Naruto Musume – část 24 – Cesta domů?

Utíkal jak šílený, aby tomu zvířeti vůbec stačil. Museli urazit už minimálně půlku cesty. A pro Gaaru to bylo nejméně příjemnější cestování za celý jeho život. Ani když ho Naruto kdysi unesla z jeho vesnice, tak se necítil tak moc nepříjemně jako nyní, kdy musel utíkat vedle čtyřnožce s kopyty, který se celou cestu místo něho vybavoval s Naruto. Jak mu Gaara záviděl.
„Naruto…“ Snažil se začít rozhovor se svou „přítelkyní“ Gaara.
„Víš, že jsem si v první chvíli myslela, že si kůň. Jsi tak vysoký,“ řekla Naruto.
„Ha?“ Nechápal Gaara.
Ale došlo mu to v okamžiku, kdy si Batta pyšně odfrknul. Proč s ním Naruto vůbec nemluvila. Chybělo už opravdu málo a Gaara by se mohl urazit.
„Proč vlastně máte k sobě přivázané ruce?“ Zeptal se Batta Naruto, Gaaru úplně ignoroval, bral ho jenom jako nucené nepohodlí.
„Víš Batto… Já bez Gaary nemůžu žít,“ byla odpověď Naruto.
Speciální ninja poník velikosti koně začal rudnout. Gaara taky, ale na rozdíl od poníka, byl rudý z lásky a ne ze vzteku. Pak Naruto pohladila Battoua po krku a ten byl zase štěstím bez sebe.
„Ale stejně to nevysvětluje, proč jste k sobě přivázaní,“ po chvíli zase mluvící poník velikosti koně.
„To, že bez Gaary nemůžu žít je myšleno doslova,“ na to Naruto, ale nezněla vůbec smutně.
„Tak to by ses k ní měl chovat slušně mladej nebo tě kopnu do zadku a neskončím pouze u toho,“ vyhrožoval stále nevrlým tónem Battou.
„Nevím, za co mě máš, ale já Naruto miluji!“ Řekl dramaticky Gaara.
On i Naruto byly opravdu rudí, stále si na to, že jsou tak nějak spolu a mají se navzájem rádi, nezvykli. Hlavně v momentech, kdy to měli říct nahlas.
„Navíc její máma nahání daleko větší strach než ty, takže by sis měl taky dávat pozor. Zvrhlej koni,“ řekl potichu Gaara Battouvoi, aby to Naruto neslyšela.
Speciální mluvící ninja poník co vypadal, jako kůň nasucho polkl. Gaara se zlověstně ušklíbl, ale ten škleb mu nevydržel příliš dlouho, protože ho Naruto očividně slyšela. On se strachem a obavami otočil svou hlavu k ní a spatřil tam ďábla v rouše démoním. Byť měla Naruto blond vlasy a navíc relativně krátké, tak měla obličej téměř totožný s tím její matky, tedy alespoň v tento okamžik.
„Říkals něco, lásko?“ Zeptala se Naruto s vražedným tónem v hlase a pro jistotu párkrát po sobě rychle zamrkala.
„Ne-E, miláčku,“ děsil se Gaara.
„Ale no tak děti, na to máte ještě čas,“ řekl Čtvrtý Kazekage – Gaarův otec.
I když ani jeden z nich nechápal, na co by měli mít čas. Kazekage se nad tím musel pousmát, protože z úst těch dvou mladých lidí to znělo poměrně nevinně. Vzpomněl si na dobu kdy na tom on i Karura jeho zesnulá manželka byli stejně. Uvažoval, jestli to i jejich rodičům připadalo legrační pozorovat své dospívající ratolesti, jak se snaží chovat až příliš dospěle. Znovu se pousmál. Čtvrtý Kazekage měl však jednu zásadní starost, která jej už nějakou tu chvíli trápila. Gaara se mohl změnit, ale on se obával toho, jak ho uvidí lidé ve vesnici. Byl přece jenom konec konců pořád jinchuuriki a obyčejní lidé se ho budou bát, ať se změnil jakkoliv, navíc jeho pověst monstra, která stále přetrvávala z dob předtím než ho Naruto unesla.
Pak mu došlo, že má více starostí než jenom Gaaru. Přibyla mu i starost s názvem Naruto. A s Naruto to mohlo být ještě problematičtější než s Gaarou. Jednak byla ke Gaarovi pořád přivázaná a jednak to byla osoba, co zaútočila na Písečnou a Gaaru unesla.
„Sice nikoho nezranila nijak vážně, ale stejně… Aah! Já z nich zešedivím,“ politoval se potichu Kazekage.
Jelikož byl v těsné blízkosti Naruto a Gaary, tak slyšeli, že si Čtvrtý Kazekage cosi mumlá pod vousy, ale neslyšeli pořádně, co. Naruto se v ten okamžik začala v hlavě rodit taková malá rošťárna, ale zároveň taky způsob jak Kazekageho odtrhnout jeho téměř chmurných myšlenek.
„Copak, tatínku?“ Zeptala se Naruto.
Sice se musela vnitřně hodně přemáhat, ale nakonec ty slova její ústa vyřkla. Chtěla tím dát najevo, jak moc váže to zase ona myslí s Gaarou. Ten sic nejdříve netušil, co tím myslela, ale jakmile jeho otec reagoval a jak reagoval, tak to Gaarovi došlo.
