Naruto Musume – část 25 – Vřelé uvítání

Putovali již šestým dnem a konečně v dálce spatřili vchod skryté Písečné. Během pár hodin tam měli dorazit, ale s každým přibývajícím metrem rostlo napětí. Čtvrtý Kazekage nemusel nic říkat, protože i Gaara i Naruto si byli vědomi, jakou mají v této vesnici pověst.
„Třeba na mě už zapomněli… Navíc mám jinou barvu vlasů a trochu mi odrostly,“ utěšovala se Naruto, že možná nebude označena za útočníka, co před několika měsíci zaútočil na Písečnou a hlavně Kazekageho.
Gaara měl také obavy o Naruto, ale rovněž i sám o sebe. Moc, doopravdy moc se změnil. Vše to bylo díky Naruto, která ho vyprovodila ven z temnoty a ukázala mu daleko krásnější svět, než jaký si mohl, kdy přát.
„Ale lidé se mě budou pořád bát! V jejich očích jsem jenom zrůda, která je děsí! Strachoval se Gaara.
Něco málo z toho, kým býval, v něm zůstalo. Strach, nejistota, to vše se v něm skrývalo a nahlodávalo jeho mysl, jako to dříve dělával samotný Shukaku. Naštěstí tento démon, byl rovněž změněn díky Naruto. Jenom díky té jedné dívce, mladé ženě, která měla nepředstavitelnou moc, jakou nikdo jiný na světě nevlastnil.
Pořád toho starého démona mrzelo, co se jeho zachránkyni stalo a také, že s ní už nemohl nikdy víckrát promluvit. Útěchou mu bylo, že jeho a Gaarova chakra držela Naruto při vědomí.
Úzký vchod se neúprosně po dnech putování blížil. Na hradbách jako vždy strážili strážci. Když tudy Naruto šla naposled, tak kvůli písečné bouři neviděla majestátnost opevnění této pouštní vesnice. A nyní, když měla tu možnost, tak si vysokou zeď vychutnala v celé její kráse.
Když byli několik set metrů od hradeb, tak zpomalili, aby si stráže nemyslely, že na Písečnou někdo útočí. Naruto ještě pořád seděla na ninja poníkovi, ale i ona chtěla dát svým vlastním nohám ochutnat písek. Chtěla znovu zažít ten pocit, kdy je obtížné v sypkém písku normálně jít. Chtěla to znovu zažít, protože nevěděla, bude-li někdy ve svém životě, schopna tuto vesnici opustit, byť jen na několik minut.
„Pomůžeš mi dolů Gaaro?“ Zeptala se opravdu milým hlasem Naruto.
Očarovaný rudovlasý mladík, bez obočí neváhal ani chvíli a už, už by tahal nebohého ninja poníka velikosti koně za oháňku, jen aby v tu ránu zastavil. Takové počínání by nemuselo dopadnout dobře, ani pro jednoho z těch tří. Batta, i když ne příliš ochotně, tak přece jenom zastavil. Gaara přidržel Naruto volnou rukou, aby mu mohla rovnou seskočit do náruče a pak až pohodlně nohama dosednout na zem.
Kvůli Naruto museli opravdu hodně zpomalit, ale nevadilo jim to ani trochu. Ona totiž na rozdíl od nich si nemohla zpevňovat písek pod nohama pomocí chakry. Takže s chůzí v písku mírně zápasila, ale byla to jedna z mála věcí, které se musela naučit překonávat, když už neměla žádnou chakru.
„Nechtěla bys přece jenom jet na Battovi?“ Zeptal se po chvíli starostlivě Kazekage, který si uvědomoval nebezpečí v podobě Kushiny o trochu více než Gaara.
„To je v pořádku, musím to zvládnout sama,“ odpověděla mu Naruto.
Ninjové, kteří je doprovázeli, se blondýnce nepřestávali udivovat. Každý den je něčím překvapila. První, čemu se na ní divili, bylo, že je dcerou Hokageho. Druhá věc pro ně byla ještě nepochopitelnější. Jak mohla být dcerou Hokageho a při tom nebýt ninja? Pak z ní necítili žádnou chakru a nakonec jim bylo řečeno, že ta dívka opravdu, žádnou chakru nemá. A oni stále nevycházeli z údivu. Ale tak moc, jak se divili, tak stejnou měrou jí byli okouzleni.
