Naruto Bushido – část 3 – Nebezpečný souboj

Než vyšli ven, tak se pořádně rozhlédli, jestli je někdo nesleduje. Naštěstí nikdo nebyl poblíž, takže se mohli potichu vyplížit ven. Ale Naruto i Sakura dobře věděli, že je brzo objeví, protože Sasuke byl pouze samuraj, neuměl maskovat svou přítomnost, tak jako shinobi.
„Jsou dva, jeden šermíř, o toho se postarám já se Sasukem a ty se zaměř na toho shinobiho,“ řekl Naruto Sakuře.
Sakura odkývla tento plán. Zdál se jí nejlepší, protože alespoň se ti dva, jí nebudou plást do cesty. Shinobi, který byl se Zabuzou se blížil, Naruto to věděl a stejně tak i Sakura, ale Sasuke, nic netušil.
„Rozdělíme se,“ řekla Sakura a vyskočila na střechu domu, u kterého stáli.
Sasuke zíral, protože ještě nikdy neviděl bojovat shinobi, takže netušil, jak je pro ně lehké se dostat na střechu dobu a ani při tom neudělat žádný hluk. Uvažoval nad tím, jestli i Naruto umí něco podobného, když bylo řečeno, že se učil ninjutsu. Sasuke se zájmem podíval na Naruta. Naruto zpozoroval Sasukeho pohled a s odporem ve tváři se od Sasukeho odtáhl. V tom se k nim přiřítil ten maskovaný shinobi se Zabuzou v zádech.
„Myslel jsem, že se Sakura postará o toho shinobiho?!“ Řekl Sasuke, když nevěděl, kam se Sakura poděla.
„Je shinobi, má své důvody,“ řekl Naruto, ale také netušil, kam Sakura tak náhle zmizela.
Shinobi se proti nim vyřítil a Naruto věděl, že musí jednat. Sasuke mohl být sebelepší šermíř, ale proti rychlosti tohoto shinobiho neměl šanci, Naruto měl, ale vyžadovalo to úplně jiný styl boje.
„Sasuke, dokážeš zdržet Zabuzu?!“ Zeptal se Naruto.
„Myslím, že ano,“ řekl Sasuke.
„Dobře, já se zatím postarám o toho shinobiho, pak ti pomůžu,“ řekl Naruto a vydal se vstříc maskovanému mladíkovi.
On samozřejmě postřehl, že proti němu jde nepřítel, ale když se jednalo o samuraje, tak neměl strach. Hodil po Narutovi několik jehlic, ale Naruto se většině vyhnul a zbytek z nich odrazil.
„Cože?! Kunai?!“ Divil se shinobi, když viděl, čím byly jeho jehlice odraženy.
Něco se mu na tom blonďatém samuraji nezdálo a tak uskočil na střechu blízkého domu, ale k jeho smůle jej Naruto následoval, bez sebemenší známky problémů. To samozřejmě shinobiho vyvedlo z míry, nic takového nečekal.
„Takže ty jsi shinobi, co se vydává za samuraje,“ řekl maskovaný shinobi.
„Tak nějak. Hele vím, že jako shinobi si rád udržuješ svá tajemství, ale nechceš mi říct, alespoň své jméno. Víš Gatou tak nějak prozradil to mé, takže… Prostě připadám si hloupě, když ani nevím, jak se jmenuješ,“ začal Naruto.
Shinobi, ale neváhal a rychle na něj zaútočil. Naruto musel uznat, že ten mladík je docela rychlý, ale Naruto byl ještě o dost rychlejší, měl štěstí, že mu otec zanechal svůj odkaz, měl co překonávat a jeho mistr mu v tom rád pomohl. Naruto se najednou objevil u bojujícího Sasukeho a Zabuzy a odrazil svým mečem jeden útok, který mohl být pro Sasukeho fatální. Zabuza vytřeštil oči na to, kde se tam ten blonďák, tak rychle vzal. Hned na to následovala sprška jehlic od shinobiho. Naruto odstrčil Sasukeho a sám se pak objevil za shinobim, který po nich ty jehlice hodil. Ten jen vyvalil oči, stejně jako Zabuza, protože nikdy neočekával, že se s někým takovým ve svém životě střetne.
„Žlutý blesk!“ Řekl zděšeně.
Zabuza vypadal, že ví o čem jeho společník shinobi mluví.
„Teď znáš i to, jak mi přezdívají, tak mi řekni své jméno,“ řekl ledovým hlasem Naruto, že všichni okolo z toho měli zimnici.
„H-Haku,“ řekl Haku se strachem v hlase.
„Uf. Já se bál, že mi své jméno neřekneš,“ řekl zase svým veselým hlasem Naruto.
