Dívka, která řekla: "Miluji tě..." 04

Nami uskočila doleva, aby se vyhnula loutce, co na ni poslal Kankurou. Přemýšlela, jak ji dostat ze hry, ale to na ni Temari poslala svoje tornádo. Vytáhla katanu, nechala ji obalit svojí větrnou čakrou a rozběhla se mu naproti, když byla kousek od něj, přesekla ho a zneškodnila, ale to se na ni znovu řítila Kankurouva loutka a ta měla na Naminy poměry trochu moc rukou, než by si přála. Kankuro jí říkal: Karasu.
Zezadu na ni šla její druhá kamarádka, té říkal: Kuroari. Nami netrvalo moc dlouho, aby pochopila, že spolupracují na její zkáze. Došlo jí, že Karasu je spíš útočná loutka a ta druhá bude mít za úkol ji nějak zdržet nebo něco v tom smyslu. Byla celá udýchaná, jak pořád skákala, uhýbala do všech stran a vykrývala jejich útoky katanou. Teď se k tomu všemu přidala i Temari. Nami se rozhodla, že už nebude jenom uhýbat, ale útočit.
„Fuuton: Juuha Repuu Shou!“ vykřikla a odrazila tím Temari, která se znovu chystala mávnout vějířem. Temari vyletěla do vzduchu a udělala pár otoček, než dopadla tvrdě na zem, stejně tak její vějíř.
„Temari!“ zařval Kankurou.
To Nami poskytlo možnost na něj zaútočit. Vyběhla a s katanou v ruce se blížila ke Kankurouvi. Ten na poslední chvíli zareagoval, takže se zbraň jen neškodně odrazila od těla jeho loutky.
„Sakra,“ zaklela Nami a uskočila od loutky do bezpečné vzdálenosti. Nevšimla si ovšem, že jeho druhá loutka stála přímo za ní. Otevřela se a polapila stojící Nami do sebe, potom se zase zavřela.
„Nečekal jsem tak snadnou porážku od holky, která má páru jako Naruto,“ vysmíval se jí Kankurou.
„To já taky ne,“ odpověděl mu hlas za ním.
Vylekaně se otočil. Stála tam Nami a usmívala se škodolibým úsměvem. Z Kuroari začal stoupat dým.
„Kage Bunshin?“ nechápal.
Za Nami byl ještě jeden klon a něco prováděl. V ruce se jí začala formovat modrá koule.
„Rasengan!“ vykřikla, klon za ní se rozplynul, a ona vrhla se na jeho loutku. Ta se pod nárazem rasenganu rozlámala na kusy. Tak jo, jedna pryč.
„Fuuton: Tatsu no Oshrgoto!“ vykřikla Temari a máchla vějířem k nebi.
Nic se nedělo, Nami se nervózně rozhlížela kolem sebe. Věděla, že by neudělala něco, co by se jí nevyplatilo. Najednou se z nebe sneslo tornádo. Nami byla uvnitř něj, cítila, že je tam příliš vysoký tlak. Musela se z toho rychle dostat ven.
„Doton: Moguragakure no Jutsu!“ vykřikla a už byla pod zemí.
Sunala se pískem dál, i pod hodnou vrstvou země byl pořád moc velký tlak, aby jí mohl způsobit problémy. Po pár metrech se vyhrabala za Kankurouem.
„Kage Bunhin no Jutsu!“ zakřičela a kolem ní se vytvořily čtyři klony. Rozběhly se na Kankuroua, chvíli tam probíhal boj ve stylu taijutsu, ve kterém měla Nami navrch. Potom to začalo. Kankurou udělal jeden špatný pohyb a tím vystavil svoje záda. Klony ho začaly vykopávat nahoru a přitom nahlas hláskovaly: „U“-„ZU“-„MA“-„KI!“
Když byl Kankurou dostatečně vysoko, vyskočila pravá Nami.
„Nami Rendan!“ zakřičela a skopla ho zpátky na zem.
Temari doběhla pod letícího Kankuroua a mávla vějířem, vítr ten pád výrazně zpomalil, takže se mu nic vážného nestalo. Nami dopadla kousek od něj a Temari.
Bylo vidět, že jsou už všichni unaveni. Obě popoběhly dál od zvedajícího se Kankuroua. Temari se začala točit s vějířem v ruce, postupně nabírala větší a větší rychlost, až z ní byla jenom rozmazaná šmouha. Když se prudce zastavila směrem, kde stála Nami, poslala na ní obří množství řezavého vzduchu, protože v něm byl i písek. Nami to odrazilo hodně vysoko do vzduchu. Když dosáhla stupně limitu, padala zpátky dolů. Písek jí nedovoloval otevřít oči. Brzy jí i všem ostatním bylo jasné, že nezvládne přistát v pořádku.