Naruto se opravdu vydařila. Zlaté vlasy, štíhlá vyšší postava, oči modřejší než nebe. A i když měla svoje chvilky, tak většinu času toho moc nenamluvila, protože se zase znovu styděla bavit s cizími lidmi. Ale o tom nevěděli. Pro Kazekageho doprovod byla přenádhernou záhadou.
Za to Gaara, pro ně záhadou nebyl. Znali ho, znali jeho pověst a také to, co měl údajně dělat. Celou cestu do Země Železa se litovali, že byli vybráni právě oni. Tajně se modlili, aby je Gaara třeba nezabil. Jenže když ho viděli, jak je celou tu dobu s tou blondýnkou a že jeho osobnost je pravým opakem toho, co věděli z dřívějška, nemohly to jejich hlavy zpracovat.
Takové podobné otázky si kladli pořád a pořád dokola a nemohli na ně nalézt odpovědi. A nyní, už skoro před jejich domovem odpověď poznali. Poprvé v životě viděli, něco tak nádherného. Ta dívka se zlatými vlasy se na Gaaru, kterého měli za démona, andělsky usmála. A oni pochopili, že něčemu takovému prostě nelze odolat. Ani Gaara nemohl.
Úzký vchod byl v kontrastu s mohutnými hradbami, ale jinak to v této vesnici zařídit nešlo, kvůli poušti. Nic se od její poslední návštěvy nezměnilo, vše pořád vypadalo stejně úžasně. Jediné, co se změnilo, byl Gaara, už to nebyl démon, který touží jenom po krvi.
„Jenže, co když se ho pořád budou bát? Co když ho pořád budou nenávidět, po tom, co zažil, to pro něj bude nepředstavitelný šok. A co ostatní, někteří na tom byli taky hrozně,“ strachovala se Naruto o své přátele jinchuuriki.
Byli to přece její přátelé, tak bylo přirozené, že se o ně strachovala. I když byli za dobře se svými démony, tak se mohlo stát něco nečekaného a vše se mohlo pokazit. Gaara i jeho otec okamžitě poznali, že Naruto něco trápí. Neměli nejmenší představu, co to je, ale museli ji nějak podpořit.
„Tak, co nervózní?“ Nahodil Kazekage.
Ta otázka okamžitě vytrhla Naruto z jejích obav. Musela něco rychle odpovědět, ale nemohla. Nějak se styděla. A bylo to tu zase, zase ten pocit, ta nevědomost, jak vhodně zformulovat slova, aby se jí nikdo nesmál, protože by řekla něco trapného.
Proto raději jenom přikývla. A v duchu si slibovala, že s tímhle svým problémem musí něco udělat. NE! Že s tím zaručeně něco udělá. Chtěla nabrat odvahu, tak pevně stiskla Gaarovu ruku, když procházeli vnitřní bránou do Písečné.
V první chvíli je všechny oslepilo slunce, ale hned na to viděli drobný uvítací výbor, který vítal jejich Kazekageho. Gaarův obličej potemněl a on se trochu odtáhl od svého otce, aby ho mohli lidé pořádně přivítat. Viděl na lidech ten studený pohled, na který chtěl zapomenout. Naruto mu v tu chvíli drtila ruku. Bála se lidí okolo, všechny ty nové tváře, hlasy a zvuky v ní vyvolávaly hrůzu. Gaaru to vytrhlo z jeho vlastních obav. Okamžitě chtěl začít jednat a všechny je odehnat, ale byla to zase Naruto, kdo ho zastavil.
„Musím se naučit to překonat,“ řekla potichu Naruto, tak aby ji raději nikdo neslyšel, jenom Gaara.
Uklidnil se. Zatím neměl šanci poznat tuto novou Naruto. Tu plachou bojácnou dívku. Zamiloval se do ní v době, kdy byla ve své podstatě taky démonem, ale ať už se změnila jakkoliv, tak ji měl rád pořád stejně.