Ale Hakuovi ještě chvíli trvalo, než se vzpamatoval. Sakura konečně dorazila na místo boje, ale divila se, že nikdo nebojuje. To bylo zvláštní.
„Že už by se rozhodlo, kdo je vítěz. Hej Naruto, Sasuke!“ Okřikla je Sakura.
Naruto se otočil jejím směrem, ale to byla chyba, protože na tuto příležitost Haku čekal. Měl, ale štěstí že se mu vůbec naskytla, ta Natutova chvilková nepozornost mu stačila k tomu, aby mu do srdce zarazil jednu ze svých jehlic. Naruto to ucítil. Podíval se na jehlici trčící z jeho hrudníku, pak na Hakua a zhroutil se ze střechy domu rovnou na zem. Zabuza to uviděl a hned mu bylo jasné, že je to jejich vítězství, ale radoval se předčasně, protože růžovláska okamžitě zaútočila na Hakua a z jejího stylu boje šlo poznat, že je stejně jako Haku shinobi.
Sasuke okamžitě spěchal k Narutovi, snad doufal, že ještě žije, ale čím blíže byl, tím více mu bylo jasné, že takový zásah nelze přežít. Cítil, jak mu něco ztéká po tvářích, s hrůzou si tu tekutinu otřel a zjistil, že je to jeho vlastní krev. Pak mu došlo, že kletba uvalená, kdysi dávno na jeho rodinu se projevila i u něj, ale ať už to bylo prokletí nebo boží dar, Sasuke jej nyní dokázal využít. Dokázal přečíst všechny protivníkovy pohyby a díky tomu je dokázal i předvídat, nyní pro něj Zabuza nepředstavoval sebemenší problém. Zabuza se musel bránit Sasukeho rychlým a zběsilým výpadům.
„Že by přece něco v tobě bylo, mladý Uchiho?“ Vysmíval se Sasukemu Zabuza.
Sasuke si až nyní uvědomil, že Zabuza je stále úplně v klidu ani dokonce neprojevoval žádné známky únavy, za to Sasuke ano. Přes svou únavu si však nemohl dovolit prohrát tento souboj, někdo už kvůli tomu zaplatil životem. Sasuke se pustil do série prudkých výpadů a Zabuza měl, co dělat aby mu stačil, ale Sasuke věděl, že jestli bude boj ještě dále pokračovat, tak nemá žádnou šanci, musel to ukončit rychle.
Sakura bojovala proti Hakuovi a ten byl naprosto zděšen její ohromnou silou. Mohl na ni útočit, jak chtěl, ale stačilo, aby silněji máchla rukou a větrným poryvem, byly všechny jeho jehlice smeteny pryč.
„Ty ošklivá čarodějnice!“ Křikl na Sakuru Haku.
„Ha?!“ Ztrácela poslední zbytky své příčetnosti.
Haku hodil další sadu jehlic, ale Sakura je úplně ignorovala, bylo jí jedno, jestli se jí zabodnou do těla nebo ne. Nyní nevnímala bolest a Haku si to příliš pozdě uvědomil. Sakura mu natáhla takovou ránu, jakou Haku nikdy nezažil. Rozbila mu úplně masku, za kterou se schovával, vyrazila několik zubů, několikrát zlomila nos a další obličejové části. Po této ráně byl Haku poslán tryskovou rychlostí k zemi, kde po sobě zanechal pořádný kráter a rozryl zem několik desítek metrů. Díky tomu dojel zabořený několik desítek centimetrů v hlíně až ke Gatouovi, který byl na druhé straně vesnice.
Zabuza uviděl, co se děje a zhrozil se, co se stalo Hakuovi, chtěl mu jít okamžitě pomoct, ale kvůli Sasukemu nemohl. Nyní začal i Zabuza zuřit, ale jeho hněv byl na daleko jiné úrovni než ten Sasukeho. Zabuza na rozdíl od Sasukeho získával ze zloby nepředstavitelnou sílu, proto se o něm mluvilo jako o živoucím démonovi. Nyní mohl i Sasuke vycítit tu zlověstnou auru, která ze Zabuzy vycházela. Sakura, chtěla jít pomoct, ale když ucítila Zabuzu, tak se ve strachu přikrčila, aby ji nešlo vidět.
Zabuza začal běsnit a Sasuke se svým novým prokletým zrakem, měl co dělat, aby vykryl všechny jeho útoky. Zabuza vypadal, jako smyslů zbavený a Sasuke se začínal bát o svůj vlastní život.
„Hoj! Jak dlouho ještě plánuješ zůstat mrtvý?!“ Zeptal se kdosi v duchu Naruta.
„Myslel jsem, že by Sasuke mohl porazit Zabuzu sám a mě by měli za mrtvého. Víš, jak by mi to usnadnilo život, Kuramo?“ Řekl Naruto svému démonovi.