„Gaaro!!!“ zařvala Temari.
Gaara jí rychle vyslal písek na pomoc, ale Rada ho zastavila.
„Kazekage-sama! Jak ji máme otestovat, když do toho pořád zasahujete?!“ zeptal se ho hlavní radní.
Gaara neodpověděl, ale poslal písek k ní. Nami byla už těsně nad zemí a připravovala se na náraz. Gaara vyběhl na cvičiště a zrychlil písek, jak jen to šlo, ale věděl, že to nestihne. Ne! Nami pevně zavřela oči a… dopadla na zem. Ozvalo se křupnutí, jak se jí zlomilo pár žeber, vykašlala krev.
Gaara, Temari a Kankurou stáli jako přimražení. Jak to, že jsem to nestihl? Nami vykašlala ještě trochu krve a sykla bolestí.
„Neuspěla jste,“ oznámil jí jeden z Rady.
„J-Já s-se nikdy n-nevzdám!“ zašeptala dost hlasitě, aby to všichni slyšeli. Pomalu se zvedala a u toho byl slyšet její neobyčejný repertoár nadávek. Když stála na obou nohách, sáhla si do zadní kapsy, kde měla kunaie. Udělala jeden krok a u toho sykla bolestí, když přenesla váhu na levou nohu. Musela to dokázat! Rozběhla se za svými protivníky, kteří pořád stáli na místě a až když byla jen kousek od nich, uvědomili si, že po nich opravdu jde.
Odehrálo se to opravdu rychle. Nami měla už jen trochu čakry, takže jí nezbývalo než to rychle ukončit. Nějak se dostala až k Temari a Kankurouvi, chvíli spolu bojovali. Potom se jí ho podařilo chytit za ten jeho ušatej oblek a odhodit k Temari, tam se potom musela bránit vůči jejím útokům. Různě se tam promotávali a rozmotávali, až skončili v poloze, že leželi propletení na zemi a Temari měla pod krkem kunai, ale Kankurou byl volný. Nami se naskytla možnost se převrátit a tím by je oba dostala, ale překážela jí tam její noha…. Teď nebo nikdy. Prudce se převrátila na levou stranu ke Kankurouvi.
Ozvalo se křupnutí a bolestné zasténání. Nami si zlomila nohu, ale zato vyhrála tento souboj. Teď měl i Kankurou pod krkem zbraň a kdyby se pohnul, byl by mrtvý.
„Nami…,“ zašeptala Temari, když její kamarádka upustila zbraně kvůli bolesti. Zrychleně dýchla a bolestně přivírala oči.
„Můžete ze mě holky slézt, docela to bolí,“ ozval se tlumeně Kankurou, který ležel s obličejem v písku. Nami s naříkáním vstala, ale udělalo se jí temno před očima. To poslední co uviděla, byla záplava neposedných rudých vlasů.
Gaara ji zachytil těsně před tím, než dopadla na zem. Tam skončil pouze jeho klobouk. Vzal její bezvládné tělo do náruče a podíval se na její zranění. Na povrchu byly jen lehčí řezné rány a škrábance, ale klidně mohla mít vnitřní krvácení. Naruto mě zabije, až se to doví. Když se vyhrabali na nohy i oni dva, Gaara na ně pohlédl. Na povrchu byli zřízenější než ona. Její vlasy se pomalu rozmotávaly z copu a za chvíli z nich byl vodopád červeně.
„Musíte do nemocnice a ona taky,“ řekl a vyrazil cestou na ošetřovnu, ti dva ho následovali a u toho jeden druhého podpírali.
Když tam došli, sestřičky mu ukázaly pokoj, kam ji má odnést. Temari a Kankurou šli do jiného pokoje, kde se o ně postaral lékař.
„Kazekage-sama, prosím, zůstaňte u ní chvilku. Zajdu pro Hitomi-sama!“ poprosila sestřička a vyběhla z místnosti pro ředitelku nemocnice.
Gaara se podíval na těžce oddechující bytůstku na lůžku. Vlasy jí vysely přes okraj postele. Přemýšlel o tom, jak ji nedokázal včas zachytit, když ho vytrhl řev z chodby.
