Pět fází umírání

Popírání
„Ne, to prostě není možné,
to se mi dít nemůže.
Mám jen kašel, to je jasné,
s léky se to přemůže.

I medici se můžou plést,
stává se to průběžně.
Mám nemoc, jenž nevážná jest,
s léky se to přemůže.

Já jsem ANBU, ti nestůňou,
děje se to protože
dal jsem si rande se zimou,
s léky se to přemůže.

Krví se mi plní ústa,
to nic nedokazuje.
Už nenapočítám do sta,
snad ten lék zafunguje.

Nemocný je dlouhodobě
dokonce ani nejí.
…
Vytesáno má na hrobě
‚léky nezabírají‘.

Zašpiněná je lopata,
vytesané pomníky,
měl dát na homeopata
a požívat kořínky.

Hněv
„Ne. Tohle prostě není fér. Proč bych měl umřít já a nějaký pitomec by zatím vedl Konohu? Jistě, Tobirama je silný a je to můj bratr, ale je to cvok. Když jsme ještě byli s Madarou přátelé, chtěl ho vycévkovat tenkým proudem vody, protože se mu vymočil do zahradního jezírka. Beztak za tu mou nemoc může on. Určitě otrávil vodu, aby se dostal do čela vesnice. Vážně, mít nějaký důkaz, tak mu nechám vyrůst v zadku kaktus. A ještě ty jeho blbé kecy. Prý jestli si vyrobím vlastní rakev. Hovado. Vážně, proč radši neumře on? Jako Hokage mu oficiálně závidím."

Smlouvání
Zápis první: Umírám. Udělám cokoliv, abych se udržel naživu. Ještě jsem nezvládl ani zdaleka všechny techniky, to je moje tajná mise. Bůh je nespravedlivý.

Zápis druhý: Už jsem vyzkoušel skoro všechno. Přitom potřebuji už jenom pár stovek let. Mám posledních pár možností. Všechny mé pokusné objekty mě proklínají a posílají k ďáblu. K smíchu. Peklo neexistuje. Bůh neexistuje.

Zápis třetí: Sakra! Kdyby ďábel existoval, klidně bych s ním vyměnil duši. Moment, vyměnit duši? Možná, že bůh existuje.

Zápis čtvrtý: Mám to! Dokážu přenést duši ze svého těla do jiného a pohltit ho. Nesmrtelnost! Jdu si pro Konohu. Bůh jsem já.

Deprese
Milý kdosi,

umírám. Má smrt je stejně nevyhnutelná, jako že každé ráno vyjde slunce a každý večer zapadne za obzor. Lék se nenajde a i kdyby, tak je to jedno, stejně bych si jenom prodloužil mizérii. Nemám pro co žít. Můj pán si vybral jiný kontejner. Tento dopis je určitá forma rozloučení. Orochimaru už za mnou ani nedojde a Kabutovi nevěřím, že vyřídí vzkaz; nechovám k němu moc velkou lásku. Stejně je to jedno. Brzy bude po všem. Ztratil jsem vlastní klan, ztratil jsem přízeň Orochimara, nyní ztratím život. Jsem sám. Chci umřít. Život už nemá cenu. Měj se, kdosi.

Smíření
Usmála se a vytáhla rybu z jezírka. Dala ji do kbelíku, odkud zmizela. Nenechala se tím vyvést z míry. Všechny ryby mizely. Znova nahodila prut a čekala.
Už dávno se smířila se smrtí. Neměla ráda boje, politiku a tak. Věděla, že její časový limit, kterému se tak uboze říkalo život, brzy vyprší. Poslední zrnka přesýpacích hodin spadnou do skleněné baňky umírání. Možná, že umírání není zase tak špatné.
Udělala vše, co mohla. Zbavila svět svého hrozivého potomka a zachránila Kazekageho. Víc nabídnout nemohla. Byla spokojená. Ano, umírání není vůbec špatné. Vytáhla poslední rybu a hodila ji zpátky. Byla připravená jít.