Jiné a přesto stejné 20. díl- Pein zuří

POZOR! Spoiler!

tento díl je tak děsivý, že se nehodí pro srdečně slabé lidi a těhotné ženy, muhehe kdyby něco varovaly jsme vás... A to samé platí i pro smrt smíchem

„Pein smrdí jak moje fusky!!" zakřičela Tory tak nahlas, že osoby stojící v jejím dosahu s sebou vyděšeně trhly.
„Fakt tu není!" prohlásil o pár sekund později udiveně Hidan.
„Jupíí!!" zaradoval se Kakuzu.
„Neviděli jste Miru?" přiřítil se do kuchyně vyděšený Deidara s Tobim v zádech.
„Ty jsi ji ztratil?" zeptal se výhružně Itachi.
„Ne, hrajeme na schovku!" vypálil ironicky blonďák a běžel se podívat, jestli jeho láska není někde nahoře.
„Mám takový dojem, že nechybí jenom ti dva,." přišel se svým postřehem Zetsu.
„A jak jsi na to přišel?" zeptal se Itachi tónem kterým se mluví na psychiky nemocné osoby.
„No, i když budu počítat s tím, že Deidara s Mitorou hrají na schovku, tak nás tady dvanáct rozhodně není," nepochopila to kytička.
„Oni nehrají schovku ty... ty... ty... schizofreniku černobílý," Itachi už svůj klid neudržel a vyrazil ven pryč od těch... ehm... zbývajících ninjů v kuchyni. Říkal si že se jde jen tak projít a s trochou štěstí někoho najde.
„Itachi počkej!" zvolala teatrálně Tory, „kdo by tě zachránil, kdybys šel sám?" Uchiha jen otočil oči v sloup a zrychlil.
***
Když Kakuzu zjistil, že tady mizí lidi, okamžitě vystřelil do svojeho pokoje.
„Hodná Maruška," vydechl úlevou, když pod polštářem našel svou voo-doo panenku. Vtom se jí rudě rozzářily oči.
„Co to... Zlá Maruna! Nech toho! Zaplatím ti," přemlouval ji třaslavým hlasem, když vstala a vydala se k němu.
„Co to tady vyvádíš?" vešel do pokoje Sasori.
„Ma-ma-maruška se zcvokla!" vydrkotal Sešitý
„No ne, vážně? Ty si hraješ s panenkami?"zvedl Loutkař posměšně jedno obočí, když tu se za ním zabouchly dveře.
„Průvan," zareagoval okamžitě. Oba automaticky pohlédli k oknu. Bylo zavřené, a najednou jako by ztmavlo. Ozvalo se hlasité zaškrábání...
***
Kolik nás ještě asi je?" přemýšlel Zetsu. Krčil se uprostřed podlahy mezi kuchyní a prázdným pokojem nad ní. Tady je v bezpečí. Klid a mír...
Stěny kolem něj se začaly stahovat a on jako by přišel o svou schopnost procházet jimi! „Nééé!!!"
***
„Itachi počkej!" hulákala Tory za uraženým Uchihou. Ten nakonec nevěděl, jak se jí zbavit, a tak zalezl do nejbližšího pokoje. Tory ale zahlédla zavírající se dveře.
„A mám tě," pomyslela si a vrazila do místnosti. Byla úplně prázdná. Pod postelí a ni ve skříni nikdo. Okno zavřené. Blondýna radši co nejrychleji utekla zpátky do kuchyně.
„Takže jsme zůstali asi jenom my čtyři..." prohlásila když uviděla že v kuchyni jsou jenom Hidan, Tobi a Deidara.
„Néé!! Ku*va, za co?!" zanadával Hidan a nakopl Tobiho. Ten se rozbulel, ale když viděl, že ho ti tři naprosto ignorují, nechal toho a vstal.
„Takže... co budeme dělat," pokusila se navázat spojení Tory.
„Půjdeme najít Miru," odpověděl okamžitě její bratr. Nesmrtelný si jen odfrkl: „Užijeme si, že jsme tady sami a rozjedeme to," a potom i uvědomil, že neřekl ani jedno sprosté slovo.
„k***a, zas*aně!!"
„Tobi je nápadový-" začal dýně, ale umlčely ho tři vražedné pohledy.
„A co takhle najít někoho, kdo tohle celé vede?" přihlásila se o slovo zase Tory.
„A kde ho chceš hledat?"
„No, použijeme jednoho z nás jako návnadu..." prohlásila prostě.
Tři pohledy se obrátily k Tobimu.
„Tobi je návnadový kuk!"
„Takže..." Tory začala složitě vysvětlovat svůj plán. Zbylo to na ni, protože Deidara pořád myslel na Miru, a Hidan pedofylicky pozoroval Tobiho.
Nakonec ale svoji úlohu všichni pochopili. Postavili Tobiho na místo, kde se sbíhají tři chodby, každý se postavil do jedné a Tory na Dýňáka kývla.
„Tralala, hihihi, bačiči," rozezpíval se rozechvěle.