„Kazekage-sama!!! Koho jste to zase zřídil?!“ dovnitř pokoje vpadla lékařka.
„Jmenuje se Nami, je z Konohy a já ji nezřídil,“ odpověděl bez zájmu a dál sledoval dívku před sebou.
Lékařka se na něj udiveně podívala a přešla k ní. Ruce jí obalila zelená záře, a když jí přejížděla po těle, mračila se.
„Má zlomená tři žebra, pravou nohu a silnější otřes mozku. Ty malé rány jí nijak vážně neuškodily. Co jste s ní prováděli?“ zeptala se stále zamračeně a začala jí léčit hlavu a ostatní zranění.
Gaara jí to vyprávěl a sledoval její počínání.
„A je to. Mám pro tebe poslat, až se probudí?“ zeptala se, když skončila s prací.
Gaara přikývl a společně odešli.

Nami se probudila, až pozdě v noci, to co si nejdřív uvědomovala byla bolest hlavy a hrudníku. Bylo tam docela chladno. Pohlédla z okna na noční oblohu. Byla posetá miliony hvězd. Málem vyjekla, když si uvědomila něčí oddechování. Podívala se jeho směrem, ale viděla tam jen tmavou postavu, takže ho nepoznala.
„Hepšík!“ pšíkla tlumeně, aby neznámého nevzbudila, ale to jí bylo k ničemu, když potom vymýšlela nové nadávky kvůli bolesti v hrudi. A taky proto, že on spát nemohl.
Gaaru vytrhl z přemýšlení velice zvláštní slovník. Když si Nami všimla, že neznámého "probudila", zmlkla.
„Tak ses probrala,“ řekl s vděčností v hlase a vstal z křesla.
Nami rozsvítila lampičku vedle postele a pohlédla na něj. Věděla, o koho se jedná jen díky jeho očím.
„Kazekage-sama…,“ vydechla překvapením.
Prohlížela si ho, měl neposedné krátké rudé vlasy, které lemovaly znak „láska“, který měl na čele a na sobě měl asi svoje typické oblečení, jak tipovala.
„Jak se cítíš?“ optal se jí.
„Jak se asi cítí člověk, který nemůže pohnout nohou a skoro ani dýchat? Jo, celkem to ujde,“ usmála se a snažila se aspoň trochu upravit vlasy, které jí trčely do všech stran.
„Vedla sis dobře, ale lámat nohu sis nemusela,“ mírně jí to vyčítal Gaara.
„No jo, hlavně to nepiš Narutovi, prosím,“ jakmile to dořekla, chytla si rukou pusu.
„Ne, to je v pořádku. Já ti chtěl právě nabídnout tykání,“ řekl a trošičku se usmál.
Nami se usmála od ucha k uchu a přikývla.
„Jak je těm dvěma?“ zeptala se na jeho sourozence.
„Jsou v pořádku. Lékařka je už poslala domů,“ odpověděl, což ovšem neměl říkat, neboť ho Nami okamžitě začala zasypávat otázkami, kdy ona půjde také pryč z nemocnice.
„Nami, já to nevím,“ říkal už asi po čtyřicáté sedmé.
„No dobře, pořád. Naruto mi o tobě hodně vyprávěl,“ převedla řeč jinam.
Gaara na ni zvědavě pohlédl a čekal, co z ní ještě vypadne.
„O tom, jak jste se potkali, jak jste nám chtěli obsadit Konohu a… To je jedno,“ řekla, když si uvědomila, že by nebylo zrovna chytré, před Gaarou vytahovat Bijuu.
„Aha, a říkal ti něco o mně dobrého?“ zeptal se jí.
„Tak hele vždycky o tobě mluvil, jako o svém moc dobrém příteli. A navíc člověk nemůže za to, co mu osud přichystá,“ dořekla šeptem.
Gaara dělal, že ji neslyšel.
„Nejsi unavená? Je celkem pozdě,“ konstatoval.
Nami přikývla a s tlumeným brbláním si zase lehla.
„Přijdeš zítra?“ zeptala se, ještě než odešel.
Gaara se zastavil u dveří a natočil k ní hlavu.
„Samozřejmě. Dobrou noc,“ odpověděl a zmizel za dveřmi.
Nami se usmála sama pro sebe, těšila se na zítřek. Víčka jí klesla, rozhovor s Gaarou ji unavil.
„Dobrou noc, Gaaro, Naruto…,“ zašeptala k nebi a usnula.