„Na to máte taky ještě čas!“ Řekl mírně naštvaný Kazekage.
Ti dva zmiňovaní se na sebe podívali a spiklenecky se usmáli. Už se jim v hlavách rodily další rošťárny. Ninja poník pomalu začínal zvolňovat tempo. Ne, že by nemohl, ale světla rychle ubývalo, proto byl čas najít si místo k utáboření. Chvíli předtím než Slunce naposledy vykouklo za obzorem, narazili na malou mýtinku, vhodné místo, kde mohli přenocovat.
Doprovodní ninjové hned rozdělali velký stan pro Kazekageho, jeho syna a Naruto. Po celodenním trmácení slezla Naruto z Battoua a dost špatně se jí chodilo, vůbec ale vůbec neměla cit v nohou a i když si to nechtěla přiznat, tak měla dřevěný zadek. Musela se politovat, že už sama nemůže udržet tempo s obyčejnými ninji. Gaara, byl ale první, kdo si všiml, jaké má Naruto obtíže s chůzí. Nedalo se tomu pomoci, musel si jí nahodit do Náruče.
„Co blbneš?!“ Lekla se zprvu Naruto, ale neměla se přestat divit.
A byl to snad zázrak, že ji Gaara mohl nést, protože svou pravou rukou svíral její levou, tak pak kde vzal další ruku, aby jí mohl nést? Naštěstí si ale vzpomněla, čemu Gaara vládl pouhou silou své mysli. Ano písek, podpíral Naruto svým pískem.
„Jestli se mi ten tvůj písek dostane pod oblečení, tak se neznám,“ vyhrožovala Naruto.
Ale nebylo jí to nic platné, Gaara si ji nesl jako by nic a nenechal se znervózňovat ani žárlivými pohledy toho čtyřnožce, co Naruto celý den vezl na svém hřbetu. Jenom se na něj vítězoslavně podíval, když i s Naruto vcházel do jejich stanu.
„A by ses nepotento…“ Řekl zhrzený Battou na Gaaru, ale ten ho nevnímal.
Jenže Čtvrtý Kazekage už byl dávno ve stanu a když ho Gaara uviděl, tak ho ten přiblblý vítězný úškleb okamžitě přešel. Teď se tvářil jakože „co tady prokristapána pohledáváš, tatíku“, ale nebylo mu to nic platné.
„A na tohleto máte ještě hoooodně času,“ na to současný Kazekage.
Naruto byla jediná z dvojice, kdo pochopil, co tím Kazekage mínil. Zase hned a znovu zrudla jako rajče. Gaara se střídavě nechápavě díval a na další dva obyvatele stanu, co se děje. Gaarův otec měl dostatek taktu, aby se mu nezačal smát a Naruto byla vzdálená realitě ve svých fantaziích, ze kterých byla zářivě rudá, takže se mu také nesmála. Gaara došel k místu, kde už byl přichystaný dvojspacák a opatrně tam rudou zvláštně se usmívající Naruto položil. Sám se k ní posadil, co jiného mohl dělat.
Za několik okamžiků na to zaplál oheň v centru tábora. To bylo znamení, že za chvíli bude připravené jídlo. A opravdu, jakmile to zavonělo, byla Naruto vytržena ze svých fantazií, za které by se musel stydět dokonce i Jiraiya.
„Tak se jdeme najíst,“ zavelel Kazekage a celá trojice, tentokrát všichni po svých vyšli ze stanu.
Naruto stále ještě cítila bolest ve svalech, ale už mohla jít normálně. Nechtěla se nechat zbytečně osahávat Gaarovou písečnou rukou navíc. Jídlo bylo cuku letu pryč a skoro nikdo nevěděl, v kom zmizelo. Jenom si nějak nemohli vzpomenout, jestli byla Naruto před večeří těhotná, či nikoliv, protože z nějakého důvodu náhle měla obrovské břicho. V první moment, když to Gaara viděl, tak se zděsil, na to být otcem se cítil poněkud mladý.
„Kdy se to… Naruto?“ Nechápal vyděšený Gaara, kterému pomalu začaly vypadávat vlasy hrůzou a děsem.
„Co?“ Zeptala se Naruto a nějak nenápadně se snažila zbavit kousků jídla, co se jí zesekli mezi zuby.
Pak se zhluboka nadechla, jako, kdyby byla týden bez vzduchu a jídlem nacpané bříško se vrátilo do svého původního stavu. Všichni na ten zázrak zírali. Jediné, co se nevrátilo do původního stavu, byly Gaarovy hrůzou vypadané vlasy. Ale i ty mu časem dorostou.
Když bylo po šoku a po jídle, tak šla Naruto do stanu, byla unavená po tom dni cestování, jako každý den předtím. Chtěla už být v písečné, aby si mohla pořádně odpočinout, docela jí to cestování zmáhalo. Gaaru za sebou vlekla, protože ten byl ještě v šoku a oplakával ztracené vlasy.
„Vždyť můžu být ráda, že ještě žiju, bez chakry,“ posmutněla Naruto.
I když byla s Gaarou, kterého milovala, tak jí stejně trápila celá tahle situace. Někdo ji připravil o chakru a o Juubiho a ten, co to udělal, neměl vůbec dobré úmysly. Navíc se její nejbližší kamarádka hnala do nebezpečí, jen aby mohla najít svého milovaného.