ty bys měl bejt Uchiha, ne?“ ptal se s mírně provokativním hlasem.
„A co jako?“ odpovídal na otázku otázkou.
„S pověstí, která se o tom klanu šířila, bych čekal, že mě odpálkuješ bez mrknutí oka. Jak tak koukám, tak se vaše schopnosti poněkud zredukovali poté, co jste byli vyhlazeni.“ záměrně provokoval, co Naruta naštvalo do té míry, že aktivoval sharingan.
„Máš pravdu, hráli jsme si dost dlouho.“ také se na něj provokativně usmál. Z pouzdra na levé noze vytáhl tři šurikeny, které po něm hodil, když byl něco kolem čtyř metrů od něho.
„Neříkals, že už bylo dost hraní? Tímhles mě tedy neohromil.“ Hideharu provedl ruční pečetě a z obou rukou mu vytřískli stejné polokoule divné hmoty, jako při prvním útoku, do kterých se šurikeny zabodli.
„Jo, řekl…“ Naruto si zamumlal pod nos, aby ho nebylo slyšet, nakolik tohle bylo přesně to, co doufal, že udělá. Hned jak měl Hideharu zakrytý zrak, vyskočil do výšky obrovskou rychlostí, že se akorát mihl na obloze a s dalším kunaiem v ruce, do kterého pustil svou chakru, skočil těsně za jeho záda. Kunai, ve kterém proudila chakra s bleskovou podstatou zároveň při dopadu zabodl protivníkovi ze shora do pravého ramene asi do dvanácti centimetrové hloubky. Hideharu bolestivě zakřičel a spolu se svým štítem, který se rozpadl na prach, se svalil na zem.
„Ty… hajzle.“ bolestivě se držel za místo, na kterém měl pořád zabodnutý kunai, ze kterého proudil do jeho těla elektrický proud.
„Jako příští novoroční předsevzetí přidej to, že děti, které chceš zabít, musíš nejdřív porazit.“ mluvil na něj Naruto ze shora.

Ayame s Akiem, který se sice tvářil, že mu běh takovou rychlostí úplně vyhovuje, i když byl ve skutečnosti rád, že mu ještě neupadli nohy, utíkali už delší dobu. Když už se rozhodl, že radši umře bezbolestně Montarovou rukou, než že tady ze sebe bude dělat Feidippidese (řecký voják – zaběhl maraton a pak vyčerpáním umřel), chtěl navrhnout Ayame, která běžela o něco před ním další přestávku, jenže ta bez varování prohodila kunai těsně kolem Akiova obličeje. Z křoví, do kterého směřoval, vyletěl šuriken, aby mu zablokoval dráhu.
„Jak dlouho nás budeš ještě sledovat?“ zeptala se nepřátelsky, když zastavila.
„Takže sis toho všimla…“ ozvalo se a v křoví se začal ukazovat obrys postavy.
„Naoki-“ snažil se varovat přítele vystrašený Akio, než jej Ayame přerušila.
„Akio-san, tenhle muž vás zradil! To od něj o nás Montaro věděl. Sasuke s Narutem ho slyšeli. Tohle není váš přítel.“ rychle se přemístila před něj, aby ho chránila.
„Cože? To je přeci-“ nestihl dopovědět.
„Je to pravda, Akio. Udělal jsem to.“ jeho tváře se zhostil nenávistně-bolestný výraz. Nakolik Akio nebyl schopný ze sebe vydat hlásku, tak Naoki pokračoval. „Ale chci, abys věděl, proč jsem to udělal, chci ti říct pravdu o tom, kým tvůj bratr skutečně byl.“ zatnul pěst.
„Naoki… tys…“ jeho oči se pomalu plnili slzami.
„Já Daichiho nezabil, zabil ho Montaro. To, cos viděl ty, bylo sice Rokurovo genjutsu, ale kopírovalo to, co se ve skutečnosti stalo. Ve skutečnosti Daichi zemřel před mýma očima…