„Říkal jsem ti, ať nepoužíváš tohle jméno. Pro všechny jsem Kyuubi, Kyuubi no Youko!“ Napomenul Naruta.
„Ale stejně nejsi nijak strašlivý, když se mi podařilo zapečetit tvoji chakru do tohoto meče,“ culil se Naruto.
„Jenom polovinu, na to nezapomínej,“ řekl Kurama.
Narutovi už se nechtělo bavit s Kuramou, tak se rozhodl, že raději něco udělá. Když otevřel oči, tak viděl, že Sasuke má značné problémy se Zabuzou, který byl vzteky bez sebe.
„Co se dá dělat,“ řekl Naruto.
Cítil se jak znovuzrozený, protože démon se vždy staral o to, aby neumřel. Bez potíží si vytáhl jehlici ze srdce a pak vstal. Rána se zahojila, jako by ani nikdy neexistovala a Narutovo srdce se zase rozběhlo. Sasuke pocítil, další nepříjemnou přítomnost, stejně jako Zabuza. Naruto stál za Sasukem připravený k útoku. Ťal, ale Zabuza se jeho útoku vyhnul.
„Ty si naživu?!“ Divil se vyčerpaný a vyděšený Sasuke.
„Když máš démonský meč jako já, tak hned tak neumřeš,“ na to Naruto a nepředstavitelnou rychlostí útočil na Zabuzu.
Zabuzovi se zatím dařilo pokaždé se vyhnout, ale i jemu začínaly docházet síly. A najednou byl od Naruta bodnut mečem úplně z jiné strany, nežli čekal. Ještě chvíli se Narutovi bránil, ale marně, Naruto jej vždy zasáhl. Už zbývala jenom poslední rána, která by Zabuzu dorazila, ale Naruto se rychle stáhl.
„Co blázníš, mohl si ho dorazit?!“ Křikl na něj Sasuke.
Ale ve stejnou chvíli se do místa, kde stál Naruto zabodly kunaie a nějaké jehlice. Domlácený Haku se postavil před zraněného Zabuzu.
„Nenechám vás,“ bylo všechno, na co se Haku zmohl.
„Ale vždyť máš toho svého démona, ne?“ Namítal Sasuke Narutovi.
„Už nějakou chvíli jsem bez jeho síly, stačila jenom na to zahnat Zabuzu do kouta, potom už to bylo spíše štěstí, že si nevšiml, že jsem bez démonovy pomoci,“ vysvětlil Naruto Sasukemu.
Sasuke sice moc nerozuměl, ale bylo mu jasné, že se prostě musel stáhnout. Sakura, která se už tak moc nebála, se přidala k Narutovi a Sasukemu. Dívala se na Hakua a bylo jí jasné, že ten kluk už nemá žádnou sílu ve svalech, dokázal se sem dostat jen pomocí své vůle.
„Skoncujeme to, ne?“ Navrhla Sakura.
„Ne, už je konec. Sasuke sebereme Gatoua a doručíme ho tvému otci,“ řekl Naruto.
„Ale oni jsou pořád naživu,“ na to Sakura.
„Podívej se na ně pořádně. Vidíš, že by pro nás představovali nějakou hrozbu?!“ Řekl Naruto a zněl rozzlobeně.
„Ale…“ Snažila se Sakura.
„To je jeden důvod, proč nesnáším shinobi, nemají tu čest jako samurajové, musí prostě dokončit svou práci,“ řekl Naruto a vrhl vražedný pohled na Sakuru.
Sasuke, ani Sakura nechápali, co to do něj vjelo, ale jeho hlas zněl stejně, jak když vyhrožoval Hakuovi. Ti dva v podstatě o Narutovi nic nevěděli a nyní je to děsilo. Naruto, když se takto slyšel, tak se hnusil sám sobě, ale někdy takto jednat musel, někdy musel jednat jako svůj vlastní otec, od kterého se chtěl lišit. Nechtěl být stejný jako on, nechtěl být donucen někoho zabít jen kvůli tomu, že by po sobě uklízel.
„Vy dva, už nepracujte pro lidi, jako je Gatou. Jestli se kvůli vaší hlouposti ještě někdy setkáme, tak toho budete litovat,“ řekl stroze Naruto a nechal Zabuzu i Hakua odejít.
Sakura i Sasuke zírali. Ten Narutův hlas zněl, tak strašidelně a při tom jim bylo jasné, že Naruto takový vůbec není, nyní ho konečně prokoukli. Naruto a Sasuke se pak rozloučili se Sakurou a vydali se na svou cestu, jejímž cílem, bylo předhodit Gatoua Sasukeho otci. Naruto doufal, že nebude muset prozradit, kdo doopravdy je. Jediný, kdo neměl ze Sasukeho odchodu radost byla Tsunade, výkupné jí mizelo přímo před očima.