Deidara zařval a zmizel.
„Sempaííí!" zaječel Tobi a rozběhl se do Deidarovy chodby, ze které se ozýval až podezřelý hluk.
„To bude past," napadlo Nesmrtelného, ale i tak se rozběhl za dvěmi posledními členy.
Dýňák běžel daleko vepředu, ale ani tak Tory nedokázala zabrzdit před dveřmi, které se za ním zavřeli. Jak se tak rychle dostali do sklepa?! Ze všech stran najednou se ozval zlý chechot.
„Vidím tě," zazíval Hidan. Smích trochu znejistěl. Nesmrtelný kývl na Tory a nenápadně jí něco naznačil.
„Pořád vypadáš jako červená opice," zahihňala se.
„A- ale není možné, že mě vidíte, Orochimaru-sama říkal..." zakoktal se Hlas.
„A máme tě, ty kr*ténská, zku*vená opice," zasmál se Hidan.
„A k*rva..."
„Nemysli si, že když začneš nadávat, nechám tě jít! Jashin už se na tebe k*revsky těší," prohlásil Hidan a bleskurychle opičáka seknul kosou.
„Ted už neutečeš," oznámila mu zlomyslně Tory, „Ostatní jsou asi někde tady, že?"
„Všechno kvůli tobě! Ty malá auuuu!!" Hidan si zabodl kosu do předloktí.
„Já jí to říkám furt, k***a! To stačí!"
Tory se začal zvedat žaludek, a tak se zamumláním: „Jdu pro ostatní," začala prohledávat sklep. Bohužel, byl zhruba stejně rozlehlí, jako nadzemní část Akasídla.
Procházela jednu místnost za druhou a pořád slyšela vzdálené kvílení Hidanovi oběti. Už prolézala snad stou místností a pomalu to vzdávala, když narazila na tmavou postavu krčící se v koutku. Už se málem radovala, když se ozvalo:„Tobi je radostný kluk!" V tu chvíli měla sto chutí se otočit a vypálit pryč.
Nakonec se ale přemohla a poslala ho za Hidanem. S nadšeným výkřikem dýně odběhla a Tory se vydala hledat dál. Prolezla dalších pár místností a konečně narazila na další postavu. Hned věděla o koho se jedná, jelikož tento tmavý stín visel ze stropu. A uhodli jste správně, byl to Zetsu.
Hned vedle objevila Itachiho.
„Tory, pamatuješ si na twister?" zeptal se, jako by to plánoval už dlouho.
„Na co?" zeptala se přihlouple.
„Tak nic," trochu svěsil hlavu, ale nebyl čas to rozebírat, protože našli Peina .
Běhal ve své sklepní místnosti dokolečka s rukama roztaženýma jako letadlo a mumlal něco ve smyslu: „Ne, zlé stěny, nepřibližujte se..."
Potom si všiml Uchihy s výrazem: Musím zachovat kamennou tvář, a Tory na zemi v šíleném záchvatu smíchu a odkašlal si.
„Ehmm, zkoušel jsem novou techniku," vymlouval se.
„Jasně, letadlo no jutsu," uchechtla se ještě blondýnka, ale pak vstala a pomohla jim najít ostatní.
Když se objevila zase v místnosti u Hidana, ten špeh už tam nebyl. Už už se chtěla zeptat Hidana, kam se poděl. Na poslední chvíli si ale uvědomila, že to nechce vědět. Z nalezených se vytvořily pátrací tým a vydali se hledat ostatní.
Toryin pátrací tým, tzn. ona, Hidan a Itachi šli doprava a Pein s Tobim doleva.
„Tobi, běž tam," vyzval Pein dýnáka a strčil ho do místnosti, ze které se ozývaly podivné rány. Chvíli bylo naprosté ticho, pak se ozvalo vyděšené kvílení: „Tobi je hodný kluk!" , vzápětí: „Katsu!" a z chodby vyběhl rozčílený Pein, ohořelý Tobi a Deidara.
„Zetsu, běž taky hledat..." rozkázal Pein a hned se vrátil do chodby hledat Konan. Tobi zůstal v místnosti, kterou si nepřímo označili jako základnu.
Deidara se rozhodl, že bude pátrat na vlastní pěst, a tak šel do nejtemnějších koutů rozlehlého sklepa. Nakukoval do všech místností, které míjel, ale nejzajímavější věcí, kterou uviděl, byla kupa dek v rohu jedné z nich.
Mezitím už ostatní našli skoro všechny členy zabijácké společnosti.
„Konan," slyšeli všichni ve sklepě, že Pein našel svou vyvolenou.
Teď už chyběla jenom Mira.
I tu probudilo ze spánku Peinovo řvaní. Otevřela oči a skoro hned jí došlo co se stalo. Seděla ve tmě. Rozklepala se. Kolem svého úkrytu uslyšela kroky. Začala se bát ještě víc a uvolnila se až tehdy, když byly kroky hodně daleko.
Deidara vletěl do místnosti kde už byli všichni ostatní.