„Když ses za něj vydával, to Montara zmátlo a myslel si, že Daichi přežil. Já jsem byl taky zmatený, takže jsem se vydával za jednoho z tvých strážných, abych zjistil pravdu. Řekl jsem ti to, jak to ve skutečnosti bylo, ale po pár dnech už jsem o Daichim nevěděl říct nic jiného než to, že je to zrádce. Zapomněl jsem na to, že kdysi býval můj přítel, i na to, co do té doby udělal pro svou zemi. Nemůžu změnit to, čím Daichi ve skutečnosti byl, ale je pravda, že pravá tvář člověka se ukáže až tehdy, když je přiveden do situace žij nebo zemři.“ zakončil vyprávění.
„Lžeš! Pro bratra znamenala země a její obyvatelé všechno. Nezradil by je, i kdyby měl zemřít!“ nesouhlasil Akio. Nevěděl, proč mu tohle Naoki říká, ale rozhodně tomu nevěřil.
„Po tréninku obrany jsem schopný rozpoznat genjutsu a tohle ním nebylo. Poslouchá se to těžko, ale Daichi nebyl nic jiného, než zrádce a lhář-“
„A co ty!? Pro tebe a bratra byla země vším, co měli. Pročs jí zradil ty?“
„Nezradil jsem Zemi Větru. Ale nakolik nejsem ninja, tak je sám nemohu porazit. Nejdříve si musím získat Montarovu důvěru. Pak ho zabiju a Země Větru bude osvobozena. Nejde mi o moc nebo o peníze, klidně přenechám pravomoc nad zemí někomu jinému. Jediné co chci je, aby byli obyvatelé konečně v bezpečí a aby už nikdo další nemusel prolít krev.“ zdůvodňoval.
„Naoki… nevěříš tomu, že ne?“ zeptal se zoufale Akio, na co ho Ayame přišlo líto.
„… Jo.“ odvětil Naoki neutrálně.
„I kdyby tohle všechno byla pravda, nemáš důvod zabíjet Akia. Byl to on, kdo postavil Zemi Větru zpátky na nohy. Zaslouží si respekt všech obyvatelů. Akio je jiný, než jeho bratr tak, jak ho popisuješ! On svůj domov neopustil, a kdyby ses tady neobjevil ty, všechno by bylo dávno v pořádku.“ vykřikla Ayame.
„To se pleteš. Montaro přišel na to, že Akio je ten, kdo se vydává za feudálního pána, takže by zaútočil i beze mě. A taky se pleteš v tom, že chci Akia zabít. Tohle je vlastně všechno, co jsem po něm chtěl. Aby věděl pravdu… Teď ať si klidně utíká, já se o Zemi Větru dokážu postarat. Stejně je to jediné, co oba dokážou.“ tyhle slova jakoby se vryla Akiovi pod kůži.
„Mýlíš se…“ řekl potichu, no přesto ho bylo slyšet. „Dokážu ti, že by můj bratr neutekl. A stejně tak neuteču já. Bratr mi přenechal poselství, postarat se o naši zemi. A já splním jeho přání, i kdybych měl taky zemřít. Je mi jedno co si myslíš. Nenechám Montara s těmi jeho kumpány, aby terorizovali zdejší lidi!“ zatnul pěsti a hluboce se podíval do Naokiho očí.