Gaara přišel domů okolo jedenácté večer. V domě se svítilo a na něj tam čekali tři postavy.
„Jak je na tom?“ zeptal se Kankurou.
„Probrala se a vypadala celkem v pořádku. Každopádně tam minimálně zůstane tak dva týdny,“ oznámil všem.
„Neřekl jsi jí to, že ne?!“ ptal se ho Shikamaru.
Moc dobře vnímal skutečnost, že je stejná jako Naruto a kdyby zjistila, že tam bude tak dlouho asi by utekla z nemocnice.
Gaara zavrtěl hlavou, také si byl vědom této skutečnosti.
„Dobrou noc,“ popřál Gaara a odešel do pokoje, kde se svalil na postel. Hlavu měl plnou dnešního souboje, jejího úsměvu a toho, co přinese zítřek. Podíval se z okna na temnou oblohu. Sledoval spící Sunu.

Nami se ráno vzbudila, ještě před rozedněním. Probudila se z noční můry, která naštěstí nebyla tak hrozná, jak se poslední dobou stávalo. Byla celá zpocená a nejspíš se probudila s křikem, protože do dveří vtrhla udýchaná sestřička.
„C-Co se děje?“ ptala se nechápavě sestřička.
„Omlouvám se, nic se neděje,“ uklidňovala ji Nami a usmála se, aby ji přesvědčila.
„A nepotřebujete nic?“ zeptala se u dveří, a když Nami zavrtěla hlavou, odešla.
Nami se koukala z okna na východ slunce a na mizející hvězdy, když v tom někdo zaklepal. Dovnitř vešla doktorka s pískově hnědými vlasy.
„Ahoj, já se jmenuji Hitomi. Jsem ředitelka této nemocnice a dobrá kamarádka tvojí Hokage,“ představila se jí a usmála se.
„Namikaze Uzumaki Nami,“ řekla Nami polohlasně.
„Než sem můžu pustit tvoje návštěvy, budu tě muset prohlédnout. A jak se ti vůbec daří?“ zeptala se, když jí prohlížela zlomenou nohu.
„No ujde to, když ležíte v nemocnici, tak to víc být ani nemůže,“ oznámila jí.
„Slyšela jsem, že se z tvého pokoje ráno ozýval křik,“ ptala se dál. Tak k tomu míří.
„To nic nebylo, jenom mě trápí noční můry,“ řekla s předstíraným nezájmem.
„Aha, no jinak všechno v pořádku, ale stejně si tu poležíš nejmíň dva týdny,“ řekla jí na rovinu Hitomi.
Nami na ni koukala jako na ducha. Chtěla začít něco namítat, ale to do dveří vešli Shikamaru a Temari.
„Takže nashledanou,“ rozloučila se Hitomi a odešla z místnosti.
Nami probodávala Temari a Shikamara vražedným pohledem.
„Dva týdny, jako vážně dva týdny?!“ skoro řvala Nami.
Temari si k ní sedla a chlácholila jí.
„Hele co jsem přinesl, i když to byla otrava,“ řekl a ukázal na stolek.
Bylo to asi sedm nebo osm bloků. Nami se rozzářila, ale hned na to povadla.
„Vzal si taky tužky?“ zeptala se ho a prohlížela si jeho kapsy, jestli tam nějakou nemá.
„Samozřejmě, že ne,“ řekla místo něj Temari. „Ale já ano,“ usmívala se, když jí je dávala.
Nami vzala do ruky jeden z bloků a začala kreslit, ani si nevšimla, že zhruba za hodinu odešli.
Blok měla pokreslený až za další půl hodinu. Na jeho desky napsala: „ Shikamaru a Temari,“
Měla výbornou fotografickou paměť, a tak je mohla kreslit, aniž by jí pózovali. Měla je tam, jak se drží za ruce, jak se mu Temari směje a v neposlední řadě, jak se hádají.
Nudila se a to hodně. Nemohla se hnout z postele a ani kdyby chtěla, kam by asi šla? Neměla tady nic kromě bloků, do kterých nevěděla co nakreslit, tužky a dál už nic. Ona je ten druh člověka, který prostě chvíli nedokáže zůstat na místě a nic nedělat.
Jak já tohle nesnáším. Zasténala, když si uvědomila, že tohle bude prožívat, ještě dva týdny.
Někdo zaklepal a ona se s nadějí na rozptýlení znovu posadila.
„Dále,“ řekla.
„Ahoj,“ do pokoje vešla postava, na kterou se těšila. Gaara.