„Kde máš Miru?" vyletěl na něj hnedka Itachi.
„Já kde mám Miru? Je to snad TVOJE sestra, pokud se nepletu," odsekl Deidara, i když šlo vidět, že ho její zmizení taky trápí. Takže ti dva a Tory okamžitě vystřelili z místnosti, aby ji našli.
„Mirooo!!" volal Deidara. Bohužel, jmenovaná znova spala. Blonďák důkladně prohlížel i ty místnosti, ve kterých už byl, protože v tomto případě nechtěl nic zanedbat. Zanedlouho vešel i do dekového pokoje a úplně v rohu ji viděl zahrabanou tak hluboko do pokrývek, že jí čouhaly jen vlasy. Potichu k ní přišel...
„Krvelačná kuřata si tě nejdou!!" zařval jí přímo nad hlavou. Mira okamžitě vyskočila na nohy s kunaiem v ruce, jakmile však uviděla Deidaru ulevilo se jí a políbila ho.
***
„Už mě fakt se*ete! Do jednoho!" řval Pein, když se všichni vyškrábali zpátky do jídelny.
„Všechny týmy dostávají roční misi. Vy dva," kývl na Kisameho a na Itachiho, „budete získávat informace v písečné, Sasori a spol, vy půjdete do Konohy," Deidara k sobě Miru přitiskl ještě víc. Pein rozdělil další vesnice, a pak se bezradně podíval na Tory a Miru.
„Vy dvě," ujala se slova diplomaticky Konan, „Všimly jste si, jak v okolí našeho Sídla je všechno vidět? Lesy jsou stále řidší a řidší, takže potřebujeme, abyste rok sázely stromy."
Všichni vyprskli smíchy, tedy až na ty dvě.
„A ještě," přerušil je stále nepříčetně šéf, „Každý někomu něco napíše," Konan na něj povzbudivě kývla a on protočil oči v sloup, „A v půlce roku si to ten dotyčný přečte, aby vám to rychleji utíkalo.
„A kam se za*erete vy dva?" zajímal se Hidan.
„To ti tak řeknu, a ty přijdeš na návštěvu!" odbyl ho Pein.„Večer vyrážíte."
Všichni se rozeběhli do svojich pokojů psát dopisy a balit si.
„Sadit stromy!" stěžovala si Tory, a něco přitom sepisovala na kus ušmudlaného papíru.
„Hmm," přikývla zasněně Mira a taky něco psala.
V deset hodin už všichni stáli před Akasídlem. Mira držela v ruce šest dopisů, ten svůj předala své lásce. Sasori a Itachi vyfasovali každý po jednom a Pein získal dva. Všude bylo vidět samé dojemné scény a loučení.
***
Zetsu stál na okraji společnosti a rozpačitě držel v ruce dva dopisy.
„Bílá půlko?" osmělila se konečně černá půlka.
„Ano, Černá půlko?"
„Mám pro tebe dopis!" vyhrkla Černá půlka.
„Já pro tebe taky!" vykřikla nadšeně Bílá půlka. O pár vteřin později už měl oba dopisy nacpané do pusy.
„Je to výborné, díky Černá půlko."
„To tvoje je vynikající, taky díky, Bílá půlko," pochválili se navzájem.
***
„Kishame! Vždyt mi budeme celý rok trávit spolu! Proč jsi ten dopis napsal mi?!" rozčiloval se jen o kousek dál Itachi.
„Mně to nedošlo," vymlouval se, celý fialový, rybák.
„Máš snad místo mozku shnilého mořského šneka?!"
***
A nejdojemnější bylo samozřejmě loučení našich dvou hrdliček, Deidary a Miry. Ne, že by mluvili, ale pusami rozhodně pracovali a drželi se tak pevně, že Tory, která to o pár metrů dál rozpačitě pozorovala, dostávala strach, že sebou budou muset vzít i jejího bratra.
„Za rok tady!" připomněl ještě naposledy Pein, a pak už se všechny skupinky začaly pomalu, ale jistě rozpouštět.
„Nezapomeň, Lasičko, že správný ninja má být pořád ve střehu, a že krvelačná kuřata jsou všude," připomněla ještě Tory s rumělcem na tváři a s širokým úsměvem.
„Já na to nezapomenu, ale o tebe mám trošku starost, Ptáčku," poškleboval se Itachi. Tory na nasadila výraz: zabiju tě, takže už se radši i s Kisamem vzdálil.
***
„Dávej na sebe pozor," prosila ještě Mira Deidaru a naposledy jej objala.
„Budu dávat pozor i na tebe," usmál se.
„Jdeme!" popadla blondýnka Miru za ruku a táhla ji od svojeho bratra.
„Nazdar," rozloučila se s ním ještě, ale on ji ignoroval a zamilovaným pohledem propíjel Miru, než mu zmizela z očí.
Po hodině došly na místo, které bylo ideální na přespání.
„Co jsme to měly dělat?" zeptala se Mira. Nedávala při Peinově výkladu pozor.
„Netuším," odtušila klidně Tory.