Mitsuroki a Ninshin-chū no otoko bojovali už hodnou chvíli a čerstvému mistrovi už začínala docházet chakra. Na těle měl množství menších zranění a krvavých škrábanců, které způsobili různé zbraně, co Ninshin vystřídal. Mitsuroki si byl vědom toho, že musí skončit co nejrychleji, ne tak za sebe, jak za dva kluky v jeho týmu, kteří ještě na boje s jounini neměli sílu ani schopnosti, a takhle na ně spoléhat bylo nemyslitelné. Sasuke a Naruto si vedli celkem dobře, ale pokud se k nim brzo nedostane, určitě to skončí (nejméně) závažným zraněním.
Mitsuroki dostal nápad, jak Ninshina znehybnit. Během úskoků a výskoků, kterými uhýbal před arzenálem Ninshinovích zbraní, vybral z kapsy na svitky své velitelské vesty bílý svitek s červenými okraji a zakousl si do palce na pravé ruce. Na rukách měl sice tmavomodré rukavice, ale ty sahali jen po články prstů. Následně roztáhl svitek tak, jak mu to jen ruce dovolili, přiložil prst k čistému papíru a potáhl jej po celé délce roztaženého svitku. Ninshin se krátce zamračil, ale nakolik k sobě Mitsuroki nic nepřivolal, tak si pomyslel, že to nejspíš zlyhalo a šel opět do útoku. Mitsuroki po něm hodil kunai, který záměrně minul.
„Tohle ti opravdu nějak nejde. Ještěs mě netrefil ani jednou.“ vysmíval se mu, ne velmi inteligentní protivník.
„No jo, pravda. Když se vrátíme do vesnice, měl bych si to asi trochu procvičit.“ ušklíbl se Mitsuroki a při dalším jeho útoku vyskočil do výšky, kde se pak obrátil, jako pravá primabalerína.
„Jediné místo, kam se s těma svýma dětičkami vrátíš, bude tam, odkud jsi přišel.“ vyštěkl.
„Dyť říkám, že do vesnice.“ zatvářil se kysele. „Magor…“
Tímhle způsobem bojovali ještě pár minut, když se Ninshinovi začalo špatně pohybovat.
„Teď už tě dostanu.“ zařval Ninshin a zvedl pěst, se kterou se rozběhl k Mitsurokimu. Ten si jen spokojeně dopadl na zem a pomalu se k němu otočil.
„Aktivovat.“ řekl a jednou rukou provedl pečeť tygra. Ninshin začal svítit na modro a celý ztuhnul.
„Co to…“ vyslovoval nemotorně, nakolik se mu špatně mluvilo. Měl kolem rukou, nohou a dokonce i kolem krku obmotaných milion chakrových vláken přichycených k zemi.
„Ten svitek na sobě neměl žádnou pečeť. Jaks…“ nerozuměl poražený.
„To je pravda, ale nebyl to obyčejný svitek. Do jeho papíru byla napuštěna chakra mého klanu, která když se dostane do kontaktu s mou krví, ‚přilepí‘ se na mé prsty a já ji pak mohu libovolně odstřihnout a nechat narůst. Pak už je jen třeba počkat, až se začne její přítomnost projevovat, ale musím říct, že tak dlouho ještě nikdo nevydržel. Vyplýtval jsem na tebe všechna chakrová vlákna.“ vysvětloval Mitsuroki.
„Všechna?“ ptal se nukenin, podobající se na vánoční stromeček.
„Není jich k dispozici libovolné množství. Je jich stokrát víc, než číselné hodnoty délky krvavé čáry na svitku. Pár hodin se teď nepohneš, je zbytečné, když se budeš vzpírat.“
„Takže ty jsi ten Fuuma spratek z bývalé Zvučné…!?“ zabručel na něj s odporem.
„Takže mě znáš? Jaká pocta.“ odpověděl ironicky. „Ale teď musím jít na pomoc těm dvěma.“ ohlédl se na místo, kde bojovali Sasuke a Naruto a vydal se za nima.

