Sladká Nevědomost 11 - Stěhování

Následovala Uchihu do pracovny. Posadila se na židli, kterou jí odsunul Kabuto, zatímco Sasuke si stoupl za její záda a opřel se rukama o opěradlo. Oba dva se teď dívali do chřtánu rozzuřené bestie, která jen vzdáleně připomínala jedovatého hada. Bylo to totiž mnohem horší, než to vypadalo.
Kabuto zavřel dveře a ujistil se, že všichni zbylí budou potrestáni. Z haly k nim začal doléhat hlasitý vřískot.
„Orochimaru,“ promluvil Sasuke chladně. Kabuto ho však přerušil dříve, než to stačil dopovědět. Oslovený si složil ruce a opřel se lokty o stůl. Povzdechl si.
„Sasuke-kun,“ začal. „Pomůžeš Kabutovi v jeho práci, poklidíte úkryt, všechny stopy. Máš v tom nějaké zkušenosti...“ S tímto se přeživší Uchiha zvedl a společně s Kabutem opustili místnost.
Hinata se ošila a neklidně poposedla na židli. „O-Orochimaru-sama…“
Vstal a obešel stůl. „Pokud si vzpomínáš, tak jsi mi něco chtěla.“
Zamrkala, jako kdyby jí na řasách kmitaly motýlí křídla.
Složil několik pečetí a na stole se objevil nažloutlý pergamen.
„Usilovala jsi o změnu smlouvy. Pročti si ji.“
Stiskla pergamen a očima přejížděla po jednotlivých řádkách. Její řasy se opět pohnuly.
„Nic se nezměnilo.“
„Ne. Opatření nejsou součástí smlouvy. Možná by ses ale zeptala…“ vytrhl jí pergamen z ruky. „Jak dlouho trvá doba obvyklá?“
„Ano,“ šeptla Hinata. „To chci vědět… Pane,“ dodala honem.
„Inu, obvyklá doba je osm let,“ zamyslel se. „Ale ty ses mi podepsala na dobu nejen obvyklou, ale i neurčitou. Patříš mi až do své smrti.“
„Právě tohle bych chtěla změnit. Chci tři roky.“
„Pět.“
„Čtyři.“
Vytáhl inkoust a úhledným písmem přepsal číslici na spodní části papíru. Pak smotal pergamen,
svlékl z něj jemnou část a podal kopii Hinatě, která si jej pečlivě složila do kapsy šortek.
„Je to vše, Orochimaru-sama?“ zeptala se po té.
Orochimaru svraštil obočí. „Dostala jsi balíček?“
Kývla.
Prošel kolem jejího boku a ze skříně vytáhl jakýsi papír s pečetěmi. Přišel k ní a bolestivým způsobem jí je umístil na zápěstí. Vzápětí se kolem jejích rukou omotaly purpurové provazy.
„Je to dočasné opatření. Nevíme, kdo to byl. Jestli to byl můj nepřítel, nebo tvůj spojenec.“
***
Hinata seděla na sedačce v jedné z hlavních chodeb a čekala na doprovod, neboť jí bylo výslovně řečeno, že bez nikoho neopustí skrýš. S povzdechem se zahleděla na provazce, které obepínaly její zápěstí, avšak nebyla spojená. Purpurové náramky nejevily žádnou aktivitu.
S povzdechem vstala, když zaslechla kroky z vedlejší chodby, naposledy si promnula bolavá zápěstí.
Kroky se neustále přibližovaly, když tu kolem prolétla temná skvrna, šmouha, která se stejně rychle vypařila, jako se objevila.
Promnula si oči a rozhlédla se. Nic.
Nadechla se a vydala se směr za skvrnou.
Prošla halou a zastavila se u mohutného sloupu. Sasuke se opřel o jeho kamenný povrch.
„Nemáš čekat v chodbě?“ zeptal se znuděně.
Hinata se zamračila. „Něco se tady mihlo. Nějaká šmouha.“
Nadzvedl obočí. „Šmouha?“ vysmíval se jí.
Pak přišel k ní, sepjal k sobě ukazováček s prostředníčkem a přiložil je k náramkům, které se okamžitě spojily. S pohrdavým výrazem ji uchopil za loket a vedl ji opačným směrem.
„Už tě hledají.“
Hinata zčervenala a sklopila hlavu. „A-Asi ano.“
Vtom se to zase objevilo. Tentokrát to proběhlo kolem Uchihy a udělalo mu trhavý šrám na bílém oděvu. Zespod byl vidět čistý průřez, ze kterého se bílá zbarvila do ruda.
Zaklel a poodešel od Hinaty s katanou v ruce.
„Co to sakra je?“ zamumlal si pro sebe a obešel halu.
Hinata na jeho řečnickou otázku neodpověděla a opřela se o sloup. Nasucho polkla a zamrkala, když se to jako tornádo místností přehnalo podruhé.
Uchiha tentokrát na nic nečekal a prudce sekl do šmouhy, jeho oči nabraly karmínovou barvu. Na zem se snesl pouze čůrek krve. Pak teprve tělo, které odhalilo podivného shinnobiho, zahaleného v tmavém oděvu. Dřív, než si ho stačili pořádně prohlédnout, zaklel a zmizel z místnosti.
Chvíli stáli a naslouchali. Sasuke nakonec schoval katanu.
„Poď,“ vybídl ji nevrle a chytil ji za loket. Táhl ji směrem od haly, do hlavní chodby a pak směrem do ložnice Orochimaru. Cestou cosi bleskově sděloval ostatním ninjům, kteří pobíhali kolem.
„Hni sebou,“ zabručel a doslova vrazil do poslední místnosti na chodbě. Strčil ji dovnitř, Hinata se svalila na koberec, takový nápor síly to byl.
„Hinato, myslím, že jsem ti řekl, ať čekáš na chodbě,“ ozval se chladný hlas.
„C-Cosi se tady přehnalo.“
„To byl Taki, čistí to tady. Půjdeme ven, necháme ho, ať to tu srovná se zemí.“