„Kushina-san říkala něco v tom smyslu, že Naruto taková dříve bývala,“ uvažoval Gaara.
Ale rychle ho takové myšlenky přešly, protože Naruto stiskla jeho ruku ještě více. Tentokrát proto, aby si dodávala odvahy a pokusila se s někým promluvit. Stálo jí to hodně přemáhání a Gaaru málem ruku, ale nakonec sebrala odvahu a přiblížila se k jednomu člověku. Spíše k dítěti a zkusila s ním promluvit. Jenže otec toho dítěte ho sebral dříve, než Naruto stihla cokoliv říct. Bylo jasné, že to bylo kvůli Gaarovi.
Ten muž, co zachránil své dítě z blížících se spárů příšery, se snažil něco říct. Naruto ho však přerušila dříve, než to stihl.
„Gaara se změnil! Zaslouží si dostat šanci!“ Bránila Naruto svou lásku.
Pohledy všech lidí se otočily jejím směrem, když uslyšely křik. Naruto se instinktivně schovala za Gaaru, protože to bylo po dlouhé době, kdy na někoho tak zvýšila hlas. Chvíli bylo trapné ticho. Kazekage vyčkával, kdo a jak, zareaguje první. Kdyby se něco pokazilo, musel to okamžitě zastavit.
„Že si to monstrum zaslouží další šanci?!“ Křikl někdo zpátky za Gaarou se krčící Naruto.
Měla strach, protože sama byla naprosto bezmocná, ale měla u sebe Gaaru a věřila mu.
„Gaara není monstrum!“ Řekla rázně Naruto, ale odvaha ji opouštěla a hlas slábl.
Dav lidí rostl a rostl a začínal čím dál tím více hučet a jednotlivé hlasy nabírat na síle. Čtvrtý Kazekage si sice nepředstavoval, že jeho přivítaní doma, bude až tak moc hlučné, ale co zmohl. Zatím chtěl nechat ty dva mladé, aby si svou situaci vyřešili sami.
„Já, možná u Vás šanci nedostanu, ale tahle dívka si zaslouží žít!“ Řekl Gaara to trochu popostrčil Naruto před sebe, aby si ji všichni mohli pořádně prohlédnout a nechat se jí očarovat.
Ona se začervenala a její oči zběsile hledaly bod, kam by se mohly dívat, aby unikly zvědavým pohledům obyvatel skryté Písečné.
„Co to má s tebou společného?!“ Odvážil se kdosi z nevraživých přítomných.
„Moje a démonova chakra ji drží při vědomí, protože jenom díky ní jsme se všichni změnili k lepšímu,“ odpověděl bezejmennému Gaara.
„Všichni?“ Byla další otázka z udiveného davu.
„Všichni démoni a jinchuuriki,“ odpověděl automaticky Gaara.
„Ale nebyli všichni uneseni?“ Mumlali si lidé mezi sebou.
„Ha, to je ona, ta, co unesla Gaaru!“ Rozlítil se nečekaně kdo v davu.
„A je to tady,“ mysleli si každý zvlášť a při tom zcela stejně, Naruto, Gaara i Kazekage.
Několik ozbrojených ninjů se na Naruto vyřítilo. Naštěstí si předtím drželi dostatečný odstup od Gaary, takže nemohli rovnou zaútočit. Gaara byl okamžitě připravený k obraně a stáhl Naruto zase za sebe, aby byl on prvním cílem. Útočníci byli však v čas zataveni zlatým Kazekageho pískem.
„Kazekage-sama! Ale ona…“ Řekl jeden z nechápajících před chvílí útočících ninjů.
„Ano, ona z mého syna udělala člověka, už není démon,“ vysvětlil Kazekage.
Pohled lidí na Gaaru a Naruto se nějak změnil. Změnil k lepšímu. Mohl za to Kazekage, Naruto nebo dokonce samotný Gaara, to netušil ani jeden z trojice. A začalo to docházet i lidem co zde byli. Gaara byl opravdu jiný, měl někoho, kdo za něho bude kdykoliv bojovat. To co z něho dělalo obávaného démona, vzalo za své, už nebyl sám ve svém vlastním světě. Byl se všemi ostatními právě tady, právě teď.