Sasuke mezitím bojoval s dvěma ninji, kteří měli očividně navrch. Sotva stíhal uhýbat, což se projevovalo množstvím ran a škrábanců, podobně jak u Mitsurokiho, jenže ty Sasukeho byli trochu větší a na víc místech. Blonďák hodil po menším z mužů dva z posledních tří kunaiů a to tak, že jeden mířil přímo na něj a druhý o hodný kus dále. Tomu prvnímu se lehce vyhnul výskokem, když Sasuke hodil poslední zbývající kunai na ten předtím a ten prudce změnil svůj směr. Menší muž s bledými vlasy by se mu neuhnul, kdyby před něj neskočil jeho parťák a svým mečem kunai neodrazil.
„Sakra.“ potichu zaklel. Teď už neměl nic, čím by je mohl zaskočit. Vtom se šedovlásek, který právě dopadal na zem, nohou opřel o lopatky muže, který ho vykryl a přeskočil jej, směřujíc k Sasukemu, který nestihl zareagovat. Náhle ucítil silnou bolest ve svém boku, kde, jak později zjistil, ho bodl šedovlásek svým mečem. Tomu se zatřpytily oči a chystal se krvavou skvrnu na Sasukeho triku ještě zvětšit, když mu ale kluk přibližně stejně starý, vykopl meč z ruky a Sasuke padl v bolestech na zem.
„Takže tys porazil Hidehara? Zajímavé, byl to Montarův oblíbenec, i když, já ho nesnášel. Čím míň lidem se bude muset země rozdělit, tím líp.“ zasmál se větší z mužů. Vypadalo to, že druhý muž s ním jen souhlasí, i když to tak vesele neprojevoval.
„Jo. Brácha měl akorát štěstí, že zdědil kekkei genkai a už s tím začínal bejt otravnej. Je jen dobře, že mu někdo přistřihl hřebínek. A vlastně, i kdyby mu s ním odřezali celou hlavu, nevadilo by to. Alespoň by nikdo nemusel poslouchat ty jeho blbý kecy.“ zapojil se do rozhovoru šedovlásek.
„Vy jste bratři?“ zeptal se Naruto s menším náznakem zájmu.
„Jsem o pět let starší.“ vytáhl ze země svůj meč, který tam byl ještě pořád zabodnutý.
„Vypadáš stejně přiblble jak on.“ řekl, přičemž se tvářil cool, jako obvykle. Sasuke se bolestivě držel za krvavé místo na tričku a chtěl Narutovi připomenout Mitsurokiho slova, že vždy zbytečně provokuje, ale to už mu stihl šedovlásek odpovědět.
„Ty vypadáš zas stejně slabě jako tenhle. Tedy musím uznat, že s kunaiem to celkem umí, takže uvidíme, co vypadne z tebe.“
„Nech se překvapit.“ z pouzdra vytáhl dva šurikeny, které hodil po šedovláskovi. Ten je lehce vyblokoval a zahnal se po Narutovi mečem. Naruto vyskočil do vzduchu, kde vytvořil stínový klon, který ho chytl za ruku, roztočil ho a hodil na vyššího z mužů. Patou se jej snažil kopnout do zátylku tak, aby ztratil vědomí, ale muž tenhle jeho útok vykryl a chytnul ho za nohu. Následně se s ním snažil mrsknout o zem, ale Naruto udělal přemet, takže se mu nic nestalo.
„Přímé útoky na ně nezaberou, musíš vymyslet plán.“ radil mu Sasuke, který seděl něco dál za ním.
„Snažím se.“ odpověděl nevrle.
„Kdybychom uměli používat nějaké ninjutsu, co využívá elementární chakru, možná bychom je dokázali překvapit, ale takhle…“ uvažoval nahlas Sasuke, což Narutovi vnuklo nápad.
„To je ono! Zůstaň tady.“ řekl mu a utíkal pryč.
„A kam bych asi šel?“ křičel za ním podrážděně.
Naruto je obešel a zamířil blíž k lesu. Ti dva nebyli dost pozorní na to, aby prokoukli jeho taktiku, takže šli za ním, jelikož si mysleli, že se chystá zdrhnout. Sasuke je pozorně sledoval, protože ani on nevěděl, co se jeho týmový partner chystá udělat. Byli pořád dost blízko na to, aby měl dobrý výhled. Naruto se dvěma zločincema ještě chvíli bojoval v taijutsu, ale nakolik se mu velmi nedařilo, rozhodl se přejít na druhý plán. Hodil po nich pár kunaiů, které záměrně minuli a přeletěli kolem nich. Některé směřovali i na ně, aby to nebylo příliš nápadné. Kunaiům se muži bez větších problémů vyhnuli.
„Ten se špičatýma vlasama byl se zbraněmi lepší, to ti řeknu. Pokud na nás půjdeš tak, jak na Hidehara, tak si to odneseš do hrobu.“ začal znovu rejpat šedovlásek. „**Doton: Shinsai“ zakřičel a zabodl svůj meč do země, od kterého se směrem k Narutovi rozdělila půda na dvě poloviny. To ale nebylo nic hrozného, nakolik Naruto jen skočil o pár metrů do zadu. Ve vzduchu se párkrát zatočil a snažil se uložit své ruky do nějaké lepší polohy pro jeho příští tah. Když dopadl na zem, vytáhl si ze zadní kapsy dva kunaie.
„Myslím, že bychom to měli ukončit, co ty na to, Morio?“ ptal se šedovlásek, načež druhý muž přikývl, pevněji uchopil svou čepel a oba se rozběhli směrem k Narutovi, ale zastavil je neprůhledný vlasec, který se jim zamotal kolem těla, když po nich házel kunaie. Dříve, než si ninjové uvědomili, co se s nimi vlastně děje, byli přivázáni ke stromu, kolem kterého se kunaie také obtočili.
Tuhle dobu už jim spěchal na pomoc i Mitsuroki, který taky všechno pozoroval. „Pěkně, Naruto. Dál už se o ně postarám. Má opravdu silné rodiče, no nejspíš sám neví, kolik potenciálu se v něm ukrývá… I když tedy, Uchiha klan nikdy skromností nepřekypoval, to je taky pravda…“ chválil v mysli svého žáka a jeho schopnost znehybnit nepřátele. Naruto namotal vlasce na kunaie, které si připravil a ty pak zabodl do země.
„Blbče, anis nás neodzbrojil, s našimi meči se z toho dostaneme ani nemrkneš.“ štěkal vztekle šedovlásek a slepě šmátral po meči. Naruto se nenápadně usmál a chystal se provést pečetě.
„To snad… neříkejte mi, že…!!!“ Mitsuroki zastavil.
„Raiton: Sandāboruto!“ řekl Naruto a ze země při kunaích začala blýskat. Elektřina z Narutovi techniky se přenesla do kovové čepele ninja zbraní a následně do rukojeti, ze které se dostala na vlasce a po nich přešla až ke stromům, o které byli přivázáni ninjové, kterým úsměv z tváře už dávno opadl. Blesk by nebyl natolik silný, aby se přenesl od Naruta ke stromům, ale když se k nim dostal prostředkem kunaiů, byl dost silný na to, aby nukeniny omráčil a ti pak ztratili vědomí.
Sasuke byl v němém úžasu, když se díval, jak Naruto porazil tři chuunini nebo možná i jounini. Probouzela se v něm závist, jakou do té doby neznal. Přiběhl k němu Mitsuroki.
„Jsi v pořádku, Sasuke?“ zeptal se. Sasuke se na něj neměl chuť ani podívat, jelikož viděl, jak měl překvapený a hlavně pyšný pohled, když se díval na jeho největšího nepřítele.
„Jo, nemám čas si stěžovat. Ještě musíme porazit Montara.“ řekl a začal se zvedat.
„Vypadá to opravdu ošklivě. Vím, že to pro tebe bude těžké, ale s Montarem si poradím sám. Ty s Narutem zatím utečte pryč. Jen se podívám, jestli nemáš závažnější vnitřní krvácení.“ chtěl Sasukemu nadzvednout triko, aby viděl, jak hluboké je jeho zranění.
„To je v pohodě.“ řekl mrazivě a chytl Mitsurokimu zápěstí tak silně, že mu málem vykloubil ruku. „Můžu dokonce cítit, jak se to dává do pořádku.“ pokračoval a trochu povolil sevření.
„To je hloupost, víš přeci, že-“ Mitsuroki se snažil namítat, ale pak jej něco šokovalo. Opravdu viděl ránu, jak se sama zaceluje. Sice to chvíli trvalo, ale kdyby ho teď poslali do nemocnice bez toho, aby mu zranění sešili, do rána by po bodné ráně zůstala akorát jizva. Takové regenerační schopnosti ještě nikdy neviděl, tedy kromě…
„Takže už jste se zbavili těch bezcenných odpadků? To teď nejspíš půjdete po mně, co?“ Montaro, který si ze všech událostí, co se tady staly, udělal divadelní představení, vylezl ze stínu lesa.
__________________________________________________________________THE END 6

Poznámky: 

Dúfam, že sa vám diel páčil (za každý koment alebo akékoľvek iné - aj záporné a kritické - hodnotenie som vďačná, nakoľko nepíšem dlho, takže sa to iste zíde a aby som toľko nevykecávala, tak už iba poprajem šťastné sviatky a PF 2014 všetkým otaku z konohy

*Ninshin-chū no otoko – v překladu z japončiny znamená "těhotný muž"

*Doton: Shinsai (Živel Země: Zemětřesení) – technika, kterou používá Moriův společník. Dá se použít jedině s kombinací meče a zemní podstaty. Uživatel zabodne meč co nejhlouběji do země a půda, kde směřuje čepel meče, praskne na dvě poloviny. Délka rokliny záleží od hloubky, do jaké uživatel meč zabodl a hloubka záleží od síly chakrové podstaty.

Rank: C

Pravděpodobně jste si toho už všimli, ale pro případ, že ne, tak když je text označen tímhle způsobem, znamená to flashback a když je text zarovnán klasicky nalevo, ale je označen kurzivou znamená to, že u postavy/osoby probíhá vnitřní